...aneb stále o červené punčošce.
"Třeba propaganda: skoro všechna média jsou dnes v rukou multikulturních zločinců, všechna píšou stejně. Justice, školství, policie, ti všichni jsou pod tlakem multikulturní ideologie. Podívejte se na nesmysly, které hlásají placení lidé z vládních struktur, nebo naopak z našich daní placení lidé z tzv. neziskových struktur. Za naše peníze jdou proti drtivé většině lidí, vůbec se za to nestydí, naopak, jsou za to placeni námi všemi a my si to necháme líbit. Lidi pak podvědomě hledají cokoliv, kde by si potvrdili, že se nezbláznili, že opravdu 80% národa myslí jinak než ti nahoře a než je prezentováno tzv. redaktory v televizi. A pak najdou můj blog."
(Humorné mi připadá, že člověk s přezdívkou "Ladik Větvička" v reálném životě prodává softwarové technologie na východních trzích.)
Susan Greenfieldová konstatuje, že důvodem pro náš téměř neustálý online stav jsou podle ní tři základní lidské potřeby: nejprve být uznán jako výjimečný. Dnes nemusíte být nijak talentovaní a tvrdě dřít, abyste dosáhli uznání v kolektivu, i když spíše se hodí nově zaváděný termín konektiv. Stačí tedy být dostatečně zábavný a první potřeba bude naplněna zdviženými palci a počtem těch, kdo vás sleduje. Za druhé chcete být uznáni jako členové kmene. Na webu je velmi snadné stát se součástí virtuální skupiny, nevyžaduje to takřka žádné schopnosti a dovednosti a můžeme to provést tolikrát, že se nám o tom v reálném světě může jenom zdát. A poslední potřebou dle Greenfieldové je touha po odměně, gratifikaci. (I když tenhle důvod mi poněkud splývá s důvodem prvním.) Z toho zřetelně vychází najevo, že internet zasáhl do našich mozků hlouběji než si dokážeme připustit.
Mladí, tzv.digital natives, dnes poučují rodiče, tzv.digital immigrants, jak ovládat technologie a které výrazy co znamenají. Zkušenost mentálně i životně nezralých jedinců se přesouvá opačným směrem. Starším tak mnohdy dnes připadá, že nemají mladým co dát, když si vše najdou na internetu a proti němu se zdá jejich zkušenost a paměť nicotná, až směšná. Zdravý rozum, systém pravidel, se tedy získává především online ze zdrojů, jako jsou internetové sociální sítě, vyhledávače, veřejné databáze a další, jejichž tvůrcem může být internetový kamarád, hacker, PR pracovník, marketingový specialista nebo třeba pedofil. Tedy kdokoliv. Prostředí webu se jeví jako srozumitelné - tedy uživatel nabývá dojmu, že jde o prostředí, kterému rozumí - podobně jako mohli jedinci z přírodních národů rozumět svému prostředí. Rozdíl je samozřejmě v tom, že to dnešní je vytvářeno korporacemi i jedinci za účelem zisku a kontroly uživatelů, zatímco o záměru přírody nechat vyrůst stromy a plavat ryby v zátoce se můžeme jen dohadovat.
Zdrojů na síti je nepřeberné množství a rozpoznat manipulaci, polopravdu, smyšlenky či holou fantazii od pravdivé informace není v dnešním světě jednoduché. I když právě internet umožňuje ověřování informací, prakticky nikdo to dnes nemůže provádět.
Konrad Liessman, rakouský filosof, popisuje dnešní společnost jako nevzdělanou. Kriticky ji hodnotí právě proto, že se vzdělání radikálně zužuje na použitelnost na trhu práce, místo aby byly snahou o poznání a pravdu. Navíc člověk vybavený pouze dovednostmi (vím, jak najít) není puzen touhou po vědění.
Virtualita je stále ještě nový a neznámý svět s neobjevenými možnostmi a chybí nám také historická sebereflexe. Přechodu do virtuality se však neubráníme. Pro šťastný a smysluplný život nebudeme potřebovat jiného člověka, jeho zkušenosti ani emoce. Zdravý rozum bude z valné části privatizován - individualizován, a tak jeho význam jako vyjednaného způsobu soužití generací i souputníků ve společnosti ztratí na životní důležitosti.
Aktivní používání oněch přibližně 1400 gramů hmoty, tedy asi dvou procent váhy člověka, která se z evolučního pohledu zmenšuje (ano, druh Homo Sapiens Sapiens už na tom býval lépe) a jež spotřebuje dvacet a při vysokém výkonu až třicet procent veškeré energie, je pro člověka jako „rozumnou“ bytost existenciální nutností. Je nesmyslné zavrhovat technologie, smysl dává výchova k jejich nesebedestruktivnímu používání. Než na ni přijdeme, budou se muset nejmladší generace nejspíše „spálit“, aby pak svým poznáním, reflexí svých zkušeností, přispěly k novému pravidlu a tím i ke zdravému rozumu ve společnosti. A to je ta pozitivnější varianta budoucnosti.
Můžeme očekávat, že nás v blízké budoucnosti zaplaví příručky „Jak používat internet a přitom zcela nezhloupnout“ nebo „Jak používat GPS navigaci a neztratit přitom orientační smysl“. Označení aplikací do telefonů i počítačů s různým stupněm varování o zvýšeném riziku neuronální závislosti. Možná nás čeká doba, kdy budeme po zaměstnavatelích vyžadovat omezení počtu komunikačních zařízení, se kterými máme pracovat, a případně ze zdravotních důvodů omezovat počet e-mailů a telefonátů, které se mají za pracovní den vyřídit.
Zatím bych doporučoval (já, Kocour) používat zbytku zdravého rozumu a internet mít jako pomůcku, zdroj neověřených a neověřitelných informací. Mít k němu takový přístup, jaký jsme měli (mnozí z nás) k předlistopadovému rozhlasu a televizi. Velkou rezervovanost a snahu přečíst sdělení mezi řádky. Pokud tam nějaké bylo.
