Světlé zítřky aneb kdy nastane konec

Polemika

„Společným kořenem naší dnešních krizí je ekonomický systém, který je závislý na stálém růstu výroby a spotřeby. Systém, který upřednostňuje soukromý prospěch na úkor veřejného zájmu.“

  

    Výroba a spotřeba se, byť s různými výkyvy, zvyšuje od počátku lidstva. Nějak si nedovedu představit, že někdo řekne dost, odteď nebudeme bádat a snažit se o ještě lepší.

(AeroKarel)

   Problém je v tom, že ne všichni se mají stejně. Jsou lidi hodně bohatí a lidi hodně chudí. Taky průměrní. A to neberu do srovnání miliardáře a bezdomovce. Zábavy (způsoby života) mají zcela různé. Jiný svět obývá matka samoživitelka, která pracuje jako prodavačka v supermarketu a když onemocní dítě a ona musí zůstat doma, najednou nemá z čeho zaplatit činži, jiný svět úspěšný obchodník a jiný svět obývám já. Často není porozumění možné. Nemám moc velké pochopení pro tu samoživitelku (s několika jsem, už mluvil, bylo to dost podobné), protože si situaci většinou přivodí sama (nechala se obtěžkat chlapem, který za moc nestál) a co hůř, nadále se seznamuje s podobnými typy a strašně se diví, jak jsou ti chlapi nesolidní. Případně má na chlapa nesmyslně vysoké požadavky. Rozumím podnikateli který si chytře vydělal nějaké peníze a "užívá si". Často bývá zklamán svými dětmi, které buď jeho malé "impérium" rozbijí, peníze rozhážou nebo to jeho impérium vůbec nechtějí nijakým způsobem převzít a stanou se třeba progresivci - tedy vlastně novodobými "inženýry lidských duší", potažmo neokomunisty.

   Podle Tebe, jaká úroveň výroby a spotřeby je správná? Máš k dispozici přinejmenším celé známé dějiny lidstva. Ukaž prstem na osu, a řekni….tady, tady je to správně…

(Schumacher)

   Schumacher si odpověděl sám. První odstavec. Mít se lépe je přirozené. Nastane ovšem okamžik, kdy zlepšování už nemá smysl. Ani kvantitativní, ani kvalitativní. Ti nejbohatší už na to přišli. Nemá smysl mít tři soukromé tryskáče, pět jachet a sedm luxusních vil se služebnictvem. Nemohou je nijak využít, jen se dostávají do sporu sami se sebou - kam poletí na dovolenou. Když i ta "dovolená" je nesmysl - mohou odpočívat, kdy se jim zachce - mají nahrabáno. Dokonce i hrabivci ducha, kteří mají spoustu akademických i jiných titulů zjišťují, že sice vědí mnohem více než průměrný smrtelník, ale štěstí jim to nenese. Spíše naopak - jsou stále více isolovaní od svých bližních. Nemají skutečné přátele. Dávají se často na konání dobra, o kterém však často mívají úplně jiné představy než ostatní lidé. George Soros například. Nebo touží, aby byli uznávání i jinak než přes svůj majetek. Karel Janeček se snaží být hýbatelem dějin, kandiduje na presidenta republiky. Pochybuji, že uspěje. Je už tak bohatý, že je to mimo chápání lidí a jeho snaha je většinou klasifikována jako výstřelek. Prostě dalšího zkvalitňování svého života už nemohou dosáhnout. Takže tam je ten  můj "stoppunkt".

   Každý ho má někde jinde. Jenže - je třeba použít "selský rozum". A ten některým prostě chybí. Třeba v také drobnosti jakou je nakupování potravin. V Kotlince se vyhodí 830 000 tun ještě použitelných potravin, z toho 1/3 v domácnostech. Rozpočteno na hlavu je to 57 kg potravin ročně, což přepočteno na peníze je 10 000 korun na čtyřčlennou rodinu. Praví statistici. 

   S ostatními produkty je to podobné. Koupíme si nový "chytrý" mobil ne proto, že potřebujeme nějakou novou funkci nebo že ten starý je už nespolehlivý, ale proto, že na něj byla masívní reklama a taky proto, že už ho kamarádi mají. Málokdy se nám ten starý podaří prodat, takže leží v šuplíku tak dlouho, až se nakonec vyhodí.

