Co nás čeká a nemine nebo mine

Trochu toho sýčkování...
(Tohle je ale sova.)

   Dneska je první den nového roku. Protože jsme se ženou zažili spoustu slavnostních silvestrovských představení a jiných taškařic, které jsme museli odbavit a ne se tam bavit, jsme na Silvestra rádi doma v tichu a ani nás nenapadne někam jít "slavit". Ostatně není co - v našm věku. Na alkohol nás taky moc neužije, takže se rozdělíme - žena obvykle "konzumuje" televizní program (příšerný zvyk!) a já zase internet. Ještě horší zvyk. Letos bylo obé poněkud nezábavné, už dávno vyvařené a dlouho před půlnocí jsme zjistili, že si každý ve svém pokoji pokojně čteme knihy. Každý tu svoji.

   Ani z balkonu nebylo vidět nic zvláštního, Sem tam nějaký vzdálený výbuch rachejtle z "cikánské čtvrti", co deset minut auto, co dvacet autobus.

   Zvečera chodily od hypermarketu mladé ženy se zakrytými mísami v rukou. Nikoliv nějaký obřad, ale nový zvyk. Na mísách odborně seskládané pochutiny - už se to nedělá doma, objednává se to v hypermarketu - kdopak by se s něčím takovým, jako je aranžování šunky, sýra, papriček a salátu taky zdržoval. Máme na to přece lidi, ne? Kolem deváté večer ustal i tenhle "ruch".

    Zaujala mě jedna myšlenka. Že spoustu konfliktů ve světě zavinila namyšlenost. To, že se nějaká skupina lidí prohlásila za nadřazenou ostatním. Za elitu. Nadlidi. Übermenschen. Za předurčené vládce.

  Ať už to byli faraoni a jejich úředníci a kněží, králové a jejich suity, komunisté - ti lidé "zvláštního ražení", nacisté a jejich "árijská rasa" a poslední dobou muslimové s jejich chápáním světa, který je buď muslimský nebo naopak určený k porobení, likvidaci. Tenhle postoj je pro všechny tyhle "nadlidi" naprosto typický. Ani jsou někým (většinou nějakým Bohem) předurčeni vládnout a ostatní jsou dobří jen jako jejich otroci.

   To, že muslimský svět je rozdělený podle detailů víry, které nevěřící psům připadají směšné a muslimové se nejvíce zabíjejí mezi sebou se nějak moc nezdůrazňuje. To, že v muslinmském světě mají ženy a muži zcela rozličné postavení se sice ví, ale třeba se moc neropzlišuje mezi bohatým Saudem a chudičkým primitivním muslimem z Afghánistánu. Muslim jako muslim, že?

   Ostatně - tenhleten zjednodušený přístup vidíme třeba i na našem posuzování Rusů. Je to Rus - tak ten nás okupoval v osmašedesátém a je třeba ho nenávidět, protože.... Fakt, že jeho předci nás osvobozovali od vojáků III. Říše se dneska bagatelizuje. Prý kdyby se domluvili jinak, mohli jsme být osvobozeni Američany. Generál Patton byl připraven obsadit Prahu. Prý. Nejsem historik a nehodlám se v tom jakkoliv hrabat. Spíše mě napadá jiná hnusná myšlenka - pomohlo by nám to dneska? Pomohla nám snad účast ve vojenském paktu před obsazením Evropy? V Mnichově nás spojenci klidně obětovali v domnění, že Hitlera tím uspokojí. Jenže - s jídlem roste chuť. Árijská rasa, nadřazená všem ostatním byla předurčena k vybudováním obrovské, celosvětové říše, kde ostatní budou jenom sluhy, otroky rasy vítězné. Té urostlé, nordické a modrýma očima a plavými vlasy.

   Nakonec z toho byla II. světová válka. A protože to byli Němci, kteří ji začali, tak Němce je třeba nenávidět, maximálně s nim dodržovat ozbrojené příměří, protože...

