Majdan týden po...

  Úvaha politického neználka


   Jestli jsem v roce ´68 u nás "tlak západu" necítil, na Ukrajině ano - možná proto, že jsme tentokrát byli součásti toho přinejmenším politicko-mediálního tlaku.  

Červené světlo se mi rozsvítilo v okamžiku, kdy jsem viděl fotky - mobil s fotoaparátem už má skoro každý. Viděl jsem chlápka, který docela zkušeně točil nad hlavou těžkým řetězem a útočil na stojící policajty a pak další snímky: člověk, který ze světlic improvizoval jakési malé dělo a pak velký prak na vrhání zápalných láhví. Molotovovy koktaily.

  Tady demonstrující citelným a zkušeným  způsobem útočili na policajty, kteří bez pohybu, stojícím kordonem bránili jejich snahám o obsazení státních budov. Abych pravdu řekl, dodnes obdivuji trpělivost represivních složek a taky masívní podporu běžného obyvatelstva protestujícím. Očekával jsem každým dnem masívní zásah státní moci. Nepřišel, resp. nepřišel v době, kdy mohl situaci na tom náměstí rozhodnout. 

   Ale když člověk není přímo v místě děje, může se jen dohadovat - něco obrazových materiálů přes naše  média prošlo, něco ne (chválabohu chyběla koordinovaná cenzura - myslím tím naše) a z celkových záběrů online kamer toho moc nezjistíš. A celá situace byla (a pořád je) o emocích, ne o faktech. Je třeba pořád opakovat, že Janukovyč (nehledě na jeho morální profil) se k moci dostal zcela demokratickou cestou ve svobodných volbách (jejichž nestrannost tehdy zaštiťovali pozorovatelé OSN). Původní vláda na Ukrajině se předtím rozpadla protože se proti sobě postavili Tymošenková a Juščenko. Toho boje prý s ekonomickým podhoubím - jistě, že se takové věci dají veřejnosti podhodit, ale kdo zná pravdu? - využili levicově a prorusky orientovaní a do čela byl nakonec zvolen Janukovyč. Což zřetelné menšině nacionalisticky (říkají tomu "proevropsky" - právě to mi nešlo moc do hlavy) orientované vadilo a několikrát se pokoušela demonstracemi v Kyjevě změnit poměr sil - až to vyústilo v loňské a letošní nacionalistické bouře.

    Tentokrát našli protestující masivnější podporu "na západě" tedy v EU a USA, kde se věrchuška patrně domnívala, že už je ukrajinská opozice natolik silná, že vyhraje a dojde tak k oslabení Ruska, k otevření trhu pro odbyt výrobků z EU a USA a taky se otevře rezervoár levné pracovní síly pro "montovny", které by určitě začala EU na Ukrajině budovat. Státní moc nereagovala dostatečně tvrdě a tak protesty pokračovaly a sílily. Bylo mi divné, že se na náměstí pořád svítí, že je možné na náměstí dopravovat desetitisíce starých pneumatik a spoustu litrů benzínu přičemž zbytek města žil v relativním klidu. Úřady úřadovaly, divadla mimo centrum hrála, místní doprava i taxíky jezdily a v obchodech se až téměř do konce protestů dalo koupit jídlo. Protesty se šířily i mimo Kyjev po západní části Ukrajiny, kde je stále nacionalistické podhoubí znát (vím, podle vztahů Rusů a Ukrajinců v našem Ústavu a rozporným informacím té i oné strany)  a mnozí příslušníci státní zprávy si začali připravovat cestičky pro případ, že proevropské hnutí na Ukrajině vyhraje a postupně odpírali poslušnost oficiální vládě. 

   Dlouho se nikdo nezmiňoval o bývalé ikoně Julii Tymošenkové. Nakonec někoho konečně napadlo "Julii Překrásnou" vytáhnout z rukávu, byla nátlakem z Majdanu na už částečně rozložený ukrajinský  parlament  jeho výnosem osvobozena z vězení, kde si (ve vězeňské nemocnici)  odpykávala trest za údajné hospodářské podvody. Na vozíčku ji dopravili na pódium toho obrovského "divadla Majdan" a po několika slovech bylo náměstí její. Je to opravdu schopná manipulátorka. 

   Rusko, respektive "Car Putin" prakticky nijak nereagoval, protože nechtěl dělat žádné "protizápadní" kroky, pokud trvaly zimní olympijské hry v Soči. Navíc byla část ruské armády, která je rozmístěna blízko Krymu plně zaměstnána kruhovou obranou oblasti, aby nedošlo k žádnému incidentu ze strany islamistů - což se kupodivu a naštěstí povedlo. Ale stálo to Rusko hodně sil. Dalo se tedy předpokládat, že pro Rusko nevýhodnou situaci začne Putin  řešit hned po skončení olympijských her. A taky začal.