  

   Zpátečník ze Šumaváka vložil do diskuse nový termín "neautentická poptávka". To je ovšem taky gumové slovíčko. Co je to jeho opak, "autentická poptávka"? Nebo možná ještě jinak: Kde končí "rozumnost potřeb" individua. Možná je to právě popsaný případ. Ale nevím, termín je pro mě nový.

   Ale to jsou záležitosti, o kterých ví každý, kdo má schopnost se aspoň na minutu zamyslet. Jenže ono se to týká celého světa. Zeměkoule prostě není nafukovací a surovin je konečné množství. Tedy těch v současnosti vytěžitelných. Jistě, najdou se další ložiska, další způsoby těžby - třeba břidlicový plyn. Ale krakování taky jednou skončí, přestane se vyplácet. A některé jsou už spočítány docela přesně. Zlata je v zemské kůře jeden a něco málo krychlového kilometru. Zdá se to hodně, krychle ze zlata 1 x 1 x 1 km, ale když se to rozpočítá na miligramy v každém mobilu či počítači a násobí jejich počtem... A to je přitom zlato docela dobře recyklovatelné - třeba na rozdíl od ropy, plynu nebo uhlí. 

  Opravdu nelze počítat se stálým růstem výroby spotřeby. Jednou to nebo ono dojde. Progresivisté a Přátelé zeleného údolí - zpět! - Zeleného údělu to chtějí řešit nějak direktivně. Jako že se dobrovolně omezíme. (Tedy my - nikoliv oni.) Jenže to má logickou chybičku., Je na světě spousta zemí, kde není přebytek, ale nedostatek, Nebudu tady dumat, jestli je to přirozenou mentalitou lidí, kteří k obživě potřebovali se jen natáhnout k trsu banánu a utrhnout si jich dostatek (pochopitelně metafora) a pak už jenom plodit s děti, protože mnohá staletí bylo vyzkoušeno že jich 90% zemře než dosáhnou plodného věku a i pak se jich spousta vzájemně pobije v kmenových válkách. Kolonialisté jin přinesli danajský dar lékařské péče, takže jich v dětském, věku zemře velmi málo a nějaký společenský řád zase omezil kmenové války, takže nastává přemnožení obyvatelstva a dané území je nedokáže uživit. A tak reagují stejně přirozeně jako ti lumíci. Dají se na pochod, aby získali nová území, novou potravu. U lumíků je to docela známá věc, u lidí se tomu divíme a pokoušíme se tomu zbránit. Říkáme tomu imigrace.

   Zatím pokud vím se přemnožení povedlo zabránit jedině Číně s jejich státním plánem na jedno, nanejvýš dvě děti. A i tam se v plánu objevila chyba - bývalo zvykem, aby byl potomek muž. A tak, pokud to šlo, tak se na potrat vydávaly ženy, které věděly, že budou mít dceru. Výsledek je tristní - nastal přebytek mladých Číňanů, kteří nemají partnerky - a vznikla další, nová frustrace. 

   Takže v těchto zemích není potravy přebytek, hustota obyvatelstva stoupá a ani Zelení tam nemohou uplatnit svá omezení. Když je někdo rád, že se dokáže aspoň najíst jednou denně, nebude poslouchat rady, kam se silonovou taškou nebo PET lahví.

   Takže ty zelené a progresivistické nápady s nulovou uhlíkovou stopou, vegetariánstvím nebo elektromobilitou jsou zase jen plácání do vody. Ten boj o udržitelnosti aspoň současného statusu je třeba vybojovat v myslích lidí, kterých se to týká. A týká se to všech. Evropanů stejně jako Afričanů, Asiatů i ostatních. Green Deal rozhodně není dobrá strategie ani taktika.

   Druhá část té pirátské citace v úvodu se týkala soukromého a veřejně prospěšného. Velice to spolu souvisí. Hromadit hmotné statky je naprosto přírodní jev. Syslové syslí, ba i veverky či ptáci také mají své skryté spižírny. Kdo nemá šanci si potraviny schovávat, protože by se mu zkazily, tak se na podzim nacpává a zásoby tak má ve svém tuku. Je to na přežití zlé doby - třeba zimy. A nevidíme v tom nic špatného. Naopak, plné sýpky a spižírny jsou oceňovaným statkem, vlastností  dobrých hospodářů. 

Karel Janeček, miliardář

   Problém nastává tehdy, když se zásoby zkazí, protože jich bylo moc. Nebo obilí sežerou myši. Pak snaha o sebezachování jedince nebo rodiny rozhoduje solidarita ostatních. Ochota se aspoň částečně podělit. Neboli vzdát se části svého prospěchu pro veřejný zájem. Sociální vztahy. Proto velká preference osobního zisku platí pro léta bohatá. Kdo se stará, ten má. 

