Chtivost

   Na světě a pochopitelně i u v naší Kotlince je spousta podvodníků. Od těch malých, kteří vám draze prodají šmejd nebo vám špatně vydají z nákupu až po ty obrovské, politiky, řízené velkými společnostmi. Solárníci, řepkaři, bankéři, velké obchodní společnosti. Jistě, ne všichni - ale najdou se v každém oboru i čase. A někdy se jim dává za vinu jen to, že se snaží vydělat - což je účelem každého podnikání. Někdy si myslím, že i "neziskové organizace" svou činnost provádějí za účelem zisku. Minimálně získávají teplá místečka pro své lidi - za slušné peníze ze státního (ať už našeho nebo unijního, případně norského rozpočtu) a ovlivňují veřejné mínění. Někdy se to povede, někdy méně jako například Hate Free. To jsou podvody konané na státní nebo mezistátní bázi, na ty máme vliv jedině při volbách. Tedy snad máme, osobně o tom pochybuji.

   Když vynechám už hodně provařené "šmejdy" se zdravotními pokrývkami, zázračnými světelnými "ozařovači" a nedostižnými hrnci za desítky tisíc tak se dostávám se k druhému konci spektra k solárníkům, kteří si dokázali prolobovat tak výhodné zákony, že se jim vyplatilo se zadlužit a začít stavět energeticky nevýhodné fotovoltaické farmy které dodávají energii hlavně v létě, ve dne, kdy není energetická špička a navíc za nevýhodné, státem silně dotované ceny, které v cenách za elektřinu pak platíme my všichni. Hlavně  se jim podařilo zákony zabetonovat a na jakoukoliv změnu, která by snížila jejich zisky odpovídají žalobami, že by změnou zákona byl zlikvidován jejich podnikatelský záměr. Nádherná lumpárna - odmítají nést riziko podnikání.

   Dneska mě zaujal  "střední třída" chamtivců. Banky a finance vůbec. Když začaly vznikat nové a nové banky a záložny, nabízely velmi slušné úroky z vkladů. Což se v mnoha případech ukázalo jako neprůchodné, zisky bank a záložen zdaleka nedosahovaly předpokládaných hodnot  a tak byly zbylé zbylé prostředky většinou vyvedeny z takového podniku do zahraničí a představenstvo bylo (v optimálním případě) pozavíráno. Nyní je situace víceméně stabilizovaná. Banky nabízejí hlavně půjčky s úrokem přes 6%, ale ani RPSN 400% není výjimkou, zatím co v bance uložené peníze jsou úročeny nanejvýš 1,1%. Je pochopitelné, že banky, pokud nechtějí samy riskantně investovat žijí z rozdílu těchto sazeb. Ale ten rozdíl je obrovský. Proto se ani moc nedivím té úporné snaze bank půjčovat peníze. Lichváři byli, jsou a budou a stojí jim za to i riziko nesplácených půjček. 

   Je až legrační, že mi banka, která spravuje část mých prostředků, neustále adresně nabízí milionovou půjčku ačkoliv ví, že by pro mě bylo neskonale výhodnější si při náhlé potřebě peněz z ušetřené částky prostě část vybrat a použít. Řekl bych, že mě až uráží způsob jejich uvažování - neboli považují mě za dokonalého pitomce.

   Pominu-li nepochopitelnou ochotu obyvatelstva se takto nevýhodně zadlužovat a fakt, že zisk bank jde jejich nadnárodním majitelům do zahraničí, tak docela chápu tendenci státu banky nějakým způsobem zdanit. A jen se o té možnosti začalo byť jen spekulovat, už jsou tu články plné výhrůžek, jak to dopadne na celé bankovnictví a na klienty bank zvláště. Prostě kdosi kdesi v dáli hrozí snížením jejich zisků a je třeba obyvatele řádně vystrašit. Není tohle náhodou poplašná zpráva?

Další kategorií jsou takzvaní finanční nebo investiční poradci. Vzpomínám na jiné šmejdy, se kterými jsem se setkal osobně - Herbalife.  Multilevelové podnikání čili lidově "letadlo". Vrací se vytrvale v různých podobách a bývá kupodivu často úspěšné. Nechápu dost dobře proč.

