Zkušební polygon

Přehledový radiolokátor P-35

   Když jsem v minulém tisíciletí "sloužil socialistické vlasti" (nebylo tehdy moc na výběr) tak jsme jako záklaďáci radiolokačních vojsk měli různá taktická školení. Strategická ne, ta byla určena pro vyšší důstojníky. Mimo jiné nám promítali dokumentární komentované 16 mm filmy (video nebylo) z bojiště ve Vietnamu. Přitom se rovnou (na plnou hubu) přiznávalo, že Vietnam sloužil k ověřování tehdy nových zbraní. Jak radiolokačních, tak proti radiolokačních. Naváděné i samonaváděcí americké rakety, vypalované ze stíhaček třeba 40 kilometrů od cíle. Způsoby, jak se těmto zbraním bránit. Které způsoby fungují a které ne. Zkoušely se tam i jiné zbraně, defolianty, napalmové bomby atd. Ale o těch jsme neměli moc informací.

 

  Ale hlavně mě zaujalo to určení Vietnamu. Zkušební polygon. Že tam umíralo spoustu lidí nevzrušovalo ani jednu stranu. Šlo přece o to vyzkoušet systémy v bojových podmínkách a to za životy pár desítek tisíc Vietnamců přece stojí! 

   Vietnam je daleko jak od Sovětského svazu, tak teprve od USA a přenesení války domů tedy moc nehrozilo. Teprve později se takovému chování začalo říkat proxy válka. Amerických chlapců tam zase tak moc nepadlo - a přesto protiválečné demonstrace zamíchaly politickou situací za mořem.

   Když se člověk jen trochu zamyslí nad probíhající válkou na Ukrajině najednou zjistí, že se jedná o totéž. Byl vybrán stát, který má vnitřní politické potíže a kde nebylo tak těžké  vybudit národnostní rozpory takovým způsobem, že uvnitř vznikla doutnající občanská válka. Stačilo pár neuskutečnitelných slibů představitelů EU a NATO, a Ukrajina, stále se obávající o svou suverenitu a vlivu několika oligarchů, kteří měli Ukrajinu rozparcelovanou podle svých vlivů, mylně usoudila že tak bude pod ochranou. 

   Napětí mezi ruskojazyčným a neruskojazyčným obyvatelstvem existovalo už dávno, jenže do osamostatnění Ukrajiny (po rozpadu SSSR bylo sovětskými úřady tvrdě potlačováno.  Vlastně stejným způsobem, jako v bývalé Jugoslávii. Takže navenek působila Ukrajina jako celkem jednolitý stát. Bývalé Malorusko a zbytek Ukrajiny, který byl často součástí jiných států. Vlivy polské, rumunské, německé i židovské. 

Kyjev po Majdanu

   Takže poté, co Ukrajině "mocný Západ" ústně slíbil, že ji začlení do svých struktur začala vnitřní situace eskalovat. Objevila se ultranacionalistické seskupení, podporována jednotlivými oligarchy víceméně jako jejich ozbrojené armády. Pluk Azov, Banderovci a jiní. Ti se nakonec po takzvaném Majdanu dostali k moci a jako jednu z prvních věcí se rozhodli zavést povinnou ukrajinštinu jako jediný úřední a vyučovací jazyk. Všude, i v oblastech, kde byla převaha ruskojazyčné populace.    

 

  Což mělo za následek silný občanský odpor východních oblastí, Donbasu a Lugansku, který vedl k návrhu, aby tyto oblasti získaly zvláštní status "Samostatných republik". Smlouva o tom se ovšem prakticky okamžitě po podepsání přestala dodržovat, nacionalisté podporováni ukrajinskou armádou začali regiony vojensky napadat, proti tomu tam vznikly tam proruské milice podporované přes hranice Ruskem a nastal vleklý konflikt se vzájemným ostřelováním a zabíjením.

