pátek 20. listopadu 2015

Tabula rasa čili pokec 3


    Takže tenhle úspěšný projekt inspirovaný Astrou má další pokračování. Abyste jej nemuseli hledat ve starších příspěvcích, tak tu je další čistý sešitek.

Tož si tuná pište, útulníci...





103 komentářů:

  1. Všem útulníkům přeji médii nerušený a nekažený víkend plný pohody, příjemných zážitků, dobrého jídla, pitiva, čtiva a všeho co si račte přát.

    Nasliněné prsty na domovním rozvaděči: "Ano paninko, voltíky tam máte všechny."

    OdpovědětSmazat
  2. To jsou věci! Leje jako z několika konví naráz a pod mými okny stojí houpačky. Je jich šest. Naproti na rohu ulice svítí vánoční stromeček, ulici lemují vysoké jehličnany a nad tím vším plihnout v dešti vlajky... s hákovým křížem. Všude stojí jakési stánky zatím bez obsahu a od stožáru ke stožáru pouličních svítilen visí girlandy se žárovkami.
    Připadám si jako v blázinci.

    Jakási čínská filmová společnost se rozhodla natáčet scénky do koprodukčního čínsko-českého filmu právě v naší ulici.Vyzvěděla jsem to dopoledne od metařů, kteří se opírali o roh domu a byli k ruce Číňanům, když bylo zapotřebí něco zamést. Ta připravená scéna je neuvěřitelně naivní, taková záhadná představa zřejmě vánočních svátků a zřejmě za války. Pravděpodobně v Praze.

    Pokračování zítra. Podám hlášení..

    OdpovědětSmazat
  3. Scéna č.2

    Pod mými okny stojí stará tramvaj č.8 a v čele jí vlají dva praporky - s hákovým křížem. (Myslím, že kdysi jezdila do Bohnic), a u tramvaje se zatím jen poflakují dobově oblečení páni.Tipuju to tak na rok 1942.
    Kolem pobíhají mladí nadějní Číňani a vysokými hlasy na sebe neuroticky piští.
    Naše ulice se dnes jmenuje Mahler Strasse. Zdobná česká smaltovaná cedule je v čudu. A protější dvorek Eldéenky je cudně zahalen vzrostlými smrky. Pokud dnes přijede auto odvážející pytle s fekáliemi, bude mít smůlu. ještě tak aby přijel pohřebák. To by byla čára přes rozpočet. Muselo by se zastavit natáčení než by ubohého nebožtíka odstranili. No, nebudu sýčkovat.

    Slunce svítí na plné pecky, i na ulici, kde už potřetí dělnící maskují zebrový přechod šedivou barvou (déšť jim to vždycky smyl). Největší chuť mám sejít dolů a houpat se na těch houpačkách. .. Právě přivezli kamion žen. Mají turbany a drdoly a ohyzdný kabáty na paty, no echt Protektorát. Na hlavách i kloboučky a rádiovky na ucho - (takovou nosila moje máma a moc jí to slušelo), vlasy česané na patku.I teď to zrovna jde do módy. Ženské se choulí chladem, ale slunce to rozehřeje.
    Jdu honem snídat, aby mi nic neuteklo.

    Pokr příště...

    OdpovědětSmazat
  4. Drobná mezihra

    Už vím, jak se čínsky řekne TICHO! - F A J L A!! Takhle musel okřikovat český hlídač čínskou mládež, která se hlasitě houpala na houpačkách, strašně se chechtali, holky klukům na klíně. Nudili se, protože čekají, až se v sousední ulici něco dotočí. Odtamtud se neustále ozývá - AKCÉÉÉÉÉ a drnčí tramvaj.

    Udělala jsem pár fotek z oken, nicmoc to není. Zřejmě točíme cosi z Vídně. Hospoda naproti se přejmenovala, na ten nápis nevidím. Ven ale nejdu. Mám povinnost - musím udělat koláče. Z kuchyně budu víc vidět na stánky pod oknem. Hlavně, aby mi nenastydlo těsto!


    POKR

    OdpovědětSmazat
  5. Stánky už jsou téměř naplněné. Jsou v nich většinou mandarinky nebo pomeranče, jablka, ale i zelenina a čokoládové figurky mikulášů, výrobky Orionky, zabalené pečivo v krabicích, prostě náš sortiment.Obávám se ale, že za války pomeranče ani mandarinky neexistovaly. A nafukovací balonky asi taky ne. To Číňani zřejmě netuší. Taky jsou tam, vystavené celé šišky suchého salámu. Nesmysl. A u prodeje vánočních stromků je velký nápis CHRISTBAUM VERKAUF.
    Bude to tady žít určitě až do večera. Chodí kolem spusta lidí a většina si to celé fotí. Nejvíc je dráždí ty fángle s hákovým křížem. Mě taky!

    POKR (Umíte někdo hrát pokr? Já ne, ale chtěla bych se to naučit...)

    OdpovědětSmazat
  6. Sedím u počítače a proti oknu, za kterým je bývalá nemocnice, nyní léčebna dlouhodobě nemocných. Zvedla jsem oči, těsně v tu chvíli spoustili z jednoho nemocničního okna dlouhý rudý prapor, kde je uprostřed hákový kříž. To už vypadá jako horor. Dělám fotky. Ha, už jsou tam dva. Každý je dlouhý asi dvanáct metrů. Budu muset zatáhnout závěsy, nedělá mi to dobře na nervy...

    POKR

    OdpovědětSmazat
  7. Čínský film / Astře

    Rozumím tomu správně, že čínští žluťáci filmují něco o okupovaném Československu? To je vcelku zajímavý počin, z více důvodů. Zkusím se na to poptat.

    Vy Jste zažila válku tak, že jí pamatujete? Pak bych samozřejmě ty nepříjemné pocity z těch praporů s hákovými kříži chápal. Moje a mladší generace to už berou spíš jako zábavný foklór, zkrátka pochopí, že se točí něco o té době a nijak zvlášť už nás to nevzrušuje, což je dobře tady je názorně vidět léčivě blahodárné účinky plynoucího času. Arogantní místní, či importovaný debil, jedno jestli ruský, francouzský americký, nebo jakýkoliv jiný, nás dovedou rozčílit a vychýlit z rovnováhy mnohem víc.

    OdpovědětSmazat
  8. Stella nám přeposlala tenhle odkaz.

    Vypadá to, že se zase v Praze píší dějiny...

    OdpovědětSmazat
  9. Čínský film produkovaný v Praze:

    Herce, produkční i další profese motající se kolem filmu máme řekl bych, že velmi dobré, nemají se zač stydět a také bych řekl, že ve srovnání se „světovějšími“ kolegy odvádějí na jednu vynaloženou finanční jednotku lepší výkon. Zkrátka si ty čínští opičáci vybrali dobře. Jsem docela zvědav, co z toho nakonec vznikne. Téma filmu je zajímavé, nic jsem o tomto příběhu nevěděl, takže rád se o tom něco dozvím i z toho „uměleckého“ zdroje.

    Stelle a Kocourovi díky za odkaz.

    OdpovědětSmazat
  10. LIVE

    V bytě je při zhasnutých světlech světlo jako o finské noci, tohleto ale asi nebude noc jen tak ledajaká. Přímo pod okny se mravenčí Číňanů hafo, křičí jeden přes druhého. Opodál tiše postávají zmrzlí herci, včetně chlapů v gestapáckých uniformách.

    Jistěže chápu, že se něco jenom točí, DRAKU, ale na člověka to padne - ať je mu třicet nebo šedesát. Je to připomínka, na kterou se nezapomíná, ať ji znáte z knihy, z filmů a nebo z vlastní zkušenosti. Už jste si taky jistě přečetl odkaz Stelly.

    Asi neměli Čiňani moc dobrého dobového poradce, protože shledávám, že jsou tam historické chyby. Ale to je jedno. Je zajímavé je sledovat, mají to jako hru. Baví je hemžit se a překřikovat. Ten jejich kašírovaný vánoční trh ale v porovnání s trhy, které se konají v Praze, má určitě daleko lepší atmosféru než tady třeba ty na Tyláku nebo na Míráku.

    Přijela obrovská cisterna s vodou a muži pokropili celou dlouhou ulici. Asi jako že prší. Na to všechno se shovívavě dívá z nebe dorůstající Měsíc a já. Doufám, že nebudu pokračovat v noci, zatím to tak vypadá. Na houpačkách se ještě žádná dítka nehoupala, zato kolemchodící matky a otcové s dětmi to nemají lehké. Malé děti většinou brečí, že chtějí na houpačky. Špatně se jim asi vysvětluje, že všechno je jenom jako.

    Obávám se, že Čína chápe realitu jinak než my tady. Vzhledem k důvodu, pro který se rozhodli vražedným tempem natočit seriál o tom, co se kdysi stalo v Evropě. Ten film nebo aspoň jeden díl bych moc ráda viděla. To se asi nepodaří.

    POKR


    OdpovědětSmazat
  11. Blázinec v ulici pokračuje. Asi sto lidí prochází "trhem" semtam, nahlas se smějí, placájí se po zádech, mezi nimi několik Santa Klausů - to už se opakuje asi hodinu.Kompars to snadné nemá.

    V jednu chvíli dav zařval unisono, když totiž zřejmě rejža rozhodl, že vánoční osvětlený strom blikajcími světýlky si přeje mít asi o patnáct metrů blíž k trhu. O přenesení se snažilo asi šest chlapců z Číny. Strom se několikrát málem složil na zem, ale nakonec byl tam, kde měl být a ozval se potlesk.

    Po chodnících chodí chlapci, v ruce roztáčejí v nějaké nádobě cosi, co dělá krásné sněhové vločky. Pár jich zalítlo až ke mně. V železných klecových koších praskají voňavá polena, celý byt mi tak voní, je to moc příjemné. Na houpačkách se konečně houpají...dospělí. Slyším, jak rejža řve akcéééé a tak už asi pošesté se děje stále stejné. Nějak mi uniká smysl toho lítání semtam. Nikdo se nezastavuje u zásobených stánků, všichni jenom chodí tam a zpátky. To bych tedy opravdu ráda viděla v kontextu s dalším dějem.

    No nic, už vám dám pokoj a sobě taky. Se spánkem to asi bude trochu drama. Vlastně mi to připadá jako drzost, otravovat takovým hlukem stovky nevinných lidí, co tady bydlí. Ani to, že je tady nemocnice, nikoho nezajímá. Vypadá to, že v deset konec nebude. Měli bychom asi taky dostat komparsné :-)



    OdpovědětSmazat
  12. Omlouvám se, nedá mi to. Ještě je zde happy end. Zatímco čínští mravenečci uklízejí techniku, čeští komparzisté, tedy jejich část, asi padesát kusů, se během pobíhání po tržišti při natáčení stačila bytelně opít, spíš až ožrat. Muži, ženy všechno jedno. Jeden byl ale určitě zfetovaný, takový mladíček. Tančí doteď uprostřed náměstíčka, řvou jako stádo, objímají se, líbají, potácejí a muži zkoušejí mámit ženy. Objímají je, šeptají jim do oušek Občas někdo upadne. Podivné stádo. To by byl filmeček.

    Ulice je už v šeru, jen na to náměstíčko svítí silný reflektor, čili všechno, co je v pozadí ulice už skoro není vidět. Ale jsou tam opuštěné stánky, plné zboží. Štangle salámů už nevidím.Tuatam se ze skupiny opilců některý odmotá mezi stánky a bere si jídlo, co je tam vystavené a cpe si je do kapes. Kolemjdoucí taky nelení. Obávám se, že do rána tam nebude ani jeden čokoládový mikuláš. Ještě že o tomhletom ráji nevědí bezdomovci, to by bylo posvícení.

    A do toho všeho začal na Královské Vinohrady mírumilovně popadávat první sníh...

    Kaněc filma

    OdpovědětSmazat
  13. A Astra,
    místo aby živý popis filmovacího dnem pojednala jako článek do Útulny, tak ten barvitý zážitek vyplácá na komenty. Už tu mohl viset. Třeba s titulkem: "Jak kdysi v Praze Číňané židy zachraňovali". Podtitul: "Veselé příhody z natáčení"
    Ach jo.

    OdpovědětSmazat
  14. Vrátili se z podvečerní procházky. Venku sychrá podzim, na gramofonovém talíři se otáčí Československá dlouhohrající deska : Ludwig van Beethoven : Osudová. Česká filharmonie, řídí Karel Ančerl, 1953. Pak Johannes Brahms : Uherské tance. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, řídí Václav Smetáček, 1952. Naposledy přehrával před více než pětačtyřiceti lety na gramorádiu Tesla President. Až běda ohrané, šustící a přeskakující. Na pár okamžiků jsem zas tím malým klukem.

    OdpovědětSmazat
  15. Film / Astře:

    Dík za zajímavé líčení. Zajímavá směska postřehů. On se v Praze za války mohl vyskytovat Santa Klaus? To je přinejmenším zajímavé. Nějak se nemohu zbavit pocitu, že se takhle rozsáhlá věc nemá točit tak rychle, hrozí to, že to bude blbě. Na druhou stranu, kdo to pozná?

