Hlášení o protivládní demonstraci v Ostravě

Pod přísným dohledem policejního psa

  Poslední dobou si připadám jako nájemný fotograf. Co demonstrace to fotografování. Do Prahy jsem si netroufl,  protože se snažím doléčit natržený stehenní sval - staré nemehlo zakoplo na schodech. Takže jsem absolvoval už třetí demonstraci proti vládě. Tentokrát svolanou do  Ostravy Tomio Okamurou.

   Byla podle počtu demonstrantů letos zatím největší, i když se s Václavákem nemůže vůbec srovnat. Tentokrát se mi těžko odhaduje kolik tam bylo lidí, ale víc než tisíc jich bylo. A hned zpočátku je Tomio pěkně nažhavil. Samozřejmě že používal všechny povolené fráze a postupy - ale to dělá každý dobrý táborový řečník. A Tomio Okamura je řečník dobrý, i když ne tak dobrý, jako Jindřich Rajchl. Měl projev na začátku, takže úplný začátek jsem nestihl v domnění, že na počátku budou takové ty uvítací řeči. Nebyly žádné, už 14:07 kdy jsem dorazil Tomio burácel v plné palbě. V podstatě řekl všechno podstatné,  ostatním moc témat nenechal. Ale přece jen ještě bylo o čem mluvit. Novinářka Lenka Procházková vzpomněla, kolikrát už nás vláda zklamala. Nejen tahle, ale i vlády předchozí. Mluvila hlavně o potřebě svobody. Po jejím projevu jsem měl šanci s ní prohodit pár slov a konstatovali jsme spolu, že jsme už oba dost staří na to, abychom měli nějaké přehnaná očekávání. Lenka je o tři roky mladší,  ale vypadá nejmíň třikrát líp, než já. Pak jsem chvíli fotil lidi, než mě vyvedla ochranka. 

   Tedy nevyvedla, slušně mě požádala, ať opustím zapáskovaný prostor, protože nemám novinářskou akreditaci. Takže jsem musel jít "dále od podia dále" a fotit všechno na dlouhé sklo a nad hlavami demonstrantů. Vzhledem k tomu, že jsem zvyklý fotit zvířátka a k nim taky člověk obvykle nemá optimální přístup mě to znechutilo jen trošku. Řečníci mohli mít ty portréty lepší. Tak mají takové jaké mají. Co mě ale zarazilo, že až SPD si pořídilo ochranku. Při dvou předchozích demonstracích tam žádná ochranka nebyla. Tak jsem dumal, jestli se pan Okamura bojí a koho či čeho se vlastně bojí.

 

    Mluvil i  Jiří Janeček, představitel hnutí Chcípl pes, nyní jenom Pes, který vzpomněl jako jediný covidovou aféru a vyzval lidi k jednotě. Naštěstí nepoužil slova "semknout se", protože na to jsem silně alergický. Kdykoliv se něco nehezkého přihodilo, vždy se v EU hovořilo o nutnosti se semknout. A zdá se mi, že semknout si můžeme tak leda půlky, když máme z něčeho strach. Mluvil docela jímavě až na to, že se několikrát zmínil o "Nečasově vládě", která už pár let neexistuje. No, asi mu to nějak utkvělo v paměti

. 

   Pak vystoupil i bývalý ředitel Bohnické psychiatrické léčebny, MUDr. Ivan David, nyní europoslanec a mluvil dobře. Kupodivu k mluvení nepotřeboval ruce. O tom, že třetina europoslanců jsou idioti, třetina zbabělci a poslední třetina neví, o co při hlasování běží a tak zdvihají ruce podle stranického klíče, protože chtějí být příště zase zvoleni. Ty idioty mu docela věřím - je přece psychiatr a měl by to bezpečně poznat.

   Mluvil i Jaroslav Bašta, kandidát SPD na presidenta. O národní hrdosti a o tom, že se nechceme nechat zatáhnout do války. Témata byla rozličná a obecně známá a setkávala se se souhlasem demonstrantů. Nakonec - přišli tam proto, aby slyšeli to, co je zajímá, co chtějí slyšet. Ceny energií, jakým způsobem se tvoří, a proč nechce vláda jít proti ustanovení EU O nutnosti soběstačnosti ČR i v oblastech, kde soběstační nejsme. O potřebě se domluvit i Ruskem, pokud to bude výhodné. (Bylo by.) Neslyšel jsem nic, co by mi vadilo. 

