Jak správně tlačit na pilu

    Každý ví, že na pilu se moc tlačit nemá, jenom přiměřeně, přiměřeně... 

Když netlačíte vůbec, moc neřeže, když příliš, tak se zadře nebo i zlomí. Toto pravidlo platí i na propagandu neboli přesvědčování. Dovedlo to už hodně lidí k nenávisti k SSSR a komunismu vůbec. Bylo toho prostě moc, to tlačení na pilu. Na rok 1968 by se bývalo bylo možná téměř zapomnělo - oni ti Sověti u nás nenadělali tak strašné škody, největší škoda byla, že tu dosadili své "místodržící", kteří už pomocí adorace sovětů ten "tlak na pilu" vykonávali. 

  Takže v roce 1989 měli disidenti publikum předpřipravené. Dneska se situace opakuje v opačném gardu. Co bylo tehdy dobré je teď špatné ba nehorší a co bylo špatné, je vynikající a nekritizovatelné. Ten obrat trval poměrně dlouho než aby si toho běžný člověk všiml. Urychlila ho situace v našem Spojeném Západě", kde se dostali k moci nevolení úředníci EU, kteří se ve vlastním zájmu podvolili novým trendům z USA. Green Deal, multigenderita, mulltinacionalita, hyperkorektnost, kvóty  atd. 

    Ony ty trendy vlastně moc nové nejsou. A hlavně nejsou jenom z USA - těmi pochybnými filosofiemi byl zaplaven celý západní svět. USA je největší velmoc hospodářsky i vojensky na světě. Snad kromě Číny, ale tam přesné zprávy nemáme. Každá velmoc má přirozenou tendenci se stát ještě významnější velmocí a tak se pokouší dostat do sféry svého vlivu své okolí. Dělal to Sovětský svaz, dělá to Ruská Federace a pochopitelně to dělají USA, která s tím vlastně od výhry v II. světové válce nikdy nepřestaly. Ale to snad každý ví. Co ale asi neví, že když se to s vychvalováním předností a zastíráním něčích chyb přežene, má to zcela opačný účinek.

   Takže už tu máme skupinku "nepodvolených" nenávistníků ke všemu ruskému - nijak nerozlišují ruské a sovětské, respektive komunistické a nenávidí i ruskou kulturu, skupinu lidí, kterým jsou tyhle tahanice lhostejné a starají se hlavně o to, aby se měli oni sami dobře a dopředu do budoucnosti raději moc nehledí s průpovídkou "nějak bylo, nějak bude" a nakonec stále rostoucí skupinu těch, kteří už prohlédli o co jde Západu. Možná, kdyby naši současně fungující propagandisté tak netlačili na pilu a nesnažili se tak úpěnlivě umlčet všechny kritické hlasy nebyla by ta skupina tak velká. 

   A stejně je to i s motivací té "protistátní" nátlakové skupinky. Když se ale na to tlačí moc, někteří lidé se distancují, protože se bojí stávajícího režimu. To nejsou ti praví disidenti, nejdou na krev. "Protistátní" je v úvozovkách, protistátní to totiž není, je jenom protirežimní, proti současnému režimu a naopak se o větší státnost, přesněji řečeno samostatnost republiky snaží. Jsou to jacísi novodobí "národní buditelé". Jejich protivníci se ohánějí stejně jako komunisté mezinárodní spolupráci (Proletáři všech zemí, spojte se!") ale ve skutečnosti jde o pokus USA  zaujmou pozici jediného hegemona poté, co se po rozpadu SSSR začaly domnívat že je k tomu vhodná doba. Čína i tam na východě sice tiše sílila, ale USA se domnívaly, že do mezinárodní politiky ještě dlouho nezasáhne. Po několika nepříliš úspěšných pokusech se uplatnit na Blízkém Východě se snaha Ameriky soustředila na Evropu. 

   Amerika si částečně podřídila lídry EU a ta, pomocí peněz vybraných od svých členů si sobě připoutala nejen politickou reprezentaci ale i ekonomiku jednotlivých členů Unie. Uplácením a vyhrožováním, že uplácet přestane. (Např. Andrej Babiš.) Ale to bylo USA málo, k pocitu jediného vládce světa, světového četníka jak se kdysi říkávalo, chyběl ten pocit absolutní moci. Z Afganistánu se museli stáhnout, patová situace jednak Státy vyčerpávala finančně, jednak to stálo životy amerických hochů i když tam byli angažováni i ostatní členové NATO. 

   Proto byla už v roce 2014 zahájena akce na rozbití Ruské Federace, která podobně jako Čína přes všechny nepořádky uvnitř země sílila hospodářsky i vojensky. Majdan, následně Oděsa a Donbas a Lugansk a tam byla otevřena vice méně zamrzlá fronta mezi ukrajinskými nacisty (nacionalisty) a tamními převažujícími ruskými obyvateli, kteří se bránili násilné ukrajinizaci.  Začátek provedli politici EU a Západu vůbec podporou ukrajinských nacionalistů během nepříliš uvěřitelného Majdanu a neuskutečnitelnými sliby, že Ukrajina bude přijata do EU a NATO, přesto, že dohoda po odchodu Ukrajiny ze svazku SSSR zněla, že se Ukrajina k NATO nepřipojí, zůstane neutrální a že se vzdá jaderných zbraní. 

