Pravda vítězí! Opravdu?

Popularita Angely Merkelové

  Kdyby padaly hodnoty popularity Angely Merkelové tak, jak se píše v českých novinách, tak už je dávno v záporných číslech. Ale ona má podporu lehce pod polovinou, což je číslo, o jakém se většině českých i německých politiků může jen zdát.

Provokativní otázka: 

   Kdyby se v Německu dělaly průzkumy veřejného mínění někdy kolem roku 1933 - jakou podporu by asi měl Adolf Hitler?

A jakou podporu měl (a u některých Rusů dosud má) Josif Vissarionovič Stalin? 

Souvisí míra popularity nějak s kvalitou osobnosti? A s jejím významem třeba za padesát let?

=======================

Dobové tanečky kolem "zastropování důchodů". 

  Andy Babiš, ať už je jakýkoliv, tak správně konstatuje, že než "nekonečné" zvyšování věku pro odchod do důchodu dosáhne čísla 65 let, už tu bude čtvrtá vláda. Každá z nich má šanci jakékoliv rozhodnutí té dnešní změnit tak nebo onak. Takže nemá smysl se tím číslem zatím zabývat nyní.

A další argumenty:

  Ne každá profese reálně umožňuje dodržování tabulkového věku pro důchod. A navíc se realita  liší i podle dispozic dokonce v jedné profesi. Třeba balet - baletka končí kolem čtyřiceti let, sborový baleťák o pět let později. Prostě jednak už to nejde, rozcvičení bolí víc než se dá vydržet a hlavně tanečník už na jevišti "nevypadá".

   Takže odchod do jiné profese. Pokud se nestane baletním mistrem nebo pedagogem, musí "překopat" celý svůj dosavadní život. A čím poctivěji a na vyšší úrovni tančil, tím hůře se to dělá. S příjmem jde často citelně dolů a tak když se dožije starobního důchodu, který se počítá z příjmu ke konci kariéry nebude asi moc bohatý.

   Zpěváci jsou na tom o něco lépe, ale i těch se to týká - hlasivky už nejsou v perfektní kondici, ubývá proto nabídek hlavních rolí v prvním  oboru i možnosti hostování. Šéf, který chce mít soubor mladý a v kondici jim nabízí už jen místo ve sboru. A opět klesají příjmy a tím i důchod. Jistě, jsou i výjimky. Viděl jsem tančit Petra Koželuha, když mu bylo pětašedesát let. Proti o desítky let mladším kolegům tančil skvěle. Jen na tváři bylo vidět, že ho to stojí daleko víc úsilí. Ale to už od třetí řady diváci nevidí.

   Takových profesí je ovšem daleko víc. Havíři, huťaři, slévači valcíři ba i pokrývači a podobné profese, kde je důležitá síla, odolnost a třeba perfektní rovnováha přestávají svou profesi zvládat. Dokonce i když jsou zdraví. Ale i řidiči, piloti a další už ve vyšším věku už nejsou ve formě natolik, aby pracovali bezpečně a neohrožovali životy jiných i životy své.

   Nebo třeba zvukaři. Běžně mají v šedesáti letech 50% sluchu - a to mají pracovat tak, aby jejich dílo bylo vhodné i pro publikum středního věku.  Když jsem byl mladý, dost jsem se pozastavoval nad tím, že starší a zkušení kolegové z rádia míchali muziku s velkým přebytkem výšek. Nepříjemný, řezavý zvuk. Jistě, sluch slábne odshora a je třeba se pravidelně kontrolovat. Ale oni se poctivě snažili mít zvuk pěkný, barevný. Jenže ho korigovali na svůj slábnoucí sluch.

