Svět podle Orwella

    Dobří spisovatelé mívají velmi dobrou představivost a předvídavost a dokáží z malého náznaku vybudovat slušnou fabuli. Horší je, když se začne jejich představa uskutečňovat. George Orwell byl dobrý spisovatel

   Což je jakási móda dnešní doby. Tím, že v Americe zbouráme pomníky George Washingtona nebo Kryštofa Kolumba asi zajistíme, že do Ameriky nikdy nebyli dovezeni žádní otroci z Afriky (obchodníkům s otroky je prodali černoši z nepřátelského kmene) nebo že Amerika vůbec nebyla objevena Evropany, ale že je asi v původním stavu. Indiáni a tak...  

   Ani nemusíme ani chodit tak daleko. Na Ukrajině se dneska bourají pomníky téměř všem etnickým Rusům i když celou dobu svého života žili a tvořili na Ukrajině. 

   Třeba Nikolaji Vasiljeviči Gogolovi, nebo těm, kteří založili a vybudovali mnohá ukrajinská města - třeba Kateřině Veliké, která založila nechala vybudovat Oděsu. Původně rusko-židské město, nyní z větší části osídlené Ukrajinci. Pomníky sovětským osvoboditelům bourají přímo sériově i v pobaltských republikách. Patrně se jim v německém područí líbilo víc. Netvrdím, že ty monumenty mají bůhvíjakou uměleckou hodnotu. Hodně z nich nemá. Ale jako památní se bourat neměly.

   O sovětské armádě, která pod velením maršála Koněva osvobodila 9. května Prahu jsem se dočetl, že už se nemusela angažovat, protože ji osvobodili sami Pražané. Odstraněním sochy maršála a přejmenováním několika ulic tu historickou skutečnost jistě změníme. Aspoň se to domnívá primátor Hřib. Ale na Koněva se hned tak nezapomene, zatímco na Hřiba velmi rychle.

   I současná americká politika je docela pěkná. Stařík jménem Joe Biden, který jim v současnosti dělá presidenta a bez nápovědních papírků není schopen ani odpovídat novinářům a domnívá se, že posledních šedesát milionů let je Amerika zárukou demokracie. To, že často klopýtá na schodech a neví, kudy odejít z řečniště bych mu i odpustil. Nebo jeho vicepresidentka Kamala Harris, jejíž projev zaznamenal mimo jiných i Láďa Větva, který zní v přesném  překladu: "Dnes je dnešek. A včera byl dnešek, ale včera. A zítřek se pro nás stane dneškem, ale zítra. Žijte tedy dnešek tak, aby dnešní budoucnost pro vás byla jako včerejší dnešek, jen zítra..." Až to Joe jednou zapíchne (odstoupí) nebo bude odstoupen, máme se na co těšit.

   Mluvčí americké vlády, černošská lesbička  Karine Jean-Pierreová zase vyjevila světu poznatek, že druhou světovou válku v Evropě vyhrála Amerika. No dobře, Sovětský svaz se jen díval, jak poráží německou armádu třeba u Stalingradu nebo Leningradu. Inu, ona jenom čte, co ji napíšou jiní, je to její práce. Problém je v tom, že spousta Američanů vlastně ani neví, kdo bojoval v II. světové válce a proti komu. Nezažili to, nezajímají se o to a výsledek je, že jsou, jak rád říkával Gustáv Husák, pomýlení.

   Pro lidi, kteří žijí déle než těch 30 let nebo se zajímají o to, co bylo to je jenom legrační a trochu trapné. Ale ti mladí už nebudou vědět, co tu proběhlo a budou těm blábolům věřit.

   To není dobrá zpráva. Minulost se nedá změnit, jenom zamlčet nebo zfalšovat. Což nepomůže navždy. Musely by se podle Orwella vytisknout staré noviny s nově upravenými články podle potřeb dneška, trochu napatinovat a... 

   Dneska by se zdálo, že staří přepsat zprávy a články na netu a je to. Patinovat netřeba. Jenže co jednou umístíte na síť se rozprostře, zapamatuje se v statisících kopiích a je to s trochou práce dohledatelné. A navíc ještě stále žijí lidé, kteří si ty události pamatují, někteří dokonce své zážitky vyprávěli svým dětem a vnukům. Takže co?

   Počkat až všichni vymřou? Smazat všechny fotografie, zbourat památníky, znčit archívy? 

  Nic z toho nepomůže.  A další generaci se zase třeba nebude líbit naše současnost a začnou ji upravovat podle sebe. Cenzurovat, mazat, podstrkovat falešné údaje. Třeba s pomocí AI. Ta bude schopna zfalšovat i fotografie, filmy a záznamy TV pořadů. A ta stávající, dnešní  generace se bude za čas rozčilovat, že to tak nebylo a že se minulost nemá upravovat. A tím bohatě ochutná medicíny, kterou nám starým ona sama ordinuje dneska. 

   To, co si pamatujete není přesné, čas mění poměry důležitosti, někdy přehodí příčinu a důsledek. Prostě pamatujeme přibližně a každý trochu jinak. Ale vzpomínky se nedají hromadně změnit jako ve filmu Muži v černém. "Sem se dívejte!" Blik - a už si nic nepamatujete. 

   Když vidím ty diletantské pokusy historii změnit, skoro bych si přál, aby takové kouzelné světýlko existovalo. Pak by se archeologové ve čtvrtém tisíciletí hodně divili, co všechno jsme uměli a oni už neumí. Nebo neuměli, ačkoliv přijít na to, jak se to dělá je přece triviální.   

Budoucnost?