    Někdy se za své spoluobčany stydím a nejsem rád, že jsem také jedním z nás, a to je přesně v momentech, kdy vidím, jak se lidé, kteří toho zcela nepochybně nemají zapotřebí, cpou na rautech veřejně jak nedovření a ani je nenapadne, jak blbě to vypadá. Úplně stejně nepříjemně na mě působí ta scéna těch ožralých „potřebných“ na tom tržišti. Spousty lidí, o kterých jsem kdysi jako naivní mladík býval dobrého mínění, jsem po nějaké takové příhodě prostě přestal brát vážně, nebo i na vědomí. A když už jsme se toho tématu dotkli, zrovna u těch bezdomovců bych to pochopit dovedl. Ti opravdu potřební jsou a proto mají na určitou toleranci poklesků v chování nárok. U jiných, kteří to zapotřebí vůbec nemají, ale chovají se pomalu hůř jak ti bezdomovci si zase myslím, že by si tak zasluhovali aspoň na čas skončit.

    Gramec / Obuvníkovi:

    Hezký zážitek, zasloužený, protože odpracovaný, přeji Vám ho.

    OdpovědětSmazat
  16. Jo, tomu moc dobře rozumím.
    Občas si zapnu KV rádio - mám dobré, šestipásmové - a poslouchám, co tam zbylo z telegrafie a podobných služeb. Bývalo tam tak těsno a živo. Rádia, rušičky, telefax, telefoto, telemetrie. Bylo dobrodružství tam vůbec cosi naladit. Třeba Svobodnou Evropu. Nebo Hlas Ameriky. Čínu. Jen v noci, kdy byly ionosférické odrazy. Teď je tam volno, až z toho padá strach. Prázdný rádiový vesmír. Zbyl tam atmosférický šum a pár osamělých telegrafistů. Všichni někam odešli...
    ===
    Ta praskající deska je nostalgie téhož druhu. Dá se napodobit - ale originál je originál. Etiketa se točí, je třeba číst rychle.

    Před několika lety jsem našel záznam na pásku, který jsme s tátou pořídili na magneťáku v roce cca 1955. Táta ho postavil na kusu modré překližky neurčitého tvaru. Aby to fungovalo, podkládali jsme to vždy čtyřmi sloupečky z knih. Těch jsme doma měli fůry.
    A ten zašuměný pásek s neurčitou rychlostí, kde já promlouvám fistulí a táta se snaží mluvit spisovně mě dostal. Nemohl jsem pak spát. To jsou strašidla nejstrašnější.

    Duchové mého dětství.

    OdpovědětSmazat
  17. Kocoure, na rádydý jsem také vysazený. První vlny ladil na tom Presidentovi. Samozřejmě poslouchali Londýn a Hlas Ameriky a občas Svobodnou. Na to děda dostal tranzistorák Crown s dost dobrým příjmem a jemným laděním. K sedmým narozeninám jsem dostal dárek vůbec nejlepší jaký jsem kdy dostal. Tranzistoráček Panasonic. Stal se mým společníkem na dlouhá léta. Strejda měl kufříkový SONY CRF asi model 171, s vynikající citlivostí a selektivitou i na FM. Hodně si hrál s dálkovým příjmem, chytal Bay Drei a další. Asi v jednaosmdesátém jsem v Tuzexu koupil Panasonic GX5 s krátkými vlnami, ale nerozprostřenými do více rozsahů. K němu na poslouchání Svobodné zbastlil odžbrblátor vlastní konstrukce z laděného obvodu, pomocné antény a koaxiálu vypočtené délky jako zpožďovacího členu pro šestnáct metrů. Představa byla taková, že vhodnou konfigurací antén a naladěním se podaří odečíst rušení. Nevím, jestli princip byl správný, ale fungovalo to. Také převáděl vysílání Svobodné a vysílal si ho v pásmu VKV, měl jsem i vysílač na hudbu, s jedním tranzistorem (GF505, později překopal na KSY71) v zapojení colpitts oscilátor chodilo to s kusem drátu na víc než kilometr, jak jsem zjistil. Dost drzé. V devětaosmdesátém na jaře z peněz šetřených na CD přehravač koupil digitální Olympii ATS-903. Ta mi slouží dosud. Pak ještě digitální Sony ICF7600GR, malého analogového Grundiga a nakonec za levno analogový Trevi 741 sice s více pásmy,dobrým příjmem na VKV, a dobrou citlivostí leč mizernou selektivitou na krátkých vlnách. Analogové kroutící ladění je výborné pro projíždění pásem. Kvalitní zahraniční vysílání mi chybí. Hlas Ameriky jsem poslouchal od osmi let, miloval Čermákovy nedělní zápisníky, poslouchal je naložený ve vaně. V letech osmdesát osm až devět měl GX5 přeladěné na frekvenci VB, většinou neměli scrambling, tak chytal i komunikaci ze zásahů od podzimu 88 a v terénu 24. listopadu, kdy jsem byl akorát dole na Václavském náměstí a tak se od svých agentů, kteří museli být v blízkosti, ale nepodařilo se mi je odhalit, jsem se dověděl, že se očekává nějaká důležitá zpráva. Dorazil akorát k Václavu když bylo oznámeno, že odstoupil ÚV KSČ. Živo v éteru bylo ještě v sobotu a v neděli, pak to utichalo.

    Bohužel, i když si koupím staré rádio, staré stanice na něm nechytím. Nemám stroj času. Stačil by mě i jako rádio. Při koukání na film Tajemná záře nad Pacifikem se mi ježily i chlupy na zádech.

    Co se týče nynějších krátkých vln, jsou plné čínského vysílání na všech pásmech. Něco to vypovídá...

    Moc bych chtěl staré rádio přijímající staré stanice, které se daly poslouchat.

    OdpovědětSmazat
  18. Jsme banda starých nostalgiků, víš to, že?

    OdpovědětSmazat
  19. Rádia:

    U nás doma býval vášnivým radioamatérem táta, ale ten už nežije a mě ne, že by to bylo úplně cizí a ne že bych o tom vůbec nic nevěděl, ale zase až tak moc mi to prostě „nechytlo“. Mám doma po ruce Grundiga, Yacht Boye 80, docela šikovná citlivá věcička, chytne to teoreticky a prakticky ledacos, ale jak už jste tu konstatovali, je toho k chytání čím dál tím méně. Číně držím palce. Je tam sice pravda určitý deficit demokracie, co se způsobu vládnutí týče, ale na druhou stranu, je to krom Japonska jeden z mála států na světě, co se nepodělal ani před vozembouchy, ani si nenechává zaplevelit právní řád výhodami pro kdejakého hajzla a parazita. Navíc opravdu se snaží o vědu a rozvoj, včetně ambiciozního kosmického programu, na rozdíl od našeho evropského chcípání, uvadání a v mnoha ohledech i ohýbání reality podle politických přání a zadání.

    Stroj času:

    Něco jako stroj času zažívám, když zabrousím do knihovny, případně pořizuji a montuji další knihovnu pro další přírůstky a potkávám se tam při té příležitosti s knížkami z dětství, případně novými knihami, které jsem tenkrát půjčil a nebyly mi vráceny, ale které jsem si časem pořídil znovu.

    Tajemná záře nad Pacifikem se mi svého času moc líbila a čas od času tím filmem nepohrdnu ani dnes. Tematicky zajímavá je i Frekvence.

    OdpovědětSmazat
  20. Páni, to je četba. 0.05jsem šel zhasnout PC a jít chrnět. Místo toho jsem to tu musel hltnout jak malinu. Teda dvě maliny. Tu první, co mi bleskově vrátila jaro 67, kdy jsem byl v komparsním rejstříku u Emauz - A, naprosto přesně to vídím, jako už ten film! Uznání a poklona. A tu druhou - o tom mlčení na dnešních rádiových vlnách. Oproti tomu hvízdavému zoufalému lovení a chytání a držení Svobodky, Hlásku, Tirany a kdovíčeho, a mezi nimi stovek legálně existujících vysilačů.

    OdpovědětSmazat
  21. Ach jo, KOCOURE. Na tom, co jsem psala, mě bavilo, že to bylo v čase, žádná vzpomínka. Sled situací, které se PRÁVĚ DĚLY. Prostě pouhá inovace zdejších zvyklostí, jiná forma sdělení, nevím, jak to nazvat. Vadí to nějak? Mám ráda, když můžu dělat, co jsem ještě nedělala. Tak tohle právě bylo to, co mám ráda.

    Takže už můžu jen dodat - ulice je znovu jako vymetená, jakoby se vůbec nic nedělo. Asi se mi to jenom zdálo.....

    OdpovědětSmazat
  22. Ještě k tomu, co jsi děl ve 21.03, KOCOURE, co ti brání, abys to nepřehodil, kam jde tvoje libost? Případně abys to nevyhodil úplně. Já si na tom, co plácám, nezakládám :-)

    OdpovědětSmazat
  23. Kocoure, to tak přicházívá s podzimem...

    Zato v pásmu FM je tlačenice. Prý se frekvence mají uvolnit pro digitální vysílání aby se toho vešlo víc. Vzpomínám na chválení digitální televize. Prý lepší příjem. Jenže tam kde to šlo jakžtakž, po zavedení digitálu ani ťuk. A kde to šlo obstojně, občas kostičky.
    Obávám se že s digitálním rádiem to bude podobné. Kromě toho, Až na výjimky není co poslouchat. Hudební hluk prokládaný blbými kecy. Jak já nesnáším češtinu s rádoby americkým akcentem a dynamiku zglajchšaltovanou do latě. Všichni vysílají stejné sajrajty. Přitom ne že by nebyla kvalitní hudba z celého světa. Jestliže chtějí být světoví, ať moderují v angličtině. V originální angličtině. Ostrovní nebo i té zámořské. |dnes mi to připadá, jako by v době normalizace mluvili s ruským akcentem. Nevšiml jsem si. Český rozhlas? To je katastrofa. I Meteor se zhoršil a jestliže něco stojí za poslech, není to v pravidelném vysílání pro poddanskou masu, ale na internetu. Z dobrého Toulky českou minulostí.Což je mi, když nesedím u počítadla jak mrtvému zimník. Občas zajímavé překvapení, například rozhovor až se divím, že to propustila multikultisluníčkářská cenzura. Ovšem mimo například večerní hlavní vysílací čas. Pořád vládne ganitura z ČRo6. Jen si vzpomenu na znělku "Zaostřeno na lidská práva" a už jsem nukleárně nasraný a tlak mi letí nahoru. Nostalgicky vzpomínám na starou redakci BBC. Na Dušana Neumanna, k zastižení na Šumavákovi".
    To že má být zpravodajství co nyní předvádějí? Požaduji kompletní zpravodajství z domova i ze světa podávající celkový obraz. A ne černou kroniku kombinovanou s drby. Jen se podívejte na globus a porovnejte s obrazem světa podle rozhlasového vysílání a médií obecně. Zdejší zpravodajství na netu je nemlich to samé. Nutno hledat v zahraničí. Jenže to probrat zabere spoustu času. Ale ještě že tak, že je kde hledat. Zprávy nejraději čtu. Je to rychlejší než je poslouchat. Vybírám si informace, které potřebuji. Nejraději bez obrázků. Jen písmenka. Náležitě gramotnému to stačí. Bez manipulace zvukem a obrazem implantovaných emocí. Večer mě čeká nedělní trojboj. Nova, Prima, ČT. Přehlídka manipulativní hysterie. Nakonec na doražení dezert "Ulice". Tomu snad uniknu. Když si představím jaká spousta lidí tohle konzumuje denně.
    "Jsi tím, co jíš." Platí to nejen pro stravu procházející žaludkem.

    OdpovědětSmazat
  24. To Schumacher:

    Pokud je pravda i v mediální oblasti, že je člověk to, co jí, tak jsem asi asketa. Rádio jen ráno během snídaně t.j. max. 15 minut, po skončení zpráv se vypíná, TV z musu během večeře, většinou se rozčílím a polovinu zpráv jenom vidím, použivaje často tlačítka MUTE. Speciálně kvůli "emo" vložkám - ty už dělá i ČT 1! Protože na mě (celý život nedělám, nic jiného, než že se neverbálními prostředky pokouším divákům "podhazovat emoce") to působí, jak se říká, jak rudý hadr na býka.
    A kvůli čtverečkům. Když je tam něco takového, že by to "jemnocit mas" nevydržel, tak to nemají dávat. Mají to opsat slovy. Dvě třetiny záběrů jsou pak zcela bezcenné, nic nevypovídající, široce záměnné. Hned poté ale dávají třeba thriller nebo něco "akčního" a tam teče umělá krev proudem, mozek na stropě... Kde je pak logika nevím.
    Vím jistě, že už dávno není rozdíl mezi zprávou a komentářem. Všechno jsou to komentáře - bohužel z 95% jednostranné.

    Ostatně - můj blog je hlavně o těchhle zhovadilostech.

