Ta druhá záležitost je horší. Hrnec je sice vybaven ventilem, který udržuje tlak na správné úrovni. Ale může se stát, že se ventil něčím zanese. Třeba hrachovou polévkou. Pak nastupuje havarijní ventil, který zabráni explozi. Efekt nouzového vypuštění tlaku je poměrně dost dramatický a hrachovku máte obvykle na stropě kuchyně. Pokud selže i ten, nastává exploze a bývají opaření, ba i mrtví.
Když tak pozoruji svět kolem sebe, v perimetru kam dovidím a kam dovidí sdělovací prostředky mám pocit, že regulační ventil na papiňáku Svět nefunguje moc dobře, společenský tlak vzrůstá.
Když se svět zbavil bipolarity, zdálo se, je nebezpečí nějakého globálního konfliktu na nějaký čas zažehnáno. Lidé si oddechli a začali se zabývat jinými záležitostmi. Třeba tím, zda se cíti být tím, čím se narodili. Nebo že jejich sexuální preference není většinou dostatečně uznávána. Nebo že jejich rasa je upozaďována jinou, dominantnější rasou. Objevili se ochránci přírody, kteří začínají ostatním poroučet, jak se mají, podle nich, chovat, aby Země nebyla "zničena". Že přitom tihle věrozvěstové používají falešné argumenty je obvyklé - jejich odpůrci ovšem také. Kdekdo je kovaný odborník na kde co, každý se stará, aby on nebyl na něčem ztratný. Průmysl, zemědělci. Z ekologie se stala disciplína přesvědčovací a donucovací stejně jako pocity méněcennosti menšin. Vznikají konflikty založené na halasném preferování té nebo oné menšiny, rasy nebo pohlaví.
Často dokonce jenom názoru. Koronáč je oblíbeným předmětem sporu. Zda je nebo není tak nebezpečný jak někteří tvrdí. Zda se mají nebo nemají dodržovat epidemická pravidla - a která. Tenhle spor, který tady bublá už rok živí hlavně média, respektive mluvící hlavy, které tam vystupují se svými neotřesitelnými pravdami. Bohužel každý s jinou...
Tlak ve společnosti stoupá. Policisté, když někoho upozorní, aby si nasadil roušku, jsou verbálně napadáni. Jak jsem tak pozoroval, nedělají tu "osvětu" rádi rádi, mnozí si o ní myslí své, ale je to jejich práce. Když pak narazí na odpor, jednají pak zkratkovitě a dneska, kdy je každý majitel mobilu sám sobě papparazzim, tak cokoliv provedete, bude někým natočeno a jak se říká - bude použito proti vám. Bude to rozpatláváno na webech a předmětem dalších hádek.
Nebo vakcinace. Bývalý dvojpresident Klaus je skalní antirouškař, prezentuje se bez ní kde se dá a teď, kdy údajně prodělal covid19 hrdě hlásá svoji nezranitelnost. Tak nějak zapomíná na ty mrtvé, které koronáč připravil o zbytek života. K dnešku to bylo 24 667 lidí. Ano, někteří by umřeli tak jak tak, byli staří, nemocní nebo tlustí. A někteří nebyli ani staří, ani tlustí. Ještě mohli chvíli požít.
Navíc prosakujií zprávy, že covid19 zanechává různé zdravotní následky, od dýchavičnosti přes různé jiné potíže až po rychlý nástup demence. I u dětí, které měly covid bezpříznakový. O dýchavičnosti třeba nepochybuje můj nynější šéf, který, když jdeme spolu dvě patra pěšky nahoře sotva popadá dech, ale já, kdysi silný kuřák a osoba o polovinu starší mám jenom trochu prohloubené dýchání. Jenže - tyhle zkušenosti jsou nepřenosné. Těch mrtvých je na přesvědčení všech lidí pořád málo - a to jsme přitom třetí nejhorší zemí na světě. Tedy jeho civilizovanější části.
