 |
| Mainstream |
Veletok špatných emocí, taková rozvodněná Mississipi. Proudí ze všech známých děr, dokonce i z těch, o kterých jste neměli ani tušení. Pořád stejná, kalná voda. Jen občas se objeví utopenec, zahrozí pařátem a zase zmizí pod hladinou - nevíme, ale tušíme, že pod hladinou je jich spousta. Veletok pseudoinformací plyne stále, ve dne, v noci, stejně jak plynul včera, poplyne i zítra. Kalná, hnědá beznaděj. Mizí kdesi, kam nedohlédneme. Co bylo, bylo. Viděli jste, ne? Tak zapomeňte.
Dobrou zprávu snad ani nenajdeš. A pokud ano, je hned přebita špatnou. Přece úplně všechno, co přichází z jedné strany je špatné. Nelze jinak. Druhá strana, ta špatné věci přece nedělá. Nikde o tom přece nepíší, nikde není k dispozici video. A o čem není zpráva, to prostě jakoby nebylo.
Lidé stojí na břehu veletoku jen chvíli - není tu nic k vidění. Leda ty mrtvoly, které se občas vynoří. Vypadají skoro stejně. Jen k tomu určení věrozvěstové stále opakují svá kázání, které už každý zná nazpaměť. Odříkávané mantry o vině, kterou nelze zmírnit jakýmikoliv předchozími zásluhami. Dnešní viny smazaly všechny zásluhy. Protože, přiznejme si to, i ty zásluhy byly vlastně vinami. Vina je dědičná, rodová.
Jeden názor vládne všem. Jak se nám ty názory najednou sjednotily. Nic jiného nesmíte nejen říkat, ale ani si myslet. Jinak budete přinejmenším "označen". Případně umlčen nebo i potrestán.
Pro studium dnešní doby doporučuji "Gulliverovy cesty", pak "Brave New World", následovaný "Farmou zvířat". Nakonec zlatý hřeb samostudia - Orwellův román "1984". Možno prokládat "Pánem much" i jinými dystopickými romány. Faldbakkenovy "Bídné roky" taky nejsou k zahození. Dokonce ani "Malevil", ale ten je příliš optimistický. "Bídné roky" vlastně taky.
Postkatastrofická literatura byla vždy mojí zálibou. Tam se obvykle odhalí povaha hrdiny až na kost. Ale že se dožiji takové dystopie jaká se rýsuje dnes jsem netušil. Nálož nenávisti a hysterie celého našeho "západního" světa je skutečně obří, neunesitelná. Jistě, je to lidská vlastnost, vždy vytvořit atmosféru, která lidstvo málem vždy vyhubí. Křesťanství, islám, otrokářství, komunismus. Lidstvo vždy nějakým způsobem přežilo.
Teď je na řadě progresivismus nebo jak tomu hlavnímu směry budete říkat. Ten určuje, co si má polovina světa (ano, mnohem menší polovina) myslet. Jak má vnímat realitu, ke které ale ve skutečnosti nemá přístup. Všechny informace jsou filtrované sdělovacími prostředky, politiky, sociálními sítěmi. Pravdu zná jen pár očitých svědků. A když se ti ozvou, jsou jinými třeba i "neočitými svědky" umlčováni, protože to odporuje tomu, co tvrdí oni. Takže co vidíte nemusí mít (a jak se zdá, často ani nemá) s realitou mnoho společného. Kde vzniklo zkreslení (úmyslné) se můžeme jenom dohadovat.
Kdo potvrdí nebo vyvrátí třeba tuhle příhodu? Na mizerné fotografii stojí u neomítnuté zdi nějaké budovy žena s rozostřenou tváří, která se bojí říct i své jméno a vypráví novinářce svůj tragický příběh o svém znásilňování a smrti svého manžela.
Nebo ho vypráví ta britská reportérka a všechno je vymyšlené. A na obrázku je náhodná žena, možná i Ukrajinka, která byla poblíž. Kdo ví.
Abychom si to, sami sobě i druhým nemuseli přiznat, tak se přidáme k většině. Někde někdo něco řekl, jiný to slyšel, trochu si poupravil a už to slyšelo hodně lidí a stává se z toho narativ. Jakási obecná pravda - "všichni to přece říkají". A ti, co to neříkají si to určitě myslí. A jsme v tom. Ve stádě. Je v něm teploučko, nemusíme myslet, vždy se můžeme opřít o souseda. Nemůžeme udělat velkou chybu.