    K technice: Už je málo speakerů, kteří umí česky. A kompresory-limitery ve vysílání je výmysl, který jsem poprvé zaregistroval na Rádiu Luxembourg. Tehdy to bylo zajímavé - ale člověk se toho rychle nabaží. Asi jako syntetizátorového zvuku.

    Internet je ještě jakž-takž svobodný, jenže prohrabat se něm k něčemu kloudnému dá strašnou práci. Němčina a ruština občas pomohou na "vyvažování" zpráv, angličtinou bohužel nevládnu - co mi nepřeloží kostrbatý strejda Google skoro jako by nebylo. (Angličtina - umím pár set slov, které jsem se musel časem naučit, abych se aspoň trochu domluvil s tím skřetem, který mi sedí pod stolem v plechové bedně. Ale podobní teď sedí v každém digitálním zařízení. Když mu nerozumíš, máš smolíka. Na četbu Shakespeara v originále to není - a nikdy nebude.)

    K tomu, co se považuje dnes za hudbu středního proudu (s "mainstreamem" už splynul i beat, část jazzu a písničkářů) se vyjadřovat nehodlám. Požívám bonmot nebožtíka Zdeňka Petra: "Nesleduji!"

    Horší je, že to není jen "Kotlinkovitá záležitost". To je v Německu, Polsku, Rusku. A patrně i jinde, Arábii, Čínu a Japonsko nevyjímaje. Takže bez ohledu na různé jazyky tu všichni hrají jakousi hru (o vlastní život!) - ale jejich texty jsou nekompatibilní. Hotový Babylón.

    Jo a ta věž jim proto taky spadla. Aspoň je to napsáno v Bibli.

    OdpovědětSmazat
  25. Kocoure, vytrácí se nám sjednocující kultura. Místo toho je rozeser a ovládni. Jako ve všem. Sice na první pohled pestrost a úžasná možnost výběru, ale sajrajtu.
    Když se rozhlédneš, nejsi sám. Rozumných lidí stejných či blízkých názorů je mnoho. Jen jsou rozprostření, nejsou viditelní a spojení.

    OdpovědětSmazat
  26. Kocoure, nezapomeň na parametry řemínku pro ústavní gramec. Když už jsem se do toho pustil...
    Ten NC470 zdá se, že šlape jako nový. Prakticky je ve velmi zánovním stavu. Jen jsem vyčistil, namazal a seřídil.
    Pro všechny, kdo potřebují nekomplikovaný kvalitní gramofon, velmi doporučuji. Ještě jednou díky do nebe Jiřímu Jandovi.

    OdpovědětSmazat
  27. Re rozhlas: to chce mp3 přehrávač a nasypat do něj ty Meteory, Toulky a podobné pořady z archivu. (Občas třeba Studio Leonardo, Magazín Leonardo, Leonardo Plus, Laboratoř; a nebo si tam fultextově vyhledat pořady kde vystupuje někdo zajímavý, třeba Grygar, Zelený-Atapana apod. (naposled jsem poslouchal co povídal Vlastimil Vondruška).)

    OdpovědětSmazat
  28. Astro,

    to, co psal St. Kocour ve 21.03, fakt myslel v dobrém! Že je to krásné neobvyklé téma a dynamicky, úžasně podané. Ty jsi podala rozhlasovou REPORTÁŽ. No a je tak obsažná, jak bývají příspěvky v jiných kutloušcích, což ale určitě nevadí ani Kocourovi, Starému, ani nikomu jinému.
    Moc zajímavý je i ten závěr filmování. Vpomněla jsem si, jak Seifert psal o zasněžených pomerančích na Staroměstském náměstí. V době jeho útlého dětství, byla to vzácnost.
    (Santa Klaus určitě nesmysl i pro Vídeň...)

    Pozdrav ze sněhové vánice!

    Stella

    OdpovědětSmazat
  29. Ještě k tomu natáčení:

    Nevím to úplně jistě, ale to, co se včera natáčelo a bylo zde Astrou komentováno, bylo součástí příběhu Čo Feng-Šana, kterému se prý také říká čínský Šindler. Nebýt toho natáčení, asi bych o něm nevěděl. Nepochybně to byl velice zajímavý pán. Trochu mi mrazí v zádech, z těch paralel. On tenkrát neuposlechl příkazů svých nadřízených a zachraňoval lidi, po kterých mu jako Číňanovi nic moc nebylo. Udělal dobře. Dnes by spousta „koleček v soukolí“ po Evropě také udělala dobře a správně, kdyby buď neuposlechla svých nadřízených, nebo aspoň jejich příkazy zdárně sabotovala. Také by to totiž mohlo spoustě lidí zanedlouho zachránit krk, když se ten invazní příval aspoň pozdrží...

    Ještě k těm Santa Klausům během natáčení:

    Děj se odehrával během let 1938 - 1940, ve Vídni. Výskyt Santa Klause na vídeňském vánočním tržišti pokládám za velmi nepravděpodobný. Docela rád bych se nakonec dozvěděl, jak to celé dopadlo a co z toho vzejde.

    OdpovědětSmazat
  30. ZDAR, DRAKU PRAŽSKÝ, psala jsem včera, že měli asi špatného poradce stran historie. Tam bylo chyb daleko víc. Například světýlka na vánočnm stromku blikala o 106, rozhodně je Číňani ani nikdo jiný tenkrát nevyráběli(myslím si já), těch Santa Klausů tam pobíhalo asi deset, jak jsem v tom chumlu lidí mohla počítat - ty věci ve stáncích taktéž. Ale to zřejmě nemá pro Číňany podstatný význam. Nebo to byl jakýsi autorův záměr, který bychom z filmu možná pochopili. Rozumět čínské mentalitě je asi složité.
    Spíš mě zaujalo v neděli ráno velké bílé auto, ze kterého vyskákaly černé hlavičky v odrazkových oblečcích a jejich postavičky kmitaly děsným tempem ulicí a hoši kontrolovali pořádek. Dodatečně upevňovali stojany na dopravní značky, posbírali nějaké papíry. Jen u nemocnice doteď leží dvě polena, kterých si nikdo nevšimnul. Možná, že je to něco jako čínská úlitba bohům. Nechat po sobě čistou stopu. Ty koše s hořícími poleny byly v sobotu jedna z nejpěknějších věcí.

    Téma filmu je jistě chvályhodné, to je to nejdůležitější. Číňani to zpracovávají pro sebe a tedy svým způsobem. Rozhodně ale nezapomenu na ten dost otřesný závěr, jak tady alkoholem zmožení statisti řádili. To nebyl vůbec pěkný pohled, byla to taková zvláštní a nechutná karikatura. Rozhodně nic k pobavení.

    OdpovědětSmazat
  31. Do středy na chatě. Na konečnou posledního busu, pak kilometr do hrba a je to. Vypustit vodu, není už nač čekat. Topení, topení, topení, uklízení, hrabání, nošení, lezení (střecha). Čaj, kafe, minerální voda (pod chatou). Večer asi holt zas vrhnutí. Ale jinak rádio, hvězdy nad terasou, četba, ticho, pocit, že jsem zas s tátou, co to (částečně s náma - potomkama) postavil.
    - musím se podívat na chatu... oblect si stare teplaky, všecko co umim mam od taty... ano, už vám to zní v uších. Rád bych, aby si můj kriminalista jednou tohle taky zpíval.

    OdpovědětSmazat
  32. JAKUBE, bacha na střeše! Minerální vodou posílené tělo přitáhne z nebe malou hvězdu a bude z vás princezna se zlatou hvězdou na čele. A taky blížící se úplněk může způsobit neplechu, najednou zvednete ruce půjdete po střeše ve snách..... a.....

    To budou potom novinové titulky : Našli muže v mrákotách. Ležel pod chatou se zářící hvězdou na čele.Již je v nemocnici a mimo nebezpečí. Hvězda sejmuta. Vědcům se dosud nepodařilo vyzkoumat, odkud to záření pochází. Spekuluje se, že snad nám nebesa posílají poselství o novém nanebevzetí. Politici však soudí, že je to avízo, abychom se připravili na nejhorší.

    Jakube, raději moc tu vodu nepijte! Rum je lepší! Zejména v chladných večerech.

    OdpovědětSmazat
  33. Filmování / Astře:

    Počty arogantních tupounů mezi námi rostou, produktem toho je, že mnohdy nejsou věci produkovány či dělány tím, kdo by je produkovat či dělat měl, protože to umí a je na to odborník, ale tím, kdo se k tomu dostane a toto nejspíš bude ten případ. Čínský divák má kliku, že na to nejspíš nepřijde, s výjimkou pár vzdělanců znalých reálií té doby a místa. Na takové divné pavouky se ale už dávno neberou ohledy.

    Čínská mentalita:

    Oni jsou skutečně jiní, než my, většinou disciplinovanější, pracovitější, poslušnější, vstřícnější, ochotnější a pod. Také jsou tak nějak dětinštější a hravější, odtud ta libůstka v barvičkách, blikajících světýlkách a podobných pitomůstkách. v něčem jim můžeme trochu závidět a v mnohém zase buďme rádi, že jsme jací jsme my sami. Nestyděl bych se tedy až tolika být sám sebou.

    Dvě polena:

    Možná je to jen projevem té pravé čínské mentality. Číňané jsou prý mistry světa v dodávce čehokoliv a kamkoliv, ale jen na 95% :-)

    Jakub v na chatě a v mrákotách:

    Jakub bývá oběma nohama na zemi a duševně přítomen. To, že někdo má vlohy k poesii, jak k jejímu vnímání tak její tvorbě vůbec neznamená, že je to náměsíčný bambula, schopný se třeba i přizabít lezením na střechu a padáním z ní :-) Do mrákot by ho mohl dostat snad jen nějaký hodně nekvalitní text, s příšernými hrubkami ale těch je už dnes kolem nás tolika, že i na to už by měl být zvyklý. Hvězda by mu určitě nevadila, kdyby mu tam nějaká přiletěla a nezbořila mu při tom chalupu, napsal by jí a o ní nádhernou báseň.

    OdpovědětSmazat
  34. Třeba se Jakubovy básně dočkáme, DRAKU. Dělala jsem si lehraci. A tvoje psaní mě potěšilo, až tak, že ti budu tykat. Nápodobně můžeš též. (Cink - to je jako přípitek).


    V těm čínským chlapcům - byli to dělníci, kmitali jako pometla. Kdyby se postavili vedle sebe dva Češi a dva Číňani, všichni 4 by měli v rukách lopaty, tak Češi by se o ně opřeli a zvolna pokuřovali a Číňani by vykutali za tu dobu nejmíň deset metrů tunelu pro Metro. V tom je mezi nám ten největší rozdíl, je jich moc, zaplavili vším možným svět, umí pracovat, ale naštěstí nejsou tak agresivní, jako někdo...

    OdpovědětSmazat
  35. Astře:

    Cink, nabídku na tykání přijímám a vážím si jí.

    Nepochybně se básně do Jakuba dočkáme, není to otázka zda, jen kdy to nastane :-)

    Rozdíl mezi českým a čínským přístupem k práci:

    Nám tady by prospělo mnohem více dělat a mnohem méně o tom kecat či jenom přemýšlet a těm čínským klukům by zase více prospělo trochu víc nad tím přemýšlet a mnohem víc dotahovat věci až k použitelnosti a nějakému konci. Až příliš často to připomíná ten náš předlistopadový socialismus s tím jeho: "Dodělej si sama/sám!". A mě už nebaví nakupovat celý život krámy které v lepším případě dodělám v horším rovnou zase vyhodím.

    No nic, na chvíli Ti uteču od počítadla k fyzické práci :-) Takže teď je to na Kocourovi, já budu dnes zase „na příjmu“ chvíli večer a pak pozdě v noci.

    OdpovědětSmazat
  36. Pořád čekám na JAKUBA, jestli se ozve. Asi nemá čas nebo náladu šátrat tady v rubrikách, takže mám smůlu. Zajímá mě, jak to bylo na chatě s případnými hvězdami, a jestli třeba některá neměla dvě nožičky a tak podobně :-) Samozřejmě mi do toho nic není, ale zvědavost mě pudí - a třeba budou i verše. Potřebovala bych nějaké odreagování od té bídy kolem, a ...

    OdpovědětSmazat
  37. Bude. Opět jsem nespadl se střechy*, čistě (to je přechodník!) při -1 a matném světle z oblak osmimetrový okap a ledovou skloněnou plechovou střechy od kil jehličí mé borovice. Na stromy v listopadu nelezu takže z nich v tuto dobu nepadám. Kdykoliv se tak stalo, nikdo z rodiny o tom nevěděl, přežil jsem. Jenom jednou jsem se o tom zmínil před jednou úžasnou kantorkou speciální školičky z Vysočiny. Byla tím velmi pobouřena a poděšena, hned mi bleskově tlf zakázala kamkoliv lézt. Že jako copak ti nezáleží na tom, abych tě eště někdy viděla?! Byl jsem velmi potěšen, nezklamala.
    Ano, Draku, to se vůbec nevylučuje. Dvě strany téže mince, každá správná hodnotná platná mince má (aspoň ze zkušenosti) dvě strany. Avers, revers. Jen nutno rozhodnouti, co je pro koho co. Sakra, tohle se mi v té naprosté únavě povidlo.
    *Jako přesvědčený progresívní konzervativec zůstávám u S, je-li to shora(!) dolů. Např. se střechy. Pokud nedělám korektury atp.

