"Od rantlu k rantlu"

Babylonská věž
Zpívá hlasem Radůzy

... jak říkávala moje babička. Naše kultura je buď prudérní, religiózní a staromilská a upírá ženám (ale i mužům) svobodu přinejmenším v sexuální oblasti nebo naopak adoruje všechny možné odchylky a odlišnosti a snaží se většinu, která se zdá být normální (běžná, obvyklá, tudíž vlastně normotvorná) přesvědčit o tom, že být nenormální je normální. Tedy posouvá normu kamsi do neurčitých, uměle stanovených hranic. A s napětím čeká, kdy se nově vytvořená pseudorealita stane normou.

   Připomenu jenom mediální útok sufražetek na Žáčkovu básničku v čítance. Nebo dusno kolem výstavy aktů na půdě akademie. Případně halasnou podporu pochodům homosexuálů Prague Pride. Nebo unisex záchodky pro všechny. Případně (někde i úspěšné) pokusy zakázat v komunikaci určení pohlaví - On a Ona a přejít na obecné "člověk"nebo "to". 

   Genderové, multikulturní a hyperkorektní intelektuálky ä intelektuálové, konstruktéři nové lidské společnosti. Tuhle - a nejen tuhle ideu - mají společnou s komunisty, kteří taky vytvářeli "nového člověka".

   "Jejím cílem je vytvoření "jediného přípustného a správného" stanoviska. Je to myšlenková tyranie vůči normální většině, fungující tak, že předstírá ohleduplnost a soucitnou laskavost vůči všem možným nenormálním menšinám, které vnímá jako tak či onak znevýhodněné, a musí je proto zvýhodnit,“ píše například známý publicista Benjamin Kuras. „Těch si dokáže navymýšlet tolik, až z nich udělá privilegovanou většinu a z normální většiny znevýhodněnou menšinu".

   A často se jedná o úplné - račte mi prominout to slovo - capoviny. Když bude nějaká malá instituce, železniční stanice nebo čekárna u lékaře, je pochopitelné, že záchodek bude pro muže i ženy. Prostě na dvě WC tam není místo ani prostředky. Ale slučovat již zavedený "bisexuální" záchodový provoz je právě taková "kokotina". Akce pro akci samu. Zdůvodňovat to tím, že jsou mezi námi transsexuální jedinci (chlapi přeoperovaní na ženské a naopak -  někteří prý i vícekrát) je nelogické. Když je transsexuál oblečený jako ženská a ženské mu "nic neříkají", ať jde klidně na dámský záchodek. Nebo naopak. K tomu ale nepotřebuje nějaký "unisex WC". 

   Mimo jiné - asi jsme u nás doma naprosto moderní. Odjakživa máme onu místnost k použití pro obě pohlaví a bylo to tak odjakživa. Ba i na chalupě byla od roku 1848 také jen jedna. 

   Často jsou takové řeči jen snahou strhnout na sebe pozornost a nic víc. Švédská "feministická vláda" se přes všechnu předchozí rétoriku přizpůsobila muslimským zvykům. Myslím ale, že je to v pořádku. Jen předtím neměli o tom tak moc žvanit. 

   Muslimové v nemuslimském světě by měli udělat totéž, to jest přizpůsobit se na veřejnosti a to bez výjimek a větší část imigračních problémů dnešní Evropy by zmizela. Jenže to muslimové neudělají. Raději nám budou vysvětlovat, jak skvělé je být muslimem či dokonce muslimkou. Není třeba myslet, stačí se podřídit a dělat děti - další muslimy. Spoustu dětí. Matky rodí až do zemdlení, bez práv, bez možnosti se ozvat. U psů se takovému podniku říká množírna a zasahuje proti nim stát. Na druhé straně se naše intelektuální ekvilibristky pokoušejí zavést neutrální pohlaví v učebnicích. A současně, "jednou hubou", se přimlouvají za přijímaní přistěhovalců z islámských zemí, kteří se ovšem přizpůsobovat nechtějí. A nebudou.  Zato se množí a množí.

   A my? Jsme čím dál tím línější se postarat o budoucnost. To jest mít děti, vychovat je a dát jim patřičné vzdělání. Je kolem mě spousta mladých, kteří s průpovídkou, že do takového světa nechtějí rodit své děti, a tím vlastně ten budoucí muslimský svět pomáhají vytvořit. Skutečný důvod je jiný. Obyčejné sobectví. Chtějí se chovat podle hesla "Carpe diem!" Dítě stojí strašné množství času i peněz. Nelze cestovat po světě - není dost peněz, není nikoho, kdo by mezitím pohlídal děti. S dětmi je navíc spousta práce - nezbývá moc času na sport nebo společenskou zábavu. Vyjet si do ciziny nebo na hory je neskonale příjemnější než vychovávat dítě. Dítě se odkládá "až budu mít dobré zaměstnání", "až budu mít vlastní dům", "až procestujeme Asii" atd.

