Murphyho moderní teatrologie

    Při promazávání počítače jsem narazil na nepříliš známé Murphyho zákony, týkající se divadla. Protože je mám ověřeny v praxi a na vydání knihy je to přece jen trochu málo, rozhodl jsem se seznámit s nimi  čtenáře mého blogu. Když půjdete do divadla, tak aspoň budete vědět, do čeho to vlastně jdete. Já už to přes padesát let vím.

Terminologie v abecedním pořádku:

Abonent:

Člověk, který má neodolatelné nutkání chodit do divadla, ať se hraje jakákoliv hloupost a ještě si za to předem zaplatí.

Baletka:

Mladá dívka, která vyjadřuje tancem přání, že by se ráda vdala. Z těch, kterým se to nepovede se stávají posléze primabaleríny.

Derniéra:

Poslední    prokazatelné provedení představení. Končí pitkou v divadelním klubu.

Dirigent:

Obvykle bývalý hráč na kontrabas, jehož hlavním úkolem je před začátkem podat ruku koncertnímu mistrovi a během produkce vytvářet rukama gesta, zobrazující v dané chvíli to, co orchestr právě hraje. Pokud se mu to daří, bývá někdy oslovován "Maestro".

Divák:

Prostý člověk z ulice, který se dvě i více hodin diví, co ho to vlastně napadlo koupit si lístek do divadla.

Herec:

Individuum, které si bez ohledu na okolnosti a okolí rádo hraje. Tradičně se rozdělují do následujících typů:

1. Herec prvořadý. Je ho slyšet nanejvýš do první řady.

2. Herec strhující. Když přijde na jeviště, "trhá kulisy".

3. Herec kmenový. S odolností dubového kmene přežívá všechny inscenační     experimenty mladých režisérů.

Jeviště:

Bojiště, na kterém je veden obvykle marný zápas o přízeň diváků.

Kulisák, (původní čínský název: 舞台工作人员):

Námezdní síla, která vykonává nesmyslnou činnost, spočívající v neustálém a opakovaném stavění a bourání dekorací. V divadle ji vykonávají obvykle intelektuálové s vyšším IQ.

Kulisy:

Množina těžkých předmětů z různých materiálů, která má vytvářet iluzi, že se v žádném případě nejedná o skutečnost.

Kuřárna:

Místo, kde si herci léčí komplexy méněcennosti pomlouváním nepřítomných kolegů.

Levá strana:

Je to    ta strana divadla, které leží po pravé ruce účinkujících.

Mistr (1):

Oslovení umělců za oněch bájných dob, kdy to ještě mohla být pravda.

Mistr (2):

Vedoucí pracovník v divadle, který časem dosáhl mistrovství ve zdůvodňování proč to či ono nejde.

Osvětlovač:

Zaměstnanec, který se stará o to, aby na stěžejních místech jeviště byla tma a nebylo vidět na herce. Herci to ovšem vědí a staví se zásadně vždy mimo ona domluvená místa.

Premiéra:

První prokazatelné provedení představení. Někdy bývá současně i derniérou. Končívá pitkou v divadelním klubu.

Publikum (veřejnost):

Množina známých, příbuzných a sousedů všech členů právě účinkujícího souboru. Někteří tleskají i v případě, že si lístky zakoupili za své. Nevýznamnou příměsí publika jsou diváci.

Režisér:

Subjekt, který musí mít vždy pravdu - dokonce i tehdy, když ji nemá. Před premiérou z toho propadá trudnomyslnosti.

Ředitel:

Bývalý herec nebo režisér, jehož hlavní povinností je vytvářet zdání, že je schopen cokoliv v divadle rozhodnout.

Suflér (nápověda):

Pravděpodobně jediná osoba, která opravdu zná text dané hry. Když se na herce zlobí, mlčí.

Tahy:

Ocelové tyče, na které je zakázáno věšet kteréhokoliv zaměstnance divadla. Občas někoho napadne, že by nebylo špatné tento zákaz porušit.