To celé "rozdělení společnosti" jak je teď zvykem říkat ale pravděpodobně vychází ze dvou postojů k životu. Egoisté a altruisté. Když tenhle postoj sledujete v dějinách tak musíte konstatovat, že egoisté přežívají veškeré katastrofy daleko častěji než ti druzí. Starají se o sebe a na druhé neberou ohled. V době pandemií se isolují a rozhodně neposkytují pomoc bližním - takže se málokdy nakazí. V době hladomoru taktéž. V případě námořní katastrofy je to stejné. Možná proto, že přes území české Kotlinky přešlo tolik epidemií, válek a dokonce i hladomorů tak neseme geneticky tenhle postoj.
Po katastrofách nastává období zotavení, kdy je třeba spolupráce všech k obnovení hmotných ale i duševních statků a tam nastupují altruisté, kteří jsou ochotni nebo schopni udělat něco i pro druhé aniž by tím sledovali svůj bezprostřední prospěch. Společně se buduje, společně se raduje. Něco jako komunismus. Jenže i tam si egoisté začínají budovat svoje "úkryty pro majetek". Napřed tiše, pokoutně, jako by se styděli. Ale se zlepšující se materiální situací začíná období chlubení. Boháči nejen že jsou bohatí a svůj majeteček si chrání - snad pro horší časy - ale dávají to těm "nebohatým" zřetelně najevo. Začíná se hrotit situace jako v Orwellově Farmě zvířat. Všichni jsou si stále rovni, ale někteří jsou si rovnější. Začíná vytváření tříd. Zbohatlíci už sami nestačí na ochranu svého majetku a hlavně na jeho obhospodařování a tak vzniká třída zaměstnavatelů (kapitalistů) a zaměstnanců.
Objevují se teorie, že si za svou chudobu může každý sám, protože na začátku měli všichni stejné podmínky a ti šikovnější v tom prostě uměli líp "chodit". Altruismus je neperspektivní, vyčerpal se při společné obraně území nebo začátcích budování státu (ať už té organizaci budeme říkat jakkoliv). Bohatí vlastní výrobní prostředky a když se ze spodiny ozve nějaký nesouhlas - závist je mocný pocit - tak je všem vysvětleno, že svět bez kapitalistů by nefungoval, protože ti zaměstnávají ty chudé a tím je vlastně živí.
Je to ale vlastně pravda pravdoucí. Pokaždé, když vznikla nějaká rovnostářská společnost, ztratila dynamiku. Nikdo se nechtěl namáhat více než ostatní, když z toho neměl zřetelný osobním prospěch. Vděku společnosti se člověk nenají. Proto zatím vždy selhal komunismus v jakýchkoliv podobách. Udržet v takové rovnostářské společnosti pořádek a řád znamená pořídit si armádu, policii atd. A toto samo o sobě je narušením rovnosti. Stoupá nespokojenost s nuzným životem, srovnává se s jinými společnostmi, které nejsou založeny na rovnostářství, je potřeba restrikce vedení zesilovat - a dostáváme se pozvolna do stavu diktatury.
Jen několik vyvolených proti zbytku populace.
Ani tenhle stav není stabilní, v zdánlivě beztvaré mase "spodiny" jsou přece jen nehomogenity, skupinky, kterým se vede o něco hůř než těm ostatním, kolem přirozených vůdců v nich vznikají ohniska odporu a celá věc končí obvykle krvavou revolucí. Ta smete diktaturu a pokusí se nastolit demokracii.
"Sami si rozhodnete!"
Ovšem ani demokracie nevydrží věčně. Zpočátku to docela jde, ale pak si ti, kteří byli v prvním kole poctivě zvoleni začínají vytvářet obranu proti tomu, aby byl příště zvolen někdo jiný.
Jak chutná moc? Hodně! A tak se začínají silou většiny upravovat zákony, omezuje se svoboda slova a odůvodňuje se to "zamezením šíření falešných informací". Dehonestují se političtí protivníci, úřady se obsazují spřízněnými lidmi. Do toho se začíná míchat nadnárodní politika, ovládaná těmi nejbohatšími v jejich prospěch. Aby to ovládání celých států vypadalo méně pravděpodobně, zakládají se "neziskové" ale vlivové organizace s mezinárodní působností. Děti Země, Zelení atd.
