Dneska je sv. Gagarina

   

   Rádio poslouchám vždy jenom po dobu své snídaně. Čekal jsem, že se aspoň jednou větou zmíní o dnešním výročí prvního letu člověka do vesmíru. Ale nic. Žádný Gagarin nikdy neexistoval. Naši ideologičtí pracovníci, kterým se kdysi říkalo novináři žádného prvního kosmonauta neznají. Byl to totiž Rus.

   A tak mi nezbývá, než si zavzpomínat sám. V tu středu 12. dubna roku 1961 uprostřed vyučovací hodny zapraskal školní rozhlas, taková ta dřevěná deska v rohu pod stropem a bez nějakého úvodu se tam ozvalo hlášení československého rozhlasu o úspěšném obletu zeměkoule za hodinu a půl prvním člověkem na světě, sovětským letcem Jurijem Gagarinem. Ten den už učitelé výuku podle plánu dohromady nedali. Diskutovalo se, učitel fyziky nám vysvětloval, co je to oběžná dráha, jaká to musí být rychlost, co je to druhá a třetí kosmická rychlost a podobné věci. Že to byl zrovna sovětský letec-kosmonaut bylo pro nás samozřejmé - kdo jiný v té době. Od té doby říkám dvanáctému dubnu den sv. Gagarina

   Pár let předtím, roku 1957  byl vypuštěn Sputnik 1 a v rádiu pravidelně hlásili, zda a v kolik hodin ho můžeme pozorovat Byli jsme celá velká rodina na chalupě v Jeseníkách, když jsme se z bateriového rádia dozvěděli. že kolem desáté hodiny ho bude možno pozorovat nad východním obzorem. Všichni jsme se půl hodiny před desátou vyškrabali na stráň nad chalupou a pozorovali. A on opravdu proletěl z jihovýchodu na severozápad, byl jasný a blikal. Jediný pohyblivý bod mezi hvězdami. Jak to, že jsme v říjnu byli všichni na chalupě si už nepamatuji - asi to bylo v rámci víkendu. Zjistili jsme, že kromě nás na té louce stáli skoro všichni naši vesničtí sousedé, většinou neodsunutí sudetští Němci.

   Sputnik 2 vypuštěný v listopadu 1957 s Lajkou na palubě jsem obrečel. I když kluci prý nebrečí. Protože ta Lajka tam umřela. V devíti letech věku je člověk ještě neokoralý - a má rád pejsky. Dneska, o šedesát šest let později mě už smrt tak nedojímá. Uvědomuji si její neodvratnost a smutný jsem hlavně proto, že těch zkrácených životů je hrozně moc a skoro za všechny mohou lidi sami. 

  I tu Lajku, kterou obrečelo hodně dětí dokážeme dnes využít propagandisticky.  A v té nenávisti ke všemu, co není "dost západní" zapomínáme na ty statisíce mrtvých, které nám zanechaly války v Koreji, Vietnamu, Iráku, Libyí, Sýrií na Ukrajině i jinde.  Tam umírá spousta lidí. Zbytečně, ne ze své vůle a kvůli zájmům někoho jiného. Kdybychom měli plakat kvůli všem, asi bychom se ubrečeli k smrti.

   To, že jsme něco zažili na vlastní kůži. viděli na vlastní oči slušeli na vlastní uši způsobuje, že jsme tak propagandisticky neohební.  Dnešní spin doktoři budou muset počkat, až vymřeme a vymřou i naše děti, kterým jsme tu historii vyprávěli a některé z nich si to ověřily a dokonce i uvěřily. Ti ostatní mladí si budou muset znova sáhnout na ta rozpálená kamna. Čím dříve to udělají tím ty puchýře budou mít menší.

 Krásný den svatého Gagarina přeji!