   Možná by se vše podařilo, kdyby Západ tak netlačil na pilu. Výsledkem tlaku bylo, že Rusko zabralo Krym, protože se tam chystalo vybudování námořní základny USA. A protože Ukrajina, poté co byli do čela státu zvoleni "vhodní lidé" začala chystat osvobození převážně ruského Krymu. Rusko přešlo od neoficiální podpory Doněcka a Luganska (zelení mužíčci) k otevřené vojenské agresi pod názvem "speciální operace". Původní předpoklad, že se RF podaří obsadit Kyjev a sesadit vládu bleskovou operací hanebně zklamal z mnoha důvodů. 

   Válka tak přešla do opotřebovací fáze.  Ta se vyznačuje hlavně dělostřeleckými a raketovými přestřelkami, při kterých trpí hlavně civilní obyvatelstvo na obou stranách fronty a ´pochopitelně umírají vojáci. Ukrajina je masivně podporována Evropou a Amerikou masívními dodávkami zbraní a informacemi ze špionážních družic, kde je Rusko dost pozadu, hlavně organizačně. Poslední dobou i příchodem zkušených západních žoldnéřů hlavně z Evropy. 

  Toto pochopitelně nemohlo zůstat bez následků. Západ na Rusko uvalil spoustu hospodářských sankcí, které narušily chod společných podniků v Rusku ale i na Západě. A hlavně z Ruska se dodává do Evropy plyn a ropa. Jako obrana Ruska následovalo přiškrcení kohoutů s oběma komoditami, což ještě na Západ (Evropu) zatím nedopadlo plnou silou.- 

  Neboli Západ začal příliš tlačit na pilu s následkem, že se Rusko sblížilo s Čínou proti Západu. A zdá se, že se ke straně Západu moc třetích zemí (i velkých) nepřipojilo. Jednak potřebují ruskou ropu a plyn a jednak se k USA nepřipojují proto, že s nimi mají své neblahé zkušenosti a ve svém okolí zřetelně vidí, jak to dopadá, když někdo flirtuje s strýčkem Samem a chtěl by si žít po svém. 

 

   Nebo takové antiwaxerství. Přišel Covid -19 a po začátečním šoku, kdy kdekdo pobíhal, mával ručičkama a nevěděl co se má dělat tak vláda nakupovala předražené vakcíny a roušky. Tlačila na pilu. Dneska už víme, že to sice epidemie je, ale s trochou rozumu se dá infekci předejít. Tenkrát se nevědělo, přicházela vlna za vlnou a lidé umírali. A byli tady lidé, kteří se očkovat nenechali. Ne a ne a ne! Takže se zaváděla donucovací opatření. Antiwaxeři se zabejčili a argumentovali třeba jako doktor Hnízdil:  „Dát se dobrovolně očkovat, abych mohl cestovat, je asi stejná blbost, jako dát se dobrovolně zmrzačit, abych mohl parkovat na místě pro invalidy“. To to bouchlo! Dodnes se neví, zda je C-19 vskutku tak nebezpečná, a na obou stranách fronty se manipuluje se statistikami a nikdo pořádně neví, kde je realita. Mrtvých ale byla spousta.  

  Jenže tenhle způsob argumentace, že je to jen chřipečka a všechny statistiky jsou zmanipulované je klasický případ tlačení na pilu. Protože kolem mě lidé dostávali covid, někdy běžný, jindy těžší a pak se uzdravovali, někteří dost dlouho. Očkovaný penzista ten covid nedostal a musel pracovat často za nemocné. Což mi nevadilo, ale popírá to argumenty antiwaxerů. Takže mám osobní zkušenost a tu mi žádný Hnízdil nebo Beran nevezme. A stálo to jeden hlas pro doktorku Zelenou, která jinak mluvila velmi rozumně, ale jakmile přešla na téma Covid, stala se z ní zneuznaná odbornice a  antiwaxerská fúrie. Bez ohledu na to, zda má nebo nemá pravdu, příliš tlačila na pilu. A to není dobré. Takže v druhém kole se rozhodnu mezi "lhářem a alkoholikem". Ublíženou osobu nechci.

  Ale proč se článek jmenuje tak zavádějícím způsobem když je to jenom výčet událostí za poledních za cca 10 let. Vždy, když je třeba světu něco moc dokázat nebo udělat to skončí držkopádem. Občas se dívám na Youtube na série "Smolný den", "Den blbec", "Blbci v práci", "Idioti na silnici" atd. Děj v těch několikavteřinových filmečcích bývá podobný: Někdo chce ukázat svému okolí, světu a blízkému vesmíru jak je obratný, silný, chytrý atd. A končí to pádem na hubu, pádem mobilu do kanálu nebo do moře, zbouráním stěny v domě, kde jste chtěli udělat jen malou dírku, rozbitím nezabrzděného auta atd. atp. Nejraději mám na tato témata selfíčka. To si nastavíte mobil, zapnete nahrávání a jdete udělat nějakou pitomost. Sebeprezentaci v tom pravém smuslu slova. 

   Zatlačíte na pilu, aby to bylo zajímavé - a ono to nakonec zajímavé je. Pro ostatní. Pro ty, kterým pohled na cizí neštěstí udělá dobře. Necháte se nafilmovat jak devastujete volební lístek - a ono se pak zjistí, že je platný. Nechat to tak, mohl mít Tomio O. o pár procent více. Takhle má o nějaké to malé procentíčko více TOP09 nebo kdo to pověsil na síť. I dvojsvetrová dvojblbka si zgustla. Inu - když se dá příležitost si zgustnout, málokdo odolá.

 Inu, narcisové.

Last selfie (Made in AI.)