O vážení

   Jsem narozen ve znamení Vah a kdybych na to věřil, tak možná mám i vlastnosti svého znamení zvěrokruhu.  Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel, byl jsem v mládí cholerik, který hodil po svém nadřízeném deštník a z ředitelny několikrát odešel s prásknutím dveří. Uvědomil jsem si ale, že asi něco z těch Vah mám v okamžiku, kdy se mi začala zamlouvat jedna replika z muzikálu "Šumař na střeše", kdy židovský mlíkař Tovje, který po rozhovoru s Bohem, když učinil nějaké závažné rozhodnutí prohlásí "Ovšem na druhé straně..." a tím naprosto zbourá své předešlé vyargumentované rozhodnutí.

   Dobrat se nějakého názoru, kdo může za izraelsko-palestinský konflikt, který rychle přerůstá v konflikt mezinárodní a náboženský je v podstatě nemožné. Pokud se podíváte do dějin, je to nekončící válka mezi muslimy a židy, kdy od vzniku židovského státu  roce 1948  občas přejde z skryté fáze konfliktu do horké války. Arabové tedy muslimové  chtějí Židy "zahnat do moře" a Izraelci zase pomalu okupují okolní muslimské enklávy zakládáním židovských osad a kibuců. Argumenty co bylo předtím a kdo vlastně má "historický nárok" na území Izraele jsou značně rozporuplné a historii si vykládá každá strana jinak. 

   Takže "pískat" ten letitý spor vlastně poctivě nelze. Lze se jen postavit na jednu nebo druhou stranu. Na té jedné je Izrael s USA a Evropou, která má s muslimy (Turky) velmi špatné historické zkušenosti a v USA je silná židovská diaspora, na druhé straně všechny muslimské státy nejen na Blízkém východě. Vlády těchto států se sice zpočátku hlásily spíše k neutralitě ale v posledních dnech pozvolna otáčejí, protože by proti sobě postavily své vlastní obyvatelstvo. Země mimo Evropu, třeba Rusko nebo Čína a Indie se do sporu moc zatahovat nechtějí nechávat. Nicméně i v tam nějaké demonstrace a nepokoje probíhají. Třeba na letišti v Machačkale v Dagestánu je od včerejška přerušen provoz, protože nějaká islámská bojůvka se dostala na přistávací dráhu a hodlala si to ručně vyřídit s Izraelci, kteří tam měli údajně přistát. Bezpečnostní síly Dagestánu sice letiště "vyčistily", ale situace je patrně vážnější, protože letiště bude týden mimo provoz.

   Turecko se jednoznačně postavilo na stranu Palestiny a označilo Izrael za agresora. President Erdogan vlastně neměl jinou možnost, v Turecku je převládajícím náboženstvím islám  (89% obyvatelstva) a přesto, že se považuje za sekulární zemi bez státního náboženství, tak skutečnost je taková, že Erdogan se dostal k moci právě s podporou muslimů a dokonce se mu podařilo krvavě potlačit armádní puč, kdy se vojáci pokusili  Turecko opět v reálu "sekularizovat".

   Snahy o likvidaci sporu vytvořením dvou států, Palestiny a Izraele nedopadly dobře, Palestinci vždy taková jednání torpedovali. Jejich snahou je totiž židy vyhubit. A jejich vojensko-politická složka, Hamás, podniká jednak více méně pravidelné útoky na  území Izraele raketami nebo malými bojůvkami, které vyvraždí několik osadníků a stáhnou se zpět, na což Izrael odpoví leteckými útoky na předpokládané cíle Hamásu a zabije přitom několik Palestinců.. 

   Hamás se dlouhodobě vyzbrojuje, buduje rozsáhlou síť podzemních tunelů a své jednotky kryje tím, že jsou rozmístěny pod nemocnicemi, školami a obdobnými místy, kde se obvykle shromažďují civilové. Každou reakci Izraelské armády pak ve světě presentuje jako napadení civilního sektoru. Palestina je poměrně malé území hustě osídlené necelými třemi miliony obyvatel. Nemá své zdroje vody, energie atd. 