   Pak se ale najednou zjistí, že už to běžnou cestou nejde, začne se zkoušet umělé oplodnění nebo dítě, někým odložené. Často pozdě z hlediska zdravotního, s vysokými náklady. Mezitím přistěhovalci pilně rodí a částečně vychovávají své děti. Ve školách,  kde se v "zájmu klidu" a "podpory menšin"  přestává vyučovat pravdivé dějiny. A my se klidně můžeme pohoršovat, že se Evropa pomalu mění na zemi muslimskou, ruskou, bůhvíjakou. My ji necháváme měnit. My ji sami měníme.

    Tím se obloukem vracím ke zprávě z katolického Polska. Vláda je tam v rukou pravičáků a církve - a zdá se, že potlačuje stejná práva, jako ty vlády zleva. Postavení ženy, právo na vlastní názor, odlišný od oficiálního, svoboda slova. To, že striktně odmítá přistěhovalectví,  homosexuální "výdobytky" a levičácké teorie neznamená, že přeje svobodě. Prosazuje jen jinou nesvobodu.

   S právy žen, homosexuálů, transgenderových osob, muslimů. křesťanů a bůhví koho ještě je to stejné. Míra práv a povinností musí být vyvážená. Nikdo si nesmí usurpovat práva, která upírají svobody někomu jinému. Taková ta nudná, vyšlapaná střední cesta. Vzniká potřeba začít zase mluvit jednoduchou, neintelektuální řečí, tak řečeno "biblickou". Kde ano znamená ano a ne ne. Protože když se zastáváme muslimského způsobu života, nemůžeme se současně zastávat zvláštních práv pro ženy, které v v muslimském světě mají práva značně omezená.

   Totéž platí o homosexuálech. Homosexualita se v muslimském světě trestá drakonicky - většinou smrtí. Jak můžeme obhajovat (a "vítat"!) příchod jedinců s takovými nesmiřitelnými názory?*  Čekáme snad, že u nás se náhle a bez donucení začnou chovat jinak? Že se v dospělosti náhle od základu změní? Když chceme prosazovat zvláštní zacházení s transgenderovými "přeoperovanci", nemůžeme upírat taková práva třeba (nepraktikujícím) pedofilům a argumentovat tím, ž by se mohli stát pedofily praktikujícími. Každý nepraktikující vrah (taky bych občas někoho s chutí zabil) se může stát praktikujícím. Proto budeme stíhat lidi za slova "Já ho snad zabiju?"  A když ochraňujeme naše děti před pedofily, nemůžeme "jednou hubou" omlouvat podobné praktiky (např. devítileté nevěsty) v arabských a afrických zemích.  Tedy vlastně ano - můžeme to považovat za tamní kulturu, po které nám nic není, není to naše kultura, naše pravidla a nemůžeme je komukoliv vnucovat, ale nemůžeme lidi, kteří jsou v téhle kultuře od dětství vychováni pouštět do té naší, kde jsou takové praktiky dokonce trestné. Nemůžeme mít dva nebo více názorů na jednu a tutéž věc. Tohle jsou hlavní problémy dneška. Naše nedůslednost, rozhádanost, neschopnost dodržovat pravidla.

   Hrátky velmocí, které slouží hlavně jen k vystrašení obyvatelstva (ruská hrozba, čínská hrozba, americká hrozba, muslimská hrozba) a k jeho ovládání, aby bylo pod vlivem strachu povolnější k omezením, které daná věrchuška ukládá z důvodů ryze sobecky materiálních jsou vlastně dost směšné. Stačí být dost dlouho na světě a nemít stařeckou demenci moc rozvinutou, aby si člověk uvědomil paralely v čase. Princip je stejný, prostředky podobné, rétorika shodná, jen termíny a cíle se liší. Cíle většinou jen nepatrně. Komunisté a pánbíčkáři používají stejných metod.  Jenže v naší Kotlince to vypadá jen jako přátelské pošťuchování. Tady se nekamenuje ani nepodřezává. 

  Stále a znova vzpomínám na Swiftovy Gulliverovy cesty. Třeba na příběh o válce Tenkokoncových s Tlustokoncovými.  Je to asi taková danost lidská. Když není k dispozici vážný problém, tak si nějaký ruče vyrobit. 

Takhle dopadneme, když zapomeneme technologie.
Nekontrolovatelné množení není jedinou možnou strategií přežití.

*/ Nejhezčí je, když jsou gayové vidět mezi hlasitými vítači imigrantů. Je to klasické 
"kopání si vlastního hrobu." Feministky a genderové bojovnice je podobný případ.

Nelze jedním zadkem sedět na dvou židlích.  Nebo aspoň ne dlouho.