Ani ten počítač není kamarád, to je jenom technický prostředek. Můžeme si vážit kvality "železa" nebo programu, ale vždy je považovat jen za "sekery a dláta" pro svou vlastní práci. U umělců zvláště. Určitě není umění nechat si vlastní mizernou fotografii zpracovat "kreativním softwarem" do zdobných fraktálů. Stroj to provede na první pohled velmi zajímavě, "najde" tam mnohé souvislosti, které nám třeba i unikly - ale nikdy neudělá fotografii, která by vyjádřila naši myšlenku, pocit. Tedy to, proč fotografii děláme. Proč bychom ji měli dělat.
(Pomíjím selfíčka a podobné zhovadilosti. To jsou jen symptomy dnešní nemocné společnosti.)
Podobné je to s filmem (forma nadřazená obsahu, "styl") i divadlem. Neprezentují myšlenku, ale předvádí způsoby, jak různě je ji možno prezentovat. S takovou "invencí", že se často vlastní myšlenka díla ztratí, stane se pro diváka nečitelnou, neviditelnou. A intelektuálové, kteří se kolem takových "počinů" shlukují jako vosy kolem přezrálé hrušky aspoň mají příležitost se (mezi svými) patřičně předvést.
V televizi je, kromě vytrvalé manipulace, naprosté minimum reálných faktů. Drastické(?) záběry jsou "rozčtverečkovány", takže jsou vlastně vzájemně záměnné - což se výborně hodí propagandistům všeho druhu. "Podhazování" záběrů odjinud, z jiné doby, doplňování zvuku, který s realitou dokonce nemá ani souvislost, natož aby byl kontaktní. Hudba v pozadí, která má diváka naladit tak, jak si přeje TV manipulátor. Výběr diskutérů do debat, kdy se vyberte na stranu, kterou má TV stanice za úkol dehonestovat diskutér slabý, snadno emočně "vykolejitelný" a na druhou stranu diskutující prověřený, byť již poněkud "provařený" bard.
Rádio většinou jen "hraje". Hraje moderní hudbu, kterou (já) rád nemám, připadá mi stejná. Zprávy jsou sice každou půlhodinu (Radioužurnál, bývalá Hvězda, předtím Československo I.) ale jen v minimálním rozsahu, patřičně "vyselektované". O co jde rozhlasové věrchušce" nejlépe poznáte podle toho, které zprávy v rádiu vysílány nejsou.
Soukromá rádia jsou (aspoň pro mě) neposlouchatelná, protože jsou zaměřena "na mladé", moderátoři jsou nesmírně "free-cool-in", posluchačům často tykají a jsou tak ukrutně vtipní, že se smějí i vlastním v tipům. Kromě nějakých soutěží typu "Jak dlouho trvala třicetiletá válka?" nebo prezentací nových výbojů "popíku" a "rocku" se tam nanejvýš dozvíte, kde stojí policejní hlídky s radarem. Zprávy přebírají z celostátní sítě 1:1. Nezanedbatelný zbytek času jsou reklamy. Je to pochopitelné, z těchto reklam rádia žijí. Na rozdíl od Českého rozhlasu, který si platíme v koncesionářských poplatcích. (Neradi a vlastně nuceně. I můj mobil má vestavěné rádio...)
Umělecké a popularizační stanice jsou vedením rozhlasu omezovány, protože nemají tu správnou "sledovanost". Česky řečeno - ani se nevyplatí s tou trochou posluchačů (většinou inteligentnějších než je zbytek posluchačstva) nějak manipulovat. Navíc - jsou daleko hůře manipulovatelní.
...a už skončím. Měl jsem v úmyslu předhodit P.T. publiku Útulny pár cizích chytrých myšlenek, ale nakonec jsem neodolal přihřát si vlastní polívčičku . Takže promiňte.
Zdroje:
=======================================================================
Tak zasvěceně, z tak předlouhé interní zkušenosti, tak věcně a přitom emocionálně - a t a k pesimisticky...
OdpovědětVymazatJá to při tom všem, při těch létech navíc a osobním osudu a vůbec - tak naprosto zoufale, zle nevidím. Nelze. Negativa ovšem u vnímavých znalých starších nezávislých pozorovatelů/účastníků toho všeho logicky přirozeně převládají. Bon. Ale převládají neznamená jsou tím jediným...
A právě k tomu je neocenitelné, k nezaplacení trochu znát, poznat, vidět, vědět, tušit maximum z minulosti, z minulostí (čehokoliv) - jak tomu bylo za těch či těch předků, tam či tam. Podstatně, nesrovnatelně horší, bezútěšnější, riskantnější v tom i onom směru, ohledu v leckteré době. A jsme tady? Přetáhli to naši předkové, předkové našich současníků do dneška, nebo ne?
Už doslova nevidím, mžitky, usínání při každé druhé pomalé větě. I toto už je nelidský výkon. Tak satis, zatím! Brou.
Historia - magistra vitae. Aby se neodpovědělo: No to nevím - !! Nýbrž - vím, vím... a srovnávám, srovnal jsem. Nevycházíme špatně při tom všem, prosím. No tak. To není rezignace, smíření - to je tušená objektivita, relativita, porovnání. To heslo úvodem sakra není prázdná floskule. Kdo nechápe, proč se tím zabývat - toho lituju, nechápu já. Tož tak.
Anebo jinak. Dyť jsme otevřeni druhým a tím rosteme. No jak kdy, ale stejně.
"Svět chce být klamán" *
OdpovědětVymazat- výrok, který snad ani nepadl, ale platí. Přístup k informačním "zdrojům" (ke skutečnému zdroji se dostaneme zřídkakdy, většina informací je vnímána zprostředkovaně) je vhodné brát s (velkou) rezervou, že vše může (a velmi často bývá) manipulace. Od reklamy přes zprávy ze světa až po vědecké informace a lékařské rady - které bývají často taky jen - zakuklená reklama. Viz různé "filmečky na YouTube, které jsou vlastně product-placementem.
