SS - sebestření suveréni

   Člověk by měl být do jisté míry suverénem, nikoliv snadno ovládatelným "ovčanem". Je to dobrá vlastnost, které umožňuje se bránit manipulacím a nesmyslným příkazům vyšší moci - čímž nemyslím zrovna Boha nebo Přírodu. A hlavně odolávat manipulacím nenásilným, které na nás zkoušejí média. Také jistá míra sebestřednosti čili egoismu neškodí - myslet na sebe, na blízké i vzdálenější, nikoliv primárně na celý svět. Na něj taky, ale až v poslední řadě - už jenom proto, že na běh celého světa máme pramalý vliv. Ale příliš  mnoho sebestřednosti a suverenity vede  tomu, že se takový jedinec stává jednak protivným pro své  okolí, jednak občas směšným nebo trapným. 

    Kdysi, za hlubokého "totáče" - opravdu toho nejhlubšího, 1968-1970 - jsem sloužil naší vlasti jako voják. Takzvaným přijímačem jsem prošel celkem v klidu, protože jsem byl předem varován, co ten měsíc, kdy se mladík stává vojákem obnáší. Neprovokoval jsem. Pak už nastal rok běžné vojny. Další rok jsem podepsal, že jsem ochoten zůstat ve stejné vojenské škole, protože okolí Liptovského Mikuláše je krásné a po sobotách a nedělích se dalo chodit v civilu na turistické výpravy po horách. A všude je chleba o dvou kůrkách. Byl jsem převelen jako odborný učitel radiolokační techniky. Jenže ještě předtím jsem musel velet četě nováčků. Tam jsem si začal uvědomovat rozdílnosti lidských povah. Jak se kdo dokáže vyrovnat se situací, kdy něco musí a jiné věci nesmí. Kluci takových nevýrazných typů povah celkem procházeli přijímačem bez větších potíží. Když jim bylo vysvětleno, že se vlastně hlavně mají naučit poslušnosti k vyšší autoritě, se kterou nemusí vůbec souhlasit, ale rozdělení na ty kteří rozkazují a na ty kteří poslouchají je předem dáno. V  každé četě se našlo několik svobodomyslných,  kteří jakýkoliv rozkaz brali jako útok na jejich ego. Jenže "přijímač" je určen hlavně k tomu, aby vojákovi vysvětlil rozdíl mezi nadřízeným a podřízeným.  

   Takže naráželi a byli trestáni. Každý rok se v celém Technickém učilišti (cca 2000 vojáků) našel jeden až dva vojáci, kteří ten tlak neunesli a spáchali sebevraždu. Bu/ď dokonalou nebo nedokonanou., Ti druzí to celkem vyhráli, protože byli pro psychickou labilitu vyřazeni ze základní služby a po kratším pobytu na psychiatrii propuštěni do civilu. Měl jsem šanci se dostat k jejich papírům a musím konstatovat, že pak v civilu to s nimi vypadalo podobně. Konflikty s nadřízenými, rodinou, sousedy, kolegy v práci i policií. Troublemakeři, potížisti. 

   Tam jsem poznal, že právě ty tvrdé povahy, které si nenechají nikým poroučet se do jednoho měsíce proměnily nejvíce. Většinou je řád (oni říkali dril) zlomil. Někdy ke konci začali všechny rozkazy plnit velmi svědomitě, očekávali pochvalu. Někteří se začali chovat dokonce servilně, začali svým nadřízeným (poddůstojníkům jen o rok starším) tak říkajíc "lézt do prd...). Je to opravdu nesmírně protivné, nelze na to nějak rozumně reagovat. Hrajeme tu přece hru na vojáky, výsledkem má být prožití celé prezenční služby ve zdraví tělesném i duševním a  takový "zlomený suverén" nevypadá po psychické stránce zcela v pořádku.