   Zažil jsem jednou náborovou akci Herbalife, protože si najali divadelní sál i s personálem - a kupodivu řádně zaplatili. Dokonce po akci rozdávali prémie v nezanedbatelné výši, peníze přímo do ruky čili "dlaňovka".

Akce to byla naprosto příšerná. Mezi představováním úspěšných dealerů, kteří již mají vilu na Novém Zélandu nebo aspoň v Řecku jsem musel pouštět dokola kousek  jedné písničky od Tiny Turner, při které "roztleskávači" dokázali strhnout celý sál ke skandovanému potlesku. Atmosféra jako na hokeji nebo na Prvního máje za dob totality. Exaktické výkřiky úspěšných, provolávání slávy. A mezitím se ve foyer podpisovala spolupráce a kupovaly startovací balíčky.

Davové šílenství. Ale profesionálně prováděné. Když mi pan "Herbalife" vyplácel "dlaňovku", desetinásobek toho, co mi náleželo, velmi si pochvaloval, že jsem Tinu pouštěl v naprosto ideálních místech a jestli bych nechtěl s nimi jezdit jako zvukař. Částka za akci byla taková, že by mi k udržení životního standardu stačila jedna akce za šest týdnů a to mi nabízeli dvě týdně. Myslím, že jsem odmítnutím udělal jednu z největších chyb v životě. Než šílenství kolem bylinek na hubnutí/tloustnutí (jsou naprosto identické) pominulo, mohl jsem mít menší vilku. Takhle mi zbyl jen zdravý rozum. (Tedy doufám...)

   Úspěch takových podivných poradců a koučů tkví v jedné věci - v lidské chamtivosti. Mít pokud možno bezpracný profit. Hodně za málo. Při představě, jak se jim budou peníze jen hrnout podepíší bez úvahy třeba i směnku, se kterou pak obchodují jiní a ti jsou ochotni pro její vyplacení hrozit i exekucí. Z vidiny zisku je najednou velká ztráta - a nemožnost se u soudu domáhat spravedlnosti, protože smlouva je napsána dobrými právníky tak šikovně, že je právně nenapadnutelná. A v naší     

Kotlince se dodržuje spíše litera zákona než jeho smysl. On právní řád příliš odlišnou cestu ani neumožňuje. To je důvod, proč nemám rád právníky. Tedy - ne jako lidi, ale jako profesi. Všichni zůčastnění vědí, že je to jinak, ale právní názor je právní názor. A zákonný postup je zákonný postup. MUDr. Rath nám běhá po svobodě, protože soudce povolujícím odposlechy napsal ono povolení příliš neadresně, prý ho okopíroval z jiného případu. A je to! A může začít nové kolečko odvolávání a dovolávání. Je jediná jistota - i doktor Rath jednou umře. Tam mu žádný právník nepomůže.

   Druhou stranou mince je veřejné mínění, usilovně deformované novináři, kteří se z různých důvodů o nichž můžeme většinou jen spekulovat přiklánějí k jedné nebo druhé straně sporu. Objednávají si "mluvící hlavy" požadovaného názoru a předvádějí nám "neutrální spravedlnost".  Božínku - jak vidím některou z těch Talking Heads na obrazovce, už předem vím, co bude říkat. 

   Kdyby lidé nebyli tak chtiví zisku a používali selský rozum a instinkt, bylo by mnohem jednodušší tady žít. Je mi sice líto stařenek a stařečků, kteří kvůli exekuci přišli o všechno i o střechu nad hlavou - ale z devadesáti procent si za to mohou sami. Chtěli utrácet nad své možnosti - už třeba jen proto, aby svým nedobře vychovaným potomkům kupovali drahé dárky ve snaze je nějak obměkčit, donutit je ke slušnějšímu chování ke svým rodičům. Totéž platí o matkách - samoživitelkách, které navazují známosti s muži, o nichž nevědí skoro nic a pak se diví, že se z nich vyklubou sobci a násilníci se kterými nelze žít. A pokud se pokoušejí o novou známost, což je mnohem těžší, protože už mají "outěžek",  až příliš často si vybírají muže s podobným profilem jako byli ti, kteří je opustili. Co s tím, když se chovají jako nesvéprávné osoby?      

Za většinu průšvihů ve svém životě si můžeme sami.