   Rozhodl jsem se nepreferovat ani jednu stranu sporu přesto, že my, Češi už dlouhá desetiletí podporujeme Izrael. Ale na druhé straně - pokud se člověk dívá na disciplinované obyvatelstvo Izraele a na exaltované, krajně nenávistné  chování Palestinců - a to nejen těch v současné době trpících v pásmu Gazy ale i jejich příznivců kdekoliv  na světě - nutně začne uvažovat, co bude, až vyhraje ta nebo ona strana. Muslimům naroste hřebínek a budou se snažit ovládnout i jiné státy pomocí "děloh muslimských žen" tedy velkou natalitou a přečíslením původního obyvatelstva, což se jim, zdá se, docela daří. 

   Média stále upozorňují na to, že v pásmu Gazy jsou leteckými údery zabíjeny i ženy a děti. Bude to pravda, ale bomby, které by zabíjely jen ozbrojence zatím vynalezeny nebyly. Protože natalita v Gaze je veliká je celkem pochopitelné, že ztráty jsou rozloženy pravidelně mezi muže, ženy a děti.

   Dneska jsem viděl reportáž z Iránu, kde se ptali na názor velmi zdravě vypadajícího, asi osmi-desetiletého arabského kluka. A ten, celkem v souladu se svými rodiči prohlásil, že až vyroste, bude samozřejmě zabíjet všechny nevěřící, hlavně židy. Takže bomba, která zabije holčičku vlastně vyřadí jednu plodnou dělohu z výroby nepřátel nevěřících. A z toho kluka bude za deset let fousatý bojovník proti nevěřícím, káfirům. Tedy proti nám. A nám nezbude nic jiného, než přijmout víru abychom přežili. Ze budou zničeny všechny památky, sochy, obrazy, knihy a filmy je předpoklad. Islám takové věci nepovoluje. 

   Takže nakonec asi fandím "nemuslimům", židům. Ti mezi námi žijí už stovky let a nemám zprávy, že by něčeho zmocňovali násilím. Oni si to, co chtějí, spíše koupí, jsou zdatní obchodníci. To nám nežidům, gójům, často vadí, závidíme jim to a proto se v evropské ale i americké kultuře stále projevuje více či méně latentní antisemitismus. Ten občas vyvrcholí protižidovskými pogromy. V Rusku kdysi běžnými, v Německu méně. 

   Dopadlo to moje vážení pro a proti zvláštně. A rozhodl to ten arabský chlapec odkudsi z Iránu, který do kamery jasně řekl, co by bylo, kdyby islám zvítězil. 

Co bude, až islám zvítězí všude...

 

Ovšem na druhé straně: Podívejte se třeba na sto nejbohatších lidí na světě. Kolik  z nich je židovského vyznání či původu? To je jen tak samo sebou, náhodou, nebo tím, že Židé jsou vyvolený národ? Už víc než 2 000 let...

===

Jako obvykle - dodatek: 

   K izraelsko - palestinskému konfliktu se vyjádřil i můj oblíbenec, etnolog Mnislav Zelený, Atapana. Žil nějakou dobu mezi Indiány v jihoamerických pralesích, zvolili ho tam za náčelníka a má na spoustu věcí jiný názor než my, civilizační změkčilci. Překvapil mě jednoduchou úvahou - ke které jsem se nakonec dobral i já. Intuitivně. Asi jsem taky povahou divoch z pralesa.  

===

   O vítězství islámu ve Francii vypráví i kniha dystopických povídek blogera Mariana Kechlibara "Krvavé levandule". Za přečtení rozhodně stojí - dá se objednat na jeho blogu. A je i v audioverzi na  portálu "Uložto". Zdarma.