   Koncem ledna 2014 se Rusko rozhodlo vojensky obsadit prakticky ruskojazyčný Krym, který měl status autonomní republiky, protože se na něm měla vybudovat námořní vojenská základna USA, což se Rusku ani trochu nelíbilo. Krym byl obsazen prakticky bez boje a jeho připojení k Ruské federaci bylo dodatečně potvrzeno referendem, které ovšem Západ neuznal.

   Situace  se zamrzlou válkou pokračovala až k rozhodnutí Ruské federace nějak vyřešit situaci na Ukrajině, kde se stále více k moci dostávaly nacionalistické skupiny, přičemž Ukrajina, po rozdělení údajně neutrální začala žádat o  stup DO EU a NATO. Takže nastala "speciální operace" která se vede dodnes. 

===III===

Tanky na kraji městečka Buča

   Jenže se na věc asi můžeme podívat i  jinak. Západ už dlouho nevedl žádnou válku za "osvobození" nějaké vhodné země, která neměla své vedení zrovna proamerické/prozápadní, sklady zbraní se naplnily materiálem, kterému pomalu docházela exspirační doba a objevily se nové typy zbraní, dosud na bojišti nevyzkoušené. 

  Takže konflikt na Ukrajiny a Ruské federace  se objevil jako spása. Rusko bylo západem okamžitě označeno za agresora, který napadl zcela nevinnou Ukrajinu, vystupňovaly se hospodářské sankce a na Ukrajinu se začaly okamžitě dodávat zbraně z přeplněných skladů. Nicméně - už několik let před konfliktem jezdili na Ukrajinu specialisté, kteří učili tamní armádu (ale údajně i ozbrojence nacionalistických skupin) ty moderní zbraně používat.

   To svědčí o tom, že tento konflikt byl ze strany Západu s jistotou předpokládaný. Takže západu konečně vznikl přirozený zkušební polygon, kde se v boji porovnávají západní a ruské zbraně. 

   To, že Rusko si na začátku vzalo za cíl "bleskovou válku", kde bylo díky neschopným (starým) velitelům kteří bojovali "minulou válku" a nezkušeným mladým vojákům* u Kyjeva rychle poraženo nijak nezabránilo pokračování konfliktu. Rusko začalo pomalou "opotřebovávací válku", tentokrát z východu a na jihu země kde se rozhodlo "osvobodit" odtrženecké republiky a oblasti s nezanedbatelným poměrem rusky mluvících obyvatel. 

Chmurná vize eskalace války

   Západ začal na Ukrajinu dodávat stále modernější zbraně "na vyzkoušení", ale dává přitom pozor, aby to nebylo pro Rusko natolik nebezpečné, aby sáhlo k taktickým jaderným zbraním. Vzhledem k delším akčním rádiusům způsobují na ruské straně nezanedbatelné ztráty. Na to Rusko odpovědělo samonaváděcími raketami  dlouhého doletu, kterými docela úspěšně ničí tyto zbraně dřív, než se dostanou na frontu. Buď přímo na dopravních cestách po kterých jsou dopravovány ze západu nebo na místech jejich koncentrace, v závodech na opravy vojenské techniky atd. Západ chtěl Rusko jenom co nejvíce oslabit ale nevyvolat celosvětový jaderný konflikt, protože převaha Ruska v strategických jaderných zbraních je veliká a hlavně - taková válka by neměla vítěze.  Rusko si mezitím vybudovalo vztahy s ostatním, přímo nezainteresovaným světem a rozjelo výrobu zboží, které bylo vlivem sankcí náhle nedostupné. 

   Rusko má velikou hospodářskou sílu, byť ne špičkové technologie. Putin  má velkou podporu mezi obyvatelstvem a Ruskové se nikdy nevzdávají. Říká se, že Rusko nikdy válku nezačíná, ale vždy ji končí Dějiny poslední doby to celkem potvrzují. 

