Žvaňte klidně dál, já si to už přeberu... (2)

 Na netu - a je jedno jestli na nějakém oficiálním webu nebo blogu jsou kromě článků í reakce čtenářů. Ty čtu velmi výjimečně, dokonce i na blozích, které mají hlavu a patu. Připadají mi jako jedna velká hospoda, kde se sejdou u jednoho stolu lidé podobného ražení a vzájemně si přizvukují, přičemž u vedlejšího stolu mají jiné téma. Odborníci tomu říkají komnata ozvěn nebo názorová bublina. Člověk má tak nějak raději, když s ním okolí souhlasí a potvrzuje jeho názor ať je to kdokoliv. Proto je třeba si sednout takovému stolu, kde vám bude stále omílané téma nejméně vadit. A když už tam bude moc velká nuda, tak si přesednout. 

   Jedině velké "dějinné události" na malou  chvíli synchronizují všechny názory a hospoda chvilku mluví jedním jazykem. Trvá to jen opravdu jen chvilku, protože pak se začnou ozývat hlasy, že to je jinak než právě říkali v televizi protože v rozhlase říkali něco jiného. Nebo psali na netu, pokud ta hypotetická "hospoda" je složena z návštěvníků vyšší informační gramotnosti. A nastane "rozmanitost názorů", diskutéři se rozdělí podle vnitřního přesvědčení a letory a nastane buď souhlasné mručení nebo lítý boj. 

DRUHY DISKUTÉRŮ

Obyčejný, běžný

Vyjádří se k článku, pochválí nebo vyjádří nesouhlas, případně navrhne nějaké upřesnění nebo jiný pohled. Pokud se objeví někdo s jiným názorem, přečte si jej, vysvětlí mu svůj názor a tím skončí. Má zažito, že lidé mohou mít na stejnou věc různé názory a že to není on, který je nositelem jediné nezpochybnitelné pravdy. 

Zaťatý - buldok.

   Když napíší, co chtějí a nedostane se jim souhlasu většiny, začnou psát stále delší reakce, s více citacemi a odkazy na známé osobnosti nebo instituce. Odkazy a citace jiných veličin jednoduše odmítají, většinou s posměchem. Kdy se najdou dva nebo tři s odlišnými názory, zakousnou se do sebe jako buldoci a nedají se od sebe odtrhnout. Jejich zápas o názor zanedlouho přestane ostatní zajímat a obcházejí je. Snaží se je nedráždit aby se náhodou nedostali do rvačky taky.

Ironik posměváček.

   Jakékoliv vážné téma dostane na rovinu humorných poznámek a vtípků. Někdy na hranici pochopitelnosti, že to vypadá jako slova míněná vážně. Pokud to nedělá vytrvale, je osvěžením diskuze. Pokud to dělá pořád, přestanou si ho ostatní diskutující všímat. Jemu to ovšem málo vadí a "humoruje" dál.

 

Děd Vševěd.

   Všude byl, všechno viděl a některé věci dokonce dvakrát. Jeho vědění bývá nalezitelné na Wikipedii někdy doslovně, protože často poučuje ostatní systémem Ctrl+C a Ctrl+V. Pokud svou vášeň poučovat udrží v rozumné míře, bývá užitečný, neb ostatním nabídne vědomosti, které by jinak museli pracně vyhledávat.

Tapetář.

   Do diskuze kopíruje obrovské kusy textu z jiných zdrojů, čímž se diskuze stává nepřehlednou ale on má pocit, že je "platným členem společnosti". Na upozornění, že by snad stačil odkaz na půlvodní pramen reaguje tak, že tapetuje dále, ale nakonec ten odkaz uvede.

Troll klasický.