   Někdy sluch slábne pomaleji (a to je naštěstí můj případ) a tím pádem mohu pracovat  i v téměř sedmdesáti. Ale výšky od 15 kHz už neslyším, jen podle zkušenosti (a analyzátoru spektra) usuzuji, že jsou v pořádku. "Řezavý zvuk" naopak vyrábějí často moji o generaci mladší kolegové. Předpokládám narušení jejich sluchu při ozvučování muzikálů nebo jenom "špatný vkus", daný ozvučováním muzikálů, který navštěvují diváci, jejich vkus je podobný, formovaný posloucháním hudby pomocí sluchátek "špuntů". Krátce - nahluchlost. Ve svém věku bych měl být spíš spokojen a ne si stěžovat na hypertrofované výšky. Ale rozhodně není ta moje "ušní anomálie" běžná a nebude trvat moc dlouho. Za pár let se mi začne jejich způsob práce líbit.

   Takže pokud se vláda nerozhodne zvýšit odvod na důchod - bojí se asi hlasitého nesouhlasu mladých, kteří si neuvědomují, že jednou budou staří - tedy pokud dožijí a rádi citují klasika "Dědeček a babička nám ujídají chlebíčka!") měla by spíše než tančit zbytečné tanečky kolem čísel vzít rozum do hrsti a vrátit se ke stavu před rokem 1989. Odchody do důchodu opět rozdělit podle fyzických i mentálních schopností jednotlivých pracovníků potřebných pro vykonávání té či oné profese. Tanečníkům dávat důchody malé, ale včas, aby se neztrapňovali na jevišti a mohli si přivydělat nějakou jednodušší prací (kdysi byly téměř všechny rozhlasové techničky  - magnetofonistky) bývalými baletkami. Byly muzikální a byly schopny se bez problémů podřídit hudebnímu režisérovi nebo mistrovi zvuku. To, že měly zničené klouby při jejich práci nijak nevadilo. (Teď už tahle profese prakticky neexistuje. Točí se do počítače, který si dokáže mistr zvuku většinou obsloužit sám.)

Znám případ, že se se baletní sólistka přeškolila (sama!) na vynikající fotografku. Ví, co má její model udělat, aby dosáhla potřebného účinku fotografie. Zná dobře řeč těla. (To jí dost hodně závidím.)

   Tanečníci se zase často stávají vynikajícími maséry - znají z vlastní zkušenosti lidské tělo. A dobře. Ví, co bolí a co by mohli masáží uvolnit nebo taky poškodit. Absolvují před tím sice masérské kurzy, ale osobní zkušenost je nepřenosná a proto jsou vyhledávaní nejen bývalými kolegy a sportovci, ale třeba i úředníky s zády bolavými od sezení u počítače.

   Pak jsou obory, kde je vyšší věk výhodou - takový pracovník využívá své nastřádané zkušenosti a už tak nebaží po kariérním postupu. Tady patří lékaři, vědci, právníci, úředníci, manažeři, konstruktéři a jiní specialisté. Také třeba činoherci a výtvarníci. Kameramani, fotografové atd.

A pochopitelně politici...

   V  ostatních výše zmíněných profesích se bude nanejvýš vhodné řídit podle náročnosti profese a taky přirozených zdravotních dispozic pracovníka a zapomenout na nějaké statistiky a výpočty, platné "pro všechny" - to je pokus o jakési nesmyslné rovnostářství.

   Nezbývá než konstatovat, že ne všechno před "převratem" bylo špatně. Měli bychom umět si to přiznat a k těm rozumným věcem se pokorně vrátit. Není hanba se mýlit. Je ale hanba v omylu svévolně setrvávat.

============================

Mnoho povyku pro nic  aneb "kauza burkiny". 

   Myslím, že jakékoliv  zákazy "burkin" neřeší vůbec nic. Je to čirý populismus místních papalášů. Ovšem stát (samospráva) musí okamžitě a tvrdě zasáhnout při sebemenším pokusu ony koupací úbory komukoliv vnucovat. A nejen burkini nebo jiné oděvní zvyklosti, ale jakýkoliv cizí zvyk, který obtěžuje okolí. Islám tady nesmí mít větší vliv, než třeba rytíři Jedi (těch je v Kotlince prý více, než skutečných muslimů - zatím) nebo vyznavači Velkého špagetového boha.