O propagandě DAEŠE se snad zmiňovat nemusím. Má to dokonce i české ekvivalenty u #příjímaščů nebo naopak #odmnítačů běženců. Hezké je, že oba proudy často použijí stejné záběry - jenže v jiné konotaci.
Nedávno jsem si vyslechl kus projevu pana Sobotky na klimatologické konferenci v Paříži. Ten člověk za čtvrt hodiny neřekl vlastně vůbec nic - jen opakoval cizí, již dávno schválené teze. Proč vůbec něco říkal? Je to naprosto stejné, jako kdysi číst úvodník Rudého práva. Slova, slova, slova.
(Tak jsem chtěl nazvat tento článek. Připadlo mi to ale příliš bombastické. [;>)
Co mě (osobně) fascinuje je lehkost, s jako lze manipulovat s intelektuály. Přesto, že mají nastudovány dějiny, filosofické směry psychologii a bůhví co ještě, o čem my, obyčejní lidé možná ani netušíme, že to existuje.
Možná je to proto, že si hrozně neradi přiznávají, že něčemu neporozuměli. Nebo že je okolí podvedlo. Podle mých osobních zkušeností jim chybí ta obyčejná "sedlácká" podezřívavost.
*/ MUNDUS VULT DECIPI, ERGO DECIPIATUR (Walther 15 650)
Svět chce být klamán, ať je tedy klamán.
Jako původ tohoto výroku bývají uváděni autoři antičtí (Démokritos, Petronius) i pozdější (kardinál Carafa, jako papež Pavel IV. od r. 1555). Ve zkrácené podobě – mundus vult decipi – jej Sebastian Franck spojuje s proslulou alegorickou satirou Sebastiana Branta Loď bláznů. Srov.: Nikdo nerozpozná blouznivé nesmysly od jakkoli očividných, zato však nepříjemných pravd. Všichni se dají příliš lehce svést. Lživou propagandou, veřejným míněním, reklamou. Jen opravdu inteligentní a vnímavý člověk okamžitě pozná, když se mu lže a když ho chce někdo podvést. Jenže lidé nejsou až takto inteligentní. Nikdo takový neexistuje. Nechtějí se vůbec ničím znepokojovat.
Kassandřiným věštbám nikdo nikdy nevěří. Svět se chce hlavně bavit. Svět chce být klamán, a tak je klamán.
Kocoure, souhlasím. Tchyně akorát na víkendové návštěvě, jako přes kopírák. Mohla by mít svůj blog. Takže je nás víc. Mnoho. Jen o sobě nevíme, nejsme spojeni. Byla by to síla.
OdpovědětVymazatVětvička má dobrý postřeh. Jen při konstruování dlouhodobých spikleneckých teorií by měl, než jim podlehne, no není sám, používat Hanlonovu břitvu : Nehledat spiknutí v tom co lze vysvětlit hloupostí. Politici se většinou prokousávají od voleb k volbám a nejméně polovina volebního období je volební kampaní. Je to vlastnost systému podmíněná jinými vlastnostmi systému a podmiňující jiné vlastnosti systému.
Kromě toho, lidé vytvářejí systém vyššího řádu, projevující se jako samostatný organismus, ve kterém se chovají jinak než by se chovali samostatně. Mraveniště také není spiknutí mravenců. Člověk se od mravence tak jako od jiných živočichů liší jen mírou sebeuvědomění. Společnost skládající se z velkého počtu lidí se stává organismem, takovým, jakým je společenství kolektivního hmyzu. Komplikováno jen tím, třebaže velmi, že člověk sám je takovým společenstvím. Zjednodušeně, člověk je společenstvím neuronů, lidské společenství je společenstvím lidí, ve kterém člověk je jednotkou tak jako je jí neuron v jeho mozku. Lidské společenství je superorganismem nevymykajícím se z přírodních zákonů. Třebaže náboženští vůdci, politici a všeobecně konzervativci přejímající dogma lidské výjimečnosti od různých myslitelů spolu s rozumnými tezemi (představa, že kdo v něčem má pravdu, v něčem je výjimečný, má pravdu ve všem a je výjimečný ve všem) říkají, že člověk je něco extra. Není. I náboženství je funkcí superorganismu, která má funkci.
Možná, že všechno je jinak a já jsem jenom blázen...
Bojím se, že to není jinak.
OdpovědětVymazatVždycky, když mám pocit, že by se lidé mohli / měli proti něčemu ozvat, používám takovou jednoduchou metodu vzpamatování se, něco jako kyblík studené vody na hlavu. Nabídnu ženě, že ji (dobrovolně) skočím do supermarketu pro něco, co zapomněla. Koupím to a pak se s tou věcí v ruce projdu mezi regály. Koukám na lidi a poslouchám útržky rozhovorů. A srovnávám s tím, co jsem si sám u obrazovky promýšlel. Opravdu - žába nevyskočí, pokud někdo nepřilije do hrnce vařící vodu. Dost vařící vody. Denní problémy "lidu" jsou "lautr gans" jiné. Zatím ten osudový brod jen velmi vzdáleně tuší - a to ještě jen někteří.
Každý hrajeme svoji roli. Někdo bezmyšlenkovitě, někdo u toho mudruje a někdo se možná i vzepře. Jeden mravenec je ale nejen nepodstatný, ale i neviditelný.
I když já mravencům říkám ovčané. Spíše než biologicky pevně stanovená role je ovlivňuje okolní dění, chování sousedních, bezprostředně viditelných ovčanů. Proto, když se začne něco doopravdy hýbat, tak se stádo nakonec přizpůsobí - ne rozumově, ale instinktivně. A pak se vzájemně ušlapou nebo vrhnou z útesu do rokle. S "echt" německou disciplínou.
Od svých asi tak sedmnácti let si uvědomuji nutnost být na kraji stáda. Hrát sice přidělenou roli, ale nepodléhat klamu, že jsem se tak svobodně rozhodl.