   Krym, který je téměř ze dvou třetin obydlen etnickými Rusy a byl k Ukrajině připojen až v roce 1954 odmítl diktát nové, prozatímní vlády která vznikla / nevznikla po útěku presidenta Janukoviče do exilu. A celá pověst, vytvořená hlavně našimi žurnalisty se začíná rozpadat. Ti Ukrajinci, kteří před nedávnem převlékli kabáty se teď převlékají zpátky do proruského kostýmku, politici EU bezzubě vyhrožují, co by všechno Rusku udělali, kdyby si troufli a mohli a Rusko pomalu, obezřetně a prakticky bez vojenského odporu Ukrajiny obsadilo Krym. Jednotky přecházejí bez boje pod ruské velení. Do toho prozatímní "revoluční" (čti - přeběhlý) parlament zakázal ruštinu jako druhý státní jazyk - čímž, jak správně podotkl Pedro, to s prominutím "poonďal". I ti Rusové, kteří nebyli zrovna "proputinovsky" založení (není jich mnoho, ale jsou) dostali strach z národnostního útlaku a snaží se dostat do vlivu Ruska. Dostat na budku od pohrobků banderovců není nic veselého. Takže na druhé straně - občanské milice složené z Rusů kontrolují  na Krymu silnice, ruská armáda zase strategické objekty včetně kasáren a přístavů a vyzývají ukrajinskou armádu k odevzdání zbraní. Tedy ke kapitulaci. Vysocí vojenští představitelé ukrajinské armády, často etničtí Rusové na takové výzvy začínají slyšet. Doufám jenom, že nikoho ani na jedné straně nenapadne zmáčknout spoušť. 

Jestli to povede k rozdělení Ukrajiny se dá těžko předvídat - podle mě ano, ale ne hned. Vliv nacionalistů a "proevropanů"  zdá se slábne. Ukrajina je poměrně chudá země se zastaralým průmyslem, neefektivním zemědělstvím, s nedostatkem energetických surovin (Donbas je prý už vyplundrovaný z dob Sovětského Svazu) a přežití Ukrajiny má vlastně ve svých rukou "car Putin". Pokud bude striktně žádat zpět ruské půjčky a plnou (světovou) cenu za plyn a ropu ze Sibiře, Ukrajina jako stát skončí.

    Co tedy bude dál? Nejsem politolog ani jiný "prorok", ale jedno vím: Západ si hlasitě pobrblá, verbálně pohrozí svými chabými svaly - ale ani USA ani EU nemají Rusko nijak v rukou. Vyhrůžky typu "přestaneme od vás odebírat ropu a plyn" jsou liché. Na druhé straně zeměkoule je totiž obrovská rozvíjející se Čína i lidnatá Indie a ty po uvolněných kapacitách energetických surovin sáhnou s radostí. A vše se vrátí do normálnějších kolejí. Což je myslím pro Evropu i pro Ukrajinu to nejméně špatné řešení. Když si představím ten masívní atak chudých Ukrajinců na Evropu po zrušení hranic, ta záplava lidí, hledajících lepší život, trochu mě jímá hrůza. Takže: Krásná Julia Tymošenková bude s velkým humbukem omilostněna (a odstěhuje se do Česka), přečiny pouličních rváčů - tedy "aktivních účastníků demonstrací na Majdanu" amnestovány (trestány budou posléze nepřijetím do "lepší" práce a jejich do dětí škol - to už přece známe), mistr světa boxer Vitalij Kličko dostane nějakou funkci, aby už konečně dal pokoj, Viktor Janukovyč bude veřejně odsouzen za rozkrádání státního majetku a "nezřízený luxus" pořízený "z práce ukrajinského lidu" a jedeme dál, močálem černým podél bílých skal. 

   Pohádka o svobodné Ukrajině končí milé děti, je třeba jít spát, abyste se mohly zítra ve škole učit o tom, že "císaři patří to, je císařovo". Zdá se, že se opět prokázala pravdivost té známé, ale neslušné průpovídky, cože to dělá "větší pes". Na tom nic nezmění ani návštěva Johna Kerryho, ministra zahraničí USA. Daňové poplatníky  ve Státech to přijde na desítky milionů dolarů na "pomoc těžce zkoušené Ukrajině" Johnovi bude provolána sláva a opona nad Majdanem se tiše snese. Potlesk v hledišti ale asi bude velmi vlažný. 

Všechny fotografie mi promptně dodal strejda Google

Pokud se vám zdá, že je to jen takové plácání, máte nejspíš pravdu. Nejsem politolog ani futurolog. Jen si tak "nahlas" přemýšlím.