Jenže se může stát (stává se často) že se obilí neurodí, brambory napadne plíseň nebo krávy nějaká choroba. Pak je pro přežití druhu (např. Homo sapiens) potřebná ta sociální vazba spíš než osobní prospěch. Protože příště může ty přeživší postihnout něco jiného. Třeba hordy nájezdníků. A na obranu území nebude dost sil, protože ostatní vymřeli hlady. Proto nelze jednoznačně stavět osobní prospěch nad zájmu celku. A protože je hrabivost a lakota převažujícím faktorem lidské (opičí, vlčí atd.) povahy je třeba se domluvit na poměru nedotknutelnosti osobního vlastnictví a potřebě solidarity. Nechat to na dobrovolnosti bohatých by skončilo fiaskem, tak jak to často končívalo v dávných časech - a to k solidaritě vyzývala tenkrát křesťany vážená kniha - Bible svatá. (Kupodivu Tóra, Talmud i Korán bývaly v téhle osvětě mnohem úspěšnější. Židé a muslimové drží při sobě víc než křesťané nebo bezvěrci.) 

   Tedy - pokud se k tomu úryvku v úvody nedostanou různí vykladači a "deformátoři" slov, není na něm nic špatného. Opravdu nelze do nekonečna zvyšovat výrobu a spotřebu a opravdu nelze jednoznačně nadřazovat osobní prospěch nad prospěchem celku. Problém je v tom, abychom si uvědomovali konečnost zásob surovin i energií (což jsou svým způsobem taky suroviny) a vyvažovali právo vlastnické s prospěchem celku. Rozdíl mezi levicí a pravicí je jenom v poloze té hranice. 

A abychom nemátli pojmy. To je myslím nejhorší problém dneška. To a honba sdělovacích prostředků za "senzacemi" 

=========================================================

Poznámky: 

   Omikron se chová jinak než delta. Ukazuje se, že očkování chrání spíše před těžkým průběhem než před onemocněním a že omikron má méně závažný průběh. Méně těžce nemocných, méně mrtvých. Zatím nevíme, jestli nebude mít nějaké nějaké dlouhodobější následky. Ovšem za pravdu antivaxerům dát nemohu. Těžko vyčíslit, kolika lidem vakcinace zachránila život. Ale nebudou to jen tisíce, to mi věřte. 

   Že v současnosti už očkování nemá valný význam je další věc. Pod dešti taky skládáme deštníky i když nám pomohly nepromoknout. A nošení deštníků nemá vliv na bezpečnost, i když se může stát, že vlivem roztaženého  deštníku vstoupíme do jízdní dráhy autobusu. Ale jsou to zlomky promile z těch, kteří deštník použili. Že pro některé je deštník symbolem nesvobody (např. nemohou mávat oběma rukama současně) je nepodstatné. 

   Pokud se objeví nová epidemie (nemusí to být zrovna koronáč) doporučuji, aby se neočkovalo zdarma, ale aby si každý musel očkování zaplatit. Víc by si ho vážili. To, že si lidé váží více toho, co si musí zaplatit mi dokladoval jeden starý a zkušený slovenský režisér. V Košicích provozovali operetu za normální ceny tedy jako za operu. Zájem byl takový nijaký. A tak se tehdejší ředitel rozhdl pro zdánlivě šílenou věc - na operetu zdvojnásobil cenu vstupenek. Prognóza zněla, že nebude chodit skoro nikdo. Opak byl pravdou - bylo vždy plno. Protože na operetu přece chodí jen skuteční znalci a ti kteří si to mohou dovolit. 

Tož tak je to s lidmi.  

   Očekává se velká sluneční bouře s nedozírnými následky pro veškeré technologie! Telefony, počítače, satelity i energetické sítě... A přes internet se řídí i zásobování, lékařská služba atd. Pořád upozorňuji na nutnost, aby lidstvo kromě opasku nosilo i kšandy. Jinak se můžeme jednou stát před všemohoucím bez kalhot. 

   Ono to není nic nového. Měli jsme to i v učenicích drátové komunikace. Prostě to tak je, občas erupce zasáhne i Zemi a nebude brát ohled ani na politiku, ani na "oprávněné zájmy akcionářů". Jsme v kosmickém měřítku neuvěřitelně nepatrní.