Jak to vidí...

   Známý francouzsko-český  politolog Jacques Rupnik před chvíli v rádiu pravil, že je třeba si uvědomit, komu vlastně nejvíce posloužila včerejší vražda v Paříži. Prý extrémní pravici s Marii Le Pen v čele a je třeba se mít na pozoru před oběma extrémy - tím muslimským a tím Le Penovským. 

Obvykle mluví česky zcela plynule (na to, že žije v Paříži, velmi obdivuhodně), tentokrát to ale bylo samé "ééé - ééé -ééé". 

   Pravděpodobně proto, že v rychlosti promýšlel taktiku, jak nenápadně svalit vinu na francouzskou pravici. Konstrukce to byla dost krkolomná, ale mimoslovně by se mu to asi u většiny posluchačů povedlo. Marie Le Pen prý teď bude zticha a pak využije této popravy satiriků k rozdmýchání vášní a k rozdělení francouzské veřejnosti. A mohlo by dojít i k nějakému modelu občanské války. Sešli se všichni možní francouzští politikové kromě krajní pravice. Takže za ten atentát je nějak odpovědná pravice pane Rupniku? 

B   arrack O. slíbil telefonicky pomoc při hledání vrahů (docela by se mu hodila možnost nechat ve francii operovat své specialisty),  jedna islámská univerzita rovněž odsoudila tento barbarský čin, který nemá s islámem prý nic společného (jenže ti ozbrojenci řvali Alláh akbarr! - bylo slyšet ze záznamu) ba i car Putin zapomněl na nedodané vojenské lodě z Francie a projevil očekávanou soustrast.

   Jenže se pan Rupnik trochu snad podřekl a vyjelo z něj  číslo 100 000 spontánně protestujících (smutnících) Francouzů. Jsem zvědav, jaké číslo to bude dneska večer v našich "hlavnoproudých" médiích.  

Muslimové jsou v tom nevinně!

   To není provokace, ale prosté konstatování. Stačí si představit, že jsem se narodil v muslimské rodině, kde všechno funguje jinak. A buď to tak funguje všude okolo - tak to jsem v muslimské zemi nebo jen v úzkém kruhu rodiny nebo komunity - tak to jsem se vylíhl v zemi nemuslimské. Ale v každém případě je mi to, co považujeme za židovsko-křesťanskou kulturu poněkud cizí. Jsem nabádán, abych se buď choval jako muslimské dítě v jednom nebo mimo rodinu předstíral, že jsem Evropan v případě druhém. Alláh mi to odpustí - prorok tohle předstírání v nouzi povoluje. Prostě být muslimem je normální, správné. To jen okolí je divné. Takže za to, že je někdo muslim ani tak nemůže - není to v 99% otázka volby. 

To že se někdo narodí jako křesťan (nebo bezvěrec) je také osud. S tím rozdílem, že vystoupení z křesťanských církví nemá obvykle za následek fatvu a následnou likvidaci. Dokonce s vámi komunikují i věřící - naše víry tady jsou změklé, nedůrazné.

  Proč v moderní době vznikla nenávist (pohrdání) tím opačným kulturním okruhem je taky jasné. Po  II. válce, když hodně Němců zůstalo ležet v Rusku i jinde jen chatrně přikrytých hlínou

se nikomu z přeživších a mladých nechtělo zametat ulice, mýt nádobí, kopat kanály a podobně. Podřadné práce pro potomky "vyvoleného" národa. Bylo tu ovšem řešení - gastarbajtři.  V Německu (i ve Francii po konci koloniálního období) to totiž bylo ekonomicky pořád lepší, než doma v Turecku nebo Alžíru. I lidi, tady druhé a třetí kategorie, na tom byli lépe, než většina populace doma. Takže si sem zvali své rodiny a zakládali tu nové. A milovali se a množili.

  První chyba se stala a druhá následovala - sekulární stát nevyžadoval zřeknutí se své původní víry, zvyků, kultury. A protože si přistěhovalci připadali v našem prostředí zranitelní,. jiní začali se sestěhovávat do ghet. (To se ovšem dělo všude - čínské čtvrti v USA např.) Problém je v tom, že islám je natolik primitivní az rfigorórźní (uvnitř!) víra, že kroměš rozporů mezi jednotlivými větvemi islámnu je v trva,lé opozici s ostatním světem. A jak je primitivní, tak je pevný - kdyby nebyl, muslimský svět by se vzápětí rozpadl.

