O slušnosti a novořeči

  Hodně se dneska mluví a píše. Až příliš. Zdá se, že svůj názor musí někde prezentovat každý, kdo umí mačkat klávesy na klávesnici. Třeba s klavírem je to horší - tam nestačí mačkat, tam to musí mít nějaký řád, musí se dodržovat zákony harmonie ba i rytmické stavby, jinak je to neposlouchatelné. Dokonce i "mačkač" trpí. Písmenka ale moc kraválu neudělají. Tedy - sama o sobě.

  Kdysi se tohle řešilo ve vesnických hospodách, zvýšeným hlasem až křikem a dost často diskuze skončila strkanicí před hospodou. Jenže vesnické hospody nějak mizí. Lidi prý přes 60% piva vypijí z plechovek nebo lahví doma. Není s kým se pohádat.

   Možná proto je na netu tolik komentářů a diskuzních příspěvků. Je pravda, že hodně z článečků nemá ani hlavu ani to druhé, ale ještě horší je situace po článkem, v "diskuzi".  Tam si většina lidí "uleví". Své výplody nebo spíše výměšky s větším či menším počtem pravopisných chyb nadatluje pod článek a čeká, co se stane dál. Za pár minut se tam objeví písmenka od jiného diskutéra, která většinou  neřeší nic, co bylo obsaženo v předešlém příspěvku nebo v článku samotném, ale pěkně zaútočí na pisatele, osobně a nechutně. Pak už jen létají duševní exkrementy sem a tam.  Diskuze se stane nekonzumovatelnou pro kohokoliv jiného než pro ty dva-tři.

   Za svůj názor si každý odpovídá sám. Na internetu je ale většinou pro ostatní skrytý pod nickem, anonymní hlas ze tmy. Na sociálních sítích skrytý není, ale pár facek mu jen tak nedáte.

   Prostředí je to nepříjemné a rozhodně nenabádá nikoho k tomu spustit se do žumpy a čelit sprškám z hnojometů. Proč taky. 

   Takže začínáme vymýšlet "pravidla politické korektnosti".  Co se smí a co už ne. Jde prý jen o to, vyjadřovat se slušně. Jenže je tu háček - kdo určí, co je slušné (politicky korektní)a co už ne. Terminologie se mění, posouvá se význam slov, na některé výrazy reagují skupinky lidí jako na urážky. Už se neříká "černoch", ale "občan jiné barvy pleti" nebo Afroameričan. Nebo gay. Tohle slovo si vybrali sami homosexuálové jako to, které je neuráží jako jiná synonyma - teplouš, homosexuál, buzerant. A jak zjišťuji, už i tohle je špatně. Už je to "osoba s jinou pohlavní orientací". 

   Kdekdo se cítí uražený původně neutrálním slovem, které popisuje nějaký jev. Vznikají nová "vyjmenovaná slova", která jsou zakázána. Protože "písmenek je na síti hodně, první výběr provádí AI - tedy počítače. U spornějších případů je korespondence vedena přes Indii, kde sedí spousta špatně placených snědých mladíků a ti se snaží vše, co není "politicky korektní" zachytit a vymazat, zablokovat. Opravdu nevím, zda je tam dostatek mladíků, kteří vládnou češtinou natolik, aby poznali rozdíl mezi názorem a citací. Korekce, jiným slovem cenzura, protože filtr nenastavují "nezávislí jazykozpytci" ale lidé s určitým politickým názorem, který může být opačný, než má pisatel daného textu. 

   Takže se zablokovávají profily na Facebooku, Instagramu, internetové blogy atd. To, proti čemu jsem brojili za minulého režimu máme zpět. Touha umlčet protivníky je všeobecná a trvalá. Kdysi se to řešilo vyřezáváním jazyků, upalováním, zastřelením nebo pobytem v koncentračních táborech a podobných institucích. 

Teď pro to ale máme nový způsob - politická korektnost.

Za ten se schová ledacos.