Tak nám zvolili Zemana...

 Jonathan Swift

  Tak Milouš Zemanojc vyhrál nad Jirkou Drahouškem. Sice jen o prsa, ale matematika je neúprosná. Avšak  kdyby to dopadlo naopak, byla by situace naprosto stejná. Polovina národa je tvrdě zakousnutá do té druhé a naopak. Nacházejí se všelijaké argumenty proč je ten nebo onen uchazeč horší než ten druhý. Většinou neinformované (nikdo nic vlastně  neví) nebo rovnou falešné. Propírá se minulost obou aktérů, co kdo kdy řekl nebo neřekl a říct měl. Nebo naopak neměl. A kreslí se hrubě neveselé nebo zcela optimistické vize budoucnosti. 

   Oba tábory se už týdny zuřivě napadají  - jedni druhým nadávají do "lepšolidí" či "pražské kavárny", to druzí zase pohrdají zbytkem, nazývajíce je "vidláky", "nízkopříjmovými" či rovnou nevzdělanými vesničany. Mladší předpokládají, že Zemana volili gerontové, kteří se nemohou odtrhnout od socialismu a Ruska, starší zase považují voliče opačného kandidáta za telata, která netuší, co by znamenalo  vítězství profesora Drahoše. Padají pojmy jako Soroš, nadnárodní kapitál, ztráta identity a kulturního dědictví atd. 

   Prostě fotbal a fanoušci Sparty či Slávie. Nějak se mi nechce skládat ty argumenty na dvě kupičky a už vůbec ne je nějak porovnávat.  Už jenom proto, že obvinění, která padají, jsou často úplně stejná. Jedni obviňují druhé, že jsou kryptokomunisté a ti druzí zase něco plácají o neokomunistech. Kdo volil Zemana je prostě fašoun, nácek a blb v jednom. Z druhé strany zní podobné odsudky o vítačích, zastáncích evropského superstátu a zrádcích národních hodnot.  Jedni jsou ve vleku Moskvy a Pekingu, druzi zase ve vleku Bruselu nebo Berlína. 

   Kdysi, za mlada jsem si řekl, že se budu držet stranou od řvoucího davu ať už jde jakýmkoliv směrem. Uvnitř davu člověk ztrácí orientaci i soudnost. Na jednom fotowebu dneska uveřejnil velmi dobrý krajinář úplně černou fotografii s tím, že je to vize budoucí pětiletky, na jiném zase komentovali osamělého demonstranta s obrovským plakátem "STYDÍM SE VÁS PANE PRESIDENTE" jako chudáka.

  Za pár hodin jsem dokázal rozčílit osazenstvo nejméně tří webů jen tím, že se mi pan profesor Drahoš jevil jako člověk, který neříká své myšlenky, ale jen  reprodukuje slova nějakých poradců. Nemám chuť ani potřebu nějak obhajovat nebo zdůvodňovat svůj názor - stejně by neposlouchali, co říkám.

  Jen se mi tak vybavuje jedna knížka od Jonathana Swifta Gulliverovy cesty, zvláště pak kapitola Cesta do Liliputu. Je tam kapitpla, která popisuje nesmiřitelný bratrovražedný boj zaviněný sporem o správnost způsobu rozbíjení vajíček, tj. zdali se mají rozbíjet z tlustého či z tenkého konce. Jak je vidět, od sedmnáctého století jsme v soužití nijak nepokročili. Řešíme s horkými hlavami kdo měl být zvolen  presidentem. 

   Ovšem najdeme tam více alegorií, třeba o akademii plné bláznivých vědců, kteří bádají například nad tím, jak vyloučit z okurek sluneční paprsky. Za satirou na nepraktickou učenost se skrývá Swiftovo varování před nebezpečím nekontrolovaného a nesmyslného rozvoje vědy a techniky pro lidstvo.

   Nebo odkaz na na nebi létající ostrov Laputa, obývaný uzavřenou aristokracií a vznášející se nad dolním ostrovem Balnibarbi. Laputa tak připravuje obyvatele Balnibarbi o slunce a o déšť a hrozí jim, že se zřítí, čímž je udržuje v poddanství. Samotní Lapuťané jsou ovšem velmi vzdělaní, znají matematiku, hudbu, mají moderní filozofii a hvězdářství, jsou však natolik zamyšlení a roztržití, že potřebují tzv. pleskače, kteří je jemně pleskají přes pusu, uši a oči, když mají mluvit, poslouchat či se dívat. Tady mám také pocit, jako by Swift psal o nás. 

   A vůbec, zahrabejte v hlubinách svých knihoven a přečtěte si tu knížku celou. Podobností tam najdete fůru a je úplně lhostejné, že se původně odkazuje na situaci v Evropě sedmnáctého století. Jako každá dobrá kniha je nadčasová. Pokud Gulliverovy cesty nemáte, tak si je kupte nebo aspoň půjčte. 

A dodatek - klidné zhodnocení situace po volbách. 

Zkráceně: Lidi už jsou holt takoví...