Škvíra

   Celou noc se z větracího okénka v kuchyni, které vedlo do mezery mezi domy ozývalo zoufalé mňoukání. Ale tam dole, kde se za léta nahromadil odpad nic vidět nebylo. Když mňoukání pokračovalo i další noc, posvítila tam žena silnou baterkou. Dole, o několik pater níže zoufale mňoukalo malé kotě. 

    Další ráno se žena rozhodla. Našla dvířka do škvíry mezi domy a vešla dovnitř. Kotě před ní ale uteklo do míst, kam se už nedostala. Donesla tedy vodu a něco k jídlu a nechala to tam. Ale kotě zoufale plakalo dále. Žena se vrátila a o prodrala se mezi vyhozenými krabicemi a tam zjistila příčinu zoufalství kotěte. Za rohem ležela na zemi mrtvá kočka. A kotě se ji usilovně snažilo tlapkami a mňoukáním probudit k životu. Marně, kočka už byla mrtvá několik dní, slétaly se na ni mouchy. 

    Kotě bylo nanejvýš nedůvěřivé - nejen že k ženě nešlo, ale ani se nedotklo donesené vody a jídla. Situace se zdála bezvýchodná, Žena nakonec zavolala zvěrolékařskou pohotovost (v Japonsku taková instituce existuje) a ti nastražili ve škvíře pro kotě klícku s voňavým jídlem. Jenže kotě nechtělo vlézt dovnitř, klec obešlo a dále se pokoušelo probudit svou maminku. Když tam pustili jinou kočku, kotě uteklo i před ní. 

   Jeden z přizvaných mužů nakonec mrtvolku kočky vytáhl, zabalil do látky a dal ji do klícky. Pomocí kamer pak sledovali, že zápach mrtvé kočky nakonec  kotě do klece přilákal. Muselo přece konečně jít oživit svou maminku. 

   A pak se zavřela dvířka. Kotě se nebránilo, sedělo uprostřed klece zcela vyčerpané a dehydrované a pořád tlapkami probouzelo maminku. Nechtělo nic jíst ani pít. Vzali ho do ordinace - muselo dostat infuzi jinak by nepřežilo. Ale dále apaticky leželo v náručí ženy, které se postarala o jeho vysvobození. Nakonec museli ještě jednou použít tu mrtvou kočku, aby se i po smrti postarala přežití svého kotěte. Když ji dali zabalenou v tkanině poblíž a ukázali ji koťátku, kotě se konečně trochu napilo. Pak i něco snědlo. Potom vysílením usnulo.

Brečeli tam snad všichni. Štěstím.