Kolem nás je to samý nepřítel. Bojme se, braňme se! Ale jak?

   Jsme docela malý stát uprostřed Evropy, ohraničený věncem hor, které ale nejsme schopni před dostatečně silným vetřelcem ubránit. A že takoví vetřelci byli, jsou a budou není pochyb. Tak jako jsme byli téměř půlstoletí předpolím pro expanzi CCCP, ke které nedošlo jen proto, že vojenské i hospodářské síly obou supervelmocí a jejich spojenců byly vyrovnané včetně jaderného arsenálu, který byl v sedmdesátých letech už tak velký, že by při použití vedl k naprostém zničení Evropy, USA i Sovětského svazu a tudíž byl nepoužitelný. Je to stejné, jako když si v uzavřeném výtahu vyhrožují tři chlapi tím, že každý má u sebe zcela funkční ruční granát. Problém je v tom, že ten výtah je uzavřený, omezený prostor bez možnosti úniku - stejně jako naše Zeměkoule. Nebylo by tedy vítězů, byli by jen poražení. A došlo by pak na Einsteinova slova, který pravil, že sice neví, jakými zbraněmi bude rozhodnuta III. světová válka, ale ví určitě, že ta následující, čtvrtá, se bude rozhodovat pomocí klacků a kamenů. Cynik? Ba ne, logik!

   Vypadá to tak, že konflikty vznikají hlavně tím, že se nějaká skupina lidí prohlásí za nadřazenou "rasu" a spasitele lidstva a je jedno, jestli to je z pozice rasy jako takové, náboženství, ideologie nebo "mozkové kapacity". A takoví vůdci kolem sebe začínají nabalovat ostatní. Prostý lid, poddané, ovčany. Slibují benefity, privilegia pro ty, kteří se včas k nim přidají. Sluníčkáři, národovci, pražská kavárna, antiislamisté. Hlavně je třeba hovořit o nebezpečí zvenku, najít vhodného vnějšího nepřítele, ale i nepřátele, kteří se skrývají mezi námi. Nesmí zbýt čas na úvahu, o co jde těm nahoře. Ti na nejvyšších místech se rozdělují na dvě skupiny. Na teoretiky a vášnivé rétory, kteří předestírají ovčanům skvělou budoucnost sociálně-politického modelu, který vymysleli a na praktiky, ekonomy, kteří vědí, jak na tom vydělat. Jako skupina, ale hlavně jako soukromníci. Ovšem o tom se mluvit nesmí. A pokud se někdo naivně zeptá, proč je císař nahý, je bleskem umlčen a zvěsti o tom "trapném případu z císařské procházky" jsou zamlčeny, zcenzurovány. Jejich šíření se prohlásí za trestné a trestá se.

   Takhle to funguje už od nepaměti a předtím to nejspíš vypadalo velmi podobně. Jenom nebyl internet. Myslím, že každý člověk si tohle uvědomuje, ale v běžném životě to tak nějak potlačuje, protože tahle fakta jsou nepříjemná a pro lidskou rasu dehonestující. Vlastně ukazují neřešitelnost problému lidské budoucnosti. Raději podlehne lákání nějakého nového krysaře, který mu slíbí zářné zítřky. A pro něj ještě zářivější než pro ostatní. Bude mít šanci se stát vyvoleným.

   Homosexuálové, kteří nezatíženi vztahem k opačnému pohlaví mají více času na invenci, tvorbu. Jsou tedy nadřazení a mají více práv, než ti trapní heterosexuálové, kteří jen plodí děti.

   Věřící, protože jim jejich Bůh, samozřejmě jen ten jejich, ostatní Bohové jsou přece falešní, ukázal tu správnou cestu. Intelektuálové, protože jen oni jsou opravdu vzdělaní a vědí, jak správně uspořádat svět. Technokraté, protože znají způsoby, jak všechno technologicky vyvinout a provést - od informačních soustav Velkého Bratra až po robotické vojáky.

