Maškarní rej

(Report z pochodu LGBT v Ostravě)

   V lokálních médiích se objevila zpráva o připravované demonstraci LGBT komunity v Ostravě. Dost jsem pochyboval o úspěchu takové akce zrovna v Ostravě, kde je přece jen hodně bývalých havířů, ocelářů a podobných profesí. Gayové a lesby tu nemají extra lehký život - tedy relativně. Nikdo je sice nenapadá, ale ani neadoruje - obecně se dá říct, že jsou tolerováni. Je tady, i přesto, že už tu nezůstalo příliš mnoho těžkého průmyslu, pořád dost lidí manuálně pracujících, s jednodušším (tím nemyslím nic pejorativního) způsobem uvažování, Třeba že manželé jsou muž a žena, kteří mají spolu dítě, které následně vychovávají. Nic jiného jim do tohoto pojmu nevejde.  

   Taková ta "citová a intelektuální rozjitřenost" jako v Praze nebo Brně tu, ve "východní gubernii", prostě chybí. Řekl jsem si, že se na ten pochod hrdosti půjdu podívat s fotoaparátem. Třeba tam bude někdo známý z Ústavu. Měl jsem sice obavy, abych nepřišel o foťák nebo nedostal na budku, ale nic z toho se nesplnilo. Vše proběhlo za velmi vlažného zájmu publika a velmi masívní účasti policie.

   Poněkud trapná záležitost.   

   Byla avizována i proti-demonstrace „hetéráků“ v černých tričkách. V tramvaji to vypadalo, že to "bude hustý" - v jednom voze jich bylo devět a asi deset běžných občanů.

  Nebylo to vůbec "hustý". Na náměstí se "tísnilo" několik několik desítek mladých lidí, za hodinku pak asi tři sta, většinou mladých dívek. Podle toho by to vypadalo, že v Ostravě je každá třetí mladá holka lesba. Gayů - ty na rozdíl od lesbiček vetšinou poznám - tam byla opravdu menšina. 

   Z holek zase byla nezanedbatelná část poněkud obézních - tedy spíše dost tlustých. Nevím, jestli to nakonec není pravý důvod pro jejich orientaci. Postávaly ve skupinkách a bavily se s hochy i chlapci. Policie postávala ve stínu a nudila se.

  Protistrana, heterosexuálové, hanebně zklamala očekávání. Bylo tam všehovšudy asi třicet oplácaných chlápků středního věku a dva plnovousatí leadeři s českou vlajkou a hesly napsanými fixkou na papundeklu. 

Postávali  v rohu náměstí, někteří i se svými manželkami a po nějaké době, až se osmělili,  začali skandovat jakási hesla. načež z dodávek v rozích náměstí vyběhli těžkooděnci a přehradili náměstí. Kdyby tu "demonstraci síly"  neudělali, byli tam policisté zcela zbytečně. Zbytečně tam byli i tak.  Ta nepatrná skupinka (tři chlapi a dvě starší ženy) se kromě pokřikování stejně na nic nezmohla. Co taky měli dělat proti dětem.

   A stále nic, kolem procházeli "běžní občané" s dětmi a psy a bez většího zájmu pokračovali ve svém sobotním špacíru. V přístřešku u hospody běžní Ostraváci pili Radegast (pivo)  a pozorovali ze stínu „cvrkot“. Občas někdo řekl nějaký fór a okolí se zachechtalo.

   Pár fotografů fotilo a česká TV točila jakési vstupy. Po náměstí se pohybovala i redaktorka Českého rozhlasu a pokoušela se z některých účastníků vymámit rozhovor. Asi to bylo dost obtížné, oslovovala lidi, kteří většiniu vrtěli hlavou.   

Mezi čekajícími se proplétalo několik postarších homosexuálů, kteří si přišli zalovit mezi homo-mládeží. Ale ti nebyli moc duhoví, ti se tvářili jako obvykle. Seriózní pánové. 

A sluníčko svítilo, vodotrysk vesele tryskal, děti si v něm hrály a pořád se čekalo.

   Po necelé hodině, když se z podstavce mariánského sousoší "projevily" nějaké řečnice (slyšet nebylo téměř nic, aparatura byla velmi, velmi slabá) se vydal "duhový průvod" na cestu do Velkého parku (Komenského sady).  V čele šli dva policisté ve žlutých vestách, dva šéfové v černém a před nimi policejní kameraman s kamerou na tyči.  Toho na snímklu nemám, porotože mě natáčel jak natáčím. Připomínalo to procesí k nějakému svatému nebo vesnický pohřeb.  Točil jsem to celé na video, ale brzy nastal konec - kolem mého foťáku prošel průvod za dvě a půl minuty. Pak už jely jen tři dodávky s těžkooděnci - a dál nic. Ulice, kdysi Gottwaldova, nyní Hlavní se vyprázdnila, jak už to v sobotu bývá. Je přece třeba zajet na chatu, no ni? 