   Plány jsou to sice  hezké, ale jejich realizace bude asi velmi obtížná. Pro začátek by bylo potřeba, aby tato zkorumpovaná vláda odstoupila bez náhrady, presidentem byla jmenována dočasná vláda odborníků a byly vypsány předčasné volby. Jestli se to povede nevím, spíše ne. Podle mě je potřeba počkat, až inflace dostoupí do výše, která bude vážně ohrožovat životní úroveň většiny občanů. Pak budou demonstrace mnohem větší a bouřlivější. A hlavně je potřeba se vnutit do mainstreamových médií, protože běžný občan je zvyklý si večer na sebe pustit TV, kde je mu vymýván mozek neuvěřitelným způsobem. Nenamlouvám si, že si podstatná část populace vyhledává informace i odjinud. Nevyhledává. Hypnoticky zírá na TV a v autě poslouchá Radiožurnál. Tam funguje vše podle poučky, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. 

   Doslechl jsem se, že Mgr.Petr Bohuš, zkušený TV novinář dnes na demonstraci v Praze navrhoval, aby se jeden kanál ČT přidělil alternativním názorům, když ostatní jsou jen provládní. Dobrý nápad, ostatní uměle (bez reálné potřeby) vytvořené kanály totiž podle mé ženy - já se na TV nedívám, nemám čas - vlastně nemají co vysílat a do nekonečna opakují různé seriály a filmy nebo tendenčně řízené debaty. Ono už jen slovník oficiálních zpráv je tendenční. O referendu na obsazených územích Ukrajiny zásadně hovoří jako o "pseudoreferendu", aniž pro to mají nějako skutečné důkazy. 

    

   To je tak asi všechno, nějaké názory se určitě objeví na netu a budou rozličné. Čtyřikrát jsem obešel náměstí A fotografoval. Není to zas tak snadné, když se snažíte nepoškodit si hojící se stehenní sval. 

   Na náměstí byli lidé různí, řekl bych, že to byl průřez všech věkových kategorií. Mladí, mladí rodiče, lidé středního věku, někteří lépe a jiné hůře oblečení i staří lidičkové o berlích a na vozíku. Zvláštní typy tam tentokrát moc nebyly, jen jeden pán kmetského věku ozdobený bujným sněhobílým plnovousem uprostřed davu, ale toho se mi pořádně sejmout nepovedlo.  Státní televizi jsem nezaznamenal, ale prý se tam před začátkem mihla. Jedná profesionální TV tam byla PRIMA NEWS, která dokonce dělala rozhovory s lidmi, Ale ve zprávách žádný rozhovor nebyl

   Takže podle mě nejhezčí obrázek je ten v perexu. Pejsek má asi bolavé nožičky a tak ho jeho páníčci přivezli ve speciálním kočárku pro mazlíčky. Aby si i on užil demonstrace. Inu, ta němá tvář se má kolikrát lépe než my.

   Neodpustím si profesionální poznámku. Ozvučení bylo opravdu masivní, reproskříně  měly velmi výkonné výškové sekce, takže vydržet se dalo tak od třiceti metrů dál od nich nebo za nimi. Když jsem potřeboval projít blíž, zbaběle jsem si zacpával uši. Jak to vydrželi ti, co stáli před sestavami nechápu. Museli přijít domů a zvoní jim v uších asi až do teď. Inu čeho je moc, toho je příliš. Patrně to ozvučoval zvukař, který obvykle odbavuje technopárty a už výšky neslyší. 

Obrázky lze rozkliknout na větší.

Pozn.: Přikládám pár obrázků z Prahy, Měj jsem tam spřízněného špiona s foťákem a ten mi poslal naprosto neretušované fotky z dnešního (včerejšího) Václavského náměstí.   

 

 

foto Schumacher

Policie - co tu děláte s NATO?

Z nadhledu

Kontra demonstrace u Muzea