Zjistit si pravdu bývá často velmi obtížné až nemožné, ale přijmout narativ tak snadné! Dokonce ani ti, kteří získali hluboké podezření, že se realita od předestírané skutečnosti podstatně liší, většinou nemají šanci si reálná fakta ověřit. Jejich jiné přesvědčení většinou pramení z náhodně zachyceného útržku reality nebo jen z logické úvahy. Cui Bono? Co má ten, kdo vlastní mediální Mississippi opravdu za lubem? Ale to zase znamená hledat přebrepty, překlepy rozpory mezi oficiálními i neoficiálními vykladači reality a dávat ty střípky trpělivě dohromady. Pravděpodobnost, že náhodou narazíte na kanál, kterým proudí necenzurované a nevymyšlené informace je totiž nesmírně malá - až skoro nulová. Bez informací totiž nemůžeme dospět ke správnému závěru. Naše závěry jsou vždy založeny na kulturních zvyklostech, na osobních zkušenostech a na správných informacích. Nic z toho nesmí chybět.
A tady je druhá past: Protože obvykle nemáme validní informace, přidáme se ke skupině, která ty informace má, nebo předstírá, že je má. Jsme sice mimo hlavní proud, ale přece je nám i v tom malém stádečku líp, než když s uvažováním zůstaneme sami se sebou. Ale i u "no-mainstrreamu" časem dochází ke vzniku stádního myšlení, jednotného názoru, stanovení společných nepřátel atd. Lépe se tak odolává mainstreamu, který všechny ostatní názory likviduje jako rozvodněná Mississippi. V některých extrémních případech může tento boční proud nabýt síly proudu hlavního a úspěšně s ním soupeřit.
V těchto kategoriích se ovšem vždy jedná o souboj emocí. Kdo dokáže vzbudit ve svém stádu silnější emoce. Používá se k tomu všech možných prostředků komunikace: TV, rozhlas, sociální sítě, billboardy, tiskoviny. Smyslem této činnosti je dokonale obklopit svého diváka/posluchače/čtenáře a nedopustit, aby se k němu dostala jiná informace než ta, kterou kterou požadujete. Tak, aby občan ztratil jakýkoliv popud volit nějak jinak. Nejen volit, ale i myslet jinak, než chcete.
Je to Matrix v praxi. Na to, že se pohybujete v nereálném světě by neměl občan ideálně přijít nikdy. Leda když vznikne chyba v Matrixu. Proto všechny ty cenzurní zásahy v médiích, na sociálních sítích a na internetu vůbec. Nedodržování práva na svobodné šíření informací.
Analogie ÚSTD a rozhlasových i TV rušiček v době ne tak dávné. Při existenci decentralizovaného internetu je to opravdu hodně obtížný úkol. Zatím se s ním dobře popasovali v Severní Koreji a v Číně. Jinde se to nedaří - po zablokování nějaké sítě, přístupu nebo adresy si uživatelé rychle najdou nějaký způsob obejití blokace. Myslel jsem, že bude internet pro poslech "východního" rozhlasu a TV z Kotlinky neprostupný a že se některé "nepohodlné" weby a blogy podaří umlčet. Nepovedlo se to nikdy na víc, než na pár dní. V Rusku taktéž cenzura selhává - kdo chce tak hledá a kdo hledá, najde. Vypnout síť totiž nelze - z lenosti - a z důvodů "katování kostů" po síti běží neuvěřitelné množství obchodních, síťových a jiných služeb, jejichž zastavení by způsobilo do několik minut až hodin kolaps kde čeho. Dopravou počínaje a bezpečností elektráren konče.
Až jednou někdo síť opravdu vypne, bude to znamenat, že naše civilizace/kultura právě skončila. Protože proud, plyn, voda, doprava, zásobování, zdravotnictví atd. prostě všechno přestane fungovat.
Nenávist k Rusku a Rusům je produktem tohoto stavu. Je už na úrovni, na jaké byla nenávist k Židům během II. světové války. Už nikoho nezajímá, jaké máš vzdělání, co dokážeš, jaký jsi občan, člověk, rodič. Zvířecká nenávist lidské tlupy, srovnatelná s okamžikem, kdy tlupa lidoopů objeví hada. Řev opic, rituální házení kamenů.
Russáci! Kdyby tenkrát ve čtyřicátém vyhrál Hitler, byli by dnešní obyvatelé České Kotlinky asi už ve čtvrté generaci obyvateli pustiny za Uralem. Česky by už pochopitelně neuměli.
