Jak velká smí být svoboda?

Věra Jourová v rozhovoru pro média:

Jak štěně, které udělalo loužičku.

 Po tom, co Elon Musk převzal společnost Twitter se svojí absolutní svobodou slova....my jsme také ochránci svobody slova. Máme pravidla, která musí být dodržována, jinak budou sankce. Musí se chovat určitým způsobem, aby nezpůsoboval společnosti opravdu velkou škodu. Vždy jsem si myslela, že tento pocit odpovědnosti tam je. To je něco, co u Elona Muska já osobně necítím, ale uvidíme.

   Co je to vlastně ta svoboda? Možnost se rozhodnout, co budu dělat, možnost říkat, co si myslím a naopak možnost nedělat to, k čemu jsem se nerozhodl a neříkat myšlenky, které říkat nechci.

   To je nejobecnější popis svobody. Není opsaný z žádného moudrého traktátu, ten jsem teď zformuloval svojí hlavou. Určitě je platný, ale nemá omezení. Nemohu dělat ani říkat co chci, protože bych tím někomu mohl ublížit. Svoboda je tedy materie, která je příliš koncentrovaná a je ji třeba nějak naředit na použitelnou koncentraci.

   Nemohu si vzít cokoliv, co se mi líbí, nemohu si přisvojit ani cizí ženu, nemohu někoho pomluvit i když ho nemám rád. Nemohu beztrestně pronášet tvrzení, která nejsou pravdivá.

   Ano, znám ta prohlášení, že svoboda je nedělitelná nebo že svoboda buď je, nebo není. Jako každé absolutní tvrzení je to tvrzení nepravdivé. Svoboda by měla být omezená. Vnitřně, nějakými imperativy, které do dítěte vsadí jeho rodiče nebo učitelé. Je jasné, že jinou svobodu bude mít dítě páriů a jiné dítě milionáře. Čili ty úvahy o svobodě, velkohubá hesla jsou jenom relativně platná.

   Proto začaly vznikat zákony a jejich vykladači soudci a advokáti. Jenže jako obvykle se to poněkud přehnalo. U nás v Kotlince máme takové množství zákonů, že i právníci mají někdy problém se v nic vyznat a vznikají tak spory u jejich výklad. Znění zákonů, paragrafy jsou už dávno postaveny mimo dosah zdravého rozumu. Klasickým případem jsou požadavky různých menšin, které se dožadují "rovnoprávnosti". Není žádné rovnosti mezi lidmi. nic takového ani být nemůže. Není žádné právo na majetek, na vzdělání, na děti. Jenmom by mělimít všichni příležitost. startovní čáru.

   Klasický případ je právo na manželství stejnopohlavních. Základně vznikl institut manželství nebo lépe řečeno rodiny pro rození a výchovu potomku v okolním, ne příliš přátelském světě. Teprve později se rodina, kde muži zajišťovali potravu a ochranu a ženy ´výchovy dětí a zázemí pro muže změnila v institut manželství, kde se veřejně tatro spolupráce veřejně slibovala a ostatní členové kmene, vesnice atd. to museli vzít na vědomí a chovat se podle toho. Kdo neměl děti, nebyl schopen si nějaké děti "vyrobit" sice mohl mít ženu, ale neměl právo na cizí děti.

   Gay komunita si nejdříve vynutila registrované partnerství a nyní usiluje o změnu statutu na "manželství" Je to jen slovo, ale jako obvykle by to byl prstíček podaný čertovi. Protože manželé údajně mají "právo mít děti". Mají, jistě, ale musí si "vyrobit". Pokud to nedokáží, tak děti mít nebudou. Heterosexuální páry v manželství (je to jen slib) si sice mohou za splnění jistých podmínek děti osvojit a "napravit" tak nevůli přírody, ale u dvou homosexuálů je "nevůle přírody" daná jednoznačně. To není nějaká medicínská nedostatečnost, ale demonstrativně zvolený společenský status. Takže se to nemůže jmenovat manželství a nevznikají tím nějaká práva na osvojování dětí, byť opuštěných. Je tu jistě nějaká nespravedlnost, že heterosexuálové nemají žádné "zkoušky na rodičovství" a a mohou tak plodit děti, které nejsou schopni vychovat nebo jen materiálně zabezpečit, ale s tím se asi nedá nic moc dělat.