   Třetí chyba byl "druhý koloniální atak" Západu, kdy šlo o ropu, suroviny a odbytiště. S "lidskými právy"  na štítu začal vývoz demokracie. Ostatně - SSSR to dělalo stejně, jenže tam šlo hlavně o vojenskou bezpečnost - i ti nejhloupější ze sovětských věrchušáků si uvědomovali, že studená válka neskončila a ještě dlouho neskončí . Do toho se zamíchalo i z popela povstalé Japonsko a rozvíjející se obrovská Čína. 

   Častá ingerence Západu do muslimských zemí, tedy do zemí původu mnohých muslimů nebo jejich předků muslimy poněkud rozlítila. Pokud vím, žádná s podporovaných "revolucí" (šlo o získání lokální moci tu nebo onde, ne o revoluce v klasickém slova smyslu)  neměla trvalejší úspěch. Největší úspěch byl před čtvrtstoletím v "táboře míru a socialismu" - protože náboženské a kulturní zvyklosti byly jen nepatrně odlišné od těch "za železnou oponou". A byla tady často jakási předválečná tradice.

  Ale Korea, Vietnam, Afghánistán, Irák atd. jsou klasické příklady proher Západu. Po silné vojenské intervenci, často vedené pod nějakou záminkou se vždy zjistí, že mentalita a kultura "místňáků" je jaksi neslučitelná a klasickým modelem západní demokracie. Nastává odpor a osvoboditelé se stávají okupanty. Prostě, že se státy musí ke změně systému "dokopat" samy, pomalu a leckdy velmi krvavě. Pokud vůbec o něco takového stojí - mám hluboké podezření, že často nestojí. 

   Takže tu máme nynější status: Přistěhovalce, menšiny druhém kategorie s jinou kulturou, naštvané z toho, že nejsou lidé kategorie "Ia" a státy, v nichž Západ rozvrtal stávající mocenskou strukturu a potom nakonec vycouval, takže tam nastává nový boj o moc. )Tu a tam nějaký atentát, někdy povedenější, někdy méně, pomalé vyklízení pozic Západu ve třetím světe, kde jejich místo zaujímají Čína a Rusko. Natalita v Evropě obecně klesá, začíná dělení na bohatý sever a chudý jih. Vylidňování vlastně zabraňují jen noví a noví ekonomičtí přistěhovalci - tedy víceméně uprchlíci. A nastávají nutně třenice náboženského a hlavně kulturního rázu. 

   Soužití se stává obtížným, vypadá to jako začátek boje o moc. Ovšem jak je vidět, za mnohé (téměř za všechno) si svým způsobem můžeme sami. Dokonce i za ty i imigranty a problémy se soužitím s nimi. Zapomněli jsme je nutit k přijetí zdejšího způsobu života, zdejší kultury a nechali je, aby si vytvořili paralelní dosti "nasr...nazlobenou" subkulturu. 

Proč je tak těžké z téhle situace nějak "vybruslit bez ztráty kytičky" se pokusím popsat zítra, neb dnes už den pomalu končí a zítra...  

  

 Zítra je taky den. Musím si zpracovat zážitek z dnešního Hyde Parku na ČT 254  s Mahmúdem Abbásem - vrchním muslimem v Česku.  Nečekal jsem nic jiného - ale přece mě ten rozhovor poněkud "překvapil". Muslimové lžou a mlží daleko víc, než je tady v kraji zvykem. Ale o tom až potom. Média zatím "řeší" technikálie, zda už byli ti dva muslimští blbečci dopadeni nebo ještě ne.¨

A Francouzi demonstrují s tužkami a svíčkami za "svobodu slova" - ovšem bez stoupenců Národní fronty Mariane Le Pen. Ta je v klatbě. Ale může se to brzy změnit - když získá větší podporu Frantíků a stane se "nezanedbatelnou hráčkou".