    OdpovědětSmazat
  38. Stromy blízko baráků / Jakubovi S:

    Nevidím rád stromy vedle baráků. Z mnoha dobrých důvodů je to blbý nápad. Stromy mívají mohutný kořenový systém a klidně si „hrábnou“ až do základů a z nich si zaopatří, co potřebují k životu. Těžko jim to vyčítat, jsou odkázány jenom a pouze na místní zdroje. No a také z nich padá bordel, co se musí uklízet minimálně z té střechy a okapů. Mám obvykle práce až nad hlavu, opravdu nevím proč bych si přidělával další, tím spíš pak úplně zbytečně tím, že si vysadím strom zbytečně blízko k baráku? Na druhou stranu ale musím uznat, že zrovna tenhle druh masochismu je u nás velice rozšířen. Cosi nelibého to vypovídá o schopnostech lidí domýšlet následky jejich konání.

    OdpovědětSmazat
  39. Já jsem ji tam, metr od terasy, nesázel - holt tam najednou vyrůstala, krásná štíhlá sosnička, plná života a vůně pryskyřice... a děcka poprosily tatínka (= jejich dědu), aby ji tam nechal. No, nachýlí se i její čas, a bude mě to mrzet -"den volna, jako při úmrtí v rodině" - taky znáte, že?
    Když se rozsvítí světlo na bílé zdu terasy a to smaragdové jehličí - teď už s bílýma čepičkama - svítí okolo nás, a nahoře skřípou panty Mléčné dráhy a vedle v naleštěné zbroji jiskří Orion a celý ten nebeský zvěřinec, jsem jinde. Nebo jindy. Nebo oboje.

    OdpovědětSmazat
  40. Přesně před dvěma roky jsem ve svém tusculu před půlnocí hodil na papír tohle: Bílá luna chomáčky zářící vaty oblohu od hvězd čistí. Slyším je cinkat, jak padají na zem. Zvedám je - měsíc se směje: Starý blázne - listí!

    OdpovědětSmazat
  41. Hezká, JAKUBE, něžná, skoro jako haiku...

    Měla jsem období, kdy jsem propadla Sovovým baladám. Už je to dávno, Sova byl mým praprabratrancem - jeho máma byla mámou sestry mojí mámy. Pěkný pletenec, což?

    A jak jsem tak ty balady milovala, spáchala jsem jich taky několik. Na začátek jedné si vzpomínám, byla o hvězdách. Začínala...

    Vlezte si ke mně do postele, hvězdy,
    jste jiskřivá noc
    a líp vám nebe neustele.
    Vím, je vás moc,
    ale chci jen jednu pod hlavu a druhou na přikrytí.
    A ty, které zbývají, ať svítí...

    Balada se jmenovala Rána žen a byla chmurná a poměrně smutná.Ještě ji mám někde schovanou. :-)

    Kdysi - asi před dvaceti lety - jsem si tady v Praze - zasadila do předzahrady před svojí vilou malou borovici. Borovice mám moc ráda. Borovice rostla a roste, ale už se na ni dívat nemůžu, přišla jsem o všechno. Byly to miliony, ale nejvíc je mi líto toho stromu. Už je vysoký ke střeše. Má nádherné velké šišky. Několik jich mám doma... a to je všechno, co z toho všeho mám. Kromě smutku.

    OdpovědětSmazat
  42. x To JE haiku. V mém chápání, pojetí. Uznání!
    X Hora. Jednou jsem se přel s kolegy studenty v Brně, jestli JH není náhodou v podstatě největší náš básník. Ano!
    x Tisknu ruku! Brzo víc.
    Neboť teď frčím zas na chatu a zpátky, nechal jsem tam podle všeho nabíječku. Ach jo. Tož mám program do podvečera. Autem nejezdím. Nevadí. A ujistím se, že jsem tam předevčírem všude zhasl a zamkl. V fofru se synem a jeho okouzlenou squaw -to není běžná situace!

    OdpovědětSmazat
  43. Zapomenutá nabíječka / Jakubovi S.:

    Se vzrůstajícím jízdným a klesajícími cenami elektroniky, nevyjde čirou náhodou jedna nová nabíječka k telefonu levněji, nežli jízdné tam a zpět?

    Borovice / Jakubovi S:

    Říkáš: "...a děcka poprosily tatínka (= jejich dědu), aby ji tam nechal.“ Čas se už nevrátí, ale kdyby tenkrát tatínek (děda), milý stromek přesadil na vhodnější místo, tedy pořádný kus od baráku, tak 10 m, mohla si tu borovička pobýt déle. Škoda, ale třeba ta myšlenka nezapadne a pomůže jinému stromu ať už na té samé zahradě, nebo někde jinde.

    Básnička o hvězdách / Astře a Jakubovi S:

    Mně se ta básnička líbí, ať už je to haiku nebo ne. Formy poesie spíš nerozeznávám, nežli naopak, dovedu jen rozlišit zda se mi líbí, nebo ne a zda na mě nějak působí, nebo ne. A ta básnička o těch hvězdách je hezká.

    OdpovědětSmazat
  44. Sakra. Já myslím na Sovu a napíšu Hora. No ale oba jsou u mne trvale na nejvyšší příčce.
    To o těch hvězdách, teprv teď v předpůlnočních mrákotách to pomalu a soustředěně pročítám - to je nádherné!! Páni. A tohle já neříkám nikdy formálně!
    Asi by levněji přišla, o tym žádná. A vlastně - vidíte, jak je to těžké s filosofama: teprv VČIL mě z tohoto popudu napadlo - proč vlastně už dávno nemám jednu tam a jednu doma?!
    Vidíte, že to není sranda. Ale potomci jsou ke mně zatím nesmírně laskaví a tolerantní.

    OdpovědětSmazat
  45. JAKUBE, pan Alzheimer je už pomalu taky můj strýc, včera jsem si nemohla vzpomenout na slovo balada. Unavená hlava se bránila šátrat. A tak je to se vším - Sova nebo Hora, pouhé dvě slabiky a tolik krásy v nich. Pokud mě pamět zase neklame, zemřeli oba na syfilis. Bouřliváci.

    OdpovědětSmazat
  46. Marně přemítám, jestli z borovic opadávají jehlice. Nezdá se mi. Měla jsem modřín, to jo, pod ním bylo nastláno, v lesích šustí pod kroky opadané smrkové jehliny, ale borovice? Snad tuatam něco z ní spadne, uschne, ale moc toho není. Ale - nejkrásnější vůně, kterou znám, je v létě v borovém lese, když slunce rozpálí kmeny,a z ních prýští smůla - to je k neunesení. Tam bych chtěla umřít, pokud bych chtěla.

    Kdysi jsem zažila borové lesy u nás nad Libverdou a Hejnicemi.Tam jsou nejkrásnější, tedy bývaly, dávno. Ještě mám z té doby doma vyřezaná srdíčka z kůry. Byla jsem poprvé zamilovaná...jo, to byl čas mukaborosrdcový. :-)

    OdpovědětSmazat
  47. Z nějakého důvodu z některých větví náhle jo.
    Hlavně z těch nad střechou a okapem.
    Anebo začne některá najednou schnout, a je pokluzené.
    A z okapu se to vybírat aspoň dvakrát ročně musí. Nikdo se neptá: máš na to energii, čas, jsi zrovna na místě... a je zrovna vhodné počasí...
    Mukaborosrdcový - joj! (c) Astra? Novotvary, kromě onkologických, das ist meine!
    Jo, pryskyřice se krásně čichá - pokud se neoctne na odění a kůži (u žen pokožce, resp. pleti). To se priorita okamzitě zvrátí. A vynikající je na podešvi přenesená na koberec.

    OdpovědětSmazat
  48. Astro, opadávají dvojjehlice, když je borovice napadena mšicí - u nás před barákem.
    Hora umřel prý na srdce?

    ST.

    OdpovědětSmazat
  49. Milá STELLO, Hora možná umřel na srdce, ale Sova tutově na syfilis. Ale to už je teď jedno. Hlavní je, že tady nechali svůj krásný odkaz.

    OdpovědětSmazat
  50. Jen takový podzimní kousek. Usedla jsem k PC, abych si vydechla, než začnu raplovat kolem oběda. Je tady teplíčko, dědečku, voňavo. Kdo by za to co dal.

    Zvenku, odkud jsem před chvílí přišla, čiší z každého koutku pražský smog, padá drobá omrzlice. Vlhko, nevlídno, ani sýkory nemají zájem o slunečnicová semínka. Natož aby člověk psa vyhnal.

    Byla jsem v laboratoři na odběru krve, v čemž se nevyžívám, ale zbožňuju cestu odtamtud. Ta mě bere. Vede nad Wilsonovým nádražím, je vydlážděná klasickou pražskou dlažbou,která ale má nevšední obrazce. Je tu velké ES, HÁ, ypsilon, rovnítko, minus, panák, dvojtečka...všelijak rozhozené, velikosti metru. Baví mě dívat se na to. Občas se zastavím a sleduju vlak, který zajíždí do tunelu vedoucího k jihu, a za pár minut bude podjíždět činžák, kde bydlím pod svojí střechou nad hlavou. A kde léhám do postele, která se chvěje, když jede rychlík.

    Vpravo od cesty, kterou jdu, je zdobný plot vysoko nad kolejišti, ohraničující celé nádraží.Pod plotem stráň porostlá jehličnany nevysokého vzrůstu, s hustou spletí větví. Je to krásná zeleň, současně omytá padajícími kapkami deště.Sleduju z výšky v té spleti cestičky, jakoby od zvěře, která je vychodila. Fičí studený vítr. Na chvíli se zastavím a rovnám si šátek, aby mě neofouklo. Hledím do zeleně. Pode mnou asi tři metry leží na kartonech z krabic postava. Nad hlavou má rozevřený velký černý pánský deštník, je přikrytá špinavou prošívanou dekou. Koukám. Není to mrtvý chlap? Obličej není vidět. Kolem je rozházené všechno možné, igelit, noviny, prázdné láhve. Zřejmě obýváček. Jen knihovna chybí. Chlap se pohnul. A když zjistil, že prší, ještě víc se zachumlal. Potichu odcházím.

    Máme prý u nás asi pět tisíc bezdomovců, sčítali je dost nedávno jako výběrovou zvěř. Co by dali za ubytovny pro migranty, za teplé bundy, za jídlo, za léky...

    Na konci té ulice už nad tunely, pohlížím vlevo ke staré i nové budově Českého rozhlasu. Moje "rodná matka i otec", se kterými jsem prožila polovinu života stojí pořád na svém místě a pořád provázejí národ dějinami. Kousek od nich leží ten pán na papundeklech na zemi a sní o horké polívce. Třeba ji i dostane - o vánocích na Staromáku, kde ji bude rozlévat nějaký potentát.

    Hezký den přeju, i když je mlha!

    OdpovědětSmazat
  51. Baže, docela hezký den.
    Poněkud pochmurné, přesto příjemné povídání. Prostě podzim.
    Jenom malinká poznámečka - někteří vágusové do útulku nepůjdou a nepůjdou. Maj rádi tu svoji, byť poněkud falešnou svobodu. Zato nemají rádi kolem sebe stěny a cizí lidi. A taky se nehodlají smířit s tím, že tam musí přijít střízliví. Jsou to prostě vágusové z vlastní vůle.

    Už jsem měl obavy, že se Ti Astro něco přihodilo. Nebo že pohled do Útulny je pro Tebe tak nepříjemný, že raději ne.
    Spletl jsem se. A jsem tomu rád.

    OdpovědětSmazat
  52. Obavy neměj, KOCOURE, ale přesto jsem potěšena, žes je měl. Člověku dělá dobře, když o něj jiní člověci jeví zájem. :-)

    Nakukuju sem a čtu. A tuhle se mi zdál strašně příšernej sen o zvěrstvech IS, že jsem se vzbudila a hrůzou řvala na celé Vinohrady. A tak jsem si řekla - to ne, holka, tak si nervy ničit nebudeš, a rozhodla jsem se, že podobné články, které v člověku probouzejí tyhlety emoce budu ignorovat. Už jich tady naštěstí moc není, ale přijde jaro, přijde, oteplí se a bude tady zase ródeo. Tedy nejen tady, ale všude.

    Fotografickým aparátkům taky nerozumím, a opravám a úpravám vnitřností PC rovněž ne. Čili mi nezbývá než mlčet. A nebo popsat bezdomovce. Já jsem s ním soucítila asi - jakoby představoval celé jejich společenství. Vím, že někdo chce a někdo nechce tak žít. Možná, že to bylo milovník vláčků a po nocích psal pod parapletem symfonie do notových listů.

    OdpovědětSmazat
  53. Brod je, zdá se, ještě daleko, Astro.
    Není třeba mít momentální hrůzu. A těch hrůz je na světě tolik, že kdyby se tím měl člověk emočně zatěžovat, asi by se zbláznil "za živa". Brod je daleko - ale nesmíme si namlouvat, že žádný není. Proto tu mudrujeme. Abychom to měli na paměti.

