Život je boj!

   To je základní poučka, kterou vám vmete do tváře úspěšnější "frontová bojovnice" když se zmocní posledních dvou plat zlevněných vajíček které jste si chtěli koupit. Nejzajímavější na tom je, že má v obecné rovině pravdu.

   Dlouho jsem tu "pravdu" praktikoval intuitivně. Nejsem moc agresivní typ, do zbytečných sporů se nepouštím. Dohodu považuji za vhodnější řešení než jakýkoliv boj. Tohle mám po tátovi. Vyhnout se konfrontaci pokud to lze. 

  Ovšem: Pokud někdo začne útočit na mě způsobem, který by mi mohl vážně ublížit nebo útočí na mou rodinu nebo spolupracovníky, stávám se až zuřivým bez ohledu na důsledky Tenhle rozpor ve vlastní povaze jsem si uvědomoval a dumal, čím to je. 

ŽIVOT

   Podmínkou života je životaschopnost. To jest zajistit si pro sebe i pro svůj druh potravu, životní prostor a množit se. Není-li dostatek potravy nebo prostoru, tak si ho musí vybojovat na jiných jedincích svého druhu nebo na jiných druzích. Příbuzných i nepříbuzných. 

Žer, nebo budeš sežrán!

  

Pokud je to druh někde na spodním konci potravní pyramidy, tak musí mít dostatek potomstva, aby jako druh přežil. Třeba myši nebo hmyz, případně bakterie. Jinak daný druh vyhyne a bude nahrazen jiným, životaschopnějším. A vůbec není podstatné, jestli se množí dělením, nebo pohlavním způsobem. 

KDO JE NA VRCHOLU PYRAMIDY

Považujeme  se za "pány tvorstva" Pokud to bereme z hlediska množství hmoty, suverénně nás předhání hmyz a ten zase o několik řádů předhání mikroskopický život.

• Bakterie – 500 miliard tun
• Sinice – 1 miliarda tun
• Mravenci a termiti – 745 milionů tun
• Hospodářská zvířata – 625 milionů tun
• Člověk – 316 milionů tun

VÁLKY

    Ale tenhle článek není o biologii, ale o pocitech. Boj o přežití zuří tedy všude.  Přírodní život zná i něco, co my lidé pojmenováváme války. Šimpanzi občas začnou zabíjet své příbuzné,  gorily. Nebo začnou válčit spojené tlupy šimpanzů proti jiným spojeným tlupám o životní prostor. Nebo z jiných důvodů. Dalo by se to přirovnat k nynějším válkám států. Pokud čteme pozorování biologů, trochu se nám začnou ježit vlasy. Je to tak podobné lidským konfliktům až mrazí. 

    Před několika lety jsem začal fotit primáty v Zoo. Šimpanze, gorily a mandrily. Při tom focení musíte u výběhu strávit spoustu času, než se začne něco zajímavého dít. Po čase už tušíte, co se bude dít a můžete zaostřit na určitou opici. Přitom si uvědomíte, kolik toho s nimi máme společného. 

OPIČÍ TLUPA

   Tlupa lidoopů je uspořádána téměř stejně, jak si představujeme tlupu pralidí a to uspořádání se zas ta moc nepíší od spořádání dnešních primitivních kmenů nebo obyvatel malých odloučených vesnic moderních lidí. Najdete tam alfa samce, náčelníka, jeho suitu mladších samců kteří čekají, až alfa samec zestárne nebo onemocní a zeslábne a pokusí se jej "sesadit" a zaujmout jeho místo. Jsou mezi nimi rozmíšky, kdo bude k "náčelníkovi" nejblíž a bude jeho oblíbencem. Pak je tam skupina samic, harém, který si drží Alfa a nepouští k nim mladé samce, aby nemohly mít mláďata s nikým jiným, než s ním. Mimo harém jsou tam i mladé samice, které všemožným způsobem nadbíhají "náčelníkovi", protože když se dostanou do "harému", tak je samec za styk odměňuje nějakými pochutinami, které sebere jiným.  Taková opičí obdoba "lehkých žen". Pokud se některým nepovede svést Alfu, vezmou zavděk dalšími samci. Čím je samec silnější, tím je žádanější. Mladí, nedorostli samci holt mají smůlu a stávají se z nich "sexuální loudilové". Pokud to Alfa zjistí, že mu oblažují jeho samice, trestá je. Nevěra! 