U lidí je to rituální zavrhování symbolů, starých i nových. Tak jak bylo donedávna zakázáno používat svastiku a a některá čísla, např. 18 - AH - Adolf Hitler, 88 - Heil Hitler a podobně je dneska dokonce trestné používat písmeno "Z", které bylo RF zvoleno jako symbol "spec-operace" na Ukrajině. Podobnost našeho kulturního okruhu s opičí tlupou, která vyvádí i když je had mrtvý nebo umělý je přinejmenším zarážející.
Trochu mimo téma:
Narazil jsem na video, oslavující technické vymoženosti v zemědělství. A tam, v části, kde krávy jsou odchytávány traktorem s klecí, dojeny, krmeny a čištěny bez zásahu lidské ruky atd. jsem si uvědomil, že by takhle mohlo být "chováno" i lidstvo. Uvědomte si, jak se standardně chová většina lidí, kteří pracují u pásu, jezdí místní dopravou do hypermarketů a pak domů. Vyspat se. Pokud si záběry zrychlíte, dostanete pohled do termitiště, kde jsou mravenci naprogramovaní, aby každý konal co je třeba. Vojáci, dělnice, královna, trubci. Není třeba to nějak řídit, funguje to tak desítky milionů let samo. A my se na to koukáme a připadáme si bůhvíjak inteligentní. Rozdíl mezi populací termitů a lidí ale z principiálního hlediska tak velký není. A ti termiti už fungují opravdu dlouho. Násobně dlouho než Homo Sapiens
Poznáte se?
OdpovědětVymazatPoslední dobou nevycházím z údivu, většina populace nepoužívá vůbec kritické myšlení. Týká se to lidí s nízkým (uprostřed to není tak patrné) a pak nadprůměrným vzděláním. Pravda většinou tzv. filozofů trans studií. Podléhají prvnímu dojmu, obecnému mínění, naléhavosti sdělení, naivně přebírají názory obecně tradované. Nedokážou zaujmout odstup a připustit odlišný pohled. O schopnosti vytvořit si názor na základě ověřovaných vědomostí a zkušeností jak vlastních, tak i jiných kvalifikovaných osob nemůže být v jejich případě ani řeč.
Vznosně s patosem vykřikují hesla o „desetitisících zavražděných“ a „milionech uprchlíků“. Ptám se, kdo z nich viděl tělo oběti výbuchu nebo ohořelé požárem? Nikdo mimo obrázků rozmazaných TV korektníky! Kdo z nich žije s uprchlíky nebo jen s „uprchlíky“, nikdo.
Takže tak, nejdřív se informujte, pak myslete a nakonec střízlivě mluvte. Neběhejte obaleni vlajkou různých států ani pseudostátů, nemalujte všude možně barevné fangličky a proužky, nenadávejte, neurážejte jiné názory. Je to těžké, dokážete to? Poznáte se?
4p
(Sice jsem slíbil, že už se tady nebudu vyjadřovat, protože moje názory byly jasně označené za tady nežádoucí a tudíž by byly spamem, ale tenhle komentář je zjevně cílen na mne (nikdo jiný tu pokud vím o zavražděných a uprchlých nemluvil), takže by na druhou stranu ode mne nebylo slušné neodpovědět. Nekomentuji článek, ale komentář k němu.)
VymazatK těm vašim otázkám mohu přidat další podobné. Viděl jste v provozu nacistické koncentrační tábory? Viděl jste, že Eugene Cernan chodil skutečně po Měsíci a ne v nějakém filmovém ateliéru? Viděl jste na vlastní oči a ne jen na nějakých fotografiích, které mohou být počítačově upraveny, že je Země kulatá a ne placatá? Když letí po nočním nebi jasné světlo, tak někdo může mít názor, že je to ISS, a někdo jiný že je to anděl. Jsou oba názory rovnocenné a zasluhují si stejnou úctu, protože pravda je nepoznatelná? Medle není tak těžké se kvalifikovaně rozhodnout: na rozdíl toho s andělem vám ten s ISS přesně předpoví, kdy a kudy to příště poletí. Ono není vůbec snadné vymyslet věrohodnou alternativní realitu, protože všechno souvisí se vším a musí to sebe vzájemně zapadat. Ostatně většinou ani není třeba řešit co o někom říkají jiní, ale stačí ho hodnotit podle toho, co říká on sám. Jednak si viníci protiřečí ("žádné peníze jsem nevzal, a ta částka taky nesouhlasí"), a hlavně své cíle často přiznávají, protože je považují za správné a dokážou si najít najít výmluvy pro jejich ospravedlnění ("za tu loupežnou vraždu může oběť; kdyby se nebránila, tak by k žádné vraždě nedošlo a byla by to jen obyčejná loupež").