   Najde si svou oběť a tu se snaží zesměšnit, urazit, prostě nějaký způsobem g= ji dostat do konfrontace se sebou samým. Bývají to velmi chytří lidé a tím, jak ty druhé dostávají do varu se báječně baví. Lidé prostšího jednání (ne hloupí, ale bezelstní) mu na způsob komunikace naskočí a troll si vychutnává svou intelektuální hostinu. Pokud se jeho oběť rozhodne nepokračovat s ním v komunikaci,  obvykle ubere, omluví se - a pozvolna začne znova. Dokáže zničit jakoukoliv diskuzi a spoustu lidí znechutit. 

Typ ROM.

   Je to člověk, který má svůj názor už pevně daný, neměnný, zadrátovaný a na jakékoliv argumenty zvenku odpovídá většinou tvrdým odporem. Většinou je to člověk starší. Jsou to lidé, kteří považují některé děje za alternativní a jsou přesvědčeni, že zbytek světa se prostě mýlí. Waxeři nebo antiwaxeři, putibnovci a antiputinovci, obhájci USA či antibidenovci atd. 

   Mám vyzkoušeno, že když se s nimi bavíte na jakékoliv jiné témata, která nemají v hlavě vypálená systém Read Only Memory jsou zcela normální, většinou dokonce milí a příjemní. Nazývat je ruskými trolly nebo Svědky covidovými je počínání zcela kontraproduktivní. Ty prostě nepřeprogramuje nic - snad otevření jen hlavy a vymytí mozku UV zářením dočista do čista. Viděl jsem ten postup v životě jen párkrát a výsledkem byl člověk s nejistým názorem na cokoliv, protože si je vědom, že věci mohou být úplně jiné, než se mu jeví..    

Diskutér trpící písmenkovou diarrheou.

   Je to bohužel poměrně rozšířený typ diskutéra. Sice nemá k tématu diskuze co dodat, ale dodává, protože cítí vnitřní přetlak, který by mu mohl narušit psychickou rovnováhu. Není zlý, ale on prostě "musí". Prázdná slova bez myšlenky nebo názoru. Taky se říká "mlátit prázdnou slámu". Lze ho jen přetrpět.  

Grammar.

   Je to diskutér, kterému je jedno, o čem se diskutuje, ale musí to být mluvnicky a slovně logicky správně. Jak s ním vyjít? Omluvit se mu. Pak už vás nechá na pokoji.

Pamětník.

  To je ten, který děje, ke kterým se váže diskuze pamatuje osobně. Většinou stařík, který si někdy už nepamatuje, co měl včera k večeři nebo jak se jmenují někteří jeho bývalí známí, ale co se tehdy dělo si vzpomíná  naprosto přesně. Sice nezná přesné datum (musí se pak podívat na net nebo do knih na některé články o té události), ale zbytek se mu, ať chce nebo nechce, vybavuje velmi barvitě. Nelze ho přesvědčit, že to bylo jinak - on si to totiž pamatuje. Sice jenom to, u čeho opravdu byl osobně, co viděl na vlastní oči, slyšel na vlastní uši, pamatuje si i vůni a chuť těch záležitostí, ale v tom ohledu je podobný diskutérům typu ROM. Takže ho dost znechucují články různých dějepisců, expertů, znalců, analytiků a jiných "mluvících hlav, které se ho snaží přesvědčit, že to bylo jinak. Tyhle vzpomínky se nedají žádnou propagandou, žádným vymýváním mozku vymazat. 

   Přiznám se, že patřím do téhle kategorie. A platí to i pro události nedávné, nevím sice kdy byla druhá ostravská protivládní demonstrace svolaná JUDr. Rajchlem, ale vzpomínám si přesně na jeho kolínskou, když jsem, s ním mluvil.

   Mohl bych pokračovat dále, stanovovat další kategorie a podkategorie, ale ty si ve své hlavě už vytvořil snad každý a zařadil tam ty diskutéry, které zná. 

Takže závěrečné poučení:

Diskutujme, pokud můžeme. Nic netrvá věčně.

Zatím jsme pořád spíše v zemi krále Miroslava.