   Jak tam tak stojíte nebo dřepíte s fotoaparátem, začnete si uvědomovat všechny ty analogie. Lidé mají navíc jenom řeč, majetek a sdělovací prostředky. A politiku.

LIDÉ

   Boj o "místo na slunci" vedou lidé stejně jako primáti na různých úrovních, V rámci tlupy, mezi tlupami a dokonce i mezi spojenými tlupami, (opičími) státy. Tak jsme se dostali k tomu, o čem byla včera řeč - o odporu k válce. Tam je třeba rozlišit, zda se jedná o válku o něco o nějaké nové benefity nebo o válku obrannou, kdy nám chce někdo zvenku ty benefity vzít. Pokud se nechceme účastnit dobyvačné války je to zcela pochopitelné,. Můžeme sice možná něco málo získat pro sebe, ale většinu výhod bude mít "vládnoucí vrstva". Pokud prohrajeme, tíha následků bude na všech ostatních - věrchuška se už dopředu postará, aby jejich majetek a jiné benefity byly před těmi následky ochráněny. Dělá to obvykle už před válkou, nejpozději v jejím začátku.

 

Pokud jsme napadeni, musíme se bránit. Každý, kdo je napadený ať už jako jedinec nebo člen určitého společenství. Třídy, národnosti, vyznání. Kdo se odmítne bránit, bude poražen, obrán o majetek a svobodu nebo i život. Tady je odpor proti válce nerozumný. To věděli všichni, kteří nakonec poraženi nebyli. Židé, Britové, atd. A jejich věrchuška zasáhla proti nepříteli vždy rázně. Boj o Falklandy, boj o židovský stát Izrael atd. Když se nebránili, byli zdecimováni až téměř vyhubeni. Evropští Židé se moc nebránili a také k jejich totálnímu vyhubení téměř došlo. 

SOUČASNOST

Dnes se nás pokouší naše věrchuška zatáhnout do války s Ruskem, protože válka s Ruskem velmi vyhovuje Spojenému Západu - speciálně USA. Spojené státy se po konci (?) studené války pokusily (celkem úspěšně) zaujmout v multipolárním světě dominantní úlohu světového hegemona, protože Rusko bylo mnohem slabší hospodářky i vojensky než bývalý Sovětský svaz. 

   Jenže situace se mění. Rusko se poměrně rychle vzpamatovalo hospodářsky a částečně i vojensky, protože si uvědomilo, že USA má zálusk na jejich obrovské přírodní zdroje a území a pokusí se Ruskou federaci jakýmkoliv způsobem rozdělit a pak následně "skoupit" zbylé státečky. Navíc na východě pomalu a celkem nepozorovaně sílí Čína i Indie. A tyhle státy zjišťují, že Rusko se jeví jako serioznější partneří pro spolupráci než USA,které po II, světové válce provádí jenom expanzovní politiku. Většinou podporou vnitřních konfliktů v cizích zemích a následným "zásahem" ve prospěch tamní "páté kolony". Příklady uvádět nebudu, zkuste si vzpomenout na vojenské konflikty způsobené USA za posledních několik desítek let.

