Poznámky od verpánku 1

   2004-2008

   Tady budu uveřejňovat Glosy Schumacherovy. Doba jejich vzniku je nejistá, ale v žádném případě se nejedná o zcela čerstvé zboží, i když tak možná vypadá. Je to jen další důkaz toho, že některé myšlenky jsou stále platné.

 

Možná, že bychom se Amiši mohli nechat inspirovat.

(Amišové, křesťanská komunita ve Spojených státech, v běžném životě se zříkající většiny novodobých technických vymožeností, jejíž členové se živí zemědělstvím, řemeslem a obchodem s „ekologickými“ potravinami)

Už delší dobu ve mně dloube myšlenka co to je ta životní úroveň. Jestli do ní nezahrnujeme spoustu krámů, za které utratíme spoustu peněz, které nám přinesou jenom krátkodobou radost a abychom přišli na to, že je vlastně nepotřebujeme a že jsme je koupili jenom proto, že jsme si je nechali vnutit reklamou nebo abychom zaplnili prázdná místa ve své hladové duši. Místo abychom se navzájem bavili, čučíme do bedny nebo teď už na nějakou velkorozměrnou placku, abychom se po x hodinách otráveně zvedli "to byla zase blbost". Ale druhý den uděláme to samé. Místo aby věci sloužily nám, sloužíme věcem. Máme je rádi neodřené a neošoupané a výrobci je vyrábějí aby jenom tak vypadaly pěkné, aby zakrátko zošklivěly a byly k vyhození jakmile přijdou o pel novosti. Místo dubového stolu na několik generací, cosi viklavého z pilin co se nejdéle do pěti let začne sypat a loupat. Navoněný papundekl, plast a organický tmel místo kamene, cihly a malty nebo betonu. Neustále natíráme a opravujeme, aby se nám to nerozpadlo a emailujeme a malujeme "aby bílá bělejší byla". Necháme si vnucovat věci náročné na údržbu nebo neudržovatelné. Nic proti nejnovějším technologiím a materiálům, ale proč je používat za každou cenu i tam, kde mají omezenou funkčnost ? Vezměte si třeba montážní pěnu. Vybunzíruje každou skulinou. Vynikající pro přichycení a vyplnění spár, do kterých jinak nic jiného nenacpete. Ale použít jí jako hlavní upevňovací materiál místo malty nebo cementu ? Fuj. Je to rychlé, levné, zatím to drží. Ale co po dvaceti nebo po stu letech ? Kdo že by o něčem takovém přemýšlel.

Navrhuji změnu názvu České republiky

   na Region Čechy a Morava... V eurojazyce Region Bohmen und Maren. V historických pramenech bychom k tomu jistě našli množství vzletných výroků o jediné možnosti, osudové a historické nevyhnutelnosti. Na druhou stranu je pozoruhodné, že třeba Slovinci přijali ústavu bez problémů. Možná, že kdybychom si tu smlouvu podrobně prostudovali, nalezli bychom mnoho skulin a nejednoznačností, které bychom mohli využít jako zbraň v náš prospěch. Zdá se, že ve výhodě bude kdo v Bruselu bude mít lepší právníky. Napadat, žalovat, odvolávat, rozkladovat, namítat, zdržovat, poukazovat na špatný překlad, žalovat za průtahy, požadovat náhradu škody za tohle a za tamto, důsledně trvat na tom či onom nesmyslu. Protože, nedělejme si iluze, že s naším reálným lidským a ekonomickým potenciálem mimo EU obstojíme. Ale mohli bychom si vydupat lepší podmínky. To bychom ovšem museli mít vládu, která by za naše peníze hájila naše zájmy. Je otázka, zda vůbec máme nějaké konzistentní zájmy vyjma toho za co možná nejméně dostat co možná nejvíce bez toho abychom se sami přičinili. 

O vzniku křesťanství 

   Jsem zvědavý na reakci Židovské obce a Velvyslanectví státu Izrael a vybraných intelektuálů, kdyby například Parlament České republiky pro Čechy odhlasoval pravidla pro nabývání občanství a majetku a pro uzavírání manželství, obdobná těm v Izraeli. Pak by došlo i na argument, že nejsme vyvolený národ. Inu, někde se začít musí a za pár tisíc let by to už divné nepřišlo...Ale je to čím díl těžší. Dřív to bylo snadné. Žádné OSN, Rada bezpečnosti, Haagský tribunál, CNN, CBS, BBC, ani Petr Uhl nebyli. Stačilo se dovedněji než ostatní ohánět mečem a když se vám to dařilo pár set let a vybrali jste si správné božstvo, pokud možno imaginární, aby se nedalo rozbít ani ukrást a pokud možno jediné, aby se samo se sebou nehádalo, cesta k vyvolenosti byla otevřená. Když už se to nevděčné remcání zástupů nedalo vydržet, vylezli jste na kopec, aby vás nikdo neotravoval a do placatého šutru vyrejpali "Několik vět". Pak jste slezli dolů a dostali hysterák, že oni se klaní něčemu co si uplácali zatímco vy jste se nahoře mordovali s tím šutrem. Mrskli jste s ním o zem, hrozně zanadávali a protože ausgerechnet přišla bouřka a prásklo to nedaleko ležení, dodalo to vašim slovům váhu. Pak jste se zase s klením a s nákladem šutrů drápali do vršku a znovu rejpali. A jak jste byli na své soukmenovce nasraní, tak jste k původním osmi přikázáním přidali další dvě. Nepokradeš a nesesmilníš. Pak zas přišel jeden chlápek kterej hlásal, že všichni lidi by na sebe měli hodnější, leč označili ho za tuneláře a ukřižovali. A tak vzniklo křesťanství a spadli jsme do toho všichni.