Umělec:

Jedinec, který vnucuje ostatním myšlenku, že něco umí. U publika bývá úspěšný pouze ve velmi ojedinělých případech. U kolegů nikdy.

Zvukař:

Podivná existence, která bývá v divadle trpěna většinou jen proto, že i v jiných divadlech mají něco podobného. Bývá často pověřován nenáročnými úkoly, aby netrpěl pocity méněcennosti. Občas propadá zuřivosti.

Železná opona:

Technické zařízení, které dokáže zabránit inzultaci herců i v těch nejhorších případech. Divadla, která železnou oponu nemají, musí mít pro herce vybudovány alespoň tajné únikové východy.

ZIP - základní inscenační principy

1. Je nedůležité, jak bude inscenace drahá. Podstatné je, kolik se ušetří z částky, kterou by inscenace stála, kdyby požadavky nebyly redukovány. (Viz Paulův zákon.)

2. Divácký úspěch inscenace je veličina naprosto relativní (viz zákon o zachování návštěvnosti) a proto se do inscenačního záměru nezapočítává !

3. Podle Marsovy definice je nutno najmout všechny odborné spolupracovníky mimo vlastní divadlo. Vlastní specialisté totiž obvykle pracují pro jiná divadla.

4. Každá inscenace je nejdůležitější inscenací sezóny a jako taková má absolutní přednost před ostatními nejdůležitějšími inscenacemi sezóny.

5. Za případný úspěch inscenace je osobně zodpovědný režisér a přední sólisté. Za neúspěch ti ostatní.

Zákon hodnotový:

Umělecká hodnota inscenace je obvykle přímo úměrná počtu prázdných míst v hledišti.

Tarantova poučka o zachování návštěvnosti:

Při úbytku diváků se návštěvnost ( v procentech ) zvyšuje snižováním počtu míst v hledišti. Počet míst v hledišti nelze snižovat pod hodnotu +1. Při nedodržení této limity by totiž mohla návštěvnost stoupnout až na + nekonečno v případě, že by přece jenom jeden divák přišel.

Dvojitý zákon líbivosti:

Pokud se inscenace líbí lidem v zákulisí, diváci ji pravděpodobně odmítnou. Pokud se zákulisí nelíbí, nebude se líbit ani divákům.

Doplnění dvojitého zákona líbivosti:

Pokud se představení líbí divákům i kritikům, začněte se ihned modlit. Jste právě svědkem zázraku !

Bobovo desatero pro mladé zvukaře:

1. Pokud se režisérovi zdá něco příliš hlasité, nedělej nic a řekni, že jsi to právě utlumil. I tak to bude obvykle utlumené příliš.

2. Každý snímek je hned lepší, když se opatří nápisem "stereo" nebo "digital".

3. Ve všech ostatních divadlech jsou zvukaři ochotnější a výkonnější. Jim říkají totéž.

4. Pokud nechceš, aby k něčemu došlo, navrhni režisérovi, že by to měl zkusit.

5. Echem nic nezkazíš - nanejvýš nebude rozumět. Ale copak na tom někomu záleží?

6. Sbor nikdy nevidí dirigenta a neslyší orchestr - dokud se nenaučí zpívat part zpaměti.

7. Jen silné a umělecky vyzrálé hlasy potřebují používat mikroporty. Zpívat bez nich dokáže kdejaký amatér.

8. Pokud herec neslyší playback, je to tvoje vina - pouštíš to příliš potichu.Pokud přitom není slyšet herce, je to také tvoje chyba. Pouštíš to moc nahlas.

9. Mezinárodně normalizované komorní "a" má právě takový kmitočet, na kterém se dohodla dnes večer většina orchestru.

10. Pokud někdo tvrdí, že ho není slyšet, vždy mu přidej osobní mikroport. Zapojovat ho je pochopitelně zbytečné.