Překrásný nový svět

Mainstream 

   Veletok špatných emocí, taková rozvodněná Mississipi. Proudí ze všech známých děr, dokonce i z těch, o kterých jste neměli ani tušení. Pořád stejná, kalná voda. Jen občas se objeví utopenec, zahrozí pařátem a zase zmizí pod hladinou - nevíme, ale tušíme, že pod hladinou je jich spousta. Veletok pseudoinformací plyne stále, ve dne, v noci, stejně jak plynul včera, poplyne i zítra. Kalná, hnědá beznaděj. Mizí kdesi, kam nedohlédneme. Co bylo, bylo. Viděli jste, ne? Tak zapomeňte.

 

   Dobrou zprávu snad ani nenajdeš. A pokud ano, je hned přebita špatnou. Přece úplně všechno, co přichází z jedné strany je špatné. Nelze jinak. Druhá strana, ta špatné věci přece nedělá. Nikde o tom přece nepíší, nikde není k dispozici video. A o čem není zpráva, to prostě jakoby nebylo.

   Lidé stojí na břehu veletoku jen chvíli - není tu nic k vidění. Leda ty mrtvoly, které se občas vynoří. Vypadají skoro stejně. Jen k tomu určení věrozvěstové stále opakují svá kázání, které už každý zná nazpaměť. Odříkávané mantry o vině, kterou nelze zmírnit jakýmikoliv předchozími zásluhami. Dnešní viny smazaly všechny zásluhy. Protože, přiznejme si to, i ty zásluhy byly vlastně vinami. Vina je dědičná, rodová.

   Jeden názor vládne všem. Jak se nám ty názory najednou sjednotily. Nic jiného nesmíte nejen říkat, ale ani si myslet. Jinak budete přinejmenším "označen". Případně umlčen nebo i potrestán.

   Pro studium dnešní doby doporučuji "Gulliverovy cesty", pak "Brave New World", následovaný "Farmou zvířat". Nakonec zlatý hřeb samostudia - Orwellův román "1984". Možno prokládat "Pánem much" i jinými dystopickými romány. Faldbakkenovy "Bídné roky" taky nejsou k zahození. Dokonce ani "Malevil", ale ten je příliš optimistický. "Bídné roky" vlastně taky. 

   Postkatastrofická literatura byla vždy mojí zálibou. Tam se obvykle odhalí povaha hrdiny až na kost. Ale že se dožiji takové dystopie jaká se rýsuje dnes jsem netušil. Nálož nenávisti a hysterie celého našeho "západního" světa je skutečně obří, neunesitelná. Jistě, je to lidská vlastnost, vždy vytvořit atmosféru, která lidstvo málem vždy vyhubí. Křesťanství, islám, otrokářství, komunismus. Lidstvo vždy nějakým způsobem přežilo. 

   Teď je na řadě progresivismus nebo jak tomu hlavnímu směry budete říkat. Ten určuje, co si má polovina světa (ano, mnohem menší polovina) myslet. Jak má vnímat realitu, ke které ale ve skutečnosti nemá přístup. Všechny informace jsou filtrované sdělovacími prostředky, politiky, sociálními sítěmi. Pravdu zná jen pár očitých svědků. A když se ti ozvou, jsou jinými třeba i "neočitými svědky" umlčováni, protože to odporuje tomu, co tvrdí oni. Takže co vidíte nemusí mít (a jak se zdá, často ani nemá) s realitou mnoho společného. Kde vzniklo zkreslení (úmyslné) se můžeme jenom dohadovat.

   Kdo potvrdí nebo vyvrátí třeba tuhle příhodu? Na mizerné fotografii stojí u neomítnuté zdi nějaké budovy žena s rozostřenou tváří, která se bojí říct i své jméno a vypráví novinářce svůj tragický příběh o svém znásilňování a smrti svého manžela. 

Nebo ho vypráví ta britská reportérka a všechno je vymyšlené. A na obrázku je náhodná žena, možná i Ukrajinka, která byla poblíž. Kdo ví.

   Abychom si to, sami sobě i druhým nemuseli přiznat, tak se přidáme k většině. Někde někdo něco řekl, jiný to slyšel, trochu si poupravil a už to slyšelo hodně lidí a stává se z toho narativ. Jakási obecná pravda - "všichni to přece říkají". A ti, co to neříkají si to určitě myslí. A jsme v tom. Ve stádě. Je v něm teploučko, nemusíme myslet, vždy se můžeme opřít o souseda. Nemůžeme udělat velkou chybu.

   Zjistit si pravdu bývá často velmi obtížné až nemožné, ale přijmout narativ tak snadné!  Dokonce ani ti, kteří získali hluboké podezření, že se realita od předestírané skutečnosti podstatně liší, většinou nemají šanci si reálná fakta ověřit.  Jejich jiné přesvědčení většinou pramení z náhodně zachyceného útržku reality nebo jen z logické úvahy. Cui Bono? Co má ten, kdo vlastní mediální Mississippi opravdu za lubem? Ale to zase znamená hledat přebrepty, překlepy rozpory mezi oficiálními i neoficiálními vykladači reality a dávat ty střípky trpělivě dohromady. Pravděpodobnost, že náhodou narazíte na kanál, kterým proudí necenzurované a nevymyšlené informace je totiž nesmírně malá - až skoro nulová. Bez informací totiž nemůžeme dospět ke správnému závěru. Naše závěry jsou vždy založeny na kulturních zvyklostech, na osobních zkušenostech a na správných informacích. Nic z toho nesmí chybět. 