===III===

   Takže co závěrem? "Velkého plánu" bylo dosaženo, zbraně vyzkoušeny. Přes 30 000 ruských vojáků i civilních obyvatel bylo dosud zabito. Ztráty Ukrajiny jsou neznámé, propaganda jede na plné obrátky, ale menší nebudou. Ale přes 8 000 ukrajinských vojáků, kteří se vzdali Rusům je taky zajímavé číslo. Ukrajina se už ani nesnaží o výměnu zajatců "kus za kus" - nemá co nabídnout. Což možná znamená, že "nebrala zajatce". Vzhledem k pokusu prosadit v ukrajinském parlamentu zákon o střílení vlastních dezertérů bez soudu přímo na frontě to také možná něco znamená. 

Město Mariupol po osvobození

   Ukrajina, už předtím nebohatá země je teď země rozbitá, a politicky rozložená. Utečenců byly už před válkou miliony, teď se jejich počet znásobil. Většina z nich  se už domů nevrátí. Západ také rychle ztrácí jednotu - bez ruského plynu a ropy se totiž těžko obejde, takže si jednotlivé země domlouvají jejich extra dodávky a to včetně USA. Zbrojaři jsou ale spokojení, sklady se vyprázdnily a jednotlivé státy budou muset nakoupit pro vlastní obranu zbraně nové, pochopitelně modernější a dražší. 

  Ukrajina bude po válce výborným místem i pro mírové investice Západu, takže v budoucnu vydělá i na tom. Plány se už pomalu objevují, třeba na kompletní předělávku kolejové sítě na běžný evropský rozchod.   Ukrajina to sice nebude mít čím zaplatit, ale Západ jí dá rád na dluh, třeba zajištěný nějakými územními požadavky. Územní požadavky na poraženou Ukrajinu zatím (nesměle) vzneslo jenom Polsko, které kdysi kus Ukrajiny vlastnilo. 

  Ty desetitisíce mrtvých a další desetitisíce zmrzačených lidí nikoho nezajímají. Podstatné jsou přece zisky.  Co mě na tom nejvíce překvapilo, kolik lidí a států bylo ochotno přijmout falešný narativ o ubohé Ukrajině a zlém Rusku. Za všechno může Putin, ztělesnění celosvětového zla. Ne že bych měl pocit, že je Rusko nějak lepší než Západ. Je to přece jen velmoc, i když tvrdíme, že malá, a velmoci mají snahu na sebe nabalovat okolní slabší státy, Tak dlouho, až se jejich říše stane neřiditelnou masou a rozpadne se. Vždy to tak v dějinách lidstva bylo a nejspíše to bude její trvalá vlastnost. Dějiny se budou stále opakovat až do doby, kdy někdo překročí "červenou čáru" a lidstvo se samo vymaže ze světa.

   Ty nepatrné zbytky lidí** budou pak po staletí bojovat o holé přežití. Na nějaké větší války nebude sil.  Kultura a civilizace budou v bodě nula. Až později se budoucí archeologové budou dozvídat, jaký svět tu byl před nimi. S nepochopením se budou divit, proč jsme si ho zničili. Možná je Atlantida tady a teď.

Zdaleka ne  nepravděpodobná budoucnost lidstva

*/  Zlí jazykové tvrdí, že ta stojící třicetikilometrová kolona ruských vozidel na silnici u Kyjeva, kde je ukrajinští piloti  sestřelovali jako růže na pouťové střelnici vznikla tak, že naftu z nich ruští vojáci v Bělorusku zašmelili v domnění, že na cestu zpátky ostanou novou. Vždyť to mělo být jenom cvičení...

**/ Je vědecky prokázáno, že když se stane naprosté kataklysma s vyhubením jednoho druhu, 7% jedinců obvykle  přežívá. Následuje-li bezprostředně další katastrofa, z toho zbytku opět 7% přežije. Vyzkoumali to deratizátoři při hubení potkanů. Podivný zákon sedmi procent.

 ===III===

A ještě faktická připomínka EK k současnému západnímu narativu. Kdo je přítel a kdo nepřítel. To všechno už tu bylo. A až dnešek pomine, taky se zařadí do takových  vzpomínek.

Též Vietnam, Korea, Srbsko, Libye...