   V poslední době zase máme "problém". Mladý muž, který se "začal cítit ženou" soutěží v plavání. Tělesně je to ale muž a ženy s ním mohou soutěžit jen těžko. Jenže mladé plavkyně, místo aby odmítly soutěžit s mužem sice naříkají, že je to nespravedlivé, ale do bazénu skočí. Inu sportovní sláva je asi příliš velké lákadlo. Problém eskaloval, když tento člověk začal používat ženskou převlékárnu a "holkám se to nelíbilo". Řeší se to na všelikých fórech a zastánci toho "genderového přeběhlíka" tvrdí, že má na takové chování právo.

   Nejde o to, že by takové "přepólování" byla nějaká novinka, literatura a historie zná několik takových případů, hlavně když se ženy cítily být muži a vstupovali třeba do armády nebo do mužských církevních řádů. Ostatně je znám stolec, na který si musel sednout papež který měl být zvolen a dírou v sedátku se každý z kardinálů mohl přesvědčit o skutečném pohlaví papežského kandidáta. Takže kdybychom dokázali odhodit pruderii a plavkyně by závodily bez plavek, byl by podvod (nic jiného to totiž není) odhalen ještě před začátkem každého závodu.

Jenže to by bylo příliš jednoduché ale zasahovali bychom příliš do osobních pocitů sportovkyň. Styděly by se.

   Ta "práva" něco konat veřejně, ale proti běžným pravidlům se zneužívají velmi. Není myslím, žádný zákon, který by přímo zakazoval se přilepit k silnici nebo polít vzácný obraz kečupem.

   Ale zrovna tak neexistuje zákon nato, aby takového člověka za asistence TV kamer z jeho "přilepení" osvobozovali. Udělali to nějací "Zelení", tuším v německém museu. Tam to museum v obvyklou dobu zamknuli, zhasli světla a vypnuli topení. Odlepování protestujících nechali na druhý den ráno, kdy na top objednali firmu a policii. Jednali podle běžných pravidel a provozních předpisů. Žaloby na nemožnost provádění osobní hygieny soudce smetl soudce ze stolu argumentem, že je tam nikdo nenutil se přilepit. Že na potřebu vyměšovat měli myslet dříve, než si napatlali vteřinové lepidlo na ruce a přilepili se k podlaze.

   Horší je takový všeobecný strach z toho, že nás někdo - tisk nebo TV nebo jimi zmanipulovaný nadřízený odsoudí a přijdeme o prémie, o místo nebo o dobrou pověst. A tak se stává, že ředitelé škol nechávají na svých školách působí roztodivné organizace, které indoktrinují děti už ve škole myšlenkami, které by měly řešit o dost později.

   A začíná se stále více mluvit o nějaké genderové vyváženosti, rovnosti nebo aspoň nejistotě. Tak se začíná teoretizovat, jestli je Bůh muž, žena nebo něco bezpohlavního, kterýžto problém nyní řeší anglikánská církev. Kdo ví, kdy a proč tato církev vznikla se ani nediví. Jako bezvěrci je mi to jedno. Ale konstatuji, že na světě je spousta vážných problémů, které je potřeba aktuálně řešit. Pohlaví Boha, jehož existenci zatím nikdo nedokázal a to ani nepřímo mezi ně nepatří.

   Jenže současná politika se vtírá do všeho myšlení, Dnes jsem si vyslechl, že Rusko od 15. března zablokuje YouTube a nějaké další sociální sítě. Jednak se po nich šíří nekontrolovatelně propaganda, jednak ty postižené sítě neblokují příspěvky, které vyzývají k zabíjení Rusů kdekoliv na světě. Když to srovnám z puritánským  přístupem k třeba jen trochu lechtivým fotografiím, ke genderové "rovnoprávnosti atd. musím s Ruskem souhlasit, že je pomalu čas to zatrhnout. Nelze přece měřit různými metry, Ostatně některé sociální sítě jsou zakázány i v Číně, Japonsku a jinde. Prostě někdejší rušičky rozhlasu teď vypadají jinak, ale fungují podobně. Ideologický, propagandistický boj běží v neztenčené intenzitě.

Webová adresa je nedostupná. 

 Ale stejně jako tehdy se už teď hledají způsoby (např. použitím VPN), jak tuhle blokaci přelstít. Nic nového pod sluncem. Touha po svobodě slova je věčná.

Kdyby tam nebyla zpodobněna nejasná postava s rozpaženýma rukama,
dal by se ten obrázek považovat za záznam exploze supernovy.