   A tady je druhá past: Protože obvykle nemáme validní informace, přidáme se ke skupině, která ty informace má, nebo předstírá, že je má. Jsme sice mimo hlavní proud, ale přece je nám i v tom malém stádečku líp, než když s uvažováním zůstaneme sami se sebou. Ale i u "no-mainstrreamu" časem dochází ke vzniku stádního myšlení, jednotného názoru, stanovení společných nepřátel atd. Lépe se tak odolává mainstreamu, který všechny ostatní názory likviduje jako rozvodněná Mississippi. V některých extrémních případech může tento boční proud nabýt síly proudu hlavního a úspěšně s ním soupeřit.

    V těchto kategoriích se ovšem vždy jedná o souboj emocí. Kdo dokáže vzbudit ve svém stádu silnější emoce. Používá se k tomu všech možných prostředků komunikace: TV, rozhlas, sociální sítě, billboardy, tiskoviny. Smyslem této činnosti je dokonale obklopit svého diváka/posluchače/čtenáře a nedopustit, aby se k němu dostala jiná informace než ta, kterou kterou požadujete. Tak, aby občan ztratil jakýkoliv popud volit nějak jinak. Nejen volit, ale i myslet jinak, než chcete.  

   Je to Matrix v praxi. Na to, že se pohybujete v nereálném světě by neměl občan ideálně přijít nikdy. Leda když vznikne chyba v Matrixu. Proto všechny ty cenzurní zásahy v médiích, na sociálních sítích a na internetu vůbec. Nedodržování práva na svobodné šíření informací. 

   Analogie ÚSTD a rozhlasových i TV rušiček v době ne tak dávné. Při existenci decentralizovaného internetu je to opravdu hodně obtížný úkol. Zatím se s ním dobře popasovali v Severní Koreji a v Číně. Jinde se to nedaří - po zablokování nějaké sítě, přístupu nebo adresy si uživatelé rychle najdou nějaký způsob obejití blokace. Myslel jsem, že bude internet pro poslech "východního" rozhlasu a TV z Kotlinky neprostupný a že se některé "nepohodlné" weby a blogy podaří umlčet. Nepovedlo se to nikdy na víc, než na pár dní. V Rusku taktéž cenzura selhává - kdo chce tak hledá a kdo hledá, najde. Vypnout síť totiž nelze - z lenosti - a z důvodů "katování kostů" po síti běží neuvěřitelné množství obchodních, síťových a jiných služeb, jejichž zastavení by způsobilo do několik minut až hodin kolaps kde čeho. Dopravou počínaje a bezpečností elektráren konče. 

   Až jednou někdo síť opravdu vypne, bude to znamenat, že naše civilizace/kultura právě skončila. Protože proud, plyn, voda, doprava, zásobování, zdravotnictví atd. prostě všechno přestane fungovat.

   Nenávist k Rusku a Rusům je produktem tohoto stavu. Je už na úrovni, na jaké byla nenávist k Židům během II. světové války. Už nikoho nezajímá, jaké máš vzdělání, co dokážeš, jaký jsi občan, člověk, rodič. Zvířecká nenávist lidské tlupy, srovnatelná s okamžikem, kdy tlupa lidoopů objeví hada. Řev opic, rituální házení kamenů. 

   Russáci! Kdyby tenkrát ve čtyřicátém vyhrál Hitler, byli by dnešní obyvatelé České Kotlinky asi už ve čtvrté generaci obyvateli pustiny za Uralem. Česky by už pochopitelně neuměli. 

   U lidí je to rituální zavrhování symbolů, starých i nových. Tak jak bylo donedávna zakázáno používat svastiku a a některá čísla, např. 18 - AH - Adolf Hitler, 88 - Heil Hitler a podobně je dneska dokonce trestné používat písmeno "Z", které bylo RF zvoleno jako symbol "spec-operace" na Ukrajině. Podobnost našeho kulturního okruhu s opičí tlupou, která vyvádí i když je had mrtvý nebo umělý je přinejmenším zarážející. 

Trochu mimo téma: 

   Narazil jsem na video, oslavující technické vymoženosti v zemědělství. A tam, v části, kde krávy jsou odchytávány traktorem s klecí, dojeny, krmeny a čištěny bez zásahu lidské ruky atd. jsem si uvědomil, že by takhle mohlo být "chováno" i lidstvo. Uvědomte si, jak se standardně chová většina lidí, kteří pracují u pásu, jezdí místní dopravou do hypermarketů a pak domů. Vyspat se. Pokud si záběry zrychlíte, dostanete pohled do termitiště, kde jsou mravenci naprogramovaní, aby každý konal co je třeba. Vojáci, dělnice, královna, trubci. Není třeba to nějak řídit, funguje to tak desítky milionů let samo. A my se na to koukáme a připadáme si bůhvíjak inteligentní. Rozdíl mezi populací termitů a lidí ale z principiálního hlediska tak velký není. A ti termiti už fungují opravdu dlouho. Násobně dlouho než Homo Sapiens