   Ale to všechno je jenom takový background k mým úvahám. Když tak čtu diskuze na některých webech k jakýmkoliv článkům, vždy si říkám: "Chlapče, chlapče - řekl bys to tomu člověku, kterému nadáváš, do očí?" Jsem přesvědčen, že ne. Že jsou to příslovečné výkřiky ze tmy, kdy je jejich původce v domnění, že je chráněn nickem nebo vzdáleností. Většinou není, dal by se dohledat a dokázat mu autorství, jenom  to všechno kritizovaným naprosto nevadí, protože ty nenávistné výplody nečtou. Prostě psi štěkají, karavana jde dál. Jiná věc je, že na takové názory čekají oponenti stejného ražení a pustí se vzájemně do sebe. Nesmyslně, osobně, nechutně, sprostě. O problém sám už po dvou replikách vůbec nejde. jenom si "ulevili".  Tu a tam se objeví na ta osočení reakce a žaloby, ale jsou to spíše výjimky.

   Při sestříhaných rozhovorech, anketách v TV je to vlastně podobné. (Rozhlas už takové ankety nedělá.) Lidé se vyjadřují beze strachu - ale i bez zábran. Jak anketa vyzní ovšem určuje střihač spolu s redaktorem nebo režisérem. Je zajímavé, že ke každé otázce se vyjadřuje jiná skupina lidí - aspoň podle vizáže. Je jisté, že lidé staří budou mít jiný názor třeba na drogy než mladí, kteří je považují za jednu ze svobod. Lidé mladší zase odsuzují jakékoliv zákazy a příkazy. Protože "svoboda". Ale ti i oni většinou řeknou svůj názor na věc a tím to končí. Specialisté v oněch anketách jsou právě sebestřední suveréni. Jeden z nich mě právě inspiroval k napsání téhle úvahy.

   Dobře vypadající muž s upraveným plnovousem byv tázán, co si myslí o testování žáků ve školách prohlásil kategoricky, že on své děti testovat nenechá. Reportérka se ho zeptala, jak tedy bude řešit situaci, pokud mu netestované dítě do školy nevpustí. "Prostě do té školy půjde, já na to dohlédnu!"  Nejspíš aktivuje "své právníky" a podá žalobu. Na školu, na ministerstvo, na stát. Nepředstavuji si, jak tento pán s lehce prokvetlým plnovousem svému potomku cestu do školy prostřílí svým legálně drženým Luggerem. Je ale o své pravdě přesvědčen natolik, že by byl ochoten i....

   I co? Tady bych se celkem zarazil. Pokusil by se někoho podplatit? Protlačit to přes vlivné známosti? Nebo by se na protest proti té "hnusné diskriminaci" svého potomka posadil před školu s transparentem jak Greta Thunberg? Co by byl ochoten vlastně ochoten udělat? Podle mých zkušeností asi nic moc. On ten typ lidí má dokonce i takový zvláštní výraz ve tváři. Stejný, jako lidé protestující proti něčemu - teď nejčastěji proti vládě. Jaký mají hospodští nebo vlekaři, když porušují vládní zákazy. 

   Často nosí plnovous nebo aspoň bradku - zřejmě jako atribut své nezlomnosti. Jsou to častěji muži ve věku tak asi 30-50 let. Ti kteří si v tramvaji nenasadí roušku nebo si ji nasadí pod nos tak, že nic nechrání. A pak se provokativně dívají kolem sebe, jestli je někdo nenapomene. Nenapomene, protože touha se pohádat z nich přímo čiší. 

   Ženy s tímto "fluidem" bývají stejného věku nebo starší. Vousy nenosí, zato jsou pečlivě nalíčené. Nebo naopak zcela nenalíčené, pětadvacetileté představitelky "přírodního" života. Vegetariánky od pohledu.. Ale protest taky dávají najevo zcela zřetelně. Jsou rozhodné si nenechat nic poroučet. U Cikánů jsou to mladé cikánky, přesvědčené io své neodolatelné  sexuálním přitažlivosti a kráse. V jejich společnosti to možná platí, já ale vidím mladou holku, jak se právě chystá rychle ztloustnout a většinou už to začíná realizovat. Cikánko ty krásná, Cikánko malá... 