Nejhezčí heslo z průvodu: 

„Nechci být registrován, nejsem auto!“  Hoch opravdu nevypadal jako automobil...

   Přešel jsem do parku, kde měla být hlavní část programu. Před památníkem osvobození Ostravy sovětskou armádou to vypadalo podobně jak předtím na náměstí. Navíc tam byl stánek sympatizujících Satanistů, LGBT křesťanů LOGOS,  na bočních cestičkách stály zaparkované dodávky s nudícími se policisty kolem a pod stromy několik policistů v plné zbroji na koních. Ti odjeli jako první. Koně to evidentně nebavilo.

   Několik desítek účastníků průvodu to taky přestalo bavit a vydali se na cestu domů nebo do hospody - tedy pokud byli plnoletí, což jich spousta evidentně nebyla.

   Z podstavce pomníku pod sousoším objímajícího se rudoarmějce a českého vojáka řečnil skutečný gay - kdyby jeho způsob mluvy imitoval herec, prohlásil bych jeho výkon za velmi, velmi  přehnaný. Pod stromem byl avizován Hyde Park:  jeden mladičký gay vykládal dvěma sedícím dívkám a jednomu genderově neurčitému, co to s ním udělalo, když zjistil, že je jiný než ostatní kluci. Dívenky pozorně naslouchaly nebo se aspoň tak tvářily.

A před památníkem osvobození Ostravy zase pobíhala známá malá parta z TV, dokonce něco posílali přes satelit - asi do Stověžaté. Kam jinam.

  Hrála tam také skupina LGBT bubeníků. Sambu. Špatně, bez zaujetí.  Dirigentka (které bych její orientaci docela věřil) mohla gestikulovat, pískat na píšťalku a poskakovat jak chtěla - gay pánové a lesbo dámy měli každý nejen svůj buben, ale i svůj rytmus a trvali si na něm. Sešli se jen občas.

   Skupina složená z mentálně postižených a chovanců Jedličkova ústavu zvaná Tap-tap, se kterou jsem kdysi měl co do činění je převyšovala aspoň o dva řády. Naštěstí hráli unpluged a navíc se tím bušením do bubnů brzy unavili.

   Větší část "pochodníků" se po těch asi dvou kilometrech cesty městem dost unavila a v docela  malebných skupinkách se rozložila na trávníku jak na pikniku. Poslechli cedulku a po trávníku šlapali jen minimálně - hned si tam sedli nebo lehli a vybalili svačinky. Ráno ty papíry snad někdo uklidí. 

   Opozice tam už jaksi nebyla - tu totiž začala PČR lustrovat, natáčet na video a nakonec ji z parku vykázala, protože jejich akce „nebyla nahlášená“. Klasika, od "totáče" se postupy policie nemění. Šli tedy až za bránu a tam se pokoušeli diskutovat se skupinkami, které již shromáždění opouštěly. Celkem marně - nebyla ani diskuze, ani hádka. Hádat se děvenky neodvážily, protože dva hlavní oponenti byli svalnatí kamioňáci z Olomouce a pro  diskuzi neměly holčiny žádné argumenty. Jenom že striktně požadují pro LGBT "lidská práva". Jaká to mají být nevěděly. A že každý si může dělat co chce. Když se jich ti "hnusní heteráci" ptali, jestli schvalují zoofilii nebo pedofilii, se kterou se člověk narodí stejně jako s homosexuální orientací, začaly se dívenky mezi sebou hádat. Dokonce jedna tam obhajovala i pedofilii - že to prý záleží na domluvě mezi pedofilem a dítětem. Když byla vyzvána aby řekla, od kolika let má být pedofilie povolená, nevěděla. Většinou z pro  ně nepříjemné situace raději utekla.

Divíte se, že z nich
chlapi mají strach?

Pro obyčejného chlapa to je
poněkud agresívní ženství.

   Nicméně si myslím, že holčice a mladice měly výbornou příležitost se pomalovat po celém těle pestrými barvami, vklouznout do veselých duhových šatiček nebo kratičkých upnutých šortek a pár hodin se na veřejnosti nakrucovat, aniž by je někdo káral. Trochu mi to připomnělo jednu písničku  - "Sex je náš", kterou miloval jeden režisér natolik, je se stal gayem. (Blbý vtip - gay už byl, ale tajil to). Bylo na nich vidět, že si to dost užívají. Jenže těch "normálních kluků" tam bylo poskrovnu a ti, co tam byli, už partnerky měli. Takže nic z toho nebylo...