Pane Žíkovecký.
VymazatVážím si každého vysloveného názoru. Vyžaduje to dnes odvahu a sebezapření !!!
Co je názor a fakt není Vám třeba vysvětlovat, pro zájemce:
Názor je vytvořen. Fakt je nalezen
Názor si každý z nás může sám vytvořit, takže není možné ho znát, dokud ho dotyčný nevysloví. Fakta může každý zjistit bez ohledu na to, jestli spolu jednotlivci někdy v životě mluvili. Všem říkají to stejné, všichni je budou znát a mohou o nich společně diskutovat. Fakt tedy nelze vytvořit, názor nelze najít. Pokud někdo jako svůj názor prezentuje něco, co lze najít, nejedná se o názor.
Názor interpretuje realitu. Fakt popisuje realitu
Příklad s počasím ilustruje interpretaci reality dobře. Existují nějaká fakta ohledně toho, jak venku skutečně je, ale názor, že je tam „hezky“ všechna tato fakta interpretuje a shrnuje v jednom slově.
Názor nemůže být ověřen. Fakt může být ověřen
Názory zpravidla nelze ověřit, protože se jedná o pocity jedince. Nejde zjistit, jestli takové pocity skutečně má; například zda se mu skutečně líbí hudba, o které tvrdí, že se mu libí. Fakta lze ověřit, takže pokud někdo řekne: „Většina Čechů je proti [něčemu]. To je můj názor“, jedná se o FAKTICKÉ prohlášení, které je ale chybně prezentované jako názor.
Názor je prezentován v zaujatém jazyce. Fakt je prezentován v neutrálním jazyce
Pokud se někdo pokouší jedno za druhé zaměnit, dopouští se faulu s názvem Apel na názor. Nebo může do diskuze zapojit i faul s názvem Důkaz svobodou. Není nic neobvyklého na subjektivních interpretacích, ale není v pořádku stavět se za pomyslnou zeď názorů, aby naše tvrzení byla nenapadnutelná.
Osobně pro Vás můj názor, za svůj život jsem viděl věci, o kterých se Vám ani nesnilo, jako fakt jsem viděl zakulacení země.
Na Vaše otázky si hledejte odpovědi sám, využijte možnosti všech info-kanálů, myslete kriticky.
4p
Ještě existuje jeden typ informací: Zkušenost.
VymazatPokud je interpretována poctivě, není to jenom názor, ale pouze špatně dokazatelný fakt. Některé věci (já) beru jako fakt, ale nejsem je schopen jednoduše dokázat. Takže je to názor. [;>))
(Když budu komentovat jen záležitosti gnoseologické a vyhnu se politickým a morálním, tak to snad bude přijatelné.)
Vymazat"Vážím si každého vysloveného názoru."
Skutečně každého názoru? Ponechme stranou výše uvedené otázky, které mají ideologický náboj, a podívejme se třeba na názory oceněné Bludnými balvany. Mám si snad vážit i názoru, že člověk může místo jídla získávat energii zíráním do slunce? (Na první pohled to může vypadat jako neškodný směšný mašíblismus, ale nějaké dítě na to skutečně naletělo a pochchopitelně skončílo s popálenou sítnicí.) (Vzpomněl jsem si na postavu z jedné klasikovy povídky: "Byl jsem vychován k tomu, abych si vážil názoru každého. Vážil jsem si tedy názoru těch, kteří říkali, že Ameraka má být isolacionistická, jakož i názoru, že hlasatelé takových názorů by měli bát pověšeni." (Pouze přibližný citát zpaměti.))
Z toho vašeho prvního příkladu to vypadá, že názor nehovoří o tom, jak to je, ale jestli je to tak dobře nebo špatně. Medle se to ale v běžném kontextu používá v mnohem širším významu. Často se sice používá rčení "Máte právo na vlastní názor, ale ne na vlastní fakta", ale bohužel na to, co je fakt a co je názor, existují různé názory.
"jedná se o FAKTICKÉ prohlášení, které je ale chybně prezentované jako názor."
Pokud je tam to "To je můj názor.", tak je jen jiná forma formulací "Můj názor je: „Většina Čechů je proti [něčemu]“." nebo "Můj názor je, že většina Čechů je proti [něčemu]." Často to teď čteme v titulcích jako "Stalo se to a to, řekl jistý politik". Dřív to tak časté nebylo, je to vliv angličtiny.