Ve stabilních ale autokratických režimech se zvenku podporuje "demokratizace" nebo "boj o národní sebeurčení" - viz třeba Arabské jaro. Nebo Ukrajina a Oranžová revoluce. Teď Bělorusko. Rozdrbat, co bylo jakž-takž v pořádku. Oslabit.
Se silnými stabilními režimy bojujeme jinak, hospodářsky, pomocí cel, restrikcí a sankcí. Což ovšem nadnárodním monopolům nijak nebrání v obchodu s těmito zeměmi - celé to divadlo je totiž určeno jen dovnitř, k veřejnosti v zemích, které "patří do bloku". Viz vztah nynějšího Západu k Číně.
Vylepšují se formy kontroly - cenzura, sledování lidí, kteří by se snad mohli v budoucnu stát nebezpečnými. Ovládnutí medií a vysokých škol, které dnes produkují neokomunisty (USA). Čím dál tím drastičtější zásahy sytému proti "rouhačům".
Přes veškerou nenávist k Rusku, které je považováno za postkomunistickou velmoc západní politici i koncerny podporují "jiné" komunisty - třeba Su-ti a zapomínají ji kritizovat třeba za národnostní a náboženský útlak třeba Rohingů. To by bylo křiku, kdyby něco takového provedl Putin, bývalý důstojník KGB.
Prostě rozpory jsou jako vždy, ale nyní eskaluje hysterie. U nás, kromě stálého a marného poštěkávání na Andreje B. je to spor o to, zda jsou nutná "opatření" nebo naopak je to "omezování osobní svobody". Zda policie má nebo nemá konat a jak důrazně. Nejen v Kotlince, je to v celém mediálně pokrytém světě. Německo, Dánsko, Austrálie, Barma, Rusko, Bělorusko...
Takže to vypadá, že jednou ten ventil povolí. To bude ta lepší varianta. Pokud se tlak bude zvyšovat a pojistný ventil nepovolí, bude zle. Třeba to bude zase jedna běžných záležitostí, kdy se změní vládnoucí stavy a buď budou nahrazeny novými, záložními (opozice) nebo bezvládím (anarchie) a nové uspořádání světa se bude formovat z téhle "pre-biotické polévky".
Jenže - ono to dopadne opět stejně, jako předtím. Prostě proběhne další kolo vývoje lidstva jako už mnohokrát. Lidská povaha se zas moc nemění. Stačí se podívat, jak reagují primáti. Za dvě stě let bude dnešek předmětem zkoumání historiků. A budou tomu dnešnímu dění rozumět. Už jenom proto, že budou vědět jak to dopadlo.
Nepředpokládám, že tato budoucí historie bude černá. Pokud nebude bílá, bude žlutá, protože k tomu, aby zčernala už měla soustu příležitostí. Spoustu lidských zdrojů. A nic. A tu žlutou prý předpověděla i Sibylla.
Marné, agresivní diskuze na netu. Trollové z přesvědčení, ne za peníze.
Ale půjde to jinak? Po dobrém? ptal se mě dnes ráno kolega diskutér Zpátečník na jiném blogu. Ne, odpovídám.
Máte snad představu Zpátečníku, že se jedná o akci typu "Chléb a hry?" Tedy gladiátorské hry? Lvy trhající křesťany? Někým placené trolly? Nevycházím jen internetových diskuzí, ale z chování populace obecně. Mezi lidi (normální vzorek populace) se nedostávám moc často, ale je vidět, že je tu velká touha některých se dostat do sporu. Hlavně jen to. Pozoruji lidi bez roušek v tramvaji. Nebo v obchodech. Vždy podobné typy.
Obtloustlý proplešlý padesátník. Zdá se, že nepříliš úspěšný v životě. Sedne si bez roušky a kouká kolem, co okolí na to. Přímo se těší, že ho někdo napomene a on bude moci po něm vystartovat. Dtto v ženském provedení. Tomu typu říkám frontová bojovnice. Ty dámy, co se tahají o slevněné banány (nebo o cokoliv jiného) nejsou obvykle střenky, důchodkyně.