   Umělci, protože ti "drží prst na tepu doby" a tedy přesně vědí, co lid potřebuje. Jsou "svědomím národa". Nebo si to aspoň myslí a vzájemně se o tom ujišťují. Ve skutečnosti se jedná o selfpromotion.

    Ale i ortodoxní demokraté, kteří s vážnou tváří tvrdí, že i většina jednoho hlasu z mnoha miliónů je většina a ta poražená milionová menšina se musí přizpůsobit. Protože přece máme tu demokracii. Problém je, že téměř vždy, kdy má "prostý lid" vybírat ze dvou možností, bývá výsledek velmi těsný a tak se výsledky často zpochybňují, nechávají se přepočítávat hlasy atd. Pro ty, kteří prohráli je takřka nemožné přiznat porážku. Byli přece vyřazeni ze "širší nominace" na vítěze.

   Moderní ekonomové, kteří už dopředu vědí, jak bude společnost reagovat na ten nebo onen ekonomický nástroj, co bude vynalezeno a dokdy, a pak, až se uplatní jejich rady v praxi, nastane všeobecné bohatství a žádná práce.

   U nás i jinde v Evropě budou volby. Bude třeba si dát zatraceně pozor na nové krysaře a i ty už ostřílené. Ti budou jednak chválit své dosavadní "ocasy" (stejně jako lišky), jednak vymýšlet nové nápěvy pro své píšťalky. Protože každý krysař, když se stane králem, se nějakým nehezkým zázrakem promění v Krále Krysu. Který se stará jen o to, aby měl co hryzat a zbylou potravu, ať už jsou to posty nebo prebendy přiděluje svým věrným. Ani ne tak za zásluhy, ale podle klíče upotřebitelnosti v budoucnosti. Vděk v politice je úkaz takřka neznámý.

   Takže ve volbách bude dobré nejen přemýšlet, kdo víc lže, ale taky o tom, co nastane, až se stane "Králem Krysou". A nedovolit, aby zvítězil příliš jednoznačně. I "věrchuška" musí mít strach sama o sebe. Jinak bude k neudržení sebestředná a necitelná, krutá.

   A stále si ověřovat, zda jsou informace, které k nám v podobě jedniček a nul proudí odevšad (často ani netušíme, odkud) aspoň pravděpodobné - když už pravdu nedokážeme zjistit. Ostatně - co je to pravda? Já si to představuji jako tyen klasický fyziologický pokus s třemi lavóry. V jednom je voda velmi teplá, v druhém ledová a ve třetím, prostředním, vlažná. Když ruce strčíte do těch krajních a pak obě přendáte do prostředního, s vlažnou vodou, bude vám každá ruka "hlásit" jinou teplotu. Jedna chlad a druhá teplo.

Inu, relativita...

   A tak je to se vším. I ty mladé ženy, které si včera v podvečer nesly domů nazdobené mísy mohly mít pocit, že jsou něco víc, než kuchařky ze studeném kuchyně, které to nazdobily za ně. Že ony "na to mají". Bylo by dobré, kdyby tenhle jejich pocit momentální nadřazenosti byl jen prchavý. Protože to může skončit jako jednou na představení našeho Ústavu, kdy jeden z diváků v Brně měl pocit, že by se to mělo ozvučovat jinak, tedy podle jeho představ. Když jsem mu opáčil, že za to odpovídá "službu konající zvukař" a taky já, tak se na mě rozkřičel - "Ale já jsem si koupil drahý lístek! Já si vás platím!"

        Co k tomu dodat? Kdybych se usmál, možná že by se se mnou začal i prát, tak byl rozčilený - a já byl o hlavu větší. Bylo by to nefér, tak jsem raději odešel.

   Takže pozor na ty, kteří by nás chtěli "platit". Nebo uplatit.


Jako obvykle - dodatek.  O rozumu. Trochu dlouhý, ale velmi zajímavý!