Ostatně jaký by mělo smysl uvádět každé vyjádření slovy "Dle mého názoru" (staročesky "medle", anglicky IMO)? To je přece samozřejmé. Nanejvýš má smysl upřesnit, jak moc jsem si touto hypotézou jist (IMHO "humble", IMCO "considered"). Pokud bychom se chtěli vyjadřovat přesněji, tak by spíš lepší rozlišovat teorii (co je ověřeno za specikovaných podmínek) a hypotézu (co ještě není plně ověřeno, ale některé případy tomu nasvědčují). Dále tady máme různé odhady, závislé na tom, z jakého množství vzorků a jak vybíraných je dělán. Dobře udělané předvolební odhady se většinou od reality potvrzené později volbami moc neliší (i když ja mi záhadou jak to z těch malých vzorků dokážou). A pak tady je ještě víra; nejčastěji se sice používá v souvislosti s náboženstvím (v páru se slovem pověra, dle toho čemu mluvčí věří a nevěří), ale i mimo tuto sféru obecně snad můžemo říci, že je to názor vytvořený bez snahy ověřovat ho, většinou založený na důvěře v nějakou autoritu.
"Na Vaše otázky si hledejte odpovědi sám, využijte možnosti všech info-kanálů, myslete kriticky."
Ty odpovědi snad každý dávno zná, ale jsou ty odpovědi názorem? Pravdivost se dá zjistit, takže jestli jsem dobře pochopil vaši argumentaci, tak to není názor, ale fakt (ať už pravdivý či nepravdivý). Ale jak jinak to výstižně nazvat? Jesli je to funkční teorie či mašíblovslý blud, to je medle názor.
-----------
"Některé věci (já) beru jako fakt, ale nejsem je schopen jednoduše dokázat. Takže je to názor. [;>))"
Já bych tomu tedy říkal "hypotéza". Ale "dokázat" může mít různý význam. Když budu jediným svědkem nějaké události, tak ji sice nemohu ostatním dokázat a zůstává to pro ně jednou z hypotéz, ale já vím, že je to takt.
Pane Žíkovecký, vy byste si možná měl založit vlastní blog.
VymazatNení to žádná ironie, rád přemýšlíte na "významy významů slov" a to by chtělo rozvést. Já jsem ale jednoduchý člověk a tahle debata se začíná podobat filosofické disputaci a na to nemám.
EK, souhlasím.
VymazatFilosofická disputace je právě taková, kde se používají nedefinované pojmy. Já jsem technik (a vy snad také, nebo se mýlím?), a proto preferuji styl technický a vědecký, kde je v případě nejasností uvedeno, co které slovo v kterém kontextu znamená.
VymazatTo jsou vaše slova, EK? Souhlas na 99,9 %
OdpovědětVymazatJenže tahle komunita "nadšenců" pomalu slábne, protože v reálu nenalézají potvrzeni svých pocitů, naopak se tu a tam objeví průrva v Matrixu. A oni, že budou dostiženi realitou se budou cítit podvedeni a budou hledat toho, "kdo za to může!". A budou mstiví!
Asi nečetli pověst o městečku Hammeln a tak neví, kdo to byl Krysař a o co mu šlo.
Nacionalismus nechodí po horách, ale po lidech. Pamatuji ještě německou okupaci, byl jsem tehdy školák druhé třídy. V mém okolí se stalo, že byl ruským vojákem zastřelen mladý pár, který si vyhledal soukromí ve stohu sena. V seně se něco pohybovalo, tak tam párkrát střelil.
OdpovědětVymazatJiná událost byla na Bořislavce, tam jsem jako student bydlel v suterénu. Domovnice vyprávěla, že tam vyvezli z Prahy zástup civilů s bílými páskami na rukávech a všechny je postříleli. Kdo, to nevěděla- Rusové, nebo nějaká Rudá garda, ale mrtvých tam ležel plný příkop.
Co není v míru ansolutně možné, je ve válce dovoleno, pár tisíc mrtvých je generálům jenom číslo.
Když zmiňujete ty antiutopie, znáte novelu "Převychovaní" od Jana Bardy? Původní vydání asi neseženete, ale před časem znovu vyšla v souboru historické české SF "Vládcové vesmíru" https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/kronika-ceske-science-fiction-vladcove-vesmiru-34567
OdpovědětVymazatKnížka je z roku 1931, takže ještě před Orwellem, ale zaslouží si stát na stejné poličce s 1984.
A k těm termitům - "Plástev jedu" od Pecinovského. Ta na tu poličku patří taky. https://www.databazeknih.cz/knihy/plastev-plastev-jedu-34289