Třicátník. Sportovní typ s plnovousem. Ten si sporem hodlá ověřit, kolik má ještě testosteronu. Je zajímavé, že když náhodou nastoupí revizor nebo policajt, odkudsi vykouzlí roušku a je náhle vzorným ovčanem. Toho testosteronu asi zase nemá tolik.
Biomatka samoživitelka. Je v opozici proti celému světu. Pořád ji někdo ubližuje, má málo peněz (nehodlá se totiž přizpůsobovat jakémukoliv chlapovi nebo zaměstnavateli. Je přece svobodná bytost!) Nenalíčená, neučesaná, oděna v plandavých přírodních materiálech s děckem, kterému dovolí všechno. Je to přece její dítě.
Mladí většinou rebelové nejsou. Výjimkou jsou mladé Cikánky, které jsou přesvědčeny o své žádoucnosti pro každého chlapa. Sebevědomé samice jižního typu.
Mohl bych v tom popisu panoptika pokračovat, ale snad tohle stačí. Veletrh marnosti. Nicméně tu nejde o řešení nějakých otázek, problémů, ale o vzájemnou nevraživost.
Ta stoupá jak tlak Pappinově hrnci.
Kde vlastně je ten pojistný ventil?
Zdroje:
Papinův hrnec.
OdpovědětVymazatA jsme zase u toho, matematik, fyzik a vynálezce. Ne „performerstvo, 64pohlavníctvo, ani mladé pirátstvo, atd….https://www.novaart.cz/umelci/ostatni-performeri “.
K tomu přetopenému hrnci lze dodat jediné, tavná pojistka je zaslepena rzí a špínou platných zákonů, na obou pojistných ventilech sedí kadaver vládní bandy s podporou parlamentu. Jaký bude konec, popisuje KOCOUR. Já jen čučím za pařezem v našem lese a bilancuju položky, dvě „revoluce“, první – tank (ku podivu Ruský) s namířeným kanónem do brány kasáren v Bohumíně a druhá, kde jinde než za pařezem. 8460+ řízených explozí, dvě neřízené, nespočet různých výstřelů, přežil jsem, jen ten "hluch" je fajn. Až to znovu bouchne a já se dožiju, zase přežiju. K tomu mi napomáhej https://www.jnj.com/coronavirus a nikdo jiný. Od 24.3. registrace pro VIP u specialistů.
4p
Já to vidím zcela jinak.
OdpovědětVymazat1) Tlak nestoupá, poklička není nasazena; žába by mohla snadno vyskočit, ale povondristicky si myslí, že jí tam nic moc nehrozí.
2) Nejde o egoismus a altruismus, ale o to, kolik tahů dopředu je kdo schopen myslet. Když se to domyslí do důsledků, tak rozumný egoista pochopí, že je lepší žít ve společnosti, kde se i ostatní mají dobře, než nemoci vystrčit nos ze svého pozemku obklopeného no-go zónami.
A rozumný altruista nebude chtít být "Jako ten pán, co našel v noci vzteklýho psa polozmrzlýho a vzal ho s sebou domů a strčil ženě do postele. Jakmile se pes vohřál a vokřál, pokousal celou rodinu a toho nejmladšího v kolíbce roztrhal a sežral."
"V případě námořní katastrofy" rozumný egoista sedící v poloprázdném záchraném člunu nebude mlátit veslem po hlavě spolutrosečníky snažící se vylézt z vody do tohoto člunu, protože jinak by musel veslovat celou dobu sám bez střídání a odpočinku. A rozumný altruista sedící v přeplněném člunu bude v zájmu ostatních ostatních lidí v tomto člunu mlátit veslem po hlavě další zájemce, kteří by člun přetížili a potopili.
Pane Žikovecký, jsem přesvědčen, že jste zcela mimo realitu. Důvody neznám.
OdpovědětVymazatPokud nevnímáte ten tlak, nemá smysl se s Vámi přít o to další.
Jenom jedna otázka: Vy sám se cítíte spíš jako altruista nebo egoista?