Ostatně to zdůvodnění, původ mého nicku. Kocour, který, ač součástí dvorku a s neměřitelnou schopností něco změnit, sedí na sloupku plotu a pozoruje "cvrkot". Už je starý, občas si zdřímne - ale málo věcí ho ještě dokáže překvapit. Tak už to víte.[;>)
Kocoure, ano, nenechat strhnou se proudem. Být oním lumíkem, který přihlížel běhu ostatních lumíků k moři. "Připoj se k nám, běžíme svůj běh lumíků k moři," volali na něj. "Ještě potřebuju něco zařídit, " odpověděl jim a ne připojil se k proudu ostatních. On jediný s rodinou přežili. Není snadné být jako onen Lumík. A současně je to tak jednoduché...
OdpovědětVymazatDesítky, Kocoure? Jestliže to není holá nezbytnost, jakože není, nedoporučuju. Konzultovals s Drakem? Bez jeho dobrozdání bych do toho nešel. Na hraní, ano, je-li čas. Nejlepší je uchovat dosavadní systém na starém disku, sakumprásk naklonovat na nový disk a ten updatovat na desítky. Jestliže využiju "nabídky, která se neodmítá", udělám to takhle. Nový počítač mám původně s osmičkami, ty vyzálohoval, udělal upgrade na 8.1., vyzálohoval. S nimi budu pracovat, v základu dobré. Upgrade na desítky udělám jak jsem popsal. Proč se tak snaží aby co nejvíce uživatelů přešlo na desítky? Je za tím nějaký pragmatický obchodní záměr. Vůči takovému "dobru" jsem krajně podezřívavý. Prakticky jedu ještě na XP, třebaže při každém startu dostávám vyhubováno, že skončila podpora, že pořčtač ohrožen. W8.1 mám jen na prošťourávání. U nového počítači se budu hrabat v hardwaru, jestliže dojdou objednané díly. Teprve pak na něj přesunu hlavní činnosti. Starý zůstane pro net.
OdpovědětVymazatOno je to kapánek složitější, Obuvníku.
OdpovědětVymazatMám ale dva dobré poradce - syna, který je (šéf)programátorem u druhé největší banky u nás a mého kamaráda, bývalého ajťáka. Přejít na Win10 není moje snaha - jsem k tomu pomalu nucen - novější verze editorů (které mají možnost zpracovávat i nové formáty) je vyžadují. Taky obě moje banky mi nadávají, že dělám na XP.
Vyhodil jsem za W10 pár tisíc, ale pořizuji si je i s novým SSD jako "C", takže návrat v případě, že Bill chystá nějakou levárnu by byl takřka bleskový. Ale odhaduji, že se snaží urvat na trhu ještě víc, než t.č. má, protože mu klesají prodeje. Ale to by bylo na samostatný článek nebo i sérii. Zkoušel jsem upgrade přes W7, ale firma s "použitým" SW mi poslala CD instalačku, která funguje jen na deskách DELL. (Právě teď sám se sebou řeším, jestli se mám s nimi hádat a chtít zrušení kupní smlouvy, nebo jen odepsat 1550.- Kč.)
A z XP na W10 upgradovat nejde.
Ale na radu svého potomka upgraduji i železo (nová grafika, nové datové disky v systému RAID 1 - zbyly mi z úložiště.) Rychlejší switch na síti mi už teď šetří čas, tak to hodlám provést všechno najednou, protože pro mě, neználka, je PC jen prostředek k práci. Dlátko a kladívko. Požaduji od něj jen spolehlivost a přijatelnou rychlost. To u videoeditorů znamená 64 bit a 16 GB RAM. Tedy W10. Procesor a motherboard naštěstí uznali oba mí guruové za konkurenceschopný. I zvukově utlumenou skříň.
Nedělám to ani rád ani dobrovolně, vím, že budu nadávat na nové prostředí a týdny nastavovat uživatelská nastavení u programů, které aktuálně používám. (Zvuk, video a foto.) Pak snad zase pár let vydržím - pokud vůbec vydrží má fyzická schránka. [;>)
Kocoure, tak to jo, starý disk schovat.
OdpovědětVymazatCo se týče koupě použitých W7, škoda, že ses mě nezeptal. Ta firma je profláknutá. W7 za patnáct stovek, to je úžasné... Na jaře narazil jsem na reklamu, prošel názory na netu a hned ten nápad zahodil.
Jsem zvědavý jak jako praktik W10 zhodnotíš. Já jsem opatrný.
Odmítnutým žadatelům o azyl se nechce z Německa…
OdpovědětVymazatTřeba by pomohlo promítat střih z filmů promítnutých při Norimberském procesu. Distribuovat do zdrojových zemí a promítat v uprchlických centrech. Zdigitalizované, opatřené novým komentářem. Aby migranti viděli, že to kam se hrnou, může mít i jinou podobu než jakou znají z reklamy.
To je nápad!!!
OdpovědětVymazatJá jsem zrovna nedávno svému nejmladšímu, zažranému (právník a kriminalista) do všeho, co pomáhá pochopit nacismus (a komunismus), dal - když se už zase narodil - velkou publikaci Norimberské procesy. Tak čerstvě vím, jak ty filmy na každého z těch bestií na špičce zapůsobily.
MMCh o p ě t jsem musel hned konstatovat, že je to nekvalitně přeloženo. Včetně absence věcné znalosti tématu. Jak JÁ bych to pane provedl... vanitas vanitatis. Rozhoduje
x nejnižší cena,
x známost,
x rychlost - něco z toho či to všechno...
Před časem jsem narazil na publikaci o dobývání Berlína(!) z AJ, kde překladatel (+ nakladatelé) nevěděl, co je Reichstag. Ach, Kazateli! Jak se vše pod nebem bezútěšně opakuje -
- a na pozítří ráno jsem zván shlédnout generálku Revizora.
OdpovědětVymazatNo radši nezjišťuju a nepředstavuju si, jak i n v e n č n ě a n e o t ř e l e lze tuhle slavnou revizní návštěvu jedné gubernie pojmout. Budeme uvidět! (Říkali někdejší brněnští Němci, chtěli/museli-li promluvit čésky - vím od dědy a babičky, kouzelně napodobovali vnoučkovi)
Jakub S. řekl(a)...
