Augenblick

Válka je, když se zabíjejí lidé, kteří se navzájem neznají, na rozkaz lidí, kteří se dobře znají, ale vzájemně se nezabíjejí. 

(Albert Einstein)

   Nemůžu si pomoct, ale Albert Einstein byl geniální člověk ve všech ohledech. Přesnější definici války neznám

   Každý člověk dostává denně spoustu zpráv, obvykle víceméně zaujatých. Nelze si je nechat v paměti, protože by už v hlavě zůstaly jen ty poslední. A přebíjí je jen ty ještě čerstvější.

   Snažím se proto dívat na zprávy z dálky, brát z nich jenom jakýsi průměr, protože detail jakéhokoliv dění může být zatraceně zavádějící. Je tomu tak i v případě rusko-ukrajinského konfliktu. Proto zprávy nesleduji nijak  podrobně, spousta z nich je slušně řečeno "tendenčních". Hrdinové, vyznamenávání, pocty mrtvým. Projevy hrdinů, které obvykle končí slovy "Sláva Ukrajině!" nebo "Vítězství bude naše!" Lidé, hovořící různými, leč podobnými jazyky, kteří žili spolu v jedné zemi. 

   Pak se ty země rozdělily a jeden národ se, silně podněcován zvenčí, začal považovat za vyvolený. Začal utlačovat ten druhý - napřed kulturně a nakonec i fyzicky. Ten se bránil jak uměl a mohl, ale proti státní moci se ubránit  šanci neměl. 

A tak ten větší národ či stát, začal své příslušníky bránit vojensky. Nazval to speciální operací, ale je to regulérní válka. Válka se všemi surovostmi, jak už války bývají. Spoustou nacionalismu, nenávisti, zabíjením. 

  To všichni vědí. "Namotivovaní" vojáci, z nichž mnoho proti lidem z opačné strany fronty vlastně nic nemá. Až za nějakou dobu, když mu ti druzí zabijí kamaráda nebo ho zmrzačí. Až pak následuje vendeta. Jdou do války, protože jsou povinni bránit svou vlast, národ. Nebo jdou dobrovolně. Nebo se nechají za "zajímavý" žold najmout. Ale o nich psát nechci.

   Z jedné předvčerejší reportáže z ruské TV o snajperech: Představili v ní mimo jiné mladou snajperku. Ne pušku, ale vojačku. Hezká, asi pětadvacetiletá ženská. Svobodná. V civilu prý byla ajťačka, která chodila do sportovního střeleckého kroužku. 

Pak ji na ukrajinské frontě zabili bratra. A to ji přivedlo k tomu že se přihlásila do armády RU jako dobrovolnice. Ukázalo se, že střílí opravdu dobře, že má ten potřebný "sitzfleisch" který musí snajper mít, aby byl neviditelný a druhá strana fronty na něj zapomněla. Dostala  tedy svoji snajperskou pušku "na míru" a začala "plnit úkoly". 

   Tři krátké záběry: Jeden detail na její obličej, jak soustředěně míří, druhý - střih z noktovizoru, jak za sebou jdou tři světlé skvrny, ukrajinští vojáci, asi se přesouvají "odněkud někam". Pak sebou záběr trochu trhne a za moment ten první voják zmizí ze záběru, padne na zem. Ani sebou moc neškubne. Další dva ihned zaléhají. Záběr třetí: snajperka bez změny výrazu v obličeji znovu nabíjí. Tak, jako hospodyňka pozorně odloupne hotový placek od pánve a naleje další těsto. Práce, žádné emoce. Splnila prostě zadání, úkol.

Ale rozumím jejím vnitřním pocitům. "To je za mého bráchu!"

   Ale představuji si ji, jak se se svým budoucím cílem setká tváří v tvář. Hezký kluk, možná hodně podobný jejímu bráchovi. Mluví rusky jako většina Ukrajinců. Na frontu se dostal třeba tak, že ho ukrajinští vojenští komisaři násilím ulovili na ulici, když šel nakoupit, protože jeho máma už špatně chodí a táta padl na frontě. Nebo utekl do Evropy. Nebýt války, mohli by si ti dva pokecat o životě. A mohli by se klidně do sebe zamilovat. 

Katyně a její oběť.

  Ale taky to mohl být Ukrajinec, který šel na frontu dobrovolně, "ulovit si svého Rusa". A místo, aby se do sebe zamilovali, mohl by ji okamžitě zastřelit a splnit tak svoji vlastní "zadáču" jak ho nabádá učení Stěpana Bandery, kterého má vytetovaného na paži.

   Prostě to nevíme a nikdy se to nedozvíme. Možná, že ta světlá skvrna v noktovizoru, kterou poslala do nebytí  ji za čas začne pronásledovat ve snech, když už bude po válce a ona bude mít malé dítě. A později se ji to dítě zeptá "Mámo, za co jsi dostala ty medaile, které máš schované ve skříni?" Co mu odpoví? Že zastřelila spoustu lidí, každého zvlášť - a přitom mnozí z těch mrtvých by klidně mohli být otcem toho malého šťoury? 

Kdyby nebyla ta zatracená, zasraná válka?

   Einsteinova speciální teorie relativity s těmi změnami času a prostoru je pro mě daleko pochopitelnější než to, co se děje v světě. Nejen na Ukrajině ale i v pásmu Gazy - i jinde. Einstein to definoval naprosto pregnantně.

======

    Když už tu mluvíme o palestinsko-izraelské válce - pokud někdy budete v Ostravě, zajděte si do divadla na činohru v DAD Ptáčci. Ta je přesně o tom. O vztazích mezi lidmi na obou stranách "zdi". O národech a kulturách. O náboženství. Myslím, že nebudete litovat ztraceného večera. Ale divačky by si měly vzít kapesníček. Je to nečekaně dojímavé. Když jsem včera remixoval zvuk ze záznamu z představení, musel jsem dost často mrkat. A to jsem na to, že mě někdo chce v divadle dojmout, za půl století práce v "Ústavu" opravdu zvyklý.