Kladivo na korupci

   Včera jsem se podíval na velké zprávy hlavní ruské televize Rusko 1, což nedělám často, protože je to stanice plná proruské propagandy -  stejně jako jiné stanice jsou zase plné propagandy protiruské. O našich stanicích nemluvě. Raději.

      

   Akce vypadala jako jako úvod do hollywoodského trháku. Vrtulníky, ze kterých se slaňovalo, auty zablokované všechny přístupy do paláce, na každém rohu dva ozbrojenci v neprůstřelných vestách a tak podobně.

  Magomedov, tehdejší generální ředitel podnik (pravomoce) šikovně rozepsal na své dvě dcery a jednoho syna a podnik, který dodával ropné produkty na pro celou oblast republik jižní RF v ceně asi 100 miliard rublů se tak stal soukromým vlastnictvím. Když to centrální orgány zjistily, už bylo pozdě. Pan Magomedov mezitím stihl vyvést z podniku 3 miliardy rublů ve formě úplatků. (Slušné - kam se na to hrabou naši "privatizátoři".) 

   Když to centrální orgány (jako obvykle - cifršpióni) spočítaly, bylo rozhodnuto provést bez varování přepadovou akci. Je to pochopitelné, je to totiž muslimská země a ozbrojená soukromá ochranka "činovníků" (bossů) je tam běžná. Ochranka se tam ale neobjevila, nestřílelo se ani se nevyrážely dveře. 

   Putin dal (pravděpodobně) akci zelenou a tak byla