OdpovědětVymazat- a na pozítří ráno jsem zván shlédnout generálku Revizora.
Nic , prostě NIC, to představení žiji každý den.
Na obzoru další strašidlo od dobro s erů, KLIMATIČTÍ uprchlíci !!
Přijímám návrhy na jména dalších strašidel, sázím na "běženci (vyhnanci?) z ráje", to už tu jednou dávno bylo, ne?
4P
To v podstatě sedí: hebrejská/starozákonní zahrada Eden byla v Mesopotámii - na Předním východě. Pak to tam pomalu a skokovitě pustlo, od visutých zahrad po tu zoufalost, jak to líčí Mark Twain. Až po dnešek - a v Izraeli zase zeleň, stromy, ovoce, voda, kam se podíváš. No přece takový schopný a entuziastický folk je nutno nenávidět - jak se jinak vyrovnat s tím, že se jim v nejmenším nemůžeme rovnat - ? Typická obranná reakce zamindrákovaných (jedinců, národů...). Nejlíp ovšem je auzradýrovat, jasně.
OdpovědětVymazatPro EK a Jakuba:
OdpovědětVymazatO čem se to tu vlastně bavíte, pánové? To je kódovaná řeč?
Bšženci z ráje = ze zahrady Eden. Kde byl umístěn adam ( = člověk) s Lilith a pak s Evičkou. A byl malér. Psal o tom půvabně mj. Avetik Isahakjan tuším.
OdpovědětVymazatJo, JAKUBE, jestli bude Revizor jako Prodaná, tak potěš otěž. Budete uvidět. To mi připomíná větu z pana Kaplana - pronáší ji jedna starý panna plačtivým hlasem: "Všichni mají někdo, jen já nikdo". Bylo mi jí líto, křičela to velmi procítěně. Pořád se mi to připomíná - taky mám nikdo. A ani občas někdo. Tak hluboko jsem klesla, že mi právě rozbitý vypínač na WC musí přijít nově namontovat soused.Je to hodný chlap,a má někdo. A taky umí různé drobné opravy v domácnosti, což je kauf k nezaplacení.
OdpovědětVymazatDneska jsem čekala dlouze na tramvaj a tak jsem sledovala kolemchodící ženy a dívky. Jedna nesla na rameni asi dvoumetrovou jedli, vypadala jako Bivoj. Druhá táhla dvě těžký nákupní tašky, ale ta třetí šla křepce, natěšeně a rozzářeně. Nesla v každé ruce prošívanou deku, v tom průhledném kufříkovém balení. Myslím, že jsem měla fantazii úplně totálně našponovanou, když jsem si vymýšlela, na co ta slečna asi myslí. Užívala si představy dokonale, bylo jí to vidět na tváři. Tak se mají prožívat předvánoční a sváteční dny. Žádné shony, jen trochu víc parády v domácnosti a pohodu. A že by se měla umýt okna? To počká, stejně je odpoledne rychle tma ! A Ježíšek vidí i přes neumyté sklo.
Astře:
OdpovědětVymazatA ti, co mají někdo si toho (ob)často nedokážou užít. Tak je to se vším. Až když někdo má nikdo, tak teprve ví.
A Vánoce jsou taky blbec! Proč zrovna všechno o Vánocích? Proč ne třeba 13. dubna? Nebo jindy? Léta jsem si bral dobrovolně služby na Silvestra a Nový rok. Všichni blázni se v tu dobu radují, že se zeměkoule dostala +/- do stejného místa jako před rokem. Ale to 16. června přece platí taky. Jenom ovce musí bečet společně se stádem!
ANONYMNÍ, MÁŠ PRAVDU! Už několik let neslavím nic, svátek, narozeniny, vánoce, velikonoce ani nový rok! Lidi kolem to nedovedou pochopit. Proč? Asi je to averze z minulosti. VŘSR, SSSR, 1.máj, vítězný únor atakdále. Jsem o svatvečeru schopná udělat si buřty s cibulí, a hlavně - nepeču. Pekla jsem celý život, všeho až nad hlavu.
OdpovědětVymazatPan Kaplan... bože, pan Přidal! Nejjemnější lahůdka pro největší gurmety!
OdpovědětVymazatA já jsem dnes té budoucí mého nejmladšího předal (a předtím ve svém doupěti n a š e l !)dvě krabice asi předválečných vykrajovátek či jak sa to volá + formičky na pracinky (v matičce se to říká jinak tuším) a včera vybral a koupil (za 699.- - baťovská cena, protože je to tu - ?) kuchyňskou váhu, neb jsem nebyl s to (ani dvěstě) za boha najít tu starou rodinnou. A že to mají ode mne na ježíška. A je, a bude! A pokluzené. Všestranná spokojenost.
A, vy jste úžasná pozorovatelka a zaznamenávatelka (kvůli takovým slovům většina cizinců rezignuje na naši řeč, a mají recht). A nepochybně víte (jako většina zdejších), co věděl Kurt Tucholsky v jedné ze svých nepřeložených knih: Eine Treppe - kresba se třemi stupni: Sprechen - Schreiben - Schweigen. Anticky absolutní. Tož tak.
Online:
OdpovědětVymazatUmět se pohybovat v kyberprostoru je jen jednou z mnoha dovedností. Je fajn o tom aspoň něco vědět a je fajn v tom ohledu aspoň něco umět a to je asi tak vše. To, že to někdo umí lépe a jiný hůř ještě nic nevypovídá o inteligenci jako takové. Jestliže tomu někdo přikládá větší význam, nebo se kvůli trochu lepší dovednosti, než je průměr považuje za něco víc, nebo rovnou vyvyšuje nad své okolí, tak je namyšlený vůl...
Konrad Liessmann:
Konral Liessmann je zajímavý pán a já se obávám, jak tak sleduji cvrkot kolem, zejména pak na západ, jih a sever od našich hranic, že má v mnohém víc pravdy, než je pro neutěšený stav soudobé společnosti žádoucí.
