Nicméně tady v Kotlince zůstáváme u slov. TV, rozhlas, internet. Reakce buď hysterické, nenávistné nebo naopak přemoudřelé.
Pán s knírkem je ale někde připravený a čeká na správnou chvíli.
Je to divné. Když se v USA před válkou vysílala v rozhlase Wellsova „Válka světů“, lidé houfně nasedali do aut a prchali z míst, kde údajně přistáli Marťani. Museli jim pak důrazně vysvětlovat, že se jedná o fikci.
Dneska média tak nějak ztratila schopnost přesvědčit lidi o čemkoliv.
O těch z mainstreamu se to ví, nevážou se totiž na realitu, ale na svého provozovatele. Chlebodárce. Píší co si přeje a zamlčují,. co si nepřeje. Jenže se zdá, že chlebodárce má také své chlebodárce. Daleko, za vodou.
Ale zdá se, že i alternativní kanály tuhle schopnost přesvědčit své posluchače/čtenáře ztratily. Proč? Protože pasáček ovcí a jeho časté výkřiky „Vlk, vlk!“. Proto si ho už moc nevšímají. Jednou ale vlk přijde.
Všichni lžou a proto nikdo nikomu nic nevěří. A tak dojde na můj žblebt:Věřím je tomu, co vidím na vlastní oči, slyším na vlastní uši, co si mohu ohmatat, očichat a ochutnat.
Ale to už může být pozdě.
Pěkné zamyšlení.
OdpovědětVymazatMně napadlo tohle.
Sledujeme média, snažíme se být v médiích vidět. Prostřednictvím fotek, videí. Koncerty asi neužíváme naplno, ale držíme mobily v ruce. To samé západy slunce. Když jedeme někam na výlet, děláme si x fotek, které mnohdy opět někde vystavíme.Přitom to nejskvělejší úložiště máme mezi svýma ušima. Ten nejskvělejší videopřehrávač taktéž. NAvíc si při vyprávění můžeme leccos přibarvit.Vyprávíš to kámošovi, řekneš třeba víc drobností o autech, říkáš to babičce, řekneš něco víc o zahrádkách a domech.
Vzdáváme se našich krásných schopností vnímat, uchovávat, hledat vzpomínky a ty si buď přehrávat, nebo vyprávět.
A je to velká škoda.
Ano, tak to je. Ale na druhé straně - ne každý má schopnost sdělit to, co viděl, slyšel a zažil. Ne dostatečně barvitě. A ještě - i já sám si některé věci nepamatuji. Když se podívám na nekvalitní černobílou fotku, starou třeba 60 let tak ten přehrávač v hlavě naskočí a mám situaci zpátky i s vůněmi a měkkostí mechu. Ta fotka nebo zvukový záznam tu skříňku znovu otevře. Ale - máte pravdu, takové rozlišení jako mozek zatím žádný aparát nedosáhl.
OdpovědětVymazat