Nejde o to kdo s kým bude "vládnout".

   Jde o to jak bude vládnout v mezích objektivních ekonomických a zahraničně-politických (jak jinak než ekonomicky podložených) mantinelů. A ty jsou tak úzké, že nějaké extremistické vylomeniny vylučují. Čili, ať to bude ten či onen, makroekonomický impaktfaktor bude nevýznamný. V současných poměrech je dlouhodobá stabilita vlády určována spokojeností obyvatelstva. Bez ohledu na to, jestli fasáda domu ve kterém bydlí bude na přechodnou dobu domodra nebo dorůžova. Jak se komu v něm bude bydlet není dáno kosmetickými změnami ale tím, jakou iniciativu sám vyvine. Ovšem těm, kteří místo toho hltají drby "z vyšší politiky" plnící televizní obrazovky a stránky většiny deníků, marní svůj čas neplodným politizírováním a odevzdaně civí na vládu v naději, že nějaká jim konečně zajistí vytoužený nálet pečených holubů do huby, není pomoci.

Až by nějaký recidivista přišel nafackovat soudci ?

   Proč ne ? Justice neschopná ochránit sama sebe není způsobilá chránit jiné. Tedy ptejme se po příčině, že soudce má takové obavy. Ptejme se, co změnit, aby takové obavy neměl. Aby je neměl kdokoli jiný. Když státní moc namísto aby zjednala bezpečí, nabádá spořádané občany, aby v noci nechodili přes park, vyhýbali se temným uličkám, z automobilu a chalupy nedělali trezor, zavřeli sami sebe za pancéřové dveře a na svět pohlíželi přes mříže, proč by nějaký soudce či jiný představitel státní moci nemohl tu a tam dostat přes držku.

Efektivita soudní moci a ochrana soudce

  Není to až tak složité. Moc soudní je součástí moci státní, na kterou je třeba pohlížet jako na funkční celek tvořený mocí zákonodárnou, soudní, výkonnou. Jeho výsledná efektivita záleží na nejslabším článku. Ponechám-li stranou, zda moc zákonodárná poskytuje moci soudní výkonné nástroje a do jaké míry je moc výkonná schopna zajistit podporu moci soudní, je třeba se zamyslet na tím, zda to mimo jiné, není fungování moci soudní, jako jedna z příčin nízké ochrany poskytované státní mocí. Pokud si soudci stěžují na vysokou zatíženost danou vysokým počtem projednávaných případů, vezměte v úvahu zastoupení recidivy a výši ukládaných trestů. Na jednotlivých případech vícekrát trestaných pachatelů za pravidelně páchanou trestnou činnost lze prokázat význam délky trestů odnětí svobody na recidivu. Lze prokázat, že u takových pachatelů jen využitím celého rozpětí trestní sazby je možné snížit počet spáchaných trestných činů. Bohužel, v mnoha případech jsou opakovaně ukládány tresty odnětí svobody v dolní polovině sazby, nebo tzv. "výchovné tresty". V takových případech je počet spáchaných trestných činů nepřímo úměrný délce pobytu takového pachatele na svobodě. Jednou z příčin ukládání nízkých trestů je rozhodovací praxe odvolacích soudů. Všeobecně, příčinou soudobé neefektivity represivního aparátu je recyklace pachatelů, namísto jejich redukce v minulosti. Abych se vrátil k bezpečnosti soudců : míra jejich bezpečnosti je úměrná míře bezpečnosti ostatních občanů. 

   Není důvod, až na zcela mimořádné konkrétní případy, proč by soudci a jiné osoby v obdobném postavení, včetně ústavních činitelů měli být chráněni více než ostatní občané. Je žádoucí aby ti, kterým je svěřena zákonodárná, soudní a výkonná moc, sami pocítili důsledky svých rozhodnutí. Současný kritizovaný stav je důsledkem absence takové zpětné vazby.

Sepsal Schumacher