Wokna jen na hardware určitého výrobce:
Říká se tomu BIOS-lock a děje se tak na základě obvykle vzájemně výhodné dohody výrobce železa s malým a měkkým. Výhodné spíš pro malého a měkkého ;-) Zásadou je, že by se to nemělo prodávat odděleně od „železa“ daného výrobce. Jestliže tak někdo činí, je to jak mimo smlouvu s malým a měkkým, tak mimo zákon. Sám bych s takovými čas neztrácel, ale dá se na ně upozornit malý a měkký, nebo BSA, ti už si s ním poradí, ti mají prachů, času i právníků dost. Upozorňovat na někoho je sice ošklivé, ale obírat lidi o prachy podvodem také není nic hezkého. Poslat tudíž 2 hajzly proti sobě není od věci.
64-bitová Wokna:
Na světě jsou naštěstí i jiné operační systémy, nežli Wokna, ale do toho teď zabředat nechci, když přišla řeč na „10-ky“.
Když už jde o zpracování videa a zvuku, zejména pak kvalitního, tak jde o nároky jak na „železo“, tedy svižné procesor a paměť, rychlou sběrnici a grafiku, rychlé a dostatečně prostorné disky a samozřejmě odpovídající operační systém a aplikační software. Procesor se vzhledem k datu jeví být vhodný ten 64-bitový, s dostatečným počtem jader a dostatečně velkou a svižnou cache-pamětí. Není úplně jednoduché to vybrat a hlavně zaplatit, ale dá se a když je člověk znalý a šikovný, nemusí to nutně být úplně k nezaplacení, byť všechno, hardware nevyjímaje, poslední dobou čím dál tím víc inklinuje k výrobě levných atrap a drahého zboží. Nůžky se rozevírají čím dál tím víc, což není úplně dobrá zpráva.
Co se týče možností využití paměti operačním systémem a od něj aplikacemi, tak již Windows 7 Home Premium „umí“ obhospodařit a poskytnout 16 GB paměti. Wokna 7 lepších verzí toho umí ještě víc, v tom by problém tedy nebyl. Problém tkví v tom, že Windows 7 si pořídíte k dnešnímu datu už jenom jako OEM (ony legalisační sady jsou také jen licenční variantou OEM), tedy licenci vázanou na konkrétní hardware. Kdo chce „krabicový“ systém, tedy v případě potřeby přenesitelný na jiné „železo“ musí sáhnout po těch 10-kách. Proto se možná Kocour spolu s poradci vydali tímto směrem.
Mně na Woknech obecně, kromě jiného, silně vadí svévolné a bezdůvodné změny ovládání. Autory těchto změn bych s chutí posadil do auta s pedály na stropě a s volantem na podlaze. Ti, kdož by přežili aspoň jeden den za volantem automobilového ekvivalentu softwarových křápů, jaké ob jeden rok pouštějí do světa, by třeba pochopili, že určitá standardizace a neměnnost některých věcí v čase, má svůj hluboký význam...
Musím vás pochválit, JAKUBE. Tak to má s dárky vypadat. Nápad je nejdůležitější a včasné předání - v tomto případku - nejpotřebnější. Udělala jsem podobné - už před měsícem jsem tajuplně zaslala na účty svých dvou vnuků pro mě zbytečné peníze. S tím, že jsem jim podsléze řekla, když děkovali a divili se, aby si je užili, jak budou chtít. Nepřipadá mi rozumné, abych roztočila majlant za něco, co by se jim třeba nelíbilo nebo nehodilo. Protože nebudu moci sledovat jejich "rozzářená očka" pod stromečkem, volila jsem tuhle cestu. Už to dávno nejsou malé děti.
OdpovědětVymazatJinak dík za vaši poklonu, JAKUBE, moc (si) jí vážím!
Pardon - ještě k JAKUBOVI - došlo mi, že jsem na konec měla napsat "moc vážím", aby to bylo v intencích pana Kaplana :-)
OdpovědětVymazatVážený DRAKU, z tvého sdělení jsem pochopila jen jediné ..."neměnnost některých věcí v čase, má svůj hluboký význam". Přímo posvátná věta. Hodí se do mnoha dějů i dějin. Budu si ji pamatovat!
OdpovědětVymazatDneska to mám všechno nějak na pokračování - JAKUBE - tady říkáme též pracičky či pracinky, když se těšíme, že je budeme dělat a ještě jsme rozechvělí, tedy spíš rozechvělé z vánočních příprav. Potom pracny, když je děláme, protože je to celkem fuška, čili - že je to pracný. Ale na vánocích jsou stejně nejkrásnější vůně.....Například ty pracinky voní božsky :-) Ale já si natruc udělám o vánocích bublaninu. Tu mám nejvíc ráda.
Ano.
OdpovědětVymazatNeměnnost některých věcí a jevů v čase má svůj hluboký význam.
Tzv. Drakova věta.
Draku, ..."Na světě jsou naštěstí i jiné operační systémy, nežli Wokna, ale do toho teď zabředat nechci,"
OdpovědětVymazatBudeš-li mít náladu, zabřední na KOTEKu.
Mě opravu velmi intenzívně nasírají zmměny pro změny. Navíc mě netěší rok se učit nový operační systém kde je všechno jinak zpřeházené. W8, W8.1, W10. Chápu nové funkce a možnosti. Chápu zlepšení. Jenže proč něco co má stejnou funkci, stejný proces, nazývají jinak? Nebo dokonce v jednom systému někde tak a jinde jinak? Proč veškerá nastavení systému nemohou být na jednom místě. Informatici z toho šílí. Nehledě na lokalizaci. "Česká" lokalizace W8.1 je mizerná. Mám smůlu, že mám českou verzi, budu hledět se jí zbavit. Představa, že jeden den tak, pak upgrade, kterému nezabráním a druhý den budu čumět jak tele na "nový úžasný systém s mnoha vylepšeními". Nebo s funkcemi dostupnými na předplatné. Nemít kontrolu co semi stahuje a co odesílá. Nakonec bez připojení na net to nebude fungovat nebo jen omezeně. Jenže já nepotřebuju něco co musí být pořád připojené. Na psaní, fotky, muziku, tisknutí a podobně to nepotřebuju.
