Základní Zákony Života

Přežij, buď nejsilnější a množ se.

Žer, nebo budeš sežrán.

Větší pes mrdá!

  Jsou to surové věty a paní a dívky by je snad ani neměly číst. Hlavně ty dnešní se sociologickým kursem, kterému občas omylem říkáme "vysoká škola". Naše babičky a prababičky obvykle vysokou školu neměly, ale věděly to bezpečně. Z praxe. 

   Tak to funguje od počátku organického života na Zemi. Už první životaschopné chomáčky slizu v horkém bahně tehdejší Země, v atmosféře bez kyslíku, ale s vodou,  přežívaly protože dokázaly z anorganického materiálu využít to co jiné nedokázaly a proto se zvětšovaly a dělily. A jiné dokázaly ty první využít pro svůj růst a množení, protože v nich byly anorganické látky ve vyšší koncentraci než v okolním prostředí. Tak vznikli první "rostliny" a "dravci". a vývoj šel přes různé katastrofy dál a dál. 

  Přeskočím nyní 3 - 4 miliardy let. Ekosystém, který existuje dneska ovšem funguje podobně. Jsou tu rostliny které v symbióze s bakteriemi využívají anorganické látky, býložravci, kteří se živí rostlinami a dravci, kteří se živí býložravci. Je to samozřejmě zjednodušeno až na kost, nejsem přírodovědec. Každé obsaditelné prostředí, nika, je využito nějakými speciálními formami života, které spolu bojují o přežití. Bojují nebo kooperují, pokud je to pro ně užitečné. Život je v horkých pramenech v mořských hlubinách i v ledové vodě pod krami zemských pólů. A samozřejmě ve všech ostatních myslitelných prostředích. Třeba v lidském těle. Bakterie v tlustém střevě i mikrobi v krvi člověka. A všechny zmíněné formy života, v běžném pohledu člověka nepozorované mají tři způsoby, jak přežít. Jednak růst a být "silné", dokázat se přizpůsobit prostředí a nezahynout - a množit se, aby zachovaly svůj rod - genetický kód. 

   A pokud připustíme život i mimo Zemi - a je nanejvýš pravděpodobné, že existuje, bylo by spíš hodně nepravděpodobné, že by nikde jinde v těch nepředstavitelných počtech možných světů neexistoval a  který je založený třeba na jiném než uhlíkovém základě bude mít právě tyto tři podmínky své existence. Růst, přizpůsobovat se a množit se, zachovávat svůj genofond. Jak vypadá a jestli by ho případný návštěvník ze Země vůbec poznal nevíme. Ostatně - pokud se podíváte do makrosvěta, třeba hmyzu nebo do hlubin oceánu zjistíte, že je pro nás stěží představitelný - byť je přítomen tady na Zemi, můžeme ho vyfotografovat a zkoumat. Ať bude jeho existence pro nás jakkoliv podivná a špatně představitelná, bude zachovávat tři zmíněné zákony aby mohl existovat. 

   A o ty tři zákony života jde. Na nich je ve skutečnosti organický život založen. To, že jsme si pro pochopení neskonale silnějších sil než jsou ty naše už v pravěku vymysleli Bohy je nepodstatné. Že jsme vytvořili pyramidu, vedoucí k absolutistickým vládcům je irelevantní. Filosofie a politika, pokud si neuvědomuje tyhle zákony, je jenom pustým žvaněním, ohýbáním slov a vytváření nových, nic neznamenajících pojmů. V umění se většinou připomíná právě ten trojitý zákon. Celá civilizace, kultura a dokonce i věda musí tyhle tři zákony brát na vědomí.

 V přírodě vidíme, že jsou dodržovány. Protože když je nějaký druh přestal dodržovat, jednoduše vyhynul. Všechny zbývající vlastnosti života jsou jen podzákony. 

   Všechny pojmy jako demokracie, despocie, anarchie. Náboženství, filosofie, nauka a věda. Asexualita, homosexualita, transsexualita. Pokud není schopná plodit potomstvo, zůstává v populaci početně stabilní jako odchylka od normy. Porucha. Kdyby třeba homosexualita přerostla určité procento, rasa (druh) postupně vyhyne. 

   Někteří ptačí samci jsou nádherně opeření a samičky se  o ně ucházejí. Podle vybarvení a hojnosti peří poznávají vitalitu samce a pro oplodnění si vyberou toho nejperspektivnějšího. U mnohých jiných druhů je to podobně. I u lidí, jenže tam sí samička vybírá třeba toho, kdo má nejdražší auto nebo nejtučnější bankovní konto. Byť je to fyzicky malý, tlustý a plešatý člověk. Ale otěhotní třeba raději se svalnatým zahradníkem. Fyzická stránka věci, geny a schopnost zabezpečit potomstvo se prostě oddělí. Ale výsledkem instinktů je to potomstvo mít a kvalitní. Ti, kteří z nějakých ideových, náboženských nebo egoistických  důvodů potomstvo nemají, vyhynou. Pokud jich bude nadkritické množství, vyhyne třeba celá rasa nebo i druh. 