    OdpovědětSmazat
  54. Už sem nikdo nechodí, tak aspoň já si tady zase chvíli budu mlátit svoji slámu.

    Teď v Praze prší, ale dopoledne - ač celkem vichr - to šlo. Zašla jsem na Olšana, neb je dnes smutné výročí - dva a půl roku od skonu mojí nádherné dcery. Pověsila jsem na náhrobek vlastnoručně vyrobený něžný vínek, umyla jí tvář vyfocenou v oválu a přečetla jí nahlas haiku, co má vytesanou v žule.To bylo asi tak všechno, co jsem pro ni mohla udělat.

    Litovala jsem se. Na hřbitově nebyl snad nikdo. Hrob je v místech, kde Olšany končí, kromě prostých hrobů jsou tu nákladné portály - pro pana Šafaříka (za rohem tady mám jeho ulici), pro Alici Masarykovou a spoustu dalších. Nepamatuju si je, protože vždycky odtamtud odcházím rozhozená na všechny strany a nevnímám, co je kolem. A většinou se tam sama bojím zlých lidí.

    Cestou zpátky jsem škobrtala ve studeném vichru a táhla za sebou tašku na kolečkách, protože uvažju ekonomicky, musela jsem nakoupit. Nerozumně jsem nakoupila i minerálky. To je v tašce potom hooodně znát. Pokud tedy jste nuceni s tou taškou nastoupit do tramvaje.

    Na stanici stáli dva policajti. V duchu jsem si představovala, že by od nich bylo hezké, kdyby mi s tou taškou pomohli. Ale nápad jsem zavrhla, úřední osoby to nemají v popisu práce. Nastupovali jsme společně. Já ještě oči červený od slziček jsem nahodila tašku na první schod tramvaje, když tu najednou jeden poliš bafnul mě a druhý tašku a už jsem byli nastoupení všichni. Žasla jsem. Poděkovala jsem moc hezky a když mi nabízeli ještě volné sedadlo - to už byla opravdu síla. Mezitím tramvaj jela a já hned na další stanici měla vystoupit. Šinula jsem se ke dveřím - tramvaj zastavila, jeden poliš vysokočil s mojí taškou a podával mi ruku, jako bych vystupovala z kočáru.Byla jsem paf! Tramvaj se rozjela, já chlapcům mávala - oni mně též. Ten jeden se hodně podobal mému strýčkovi Matějovi, co už je dávno pod drnem.Měla jsem ho moc ráda. Možná, že mě přišel pozdravit. Nějak se asi na tom hřibitově rozeslo, že je třeba mě povzbudit, dušičky si poslaly signál a už to svištělo.

    OdpovědětSmazat
  55. Je mezi lidmi rozšířený zvláštní názor, že policajt snad ani není člověk. Úspěšně ho šíří ti, kteří spáchali nějaký přestupek, byli opilí za volantem atd.

    Nemohu sloužit. Když jsem se na počátku letošního léta vymázl na svém motokole tím, že se mi přední kolo dostalo do zapuštěné tramvajové koleje, policajti, kteří náhodou jeli kolem mi hned přikládali na hlavu nějaké obvazy, abych si nezakrvácel oblečení a hlavně se mě ptali, jestli se mi toho nestalo víc. Postarali se i o kolo, když mě lifrovali na chirurgii tu hlavu sešít.
    A když jsem si za pár dnů šel pro uložené kolo a musel podle předpisu platit za "nepřizpůsobení jízdy stavu a povaze vozovky" - ten předpis je hloupý, nikomu jsem nezpůsobil škodu jen sobě, ale oni ho musí dodržovat - tak mi na služebně nabídli, že se mi na tu pokutu složí. Hrdě jsem odmítl, protože za blbost se platí a po šedesáti letech v sedle jsem měl vědět, že se přes koleje nedá jezdit v tak ostrém úhlu. Tak jsem zaplatil a oni mi předali mé kolo, kompletní a dokonce natolik opravené, že jsem na něm mohl odjet přímo domů.
    Je to, jako vždy, o zrcadle v jednání. Já na ně slušně - oni taky.

    Jistěže se i mezi policajty najdou blbové a nafoukanci. Ale nemyslím, že by jich bylo poměrně víc, než ve zbylé populaci.

    Nevím, proč lidé podceňují stará česká přísloví. Měli by přece vědět, že:
    "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá!"
    a taky "Dobrý člověk ještě žije!"
    Proč by to nemohl být právě policajt. [;>)

    OdpovědětSmazat
  56. Zdejší chlapci asi hodně pečou, že nemají čas na táčky. Udatně to tady chcípá! Tak aspoň napište, kolikrát už jste se spálili, kde schováváte krabice s pusinkama a pracinkama, aby vám to žena nesnědla a tak podobně :-)

    OdpovědětSmazat
  57. Pečení / Astře:


    Astro, my na pečení „pečeme“, není na to kdy :-) Navíc se na farmářských tržištích, případně lepších cukrárnách dá nakoupit spousta báječného cukrovího, vyráběného z kvalitních surovin a másla, takže my se už jen vesele věnujeme práci, kterou umíme a pak vesele nakupujeme cukroví a papáme ho :-)

    OdpovědětSmazat
  58. To Astra a Drak:
    A to já zase peču rád - i když není času. Co si uhňácám vlastníma rukama je jaksi "lepší". Vím, co jím. Jenom musím hlídat, kolik toho sním. Jinak bych si zadělal na zdravotní problémy - a to nechci. Lékaři i jejich prostředky jsou sice stále lepší a lepší, ale raději se s nimi potkávám na ulici nebo v divadle. Tedy myslím, že je lepší, když oni jsou mí zákazníci než naopak.

    Drakovi: Dokončil jsem úspěšně "deratizaci a desinsekci" svého PC - byl to takový menší předvánoční úklid. Ani jsem toho nemusel moc vyhodit. Už jsem zažil i "zavilejší hmyz" v počítači. Tentokrát to trojané vzdali poměrně brzy. Cinknutý instalační program od freeware VLC to byl. Snažilo se mi to ohnout prohlížeč. Vlastní VLC je čistý. Měl jsem stahovat od výrobce - nachrtil jsem se na novější verzi - která navíc ani není novější - je na bit stejná.

    OdpovědětSmazat
  59. Pečení / Astře a Kocourovi:

    Astro, milej to já jsem, nejvíc když spím zubama ke zdi, to pak prý ani chleba nechci ;-)

    Kocoure, když Tě to „hňácání“ baví, užij si ho, přeji Ti to :-) Co se toho „hňácání“ týče, nesmírně rád vzpomínám, jak jsem zamlada užíral babičce syrová těsta :-) Bylo to strašně dávno a bylo to nesmírně krásné :-) Teď na to prostě nemám kdy a navrch k tomu, rozhodně už mi to nebaví tak moc, jako tehdy a tak si to rád koupím. Ženské kolem to vidí podobně a tak opravdu nemám důvod se tom patlat jen já sám. Budu-li dámami požádán, pomohu a vyhovím. A jinak mám chuťové buňky a čich natolik v pořádku, abych spolehlivě poznal, co stojí za koupi a co ne. Napálit mi mohou, ale jen 3 x:

    * poprvé,
    * naposledy a
    * nikdy více.

    Nicméně mnohé z lidí na těch tržištích znám již léta a rád se k nim vracím, v podstatě dnes už jdu hodně najisto.

    Boj se „zvířenou“ / StK:

    Podle popisu to vypadá na kategorii zvanou browser hijack, bývá to dost otravné a některé z těchto „dárků“ se blbě odstraňují. Tady vidíš, jak je důležité vědět, kam si chodit pro kvalitní software a hlavně se u softwaru řídit minimalistickým pravidlem, že méně je více, zkrátka je velmi žádoucí snažit se mít na plechovce co nejméně softwaru. A i tak se ho nabere časem slušná přehršel...

    OdpovědětSmazat
  60. Hňácám nerada a proto nehňácám. Už jsem dohňácala. Vánoční cukroví je fakt nejlíp koupit. Zejména, když se ví, kde je dobrý. Já si to ráda odepřu, nerada bych po svátcích zničila váhu. Vánoční atmosféra v domácnosti se dá dobře nahradit na talířku nasypaným vanilkovým cukrem.Je to snadné šidítko. Pokud kolem neštěbetá houf malých děcek, je to dostačující.

    Jinak si velice cením toho, pánové, že jste se dokázali věnovat i tak přízemní věci, jakou je pečení, a dokázali jste se odtrhnot od těch zajímavých politických témat. Vidím to jako oběť a vážím si toho! :-) Mám smůlu, že jsem tady jediná žena. Ačkoliv a na druhou stranu - je to docela vzrušující.

    OdpovědětSmazat
  61. Ano Draku, spousta "nezbytných prográmků" se nasbírá - použije se jednou, dvakrát a pak se zjistí, že to jde stejně dobře něčím jiným. A hned jak něco dodělám, tak je odinstaluji... Zlatý voči!
    Právě kvůli zatěžování chodu mám nejraději takové, které netřeba instalovat a veškeré kodéry a pluginy si nosí s sebou a i když jsou pak větší - dneska už není kapacita SSD problém.
    Velkou čistu provedu s přechodem na nové komponenty (SSD, grafika, RAM, větší disky) a nový systém. Už mám všechno nakoupeno, teď jenom mít pár dní volna, kdy nebudu potřebovat velký počítač (před deseti minutami mi přistály další dva projekty v poště - a prý nejpozději do Vánoc) a sebrat na to odvahu. Ať tu krabici nemusím potupně tahat k odborníkům.
    Myslím, že tam pak bude tolik prostoru, že tam bude dát tančit. [;>)

    OdpovědětSmazat
  62. Cukroví / Astře:

    My už také nehňácáme. Jednak na to není příliš kdy, máme-li ještě mít kdy spát a mít aspoň trochu času na sebe, rodinu a přátele. Navíc kdybychom toho chtěli navyrábět tolik druhů kolik si koupíme, čert ví kdybychom s tím byli hotoví. Takže už delší dobu kupujeme. Zajímavé letos je, že naši tradiční dodavatelé byli letos tak zahlceni objednávkami, že už jsme si u těch, kde jsme byli zvyklí brát tradičně, objednat nestihli. Nevadí, život je mimo jiné změna a improvisace. Koupili jsme u jiných zkusmo menší balení minulý týden a po ochutnání jsem toho tento víkend koupili víc. Je to báječné.

    Váha a nadváha / Astře:

    No, něco navíc mám už teď, co bude po Vánocích a Silvestru snad raději ani nechci vědět, ale doufám, že se toho časem zase zbavím :-)

    Jediná žena / Astře:

    Mně ženské nevadí. Nějak to tak vyšlo, že kolem mě se celý život vyskytují buď samé ženské, nebo jsou aspoň v drtivé většině a převaze, takže jsem si zvykl a jsem v tom jak ryba ve vodě :-) Nestěžuji si, spíš naopak, vlastně je to docela fajn. Nicméně čas od času si s chutí zajdu s chlapy do hospody, nebo někam jinam na kus řeči.

    Politická témata / Astře:

    Neřekl bych, že politická témata jsou zajímavá. Naopak, jsou už z povahy věci vyloženě odpudivá a otravná, jenže doba je divná a turbulentní a tak se určité věci nacpou před oči tak nějak samy, nedá se to přehlédnout a nedá se to ignorovat.

    Software / StK:

    Instalace a odinstalace programů ve Woknech znamená, že během instalace vzniknou záznamy ve věci zvané registry a ty záznamy tam po odinstalování aspoň z části, ne-li rovnou všechny zůstanou. Dokumentace většinou není k mání, mazat to ručně je docela riziko a toto pak postupně dříve či později to dokáže ta Wokna v lepším případě zpomalit, v horším znefunkčnit nakonec tak, že se to kolikrát musí přeinstalovat. To je kolikrát rychlejší, nežli hledat příčiny. Obecně je to většinou stejně následek špatného úsudku někde mezi klábosnicí a počítadlem :-)

    Vše potřebné sebou / StK:

    Kocoure tomu se většinou říká, že software má přenosnou verzi, tzv. portable. Poměrně Typickýmt representantem je poštovní klient Thunderbird portable. Mně se to docela líbí a využívám toho, kdykoliv mi to připadne na místě a žádoucí.

    Kapacita SSD / StK:

    Zrovna toto problém je a hned přinejmenším dvojího druhu. Velikosti SSD pořád ještě nejsou nikterak ohromující a navíc jsou oproti klasickým diskům minimálně 2 x a spíš 3 - 4 x tak drahé. Sympatická je jenom a pouze jejich rychlost, zejména jsou-li narvané rovnou do sběrnice, kde se aspoň ta jejich rychlost využije naplno.

    OdpovědětSmazat
  63. Drakovi:
    (Astra ať to rovnou přeskočí - ono to patří vlastně do Koteka, ale přinutit Draka k nasání článku je asi dost těžké, ba nemožné - v Hospůdce u hřbitova myslím dal k dobru jeden - o upoutaném balonovém lítání.)