Vždyť jsem psal, že v tom není rozdíl, když se to domyslí do konce.
OdpovědětVymazatNa druhou stranu, ono to ovšem žádný konec nemá; aneb jak říkají orientálci, "muž u hranic ztratil koně". (např. https://po-de-s.cz/bajka/o_ztracenem_koni.html)
Netvrdím, že moje odhady budoucího vývoje jsou spolehlivé; jak už jsem kdysi psal, jsem extrapolační realista: pesimistický odhad je někde mezi optimistickým odhadem a skutečností (jinými slovy, bude hůř, než si vůbec dokážeme představit). Ale prostě nějak nemám pocit že "již duní právo v jícnu temně" a dojde k nějaké prudké změně (i když si říkám s továrníkem Bierhanzlem: "Ach, bože. Jde to rychleji, než jsem čekal."). Místo revoluce ovšem očekávám postupně zrychlující se dekadenci.
Máme ovšem tu výhodu, že se můžeme podívat na situaci v zemích, kde naše zítra měli už včera (tentokrát na opačné světové straně než kdysi). Pro ty, kdo tam nebyli a ani nevěří sdělovacím prostředkům, jsme tu měli vzorek při antiglobalizačních protestech v Praze koncem září roku 2000 v souvislosti s 55. zasedáním Mezinárodního měnového fondu.
Při troše štěstí to jejich dnes k nám nedoleze.
VymazatMyslím, že jsme už trochu dále. V dekadenci už vězíme nejmíň po kolena.
VymazatKromě dekadence (zvrhlosti) ovšem taky nastane rozpad systému. Čili anarchie - jestli šoková nebo plíživá je celkem jedno a protože se bez "nějaké" organizace žít nedá (i soužití v rodině nebo na malém pracovišti musí mít nějaká pravidla a nějakého šéfa) bude se věc samo-organizovat. A pravděpodobně skončí obdobou diktatury, pokud moc uchopí tak založený jedinec. Jiní se do vední stejně nehrnou a taky nehodí. Moc si nedovedu představit malou "demokracii". Osobně jsem zkoušel takhle "demokraticky" vést "kolektívek" osmi lidí. Nedalo se, napřed se mi to rozdrobilo na "provoz a údržbu" a pak dokonce i na "operu a operetu". Nedovedli se domluvit, každý chtěl něco jiného a jakýkoliv ústupek považoval za úkorný. Hrozily výpovědi. Stal jsem tedy opět hnusným autokratem - a atmosféra rozhádanosti po pár týdnech zmizela. Všichni už nadávali jenom na mě - ale potichu.
Zavedl jsme "Den nenávisti", kdy jsem všechny svolal, aby mi řekli, co je špatně. Celkem bez valného výsledku. Drobnosti. Obvykle jsme se na závěr Dne nenávisti trochu opili. A jelo se dál...
To je přece moje oblíbený citát z Villona: ...a vlky z lesa žene hlad! Zatím hlad není. Až bude a objeví se k tomu nějaký Akéla (nebo Adolf), "zaduní to právo".
OdpovědětVymazatNebude to zítra, zvěře je v lese ještě dost. A nemusím se toho taky dožít. Raději.
Zdeňkovi rozumím. Jde o základní nastavení a v něm podle situace o míru sobectví/altruismu. V extrémním případě i mimo obecné hranice.
OdpovědětVymazatCo se týče kapitalismu, kapitalistů, automobily po živnostnicku vyrábět nelze.
Být organizátorem zaměstnavatelem vyžaduje talent. Tak ani orchestr není bez kapelmajstra, divadlo bez principála.
Aneb jak občas připomínám: "Dělnický kolektiv hledá kapitalistu na plný úvazek.
Být kapitalistou podnikatelem vyžaduje netuctový talent v přímé úměře velikosti projektu. Proto, logicky, je více zaměstnavatelů než zaměstnanců.
Eeee?
OdpovědětVymazatProto, logicky, je více zaměstnavatelů než zaměstnanců.
VymazatSoudím překlep....
4p
Překlep. Byl jsem rychlejší než já
Vymazat