Dobrodějové

   K základu slova dobro je k dispozici několik příkladů jeho dokončení. Dobrodruh, dobromysl, dobropis... (Dobrman do toho nepatří.) Problém, je v tom, že dobro si každý představuje jinak. Třeba tak jako ten pán v okamžiku, kdy zuřivě šátrá železným pohrabáčem pod postelí a celý rudý křičí

"Tak už sakru vylez, ty zatracené koťátko, já tě přece jenom chci pohladit!"

  Ty vzácné okamžiky kdy na YT vidíme, že jsme lidi a ne mašinky na vydělávání a utrácení peněz mě dílem dojímají, dílem iritují. Iritují v okamžiku kdy někdo dává bezďákovi  nové šaty, něco k jídlu a pár dolarů - a někdo jiný to pečlivě natáčí a pak vyvěsí na YouTube. Nevím jaký má pak ten dárce pocit, když se na sebe dívá, jestli je se sebou spokojený. Jestli je na sebe hrdý. Asi ano., jinak by to nedělal. Pocit velké  trapnosti mám za něj já. 

   Stejná trapnost je, kdy se na nějaké slavnosti předává potřebným šek na dobročinné účely, pořádně zvětšený, aby byl čitelný i na TV obrazovce, navíc ti, kteří si šek před objektivy předávají nemívají na celé záležitosti příliš velké zásluhy. Dělají to většinou dobře oblečení,  obtloustlí "činovníci". Sebeprezentace.  Na to pasují jen dvě slova: "Sebechvála smrdí!" 

   Do podobné kategorie patří ty televizní reportáže, kde se předává invalidovi vozíček nebo peníze na léčení, na který přispěla ta nebo ona TV, dobročinná organizace či nějaký úřad. Invalida nebo matky těch postižených dětí děkují - jim to ulehčí jejich těžký život. To je dobře. Mě jen mě napadá, co bude s těmi, které si TV k natočení reportáže nevybrala. Těm bude - inu - pořád stejně. A věřte, že jich je násobně více, než těch obdarovaných.¨

   Pak je kategorie docela pěkných videí. To když se někdo po dlouhé době vrací z nemocnice, vojenské mise nebo podobných akcí a doma se něj těší děti, staří rodiče, sourozenci, přátelé a někdo zorganizuje "překvapení". A ti navrátivší se se schovávají a objeví se, až jsou tam všichni, kteří na ně čekají. A nastane radost veliká. Není hraná, je spontánní. Nejpřesvědčivější je to u zvířátek. Ta se neumí přetvařovat. Pes, který se chová ke svému člověku ostražitě, ale když ho pozná, neví jak má tu radost se shledání vyjádřit. Šílí. A stejné je to u dětí. Ale i dospělí mají obrovskou, nelíčenou radost. Tahle videa jsou na mé stupnici hodnot spíše v kladné polovině. I když se tam často pláče štěstím.

   A potom jsou videa, která mě opravdu dojímají, Bez legrace, dojímají. Jsou to většinou záběry z dálky, z pouličních, domovních nebo palubních kamer. Kdy k nemocnému dítěti hasiče přijede několik hasičský vozů a pozdraví ho na jeho narozeniny houkáním. Nebo když postiženého kluka vezmou sportovci na hřiště a on provede slavnostní vhoz nebo výkop. Nebo mu dají pro něho ušitý dres. Ta děcka z toho mají obrovskou radost - a já taky.  

  Případně, když řidič v Rusku zastaví a převede přes cestu babičku, která už nemůže přes sníh na druhou stranu cesty.. Nebo americký kamioňák, který sebere z živé několikaproudé  silnice zmatené ztracené koťátko a vezme si ho domů. Nebo japonský policista, který nekompromisně zastaví dopravu na rušné křižovatce a stařečka přenese na svých zádech. A auta i motorky disciplinovaně stojí, než je akce ukončena.

   Nebo drsní motorkáři, kteří vytáhnou ze stoky bezradnou ovci nebo opatrně přehodí přes ohradu hříbě, které se nějak dostalo ven a neumí zpátky za mámou. Nebo hasiči loví malinké kačenky, které napadaly do kanálu a jejich matka pobíhá zoufale kolem. Liška nebo medvěd, který strčil hlavu do nějaké nádoby a nemůže si ji sundat. Slůně nebo pardál spadlí do zděné jámy. Tele které se topí v rozbouřené řece. Pes plující na ledové kře. Spousty lidí, kteří zachraňuji zbloudilé velryby, které ztratily orientaci a dostaly se na mělčinu. A tak dále a tak podobně. Tehdy si říkám, že opravdu zasluhujeme název Homo sapiens.

   Všichni ti zachránci nečekají vděk zachráněného zvířátka nebo i človíčka. Když je zvířátko ve stresu pokouše, nevadí jim to. Dělají to proto, že jim to poroučí jejich svědomí. Taky ty záběry nebývají moc kvalitní, ale o to jsou pro mě cennější.

   Nejsou to žádní dobrodějové, jenom lidi, kteří ještě nemají zakrnělý soucit. Moc jich není, ale jsou. To je naděje pro lidstvo. Obrana před racionální umělou inteligencí. Před politiky, kteří je pro svou slávu a prospěch ženou do válek.  Tahle "slitovnost", milosrdenství myslím není v programu AI dosažitelná. Tím se umělá inteligence asi bude vždy odlišovat od inteligence, chování lidí - nejsou tak racionální jako ona.

   Takhle já občas trávím příjemné chvíle na YouTube. A po vypnutí počítače jdou raději hned spát, aby mi ten dobrý pocit nezkazily nějak zprávy z bojišť ať už virtuálních nebo skutečných. Ráno ten dobrý pocit tak jak tak přerazí první zprávy, kde je z každého slova slyšet nenávist nebo pohrdání. A pocit, že jsme lidi se rychle vytratí.  

Pokoj lidem dobré vůle!