  V životě vyhrávají ti silní, obratní, chytří. Kteří dokáží ty méně chytré, obratné a  slabší využít pro svůj prospěch. O to je lidská společnost. A třeba i společnost lidoopů. Alfa samec má svůj harém a vybírá si, se kterou samicí se bude pářit. A ty mu nadbíhají, protože chtějí mít zdravá a silná mláďata a pod ochranou náčelníka tlupy. Když se vrátím k nahé opici, člověku - co všechno jsou schopny ženy  udělat, aby o ně projevil zájem vhodný muž? Oblečení, líčení, zvětšování prsů atd., atp. Původní účel je pořízení si kvalitního samce, aby mohla úspěšně odchovat kvalitního potomka. Aby je hmotně zabezpečil. Všechno ostatní je jenom způsob, jak toho dosáhnout. U některých zvířat to jej jiné, tam samec slouží jenom jako oplodnitel a předává geny. Ale jak vidět i to je funkční schéma, pokud druh doposud nevymřel.

   Kromě konkurence je tu i kooperace. Jednak v druhu samém, býložravci vytváří stáda, která jsou schopná se vzájemně ochraňovat před predátory. Mraveniště či úly včel. Hierarchie, kde jsou jedinci už geneticky predisponovaní pro určitou činnost pro úspěch celku. Nic jiného dělat nemohou. (Královna, trubci a dělnice. nebo dělnice a vojáci u termitů). Nebo jiný druh, třeba ptáci kteří odstraňují býložravcům ze srsti parazity případně rybičky které čistí tlamy těch velkých.

   U lidí to byly tlupy, později osady, vesnice, městečka a státečky. Ne moc velké, aby vůbec mohly kooperovat. Jejich velikost záležela na morfologii krajiny (jednotlivá údolí v hornatém kraji) a taky závisela  na velikosti území, které bylo schopno uživit daný počet jedinců.  U nepříbuzných druhů to byla třeba domestikace psů, koček a dobytka. Nebo třeba zmíněných včel. Vzájemně výhodná spolupráce.

   Později se vyvinula i specializace u lidí. Lovci, zemědělci, kováři, vojáci. Ale vždy na základě vzájemné výhodnosti. I kněží, kteří se vyvinuli ze šamanů. A vládnoucí třída, která organizovala život společenství. Pokud to dělala dobře, společnost sílila a pracující zbytek populace je dokázal uživit, fungovalo to. Jakmile se to uspořádání stalo neživotaschopným, nastávaly změny. Obvykle cestou revolucí i když se jim tak začalo říkat až později. A tohle trvá dodnes.

   V dnešní době ´všeobecné fyzické mobility ten vládce nemusí být vůbec příslušníkem ovládaného národa. Dokonce ani "šlechta" se svými vojáky ne. A už vůbec ne kněží - tedy inteligence. Svět je provázaný penězi. Jenže peníze mohou být platné jenom tehdy, když jsou podloženy jinými hmotnými statky nebo prací. Jenže dneska to přestalo platit, Peníze, když jsou třeba se vytisknou a nejsou kryty ničím. Jsou to bezcenné papírky nebo dokonce jen čísla v počítačích. A proto je svět v takovém stavu, v jakém je.

 

   A ještě krátce o parazitech. Je to skupina, která jen využívá svého hostitele pro svůj prospěch a nic mu nedává. Nejedná se tedy většinou o kooperaci. Jsou tu s námi odjakživa. Nosíme si je ve střevech, v ústech, v krvi. To jsou symbioti, kteří nám jsou ku prospěchu. Jejich strategie je využít hostitele, množit se co nejvíce a obsazovat nové a nové hostitele. 

 

   Ovšem nesmí svého hostitele oslabovat a zabít dřív, než se rozmnoží a jejich potomci si najdou nové hostitele. To je strategie všech mikrobů a dokonce i virů, které se bez hostitele neobejdou vůbec. Mimo něj jsou to vlastně jen agresivní genetické informace, něco na pomezí života a neživota. Jejich hlavní strategie přežití je množení a modifikace, protože vyšší organismy proti nim stále bojují na mikrobiální úrovni a dokonce i na úrovni jedinců. Desinfekce, vakcinace. Takže se viry snaží vypadat jinak, trochu jinak se chovat. Ne, že by to dělaly vědomě, žádné vědomi nemají. Ale tím, že vytvářejí v obrovských množstvích své nmutace, náhodně nepřesné kopie a vzniká možnost, že některé z nich se ukáží být života schopnějšími a přežijí. A tenhle proces tu už běží cca čtyři miliardy let. A nepřesně řečeno - jsme po předlouhém vývoji jeho posledním výsledkem. My, lidé. 

  Jsme výsledkem evoluce, veleúspěšným úspěšným druhem ale ne pány světa, Jsme jeho součástí a měli bychom si to v každém okamžiku uvědomovat a nepřikládat příliš důležitost jiným, malým věcem.