Mars útočí

  Před několika málo dny dávali v televizi skvělou americkou veselohru "Mars útočí!" Viděl jsem ji už kdysi a dobře jsem se bavil a tak jsem si ve své pracovně raději pročítal webové zprávy. Aerostat se pozvolna  vznášel v severozápadním  větru a pomalu plul nad Spojenými státy. Zprávy byly plné všech možných názorů na to, co to znamená, jaký má úkol, kdo ho nad Ameriku poslal atd. Pak byl slavnostně, na přímý příkaz stařičkého presidenta Joea B., takřka v přímém přenosu, sestřelen nad mořem u východního pobřeží. 

   Od těchto dvou nesouvisejících událostí je to už déle než týden. Sice jsem se nedozvěděli, co vlastně bylo úkolem čínského, údajně meteorologického balonu - nějaké trosky se našly a bylo řečeno že obsahovaly nějakou "elektroniku". Dost široký pojem. Opravdu jsem nečekal, že tam budou čtyři pytle brambor.

Balony? Ne, to útočí Marťané!

   Mezitím se začaly objevovat další létající aparáty, lehčí vzduchu. Čtyři nad Severní Amerikou, jeden nad Kostarikou, dva nad Jižní Amerikou. Záplava balonů různých rozměrů a tvarů. Všechny, které se nacházely nad USA a Kanadou byly sestřeleny PVO, ostatní přeletěly a letěly dále nad oceán, aniž by se nějak pokoušely něco ovlivnit na zemi. Noviny (hlavně internet) byl a doposud je plný stále se opakujících planých úvah, kdo, co, proč, jak. Je o čem psát. I slavný Elon Musk se nechal slyšet, že jsou to patrně jeho známí mimozemšťané, kteří ho přišli navštívit.

   Na radaru, když chceme znemožnit indikaci našich letadel se se používají tzv. klamné cíle. Kdysi za II. světové a hned po ní  to byly tenké hliníkové pásky nebo skleněné, pokovené jehličky které se vzájemně nesmotávaly jako ty hliníkové. 

   Koncem šedesátých let už byly známy přístroje zvíci malé ledničky, umístěné v nepřátelských (t.j. západních) letadlech, které za několik málo sekund změřily frekvenci lokátoru, kmitočet opakovacích impulzů i periodu otáček antény a začaly generovat neexistující letadla. Některé s odpovídačem "jsem náš letec", některé bez odpovídače. Obrazovka se záhy zaplnila neexistujícími cíli, které se chaoticky pohybovaly a bylo vymalováno. Škoda, že jsme ten trofejní kus z vietnamské války nedokázali pořádně ovládat, ale i v základním režimu toho dokázal hodně. Lokátory se rozmisťují tak, aby se vzájemně nerušily a tak na jiných lokátorech sice byla vzdušná situace jiná a možná by se dalo určit, které cíle jsou skutečné a které virtuální, jenže tehdy nebyly počítače a manuálně srovnat takové množství cílů v reálném čase možné nebylo.  Konec historického exkurzu. 

Jack Nicholson jako nadutý  americký president.

   Ten princip klamných cílů se ovšem používá nadále - v propagandě. Pokud potřebujeme pro veřejnost zastřít nějakou událost, která přes utajení "prosákla", začneme média zásobovat spoustou vzájemně nesouvislých nebo jen lehce korespondujících zpráv a  doufat, že se v nich ta uniklá zpráva ztratí. Právě to mě napadlo v souvislosti s chomáčem zpráv o létajících předmětech nad Amerikou. Marně v tom chumlu hledám tu zprávu, která "prosákla". Objevily se nějaké - třeba o železničním neštěstí, které mělo zamořit okolí nějakými chemickými látkami, ale obrázky k tomu přidané mě přesvědčily, že se jedná o fake. Ten Fotoshop tam byl příliš amatérský a nikde se neobjevila žádná podobná  zpráva. Pokud by byla jen částečně pravdivá, zmocnila by se jí ruská propaganda  a patřičně ji nafoukla. Ale ruská propaganda mlčí. Zpráva, pro USA a Západ všeobecně velmi nepříznivá už na netu běží a té se ruská propaganda pochopitelně zmocnila. 

   Nepravděpodobnější vysvětlení je, že USA se pokoušejí Číně nasadit "psí hlavu", aby tak pozvolna připravili prosté Američany nato, že možná půjdou do války o Tchajwan. Výrobci černých pytlů se zipsem si už objednávají dostatečné zásoby materiálu,

Frimlem do nich!

   Zato jsem si všiml jiné věci. Zmíněný film "Mars útočí" se poslední dobou promítá v TV nějak příliš často. Jestli to nakonec není takový potměšilý výsměch celé americké propagandě, protože v onom satirickém SF je krásně vykreslená velkohubost americké vlády a senzacechtivost sdělovacích prostředků i relativní bezmocnost US armády. Invazi Marťanů totiž zastaví až opravdu strašná zbraň - Indiánská píseň lásky od  Čechoameričana  Rudolfa Frimla z operety Rose Marie. Ta totiž Marťany spolehlivě zabíjí po několika sekundách. 

   Byl bych opravdu rád, kdyby se našla tak silná zbraň i na všechny ty internetové tlachaly ať už amatérské, tak i profesionální. Jestli totiž náš svět něco zničí  tak to nebude asteroid nebo smrtící epidemie případně jaderná válka, ale tlachání, Utopíme se v něm z nedostatku rozumných informací. Proto zkušení kocouři sedí na vyvýšených místech a doufají, že tam to moře nesmyslů ještě nějakou dobu nestoupne. Chapadelníci se taky pevně drží na sloupku. Sice umí dobře plavat v tekutém fluorovodíku, ale to žvatlání jim naleptává chapadla a stávají se z nich nechápadla. 

Není to černá huba, ale Černá hlava. Tehdy to ještě šlo, byl to humor.