USA si podmanilo vládnoucí vrstvy v mnoha evropských zemích a tak si může dovolit proxy válku na UKrajině, kterou na válku s Ruskem připravuje intenzivně už nejméně deset let. Rozhodně už před "Euromajdanem", který vznikl aktivizací nacionalistických skupin na Ukrajině, které tam dřímaly už z dob před II, světovou válkou, vyživovány tamními oligarchy jako jejich soukromé armády. Po Majdanu 2014 vojensky napadly tyhle nacistické skupiny Donbas a Lugansk, kde se formoval odpor proti národnostním opatřením pro rusky mluvící obyvatelstvo.  Konflikt nakonec zamrzl, Rusko tam po událostech v Oděse poslalo své neoficiální síly, dobrovolníky, kteří nebojovali pod ruskou vlajkou ale za Donbas a Lugansk. A anektovalo Krym, kde uspořádalo referendum o připojení k RF.  

 

  Podle některých zdrojů Ukrajina se chystala znovu zabrat Krymu, který kdysi Chruščov nepochopitelně věnoval Ukrajině i když byl historicky ruský. Prý za to, že se Ukrajina vzdá jaderných zbraní. Tak se zrodila Putinova "Speciální operace", která měla Ukrajinu vyčistit od nacionalistů / nacistů. Jenže už bylo docela pozdě, nacionalismus se rozšířil mezi obyvatelstvem stejně jako nacismus v Německu před II. světovou a Ukrajina se mezitím i dovyzbrojila. Takže původní "blesková válka" Rusku nevyšla, muselo se stáhnout  a stala se z ní poziční zákopová válka.

   Občanská válka na Ukrajině (protože k občanské válce to má asi tak nejblíže) probíhá. Finančně i dodávkami zbraní ji podporuje USA a EU. Takže pak se mohlo stát, že náš předseda vlády Fiala mohl vyslovit tu nesmyslnou větu "Jsme ve válce!" 

  Nejsme, nikdo nám ji nevyhlásil a my jsme ji také nikomu nevyhlásili, jenom se vměšujeme do cizího sporu, kde USA pomocí evropských, svých a britských peněz, zbraní a žoldnéřů bojuje na Ukrajině proti Rusku. Nejhůře jsou na tom Ukrajinci, kteří za tu válku platí svými životy a zbídačelou zemí. My, Západ,  platíme za sankce proti Rusku, kde se zdá, že tratíme mnohem víc než Rusko. Rusko platí značnou hospodářskou zátěží a životy svých vojáků. Získává za to cenné vojenské i technologické poznatky, které by jinak nezískalo. 

   Nejvíce na tom vydělávají USA, které v relativním bezpečí za oceánem roztáčí kola zbrojního průmyslu a dodává předraženu naftu, plyn a podobné komponenty Evropě místo těch komodit, které pro ní zastavily sankce. 

   V zájmu USA je, aby válka trvala dlouho a spotřebovalo se co nejvíc vojenského materiálu, který bude po válce nutno doplnit do vojenských skladů v Evropě i v USA. Vydělává i Čína, která se připravuje na možnou válku o Tchaivan. Vojensky i technologicky.

   USA má jedinou velkou starost, aby se válka na Ukrajině nedostala do fáze, kdy se začne používat jaderná munice, protože by to velmi rychle vedlo ke globálnímu americko-ruskému jadernému konfliktu, který USA nemůže vyhrát. On ho nemůže vyhrát nikdo, severní polokoule  by byla na desetiletí až staletí zničena.   

VÁLKA JE VŮL - čili protiválečné protesty. 

   U nás jsou v současnosti pochopitelně oprávněné, protože pro nás totiž znamená spoluúčast ve válce, o které se rozhodně nedá říct, že by byla obranná. Po té válce nám nic není, vlivem sankcí zchudneme a znepřátelili jsme si velkou část světa a po válce ty vztahy budeme obtížně napravovat. 

    A mohlo by se stát, že se z Ukrajiny nyní námi podporované stane Ukrajina nepřátelská, "nědrúžestvennaja" a té bychom naše syny rozhodně dávat neměli. Už jenom proto, že bychom za naše děti-oběti nedostali vůbec nic.

Foto StK