   Tedy - věř si v co chceš, ale neotravuj s tím ostatní. A už vůbec jim svoji víru nenabízej nebo dokonce nevnucuj. Pokud ti to vadí, cítíš se omezen nebo urážen okolím, které nesdílí tvoji víru, máš nezadatelné právo se odstěhovat do míst, kde je tobě milé počínání obvyklé, do své kultury. Kamenování žen, shazování gayů ze) vysokých budov, vraždy ze cti... 

Neznečišťuj tu naši křesťansko-židovskou kulturu, stačíme si na to sami.

Poznámka:

Při koupání v oděvu dosáhneme i druhotného efektu - oděv si přitom vypereme. Stačí se mezitím namydlit. Slyšel jsem o jednom "slaměném vdovci", který se sprchoval ve vaně společně s dlouho nemytým nádobím.

I když:

   pokud burkiny ano, pak monokiny nebo koupání "na Adama" rovněž ano a nevykládejte mi tady nic o mravnosti nebo necudnosti. To je jen druhý konec spektra. A nemělo by nám to vadit, tak jak nám nevadí (nesmí oficiálně vadit) polonazí gayové, naznačující kopulaci na Prague Pride Parade  čili pochodu hrdosti. Bylo jich tam letos prý 10 000.  Praha má 1 247 000 obyvatel, takže gayů, leseb, bisexuálů, transsexuálů a jejich podporovatelů (kteří se možná trochu stydí za to, že se jim líbí ženské) tam bylo 0,8 %. Tedy 3,2% těch "jiných" se do průvodu nedostavilo. Mají recht. Co je komu po tom, koho chtějí mít v posteli. Ale kolik se o tom popsalo papíru a spotřebovalo písmenek na netu... A taky času ve "veřejnoprávních" médiích!

   Zglajchšaltovat všechno do nějakých norem a měřit pravítkem délku minisukní nad koleny - tuhle pitomost zažila má žena na střední škole před půl stoletím, naštěstí si páni / soudruzi? profesoři brzy uvědomili, že před studenty vypadají jako pitomci nebo dokonce zvrhlíci a délky minisukní nad koleny studentek si přestali přes ředitelský příkaz všímat.

==================================

Měřit jedním metrem. Nebo raději neměřit. Měří se časem samo.

   Vyvěsit na Hradě trenýrky a rozstříhat presidentskou standartu je prý docela fajn protest, happening a nanejvýš klukovina. 

   Dokreslit na volebních  plakátech politikům tykadla je už ovšem trestný čin.

   Z happeningu Konvičkovců na Staromáku se ten trestný čin pokusíme udělat. 

Jenže je to milí "sluníčkoví  soudruzi" mají čím dál tím těžší. Kdekdo má u sebe mobil, v mobilu kameru a videa lze velmi rychle rozvěsit po síti. A tak se lžím a manipulacím nějak zkracují nožičky. Pravda, ne všichni jsou ochotní nebo i schopní si relevantní informace vyhledat, někteří vezmou za vděk pouze předžvýkaným a podle požadavků věrchušky upraveným zprávám ve "veřejnoprávních sdělovacích prostředcích". Jenže i tam jim už šlapou i na paty soukromé TV stanice, jejichž majitelé mají jiné, věrchuškou a pražskou kavárnou nepodporované  názory. Rada pro rozhlasové a TV vysílání se sice "průsakům reality" do zpravodajství snaží bránit co se dá, ale marně. Důkazů je příliš mnoho a jsou rozptýleny po celé společnosti. Těžko se likvidují.

   Oficiální propagandě jsme schopni odolávat po čtyřicetiletém výcviku ještě docela dobře a učíme té schopnosti i své děti a vnuky. I když se zdá, že je to vůbec nezajímá, (aspoň tohle se nám snaží namluvit oficiální propaganda)  nakonec sami zjišťují, že nechat se obelhávat opravdu není moc dobré. Náraz reality pak bývá drtivý.

   O čem bych tu asi mohl mudrovat, kdyby chrabří žurnalisté nepsali tolik nesmyslů a lží. Kdyby neexistovalo několik zcela odlišných proudů propagandy a vše se řídilo jen selským rozumem. Nejspíš o tom, o čem možná budu psát zítra.  

37,5 kubických centimetrů versus 1491,3 metrů nad mořem