    Portable:

    Některé FW mají kvalitní portable verzi, někdy se povede dokonce koupit placený program v takovém provedení ale tam výrobce SW nemá žádnou kontrolu nad tím, v kolika počítačích současně běží. Mám relativně drahé editory z Ústavu nainstalované doma - ale dodržuji zásadu, že je spouštím jen já - tedy nikdy neběží dvě instance najednou. A výrobci může být jedno, kde jeho SW používám.
    Do Ústavu jsem doporučil koupit starší SW od Adobe (nechtěli nám ho prodat, jen celý balík nebo cloud - nájemnou verzi - t.j. když není silné připojení, tak se s tím nedá pořádně pracovat. A je to drahé i pro podnik.
    Nakonec nám prodali onu (starší) verzi v jedné české SW firmě. Bylo mi ale divné, že se instaluje bez hesla. Posléze jsem zjistil, že je to kraknutá verze, kterou lze najít i na Ulož to. Ale Ústav má na program jejich potištěný nosič i fakturu, takže jsme před SW policii chráněni - aspoň to tvrdí náš právník. A já budu držet hubu.

    Stejný pgm. jsem kdysi řádně koupil, když to ještě šlo - ale nechci Ústavu dovolit kopii, protože bych v tom lítal. A vypreparovávat z každého zpracovávaného souboru identifikátor se mi nechce - i když už to umím - můj bývalý ajťák na to dokonce napsal utilitku. To jsou někdy i desítky výstupů za den.

    SSD už v počítadle mám roky, jsem s ním naprosto spokojený, ale je to jeden z prvních kousků a W10 by tam bylo těsno. Tak jsem koupil dvakrát tak velký - větší nepotřebuji, protože kromě systému a vlastních programů to je jen odkladiště TMP souborů u SW, které je neumí dávat jinam.

    A konečně něco i pro Astru:

    Cukroví už máme napečené. Je to jednoduché - pečeme jen dva druhy: linecké a ořechové rohlíčky. Pak se to naloží do krabic a jede se po rodině a přátelích měnit. Takže nakonec máme třeba dvanáct druhů i víc - a je to za dva večery hotovo. Příbuzní, sousedé a přátelé počítají s tím, že linecké a ořechové rohlíčky dělat nemusí, že je dostanou ode mě.
    V jednom případě měním cukroví za bramborový salát. Takový, jaký dělá naše bývalá sousedka, herečka, jejíž maminka byla ze známé pražské hoteliérské rodiny a naučila ji to, nikde jinde neseženete. Je skoro škoda k němu něco přikusovat. Ten telecí řízek k tomu jíme jen z povinnosti. [;>)


    Pořídil jsem si jakousi menší horečku, takže dost spím (i ve dne) tak se omlouvám, že nevpouštím okamžitě. Ale to do Štědrého dne snad přejde.

    OdpovědětSmazat
  64. Donutit draka k napsání článku / StK:

    Drak by i psal docela rád, ale chudák malá nemá moc kdy ;-) Hodně práce má hodně z nás, v tom nejsem sám, ale když začala mít zdravotní potíže máma, myslíte si, že si na ní udělal čas ten mladší zloduch? No jasně, že neudělal a velkoryse to přenechal jiným, tak jako kdykoliv před tím. Takže krom toho, že mám hodně práce a jsem neustále nucen prát se s arogantními blby o své místo pod sluncem, tak ještě mám k tomu své povinnosti v rodině blízké a širší. Krom toho navíc neumím zrovna nejlépe hospodařit s časem, takže na to psaní, byť bych psal docela rád, opravdu moc času nezbývá, musím i kdy spát, jinak skončím blbě.

    OdpovědětSmazat
  65. No jo, chlapci, život je boj o zrno. Snad nejdůležitější je schopnost zachovat si rozum na takové úrovni, abychom se dokázali aspoň občas zaradovat. Třeba z pitominky, ale od srdce se rozesmát. Mám natrénováno. Kdybych to neuměla, kdo ví, kde bych teď práchnivěla. Umění je udělat si čas na druhé, nejen na ty v rodině, tam se to pokládá za samozřejmost. I když - jak jsme jistě mnozí poznali... No nic. Já jsem ráda, že jsem se s vámi seznámila. I když zatím jen lehce. Ale vysokou kvalitu všech vašich duší velice hodnotím!

    OdpovědětSmazat
  66. „... život je boj o zrno“ / Astře:

    Ano, život je boj o zrno, i tak se to dá říct. Není jednoduché se tím pohybovat, zejména ne, je-li jeden mnohem líp vybaven na lov mamutů, nežli na boj o zrno, což je zrovna můj případ ;-)

    Smích a pitominky:

    Astro, ale zrovna tohle mi šlo vždycky. Lidi to ale kupodivu polarisuje, ti se smyslem pro humor Tě mají rádi, ti bez něj by Tě nejradši stáhli z kůže zaživa, morousové natvrdlí :-) Nic si z toho nedělám, je mi to srdečně ukradené, ale doufám, že nebudou mít tu možnost.

    Seznámení se:

    Takhle virtuálně, je to docela hezké, je otázkou, co to udělá, až pak uvidíš toho druhého osobně. Minimálně musí být zajímavá ta konfrontace představy a skutečnosti, protože textem se toho spousta nepředá, protože to prostě buď nejde vůbec, nebo je to pracné a obtížné. Rozhodně se to změní, protože už budeš znát spoustu odpovědí na dřívější otázky. Navíc jestli tomu správně rozumím Ty Jsi z Prahy, Kocour to sem má z Ostravy docela daleko a když už sem jede, nejspíš je to kvůli práci a navíc má i haldu jiných místních kamarádů a známých, takže nejspíš musí pečlivě vybírat, s kým, kdy, jak dlouho a tak. Se mnou bys to měla jednodušší, já jsem v Praze, stejně jako Ty, jenom na kopci a za řekou, ale dokud funguje ještě civilisace a mosty, není to problém :-)

    OdpovědětSmazat
  67. Příjemná nabídka, DRAKU.
    Právě to, že tady se člověk předává textem a svým osobitým způsobem - může spolupsáče dezorientovat.Je to něco jako ty ženy na placených linkách, co vyprávějí do telefonu chlapům sprosťárničky a předvádějí se jako Bardotky. Třeba kdysi i byly, ale dneska přitom štrikujou pravnoučtům šatičky a se sluchátky na uších dokážou vyvolat v duších těch volajících ubožáčků zázraky.

    Tady to jistě není až tak vyhrocené, to by teda bylo "maso" :-) Ale přece jen, fantazie každého z nás určitě pracuje i na téma - jak vypadá drak, Schu, Jakub a ostatní. Jediný kocour se představuje i s chlupama! :-)

    Zúčastnila jsem se dvakrát setkání s lidmi z Nezávislé diskuze. Už je to dávno, asi 5 let. Dali jsme si všichni rande na guláši U Medvídků. Sešlo se nás asi deset. Bylo to hodně zajímavé. Představy se rozcházely i scházely, ale jak vypadáme vlastně bylo absolutně podružné. Vzali jsme naše vzezření prostě na vědomí. A jsou z nás většinou přátelé, i když se už dávno na blogu nesetkáváme. Dodnes piju ranní kafe z hrnku, který nám všem udělal admin Patrik, jsou tam naše nicky a avatary, které jsme měli.

    Draku, řekni kocourovi o moji emailovou adresu. Tímto mu dávám svolení! :-)

    OdpovědětSmazat
  68. Astro, v dohledné době něco podnikneme. Nechci slibovat, že ještě letos, do konce roku zbývá méně než 10 dnů, ale odkládat to zbytečně dlouho asi také nemá smysl. Detaily e-mailem :-)

    OdpovědětSmazat
  69. Ty jsi tedy doopravdy drak, DRAKU! Nenecháš taky něco na mém rozhodování? :-) Pošlu ti svou fotku, co mi udělali na občanku, a budeš prchat a k tomu ječet hrůzou a možná i plivat
    oheň!

    OdpovědětSmazat
  70. Fotky na občanku / Astře:

    Astro, fotkou na občanku mi nepolekáš. Smutný fakt, že došlo k předčasné „vraždě“ filmové fotografie a jejího následného neplnocenného nahrazení digitálním technologickým odpadem, to už jsme tady na blogu probírali vícekrát. Z fotky na občanku se dnes ještě poměrně spolehlivě dá rozeznat, že jde o humanoidní rasu a co se týče věku, pohlaví a dalšího, nedá se na ty rozmazané, zašuměné a barevně naprosto neodpovídající digitální patlanice, kde jeden vypadá pomalu jak pár týdnů po smrti, vůbec spolehnout. Adamsonova rodina jsou proti tomu fešáci, takže mě už ty současné fotky vůbec nelekají, jeden si prý zvykne i na blízkost šibenice, když na to přijde. Přechod na černobílé fotky u pasů byl aspoň trochu milosrdný vůči lidem nepostiženým barvoslepostí :-)

    Cokoliv se Tebe a Tvého konání týče, nechám samozřejmě jenom a pouze na Tobě.

    OdpovědětSmazat
  71. To o těch fotkách je fakt dobrý! DRAKU. :-) Vypadám na občance jako svoje prabába po exhumaci. Snad si to dám zvětšit a budu strašit vnoučata. Dost jsem se teď pobavila a zasmála, na noc extra fajn! Díky!

    OdpovědětSmazat
  72. Ostrava (magistrát) se rozhodla, že po městě nechá stařečky (jako já a moje žena) jezdit tramvají zadarmo. Jenže je třeba si pořídit elektronickou kartu za 130.- s fotkou. Prý to bude doživotní záležitost. Ale problém - průkazové fotky už skoro nikdo nedělá. Takže zítra dopoledne se bude dělat doma malý ateliérek a budeme se se ženou fotit. Takové "skoroselfíčko" z donucení. Uvidím, jestli to dokážu líp než úředník na pasovém. (Na pasu vypadám jako zombie. Ale když to tak chtějí...)
    Sice z 95% chodím všude pěšky, ale třeba fotit do ZOO jezdím - je to dost daleko a pak se tam potuluji několik hodin s báglem foťáků a už nemám chuť jít ty 4 km domů pěšky. (I v ZOO je to o "čekání na příležitost". Nálada "zvířáka", otravní spolunávštěvníci, světlo...
    Nebo když občas jdu brzy ráno na vlak - taky asi hodina chůze. Byl bych za exota.

    Takže tu tramvajenku beru jako zpříjemnění stáří. Škoda, že je to až od příštího roku, podle podmínek jsem už tři roky mohl jezdit zadara.

    Stejně to soudruzi zastupitelé z ČSSD dělají jako úlitbu, aby byli znovu zvoleni. U mě ale měli a budou mít smůlu.

    OdpovědětSmazat
  73. Fotky na doklady / Astře a StK:

    Fotky na průkazy z doby polistopadové, které jsem si udělal já sám, byly suverénně ty nejlepší, které jsem kdy v dobách polistopadových na průkazkách měl a ti i přesto, že mi při tisku „hnuli“ s barvami. Takže správně děláš Kocoure.

    MHD zdarma pro seniory:

    Mně to připadne sympatické. Sice je to poněkud populistické a předvolebně podmazávací opatření, ale na druhou stranu penze u nás nejsou zrovna vysoké a tak to většinou přijde vhod.

    Do ZOO půjdeme 24.12. dopoledne :-) Přemýšlím, jestli se budu tahat s foťákem, nebo ne. Jak se znám, nejspíš neodolám a čapnu tělo a 2 skla :-)

    OdpovědětSmazat
  74. Sice si tu určitě poblafu sama pro sebe, ale vrátila jsem se z pochodu za chlebem, a posezení u PC mi dodá klid, jak ta plachta jachtě, abych mohla poté naskočit do režimu domácnosti.

    Venku, za hurónského svitu slunce a pod nebesky modrou oblohou a v jarně vlajícím vánku - lezou mravenečci strašně usilovně shánějící žvanec na svatvečer. Já lovila jen chleba a bagetu, abych měla na pár chutných chlebíčků. Utrpěla jsem náraz na nervy jedině v případě, že jsem zacálovala za pitomou žárovku do lampičky k počítači 185 kaček. Tak jsem si řekla - holka, máš to k ježíšku a trochu se mi ulevilo.

    Potkala jsem jako obvykle pana Párala, zíral do nákupního papírku a měl hlavu jako balón. Skrýval to sice pod kloboukem, ale patrné to bylo stejně. Jeho madam zásadně nenakupuje. Tomu já říkám pokrok, Právě tak pan Milota, manžel to paní herečky Chramostové. Ten ovšem nakupuje sám zcela pravidelně a s úsměvem. Má natrénováno. To se tak některé madam mají.

    No, tak ještě vyměnit tu žárovku a Ježíšek může zítra přijít. Na PC budu vidět jako rys!

    A nezapomeňte večer koukat na nebe, a trochu lyriky do hlavy, je dva dny do úplňku! Včerejší Měsíc tady nad střechami domů byl úchvatný, jak velká zlatá mince...