   Přemýšlel jsem, proč se takové akce vůbec konají. Těch skutečně "sexuálně jiných" tam mohla být nanejvýš třetina, zbytek byli mladí zvědavci. Lidí, kteří vypadali na to, že někde pracují, tam bylo od pohledu hodně málo. Studentky, studenti středních škol, někdy možná i učni. Věkové složení končilo tak kolem dvaceti let. Těch několik starších byli organizátoři. Rozdávali letáčky a  zkoušeli přítomnou mládež nějak organizovat, což se jim moc nevedlo. Mladí se prostě přišli pobavit. Nebo se zviditelnit Třeba takoví Satanisté nebo LOGOS by asi extra průvod nedokázali prosadit a ani zorganizovat - tak se přidali k LGBT obecně.

   V současnosti se pořádají protesty proti všemu možnému. Třeba Pochod za práva zvířat  - tam je kromě nepřátel jakéhokoliv hospodářského chovu zvířat - nejen na maso ale i na mléko nebol vejce, dokonce i ovcí na vlnu, množíren psů, drezůry zvířat v cirkusech nebo záchranný chov ohrožených druhů v ZOO i podsekce militantních veganů.

 Nebo páteční stávky žáků a studentů proti nevšímavosti politiků, kteří "nic nedělají s globálním oteplováním". Jsem zvědav, kdy někdo podá trestní oznámení na učitele nebo  ředitele škol, kteří tuhle nekázeň trpí místo toho, aby studentům psali neomluvené hodiny. Místo toho ale některé TV stanice  zvou takovéto blouznivce, kteří neví nic nejen o klimatu nebo hospodářství do diskuzních programů a neposadí proti nim do studia lidi vzdělané v oboru a s rozhledem.

Za tohle ovšem mohou v prvé řadě jejich rodiče, kteří je živí, šatí a nechávají s nimi bydlet a zapomněli jim už v útlém věku vysvětlit, že v životě není nic zadarmo. Že možná nějaký čas mohou žít na dluh, ale potom nastane čas splácení. Pro všechny takové dárečky není dost volných míst v neziskovkách a ani dost peněz na jejich provoz - i kdyby se EU či Soros snažili sebevíc. Narazí na realitu života a bude je to bolet. Nastane jejich reálné "prozření".

   Někteří takoví dokonce vyzývají ostatní aby neměli děti, že to zatěžuje životní prostředí.  Takové by měli posílat do Afriky, aby tuhle ideologii kázali tam, kde se natalita zvedá v exponenciální křivce. Myslím, že jejich reálná životnost v daném místě by nebyla moc dlouhá, zvláště v muslimském světě.

Pokud se ovšem rozhodnou nemít děti oni sami, je to v naprostém pořádku, protože se tyhle, v podstatě sebevražedné geny nebudou dál v naší populaci šířit.

   Dobře se stávkuje a protestuje, pokud vám nehrozí žádné sankce a pokud nemáte nějaké své neodkladné povinnosti kromě studia. 
Protože pak se těch stávek zúčastňují jenom lidé zcela postradatelní, stávky nemají, kromě mediálního humbuku, žádný reálný dopad. Jen občas se na jejich popularitě sveze nějaký politik - pokud se mu to hodí do krámu. Ale chleba je upečený, vlaky a autobusy jezdí, v zásuvce proudí proud a voda z kohoutku teče. Dokonce i mobily fungují. A internet.

   Až se začnou objevovat poruchy v tomhle, bude to o něčem jiném než ta dnešní bezzubá shromažďování před školou, v parcích nebo na náměstích. Až se rozhýbe ekonomicky činná část populace, bude to z jiných příčin než kvůli oteplování nebo právech zvířat. 

  

Mladí si těžko uvědomují, že jsou jenom figurkami ve velké hře o vliv v světě a tedy i peníze. Takhle používal naivní mládež Lenin, Stalin, Mao Ce-tung i Pol-Pot. A spousta dalších. Dneska není za kulisy celosvětového kapitálu moc vidět, ale určitě tam nějací loutkáři jsou. Vždy byli.
   Převládajícím pocitem mladých lidí je kolektivní narcisismus. MY víme, MY můžeme. Čím déle jim mediálním a politickým zájmem umožníme setrvávat v těchhle pocitech, tím bolestivější bude jejich pád na "tvrdé dno reality". Bude-li pád kolektivní, vidím to jako generační frustraci a příklon k nihilismu. Přibude lidí "on the road" - hoboes, tuláků, bezdomovců, vágusů. Lidí bez cíle, žijících ze dne na den.

Na pustém Kuřim rynku zatím sedí bronzový Leoš Janáček a vzpomíná, 

jak kdysi  proháněl ženské na Hukvaldech i v Brně. 

Poznámka: Pokud by vás to zaujalo, fotky se dají rozkliknout do větší verze. 

(Názory i fotky v tomto článečku jsou moje, nikoliv oficiální.)