Jestliže doma knížky nemám dílem v lednici, dílem v troubě, dílem mezi plechovkami, rejží nemám mezi ponožkami a ponožky mezi bramborami, že topení nastavuji ovladačem topení a světlo ovládám ovladačem pro světlo, pokládám za logické, že virtuálně to bude stejně. Vždyť virtuální svět, taková byla prvotní představa, je odrazem skutečného. Připadá mi, že nepořádek a nestrukturované myšlení, projevy funkční negramotnosti se přenášejí do virtuálního světa. Jednou něco pro nějaký účel bylo nazváno "volant". Všihni vědí co je volant. Pak někdo přijde s úžasným nápadem a ono spefifické kroutidlo nazve jinak. Ovládací kolo. Uplyne nějaká doba. Ovládací kotouč. Po čase Ovládací kruh. Pak Nastavovací zařízení. Pak Nastavovací zařízení pro zatáření doprava a Nastavovací zařízení pro zatáčení doleva. Při couvání se to jemnuje jinak. Přitom je to pořád volant.
Tohle vymýšlejí vypatlanci, stojící u tramvajové zastávky, neschopní jet tramvají která jede přesně tam kam potřebují, a vyrážející do tmy hledat autobusovou zastávku, protože "aplikace" na jejich smartfounu jim řekla, že mají jet autobusem. "Hele právě vám jede tramvaj," říkám. "Neee, mě aplikace řekla...." A s očima vytřeštěnýma na obrazovku smartofounu mizí do tmy.
Přejít na Linux v naději, že když se něčemu naučím, že to využiju i zítra? Že má logiku?
Nebo je závada ve mně, že jen blbnu a stárnu?
KOCOURE, neuvažuješ o tom, že by se měla zrušit Tabule rasa ? Jinak též Rasova tabule. :-)
OdpovědětVymazatStejně tam nikdo neblafe, vžycky se nějaké plkání sveze pod jiné téma. Koukni, co všcho si píšeme pod tématem, které jsi zadal naposledy ty. No, udělej, jak rozumíš!
Jakube, co je na německém národním socialismu a na internacionálním komunismu náročného na chápání? Co je na tom tak obecně složitého a pozoruhodného? Chápu, že pro ty,kteří to prožili, tak či onak zasáhlo do jejich osudů, to má význam. Ale z pohledu na celé lidské dějiny? Nic výjimečného. Dějinný opakující se standard. Nic vymykajícího se předešlým konceptům. Obecné vzorce. Bude se opakovat v nové podobě? Bude. Třeba už je zaděláno.
OdpovědětVymazatNejvětšími nepřáteli budování komunismu bylo jaro, léto, podzim, zima, a imperialismus. Nyní je to podobné. Největšími nepřáteli demokracie je globální oteplování a islám.
Ano, velký kus izraele je zelený. Hospodářsky využívaný. Leč málo květů. Květiny jsem viděl převážně u křesťanů a Baháí.
To Astra:
OdpovědětVymazatNebudu nic rušit, protože když se téma pozvolna otočí a někoho napadne něco OFF TOPIC čili OT, my Češi (nono, jsem z 1/4 Moravák, tak co!) taky říkáme Mimo mísu čili MM je na blozích normální - a neštve mě to.
Jenom osobní útoky mezi diskutujícími a trollení nemám rád - ale to už trollové pochopili (napíší nějakou protivnost - a ona se tu vůbec neobjeví, Drak nebo já ji jednoduše nepropustíme) a netrollí tady.
Byl kdysi gadget (utilita) která zobrazovala několik posledních komentů, ale tu pan Google neuznal za vhodnou a zakázal ji. Tehdy šlo snadno reagovat pod různými články. Něco podobného jsem už ale nikdy nenašel a napsat ji neumím.
Takže to nechávám tak.
Tak jo, je to tvoje domácnost. Já jsem byla dlouhá léta zajetá na Nezávislé diskusi u Patrika. To uspořádání (technické) tam mi připadá schůdnější, protože lze okamžitě reagovat na problematiku, takže se většinou všechno odehrává v jisté logické časové i obsahové posloupnosti.
OdpovědětVymazatOvšem tam neexistuje "dozor". Lépe řečeno existuje, ale zpětně. Za ty roky ale nebyly s trollením, myslím, žádné značné problémy. Je to ale jistě zvyk. U tebe jsem se už zajela taky technicky úspěšně. Fakt je, že při nějaké prudší diskuzi, kdy jeden chce rychle navázat na druhého bohužel odpadá s čekáním elán. Ale to jsou jen malé chybičky na kráse tvého blogu, který je intimní, není nás moc (u Patrika jsou to davy), takových nejméně dvacet třicet stálých přispěvatelů tam jede kolemdokola, přidávají se a odcházejí další, teď ale už bohužel skoro pořád melou jenom politiku. Jako asi všude.
Jsem zmaten: netuším vůbec, že bych kdy kde psal nebo mínil, že nacionální či vědecký socialismus by byly obzvlášť náročné na chápání či pozoruhodné. To nějak nevyznělo jasně něco. Dost by mě od sebe překvapilo, kdyby tomu tak bylo...
OdpovědětVymazatK výsledku té náhlé návštěvy revizora-nerevizora v té gubernii zatím jen tolik: z dvojice Dobčinskyj - Bobčinskyj se stala dvojice Dobčinský - Bobčinská; a ač snad zůstali statkáři, měli na sobě jakési záhadné polouniformy. Oblečení soudobé, hejtman na sobě má na počátku modrou snad mikinu s bílým pruhem. Celá výprava: střídavě na tom obrovském jevišti nejasně kompaktní otoman a železná špitální postel. Jo a jedna židle. A za tím promítnutá čelně alej(?). No vlastně když je hostina, je tam stůl - holt musí. Chlestakov neustále rejdí hlavou a rukama dlouze pod sukní matky i dcery. Dnešní mluva proložená asi patnácti užitími výrazů p-del, ho-no, se-e a tak. Tož tak...