    OdpovědětSmazat
  75. No Drak a já vidime iniciativu i "mimo hlavní proud". Proto je snad lepší porušit téma a psat to pod to nejnovější - ono se téma stejně na sichr za čas zvrhne - a nejen v Útulně.
    Dneska jsem ráno postavil v pokoji menší fotoateliér a fotili jsme se se ženou na "Kartu Ostravaka" (ekvivalent "Karty Pražana"), abychom mohli jezdit zadarmo (a týt tak z práce jiných, jak jsem se dočetl v diskuzi pod zprávou o tomto ústupku DPO). Celkem jsme se pobavili - vzájemně se napadajíce, kdo z nás dvou je větší narcis. (Vyluštění - zdá se, že ani jeden.)

    A pak jsem zkusil upéct pro nás netradiční cukroví - bílkové pusinky. S tvarováním to bylo horší, ale jinak jsem to zvládl.
    Takže je to pěnové, bílé, jemně křupavé, příšerně sladké a vypadá to jako zvětšený exkrement. Ale bílý a sladký!

    Žárovičky jsem už před několika lety zrušil. Všechny žárovky (kromě těch v troubě a v mikrovlnce) jsem zrušil a nahradil LED. Od té dob y jsem nikde neměl ani sebemenší poruchu. ((Ťuk, ťuk, ťuk na dřevo!) Sice mě to přišlo na pár tisíc, ale ta pohoda. Nehledě, že to má spotřebu asi o 85% menší, než žárovka a je jim (LED-kám) jedno, kolikrát se zapne a vypne.

    Teď zpracuji co jsem nafotil, vytisknu to a mezi svátky půjdeme "uplatňovat nárok daný věkem".

    OdpovědětSmazat
  76. KOCOURE, myslím, že to focení mohla být docela dobrá veselice až sranda. Máte-li oba smysl pro legraci, dost jste se jistě pobavili. V Praze je tramvaj zadara od sedmdesáti. A u vás?

    Žárovka svítí jako drak (pardon, draku), a nehřeje. Byla tam před ní taková ta zakroucená spořilka, ale moc si toho líbit nenechala.

    Ty pusinky že umíš udělat, to tě obdivuju. Nikdy jsem to nezkoušela. Když jsi tak schopný - kdybys dokázal udělat pusinkové placky tak v průměru dortu - a promazal bys je mezi sebou krémíčkem z kávy, to je teprve laskomina. Ostatně i ty tvoje pusinky by možná krémíček z kafe snesly.Nebyly by tak sladký.

    OdpovědětSmazat
  77. To Astra:
    No vida, do čeho všeho se nezamotám. To, co popisuješ je obří laskonka s kávovým krémem - ale ta pěna je moc křehká, nedalo by se s tím manipulovat. Ale kdyby se použily nějaké formičky (třeba silikonové na volská oka) daly by se vyrobit domácí laskonky a pak by s tím krémem nebyl problém - kdysi jsem pekl i dort a kávový krém se mi povedl už na první pokus - ne z másla, ale z pudingu. Ale už je to dávno - a pečení není pro mě zase takové hobby, podléhám mu jenom před Vánoci.
    Tu a tam vařím, ale mám to jednoduché - bramborové placky se škvarkama, česnekem a majoránkou, nebo krokety se sýrem a tatarkou, brambory s cibulí na slanině: kolik brambor, tolik cibule a k tomu kyška - bohužel kupovaná. Nebo fazole na husto s pikantní klobáskou nebo hrachová kaše a uzené a topinka atd.
    Jednoduchá jídla u mě vyhrávají, protože neumím dobře maso. A nemusím ho mít, doma jsme taky měli maso jen občas - pokud stačila našim gáže.
    ===
    Tady se jezdí nad 70 taky jen na občanku, ale nad 65 je třeba mít tu ODIS kartu. Pak to prý bude za korunu na rok. Ale čekat ještě skoro dva roky se mi nechce. Žena dokonce tři roky. Třeba v takovém Frýdku jezdí MHD zadarmo pro všechny. Malý komunismus.

    I když jezdím velmi sporadicky, musím si hlídat, abych měl v peněžence dost lístků, kdyby bylo někdy potřeba nasednout na tramvaj nebo trolejbus či autobus. Do rezervy je nemá cenu nakupovat, každou chvíli je zdražují a musí se měnit za nové (a doplácet).

    Kdysi bylo možno projet velkou Ostravu od Krásného pole po Karvinou za 1.40 Kčs - trasa asi 40 km, třikrát přestup a jelo se to často celé odpoledne - spoje někdy nenavazovaly. Teď jsem to spočítal na 72 Kč. Když si vezmu, že 1 Kčs je cca 8 Kč (podle hodinového platu), tak je to o dost dražší. Mělo by to stát kolem 11 Kč. Ale co naplat, je to polostátní podnik a ty jsou nejhorší.

    Co nezdražilo jsou dálkové autobusy. Na chalupu (cca 97 km)to kdysi stávalo 30 Kčs, teď už to dlouho stojí rovnou stovku. A mohlo by to stát klidně i 240 Kč. Divné...

    OdpovědětSmazat
  78. No, to ti musím složit poklonu, KOCOURE. Každému mužskému není dáno, aby se dobře naučil vařit. Tebe to zřejmě baví, což je předpoklad. A to pečení k tomu? Skvělá kombinace. To si tvoje žena jistě pochvaluje.

    K tomu bezé dortu, tak se tomu asi říká. Musím se potom kouknout na recepty. Ten dort je totiž moje největší sladká vzpomínka na dětství. Bývala u nás v domě hraběcí kuchařka (tedy kdysi vařila u hrabat), a ta ten dort dělala. Pamatuju, že ty placky nějak sušila v troubě na jedlém papíře, či co to bylo. A vždycky mi kus dala. Největší lahůdka pod mým tehdejším dětským sluncem.

    Díky za všechny informace i tvém vařicím umění. Je to div!

    OdpovědětSmazat
  79. Vaření:

    Nejlíp si pochutnám na jídle, které jsem nevařil :-) Jenže to je pak dost nespravedlivé vůči zbylým členům domácnosti, takže já nejvíc nakupuji a když už, tak občas i něco připravím. Obecně mám rád jednoduchá jídla, v tom se shodnu s Kocourem a částečně se můj výběr kryje s tím jeho, například bramboráky a luštěniny, to je taková tutovka :-) Když je málo času, tak postačí trocha salátu a šunka zapečená pod sýrem na kusu dobrého pečiva. Já mám, nejspíš jako pra-pra-pravnuk nějakého zdatného a mlsného lovce všeho možného, nesmírně rád maso v jakékoliv podobě, ryby a mořské potvory, takže grilování čehokoliv masového či rybího a pojídání výsledků s rajským salátem patří mezi moje oblíbené kratochvíle. Příprava masa není až tak těžká, mnohem těžší je sehnat kvalitní maso za rozumné peníze. To je u hovězího a ryb docela problém, ale dá se v tom nakonec docela obstojně zorientovat. Chce to ale trpělivost a nenechat se odradit prvním neúspěchem, tak jako u všeho, s čím si jeden něco začne :-) A také to chce nezapomínat, že jídlo je to proto, abychom mohli žít a přežít, v momentě, kdy se to otočí, není už to není v pořádku, nic se nemá přehánět.

    OdpovědětSmazat
  80. Ještě k vaření:

    U vaření jsou důležité suroviny, sehnat kvalitní a přitom ne vyloženě drahé sice není snadné, ale dá se to a pak je samozřejmě dobré, je-li recept na přípravu jednoduchý, tedy například to, co předvádí Ital v kuchyni, nebo bývalý hradní kuchař Jarda Sapík. Jeden z Italových poměrně jednoduchých receptů, je na tomto odkazu. Nemyslím si, že by bylo vyloženě nutné dodržet úplně vše a úplně do puntíku a přesto jsem přesvědčen, že výsledek bude chutný.

    OdpovědětSmazat
  81. Jo jo, Draku,
    dělávám taky podobné: dobrá šunka, dobrý ementál na tmavém "vícezrném bochánku" - jenže tomu říkám "sýrové rozpečence". Dělám v grilu s horním ohřevem, není špatné napřed trošku grilem "osušit" řeznou plochu bochánku. Dával jsem pod sýr máslo, ale pak jsem raději začal používat tučný ementál. Koření se troškou! cayenského pepře.
    Dá se se salátem z čehokoliv, ale třeba i s olivami.

    (Astra má asi radost, jací se tu sešli podivní chlapi. Oni, představte si lidičky, vaří!)

    OdpovědětSmazat
  82. No, to jsi trefil, KOCOURE! Už jsem chtěla bedýnku zavřít, ale ještě jsem byla zvědavá - a vida. Z vás obou se jenom kouří. Mně se momentálně vařit nechce, asi nemám hlad, ale experimentuju při vaření vydatně. Protože vařím jenom sobě, můžu si to dovolit. Momentálně ujíždím na hořčičném semínku a kurkumě. Obé strkám všude, kam se dá. Asi je to nějaká potřeba organismu. Například můj extravagantní buřtovej guláš se bez toho neobejde :-) Tak vařte dál, chlapci, práce šlechtí. Já se jdu flákat! Dobrou!

    PS Všechno nějak zapečené či rozpečené a pokud možno se sýrem je vždycky dobrota. Dělám si takové snídaně v toustru. Snídám obvykle dvě hodiny - včetně čtení, různého psaní, velkého hrnku kafe, luštění osmisměrek, zpěvu s rádiem (barák má kratochvíli) a tak podobně. Mezi sedmou a devátou ráno je tady veselo.......

    OdpovědětSmazat
  83. Já si nezpívám. ¨
    Jednak mám úctu k sousedům, jednak bych přišel o uši.
    A ještě je budu pár roků potřebovat.

    OdpovědětSmazat
  84. Můj zpěv / zpívání si:

    Zpívám si docela rád, ale na druhou stranu, můj vlastní zpěv rozhodně není ten nejhezčí a nejlahodnější, jaký jsem kdy slyšel. Z lásky k sobě i okolí si raději poslechnu zpěv někoho jiného, nežli můj vlastní a sám si zpívám zpravidla jen při nějakém okolním vydatném rambajzu, kdy je to celkem fuk a nebo když v okolí nikdo není a není tam po ruce ani zdroj jiného, lahodnějšíhu zvuku :-) A kolikrát dojdu k závěru, že nejlepší ze všeho je poslouchat ticho :-)

    OdpovědětSmazat
  85. KOCOURE, tři minuty po půlnoci slyšeti zpívati slavíka? Jak poetické. Ale - znáš takové ty hračky kýčovité? Mám doma dvě Jedna je velká sýkora, sedící na kmeni. Je za oknem na parapetu v truhlíku, nad kterým visí krmítko pro sýkorky.Kdykoliv se kolem projde hloupý holub, který mi ničí moje latifundie trapným zobáním po netřesku, který perforuje a hubí - začne velká sýkora čiřikat mocným hláskem. Naivně jsem si myslela,že se holubi leknou. Proto tam je. Ale holubi, zejména ti v Praze, jsou oražení tuláci bezdomáči. Nějaký křik je nerozhodí.

    Druhý pták je v předsíni a střeží můj klid. Kdokoli vejde do bytu, slyší MOCNÝ SLAVIČÍ ZPĚV! JÁ OVŠEM TAKY. Takže mě hlídá. Ten tvůj slavík byl asi něco jako ten můj. Přece si nebudeš myslet, že si slavík musí vrznout,i kdyby měl zmrznout? když se domnívá, že je únor? A nejsou nakonec slavíci stěhovaví?
    Oběma ptáčkům můžu zpívání zatrhnout pouhou páčkou na podolku.Což občas udělám, aby si jejich baterie odpočinula a já taky.

    Nechci ti ale kazit radost. Slyšeti na vánoce slavíka zpívati věstí změny v životě posluchače. Připrav se na nebývalé a nevídané události. Budou krásné, podnětné, dlouhotrvající a velmivelmivelmi vzrušující.....:-)

    OdpovědětSmazat
  86. Tady je to slavičí varieto:

    http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-p/_zprava/slavik-obecny-video--14162

    OdpovědětSmazat
  87. Ne Astro,
    opravdu si neopletu elektronického slavíka s živým. Moje "celoživotní dílo" jsou právě zvukové efekty /ruchy, kde je slavík obecný zastoupen asi pětkrát. (Kromě cca 6 000 jiných efektů. včetně výbuchu Etny na Sicílii.)
    Trochu se v tom vyznám... [;>)

    OdpovědětSmazat
  88. Takže neplatí, KOCOURE, to, co jsem vyhledala? Tedy rozhodně se s tebou nechci dohadovat. Já slavíky taky ráda, ať zpívají, kdy chtějí a kdy je chci slyšet. Rozhodopádně by to byl slavičí zázrak, takhle koncem prosince naslouchat v Ostravě slavíkovi. :-) Třeba si to někdo pouštěl ze záznamu, aby zmátnul znalce. Jsou takoví mezi námi.