  U všech těch podtypů suverénů ale platí jedno. Až na čestné výjimky si roušku nasadí hned, jak do tramvaje vstoupí revizor nebo nedej bože policista. Rychlé hemžení - a náhle tu máme jen spořádané občany, kteří nechtějí nikoho nakazit "koronáčem".  Ten jeden z deseti který to neudělá bývá vysazen z tramvaje - a musí počkat, až přijede tramvaj, kde nebude ani revizor, ani jiný činovník s pravomocí. Většinou vykřikuje o tom, že si bude stěžovat. "Dyškymináce" - je-li  snědší pleti.  Zatím jsem viděl jen jednou, jak byl takový suverén z tramvaje policisty vynesen, byla mu zabavena petka s nějakým podřadným alkoholem a vylita do kanálu. Smrděl i odtamtud. Policisté odjeli a pán zůstal na zastávce bez svého životabudiče. Sedl si na lavičku a usnul. Policisté (strážníci), sice hrubě překročili své pravomoci, ale byli vlastně vlídní. Pán se krátce prospal, pak z kapsy vytáhl něco příšerně ušmudlaného s gumičkami, nasadil si to na obličej a odjel opačným směrem než přijel.

   Zdá se, že takoví jsou neškodní. Že stačí přetrpět jejich zduřelé ego. Nejsou neškodní. Jednak se naprosto neohlížejí na své okolí (nákaza spolužáků, v tramvaji a spoustu dalších případů bezohlednosti) a jednak se z nich často stávají politici. Mizerní politici bez špetky empatie. I na té vojně to byla bezohlednost, protože četa nebo rota byla hodnocena společně a jeden takový "revolucionář" mohl zarazit vycházky mnohým spolubojovníkům. Pravda, ti mu to po odchodu "furťáků" z kasáren dali sežrat. Dostal "deku". 

  Teď, v době internetu a soukromých televizí škodí rovněž. Protože podle dvou nebo tří hospodských, kteří ´"nezavřou, protože jsou v právu" je pohled části veřejnosti na ty ostatní většinou negativní. Pozornosti se dostává většinou právě jen takovým suverénům. Mluví tak, že by jim jeden i uvěřil - kdyby hned vedle nečetl názor jiného suveréna, který tvrdí opak. A pak jsou tu další, který pro změnu tvrdí něco úplně jiného, ovšem se stejnou suverenitou. 

   Nějak mi schází taková argumentační kultura, říkat třeba "Domnívám se.." nebo "Podle mého názoru..." či "Z mých zkušeností plyne..."  Ne. Je to tak a šmytec. A tenhle nešvar se už rozšířil po celé populaci Kotlinky. Nikdo nepochybuje o své pravdě, nikdo neposlouchá ty druhé. Nikdo ani na ty druhé nebere ohled. JÁ! MOJE PRAVDA ZVÍTĚZÍ!

   Suverenita sebou nese i bezohlednost. Jistá míra suverenity a sobectví je potřebná. Ale zdá se mi, že už je toho trochu moc.

   V diskuzi na netu se suverén pozná snadno podle toho, že když narazí na názor někoho jiného, začne hromadit důkazy pro svůj postoj. Všemožné odkazy ale jen ty, které vyhovují jeho teorii. A vrší je tak dlouho, až jeho oponent raději zmlkne, protože vidí, že oponovat suverénovi je zbytečná námaha. Z diskuze se stane monolog, z kterého je jediný únik - "vypnout", přestat reagovat. 

   Každý odpor proti vrchnosti musí být nějak smysluplný. Jinak se "transakční náklady" jak říká jeden můj známý právník vyšplhají příliš vysoko. Jenže většina těch, kteří dneska "bojují s vládou" jsou suveréni neškodní. Jen chtějí na sebe upozornit. Jejich vřískot k patřičným uším nedolehne nebo je považován za běžný background "vysoké politiky".