OdpovědětVymazatPoprvé po desítiletích se mi nechtělo utratit 30 K za programový sešitek. Teď mi dochází, že jsem právě měl: přečíst si alibi hostujícího mladého režizéra, um. šéfky či dramaturga
Takže na to škoda času, JAKUBE, i škoda peněz. Že to takhle ty lidi baví. Myslím herce. A jak reagovalo publikum ? To bývá nejlepší kritik. Pokud se lidi smáli, špatně, pokud odcházeli, dobře.
OdpovědětVymazatPro Astru i Jakuba:
OdpovědětVymazatA nejen že pohrdám "umělci", kteří místo aby tlumočili myšlenku díla starají se o hlavně to, aby hru inscenovali "originálně" a "neopakovatelně" (sic!) a získali tak jepičí slávu, ale momentální úspěch takového "počinu" u publika vede jen k tomu, že diváci postupně hrubnou a z "kamenného divadla" se stává pouhá pouťová atrakce. Kdy z Revizora zmizí sžíravá ironie při popisu chování lidiček v zapadlé ruské gubernii a zůstane to "šmejdění pod sukněmi". Mezi "námi děvčaty" se tomu říká "Utírat si nos židlí".
Že se o to divadelníci, neschopní inscenovat hru tak, aby vynesla do hlediště myšlenku, rozproudila v publiku emoce a nakonec i katarzi, budou stále pokoušet trpělivost Thálie (a publika) je jasné, kolem divadla se pohybuji už skoro půl století.
Pro ně platí slova Jana Wericha: "Hrejte mou hru tak, jak je napsána. Pokud toužíte něco měnit, napište si vlastní hru!"
Ten Werich hodně sedí, KOCOURE! Vřele souhlasím i s tím, cos napsal ty!
OdpovědětVymazatSamoúčelné modernisace divadelních her:
OdpovědětVymazatJe to asi tak stejně potřebné a inteligentní, jako změny v ovládání softwaru, takže souhlasím s Werichem, Kocourem a dalšími, které jsem možná poněkud nespravedlivě nezmínil, protože mezi chtěním odpovědět a vlastní odpovědí uběhlo trochu více času. Tím rozhodně neříkám, že se nemá zkoušet nic nového, ale nevím, proč se kvůli tomu mají „prasit“ stará dobrá díla. Původní zápletka, nosná myšlenka a kostra děje se přece dají použít aniž by se muselo nešetrně zasahovat do původních děl někoho jiného.
Hrubnutí vystupování a košilatost v divadlech:
Nejde v poslední době cca 15-ti až 20-ti let přehlédnout, že v divadlech nám hrubne jazyk a repliky ve hrách jsou dosti „košilaté“. Nic proti tomu, když se věci nazývají pravými jmény a také nic proti sexu, bez něj by tu jen málokdo z nás byl, nebo si pořídil potomstvo. Páni „divadelníci“ se nejspíš upřímně podiví, ale v životě existuje i spousta jiných věcí, nežli jadrná mluva košilaté vtípky a mnohé z nich jsou kupodivu docela zajímavé i zábavné zároveň :-)
Dotace:
Dotace, neboli cpaní peněz kamkoliv, aniž by se jejich příjemce musel namáhat s jejich obstaráním, je zdá se tutově spolehlivou cestou do pekel...
Problematika operačních systémů v KOTeku:
OdpovědětVymazatObuvníku, hodně se toho dá najít na Wiki, která je v mnoha ohledech překvapivě kvalitním a vyčerpávajícím zdrojem. Psaní mnohého by tedy bylo zbytečným, už tak učinili jiní a ne špatně. Možná, že nebude od věci zkusit napsat jednoduchý a přehledný úvod o problematice operačních systémů. Takový malý přehled, nadhled a seznam zdrojů, kde má cenu něco hledat. Vždy je ale třeba především vycházet z toho, co člověk potřebuje, chce a očekává a zda je vůbec reálné, aby se mu jeho přání a očekávání splnila. Když ne, škoda času a energie :-) Zkusím něco napsat a pošlu to Kocourovi.
Význam neměnnosti některých věcí v čase / Astře:
No vidíš, v celém tom relativně dlouhém textu Jsi našla to nejdůležitější a pochopila to :-)
Dárky:
Nejhezčí na Vánocích je přece to, že jsou lidi spolu a jsou k sobě navzájem milí a pozorní. Jasně, že takoví by měli být celý rok, no ale když už se to z nějakého důvodu nepovede, přeruší, odmlčí, pokaňhá či šprajcne, je to dobrá záminka zkusit to zase napravit a dát do pořádku. Dárky jsou především pro ty nejmenší. Já jsem sice velké dítě a tak dárky pořád rád, ale moje hračky jsou čím dál tím dražší a tak jejich nákup nejlepší ze všeho nechat výlučně na mně :-) Aby mi bylo během svátků dobře, stačí když se nenakupí nadbytek práce ve stresu a když bude po ruce dost dobrého pití jídla a milá společnost :-)
„...A s očima vytřeštěnýma na obrazovku smartofounu mizí do tmy...“ / Obvuníkovi:
OdpovědětVymazatHledíc na dvojice sestávající z člověka a chytrého telefonu, jsem mnohdy na pochybách, v kom z těch dvou je víc inteligence. Mnohdy to totiž vypadá, že ten chytrý telefon je chytřejší nežli jeho majitel. Odhaduje se, že ten chytrý telefon „nedotahuje“ tou jeho inteligencí ani ještěrku, takže hledíc na scénu, kterou Jste nám popsal, je vcelku mimo pochybnost kdo z té dvojice je ten inteligentnější a majitel chytrého telefonu to tedy určitě není :-)