Věřící, ateisté, renegáti a ti ostatní

   Už dlouho tvrdím, že věřící lidé mají jednodušší život. Jednak nemusí moc přemýšlet o světě kolem sebe - jsou to buď souvěrci nebo příslušníci jiné církve a ty je třeba přesvědčit o jejich bludech nebo zatratit. Totéž s bezvěrci - ti se kupodivu nezatracují, ale přivádějí k víře. K té naší, správné. Odpadlíci se jenom zatracují. Jsou prý horší, než všichni ostatní.

   Pokud se domníváte, že tom platí jenom o víře v Boha/Alláha/Buddhu/ Vesmírných lidí atd., tak nikoliv,  diferencovaný přístup k sobě i okolnímu světu platí o všech, kteří v něco (cokoliv) pevně věří. V komunismus, zlého Ruska, škodlivosti očkování proti Covidu-9, neexistenci programu Apollo, oprávněnost antikomunismu, dezolátství, Green Deal, liberální demokracii atd., atp. Není podstatné v co, ale jak silně. U těch, kteří věří, nastává "akt přijetí víry" přestávají poslouchat cokoliv, co jejich víře odporuje a snaží se "evangelizovat" ty, kteří v to nevěří. Je to dost protivné, protože se snaží za pomoci spousty neověřitelných argumentů zabránit své oběti, aby si zjišťovala jiná data, zprávy.

   To je důvod, proč už příliš nesleduji diskuze na netu. Diskuze se sestává  právě z takových "evangelizačních" výroků, z výroků, které odsuzují myšlenky, které neodpovídají "víře" a zatracování těch, kteří od "víry" odpadli. Je to prostě nepříjemné čtení, kde nějakou objevnou myšlenku nacházíte jen velmi zřídka.

   A to neberu v potaz diskutéry, kteří jenom předvádějí svoji "širokou informovanost", před chvilkou nabytou na Wikipedii a zjevné trolly, kteří mají snahu někoho vyprovokovat k hádce, většino o nepodstatných věcech a tak rozbít diskuzi. A taky tapetáře, kteří, snad aby měli pocit vlastní důležitosti, kopírují dlouhé stati odjinud, které se často aktuálně  diskutovaného problému dotýkají jen okrajově nebo vůbec. 

  Nemá tedy žádný smysl někoho o něčem přesvědčovat, pokud si to nějakým způsobem nepřeje. Argumenty z jiných zdrojů málokdy bývají relevantní, ověřitelné a vaše vlastní zkušenosti jsou pro druhého vlastně jen neověřitelným tvrzením, pokud vás osobně nezná. 

   Proto mám raději lidi pochybující, kteří jsou schopni a ochotni se jiným názorem, než mají oni vůbec zabývat aniž by ho předem zatratili.*

(A vás taky.) Sám, pokud narazím na něco, co mi narušuje můj názor na okolní svět snažím se o problému najít jinde nějaké informace, pochopitelně nepřevzaté ze stejných zdrojů nebo ze zdrojů i jinak pochybných. To jsou třeba válečné zdroje, protože se tvrdí, že "první obětí každé války je pravda". Nelze vzít informace jedné strany, z druhé strany a udělat průměr. Vyjde vám pokaždé jinak, ale většinou vyjde nesmysl, který by se dal shrnout do zvolání "Čert ví!", nebo "To ví jen Bůh a Svatý Václav!"

   Myslím, že tomu kdysi říkalo "kritické myšlení" a já dneska vidím právě kritický nedostatek onoho myšlení. Ano, je pohodlnější papouškovat cizí názory a trvat si na nich, než se opravdu nad informacemi zamyslet. Připustit si je. Ale pak se člověk nějaké určité víry musí smířit s tím, že časem narazí na jinou realitu. A bývá z toho značně vykolejený, podrážděný a bezradný. Dokonce se pokouší jistou dobu obhajovat svůj, s realitou nepříliš  korespondující názor. Pak musí přiznat chybu - nebo se stane směšným, což si ovšem nepřeje a ani nepřizná.

*/ Z dnešní diskuze na jednom známém blogu: 

...Většina lidí v mém okolí, především v mladší věkové skupině do 45 let (ale samozřejmě i starších), má popisované vidění světa. Jsou ve svých názorech dokonale zabetonovaní a nic a nikdo s nimi nehne. Nepotkal jsem zatím jediného, který by své vidění světa v kontextu posledních událostí alespoň nějak poopravil. Děsivé je, že na rozdílné názory reagují agresivně až hystericky. Tohle páchne občanskou válkou jak týden nevynesená noční váza. Nerozumím tomu a nechápu to.

Já ano, nejmenovaný příteli. Mám takového syna. 

Co zmůže rozum proti víře...

O nemožnosti získávat informace ze zaujatých médií: 

Právě jsem zaslechl z TV z vedlejšího pokoje zprávy. 

Tři podmínky Ruska, aby skončila SVO byly, aby se základny NATO  vrátily do stavu před rokem 1993, aby Ukrajina  byla neutrální, bez účasti ve vojenských blocích a demilitarizovaná. Jenže redaktor jmenoval tři jiné podmínky, které z ruské strany nikdy nezazněly.