    Byl kdysi v Praze virtuóz Jan Panenka, geniální to klavírista. A když jsem randívala se svojí první láskou, též klavíristou, na Vinohradech, chodil pan Panenka venčit navečer psíčka. Dělali jsme s Emilem, jako že se objímáme,aby nepoznal, že to jsme my, a Emil zatím pískal nějakou závažně složitou klavírní partii. Pan Panenka se zastavil, naslouchal, poznal, rozhlížel se po zdroji, když v ten moment Emil udělal záměrně nějakou brutální chybu. Pan Panenka štítivě odtahoval psíka někam do daleka, bylo to na jeho nervy něco neslýchaného. To není alegorie na slavíka, jen jsem si tak vzpomněla...

    OdpovědětSmazat
  89. Ale ne, ten slavík z netu je pravý.
    A ten můj, kterého jsem slyšel včera taky. Pokud bude zpívat i dneska, tak ho natočím. Právě proto, že je prosinec je to hodně divné. Ale na ušiska se ještě můžu spolehnout. [;>))
    A ten případný vtipálek: pro koho by po půlnoci pouštěl záznam z křoví u kostela? Pro mě? Nemohl přece tušit, že vylezu na balkon. Na žertík je to nesmírně pracné a nejisté.

    OdpovědětSmazat
  90. Málo znáš pošuky, KOCOURE. Já bych například byla schopná takhle blbnout. Mám doma ještě kohouta, hračku, visí v předsíni u lžíce na obouvání, když se mu zmáčkne bříško, ladně kokrhá. A mívala jsem i krávu, ta samozřejmě bučela. Jít mezi lidi - třeba i o půlnoci s podobnou hračkou, pro mě brnkačka.Samozřejmě bych nechodila sama, na to se moc bojím, ale s podobným týpkem, jako jsem já, by to mohla být dokonalá sranda.

    Koukám, že jen ty a já máme dnes čas na blbinky. Není to rozkošné? :-) Mně tak hezky plyne čas, dopíkám moravské brabce, knedlo a zelo připraveno. Sváteční oběd jako vyšitej!

    Takže i tobě přeju dobrou chuť, pakliže nečekáš na prasátko! Já si to svoje pro sichr sním!

    OdpovědětSmazat
  91. Na prase - ne, zpět ...na krůtu (řízek) ale čekám.
    Ne že bych chtěl dodržovat vánoční zvyky, ale vlezl jsem si ráno na váhu. +1,5 kg. To nic neznamená, ale je to trend!
    A s nevhodnými trendy se má bojovat! Se musí bojovat.

    Právě píšu článek o vánočních očích žen a dívek (nic lichotivého). Jinak jsem umyl konečně zbylá dvě okna (takový vnitřní dluh) a tak za hodinku půjdu do sklepa pro "vánoční vazbu", kterou máme místo stromečku. Člověk může mít dva kocoury nebo vánoční stromek. Nikdy ne obé současně. A svíčky na "vazbě" v žádném případě nezapalovat, nemají-li v následujících nocích kocouři vrážet hlavou do nábytku, protože jim uhořely fousy.

    OdpovědětSmazat
  92. To jsem zvědavá, co bude o vánočních očích žen a dívek, když to nebude lichotivé. To bych byla dost nerada, kdybys nějak špatně hodntil, co vidíš v očích žen. Nechám se překvapit. Aspoň poznám, co si myslíš o ženách, KOCOURE

    Kočičí vousy jsou čidla? Já myslela, že ozdoba :-)

    OdpovědětSmazat
  93. Na nebe už se zavěsil překrásný úplněk. Je to skvostná nebeská dedikace ke Svatvečeru.........................

    OdpovědětSmazat
  94. Slavík pravý, nebo pošuk?

    Počasí je poměrně teplé a příroda na to reaguje všelijak, známým třeba na zahrádce rozkvetly růže, takže proč by se nemohl ozvat i slavík? Časem se to téma možná objeví v nějakém z Meteorů. Případně čekám, že zareagují lidé, co píší do Vesmíru. Nicméně mezi lidmi je dnes dík zlevňující se elektronice spousta báječných hraček, takže nelze vyloučit ani to, že si někdo někde s něčím hrál. Jestliže šlo určit směr, tedy křoví u kostela, jak říká Kocour, ta mně přijde jako mnohem pravděpodobnější varianta, že to byl slavík pravý a živý. A oni se ale slavíci ozývají v noci?

    Trápení pana Panenky:

    Astro, vidím, že Jsi pěkné kvítko :-) To já jsem býval také, i teď ještě jsem, ale za ta léta se to u mě posunulo z roviny žertíků až brutálně kanadských k těm spíš jemnějším až decentním :-) Kolikrát je mi případných obětí líto natolik, že se rovnou vykašlu na realizaci něčeho už vymyšleného :-) Často se vykašlu na realizaci i v případě, kdy vím, že cílem je mstivý tupoun, který by se mohl dovtípit či dopídit autora, život je těžký i bez mstivých tupounů v zádech, úplně postačí ti sice neutrální, ale jinak úplně blbí a naprosto nepřejícní, na jaké člověk bez ustání všude naráží ;-)

    Oči žen a dívek:

    Co k tomu říci? Jsou přesně tak krásné, jak je krásné to, co je za nimi, v té hlavince. A když už není dáma zrovna pohledná, musí být aspoň chytrá, pracovitá a hodná, nebo aspoň něco z toho, aby ten pán, který o ní projeví zájem, měl také nějaký důvod k tomu, aby trvale zůstal. Vnější krása je stejně v čase pomíjivá, ta druhá krása, krása inteligence a charakteru, ta je mnohem trvanlivější a ze všeho důležitější. A ta se v těch čích zrcadlí, nebo také ne, když ne, je to horší. Jen podle očí bych si ale netroufl to jednoznačně rozeznat.

    Kočky a vánoční stromek:

    Máme kočky dvě, českou venkovskou a skotskou klapouchou, takovou klidnou a velice důstojnou princeznu :-) Princezně je pod důstojnost provádět nějaká alotria, takže co se té týče, je stromek v bezpečí. Ta česká venkovská, to už je taková trochu padoucha, s tou občas šijou všichni čerti a ta už se dovede prohnat domácností jako menší tornádo. Občas shodí květináč a tak, a vůbec je celkově taková živá, hravá a inteligentní, takový trochu živel, ale když se vhodně zvolí ozdoby a použijí se jen ty přiměřeně nerozbitné, elektrická světélka a řetězy a nikam se nestrkají svíčky a otevřený oheň, tak je vánoční stromek celkem v bezpečí. Takže ho máme :-)

    OdpovědětSmazat
  95. Vidím, DRAKU, že se tě Ježíšek moc nedrží, když v tuhle hodinu, kdy máš sedět v křesle v kruhu rodiny a netrpělivě rozbalovat dárky, máš čas na tolik psaní. Mě to těší, nemám co rozbalovat. Nic jsem nedostala. Nejsou lidi. Ta aspoň ta psaníčka tady si moc ráda rozbalím.

    O slavících vím, že nejkrásněji zpívají v podvečer, kdy lákají samičky k povinným hrátkám přírody. Zažila jsem to kdysi u Balatonu. Byla tam ve vesnici alej, kde slavíci hnízdili. Procházet se pod stromy večer, to byl zážitek k nepopsání. Tolik slavičího zpěvu, každý nota jiná, vytahovali se jeden před druhým. Úžasný! )

    Jo, kočku bych si taky dala říct, jen tak na mazlení, ale jsem na ně alergická, asi bych se udusila. To mě odjakživa mrzí, protože mám kočky moc ráda.

    No nic, slavte pěkně, bavte se -já na to mám jen televizi, kde tedy je program nicmoc.

    OdpovědětSmazat
  96. Dračí ježíšek:

    Astro, mě se drží Ježíšek celý rok, protože mně je těžké koupit dárek. Mám rád třeba knihy a těch máme hodně, může se stát, že jí už budeme mít. No a pak mám rád Macy, foťáky, skla k nim, elektroniku, zbraně, střelivo a podobné věcičky a to je zase komplikované, drahé a složité. Takže já se obdarovávám celý rok a na Vánoce velkoryse přenechám Ježíška jiným :-) Teď jdu na véču :-)

    OdpovědětSmazat
  97. Astro,
    nemáš sice dneska co rozbalovat*, ale aspoň víš, že na tebe dneska myslí tolik chlapů, že by ti mohly leckteré jiné závidět. [;>)


    Slavík se doufám dneska zase ozve, tak vezmu ty nejcitlivější mikrofony (Rode, australské) a zkusím ho nahrát z balkonu - případně se vydám až k jeho křoví. Na záznamy mám cvičené uši, takže mna 99,99% vylučuji, že by to nebyl živý slavík obecný. Jinak tady slavík zpívá každý rok, pokaždé ze stejného křoví. Ale až kolem půlnoci - nebo možná i dřív, ale v tom pouličním ruchu nejsou slyšet.
    Už sice nebydlím nad nejživější ostravskou křižovatkou, ale i tak: tramvaje, auta v městě i na výpadovce, vlaky na Frýdlant, letadla která se naposledy točí nad naším domem na přistání v Mošnově, kostel, který o svátcích často zvoní - Salesiáni z USA dali těm našim na nové zvony, tak se jimi chlubí.
    V neposlední řadě rourovna ve Vítkovicích, odkud se každých pár hodin ozývají zvuky, jako když do sebe plnou parou narážejí dvě prázdné zaoceánské lodi. A to stojí dobré dva kilometry daleko.

    Ale dá se na to zvyknout, je to lepší, než ty dvě i tři havárky týdně a každou noc tramvaje, které plnou rychlostí najížděly do výhybek nebo skřípaly v zatáčce jak tomu bývalo na starém bytě.
    Podnik pro gaye naštěstí zavřeli už dříve, to byly hádky a pláč téměř každou noc ve dvě ráno, kdy zavírali. Pak obvykle přijela policie s houkačkou a někdy i sanitka.

    Ale měl jsem nádherný výhled na všechny strany světa, jenom když jsem chtěl koukat na jih, musel jsem jít k oknu na chodbě. Teď mám výhled jenom na jih. Na západ totiž stojí dva stejné věžáky jako je ten, ve kterém bydlím. Zdroje hluku jsou trochu dál, tramvaje mají zatáčku až asi půl kilometru daleko. Zato přibylo fotbalové hřiště u kostela pro pro cikánské výrostky (raději ať hrají fotbal, než aby dělali binec po ulicích) a dětské prolézačky z druhé strany, kde se najde v létě vždy aspoň jedna malá snědá osoba se silným hlasem, která ječí fistulí, jak by ji vraždili - a vydrží do často až do setmění. Kdyby něco takového udělal profesionální zpěvák, tak bude mít od doktora přikázaný hlasový klid následujících čtrnáct dní. Přihlížející maminky to ale nechává v klidu - asi jsou zvyklé na horší věci.
    Ale nestěžuji si, nová okna zvuk dobře těsní.

    */ Aspoň nemusíš přemýšlet, co udělat s dárkem, kterým se dárce totálně netrefil a jak mu vysvětlit, když se ptá, jestli jsi měla radost a kde že ho máš. [;>))

    OdpovědětSmazat
  98. Dárky netrefené, praktické a další, co třeba ne zrovna potěší:

    Chce to především diplomacii a jemnocit :-)

    OdpovědětSmazat
  99. Ke slavíkovi - dneska ho asi nenatočím, když, tak později, až po půlnoční. Kolem kostela už šmejdí spousta lidi, slavík mlčí.

    OdpovědětSmazat
  100. Slavík / StK:

    Správně, slavík není padlý na hlavu. Chce na sebe upozornit nějakou slavici a ne bandu olysalých opičáků :-)

    OdpovědětSmazat
  101. KOCOURE, ta paralela s dárky a chlapy mě kupodivu napadla taky a přišlo mi to vlastně jako docela nádherný zážitek. Takže dodatečné díky rozesílám na všechny strany. Bylo to krásné a bylo toho dost. :-)

    Jinak, jak jsem se dočetla, slavíci jsou stěhovaví. Fakt si myslíš, že by se tu nějaký zapomněl? To už by byla příroda opravdu dost porouchaná.

    Jestlipak už stavíte stavebnice, skládáte hlavolamy, rozečítáte vzrušující knihy, zálibně hladíte nádhernou kravatu? Nebo je to tak, jak píše DRAK? Vašimi dárky jsem zklamaná nebyla, takže si nemůžu stěžovat. Kdysi jsem dostala nádhernou noční košilku. Jásala jsem až do chvíle, než jsem si ji oblíkla. Byla mi malá. Nicméně mě potěšilo, že mě muž viděl štíhlejší než jsem byla. Ale to už je fakt hodně dávno. Všechno.
    Za vaši přízeň děkuju a přeju krásné sváteční ráno!

    OdpovědětSmazat
  102. Vánoce:

    Beru je jako příležitost sejít se v hojném počtu, posedět si, pojíst a popít mnoho dobrého a poklábosit si :-) A co víc by od toho vlastně jeden mohl na jedné straně chtít a na té druhé co lepšího by od těch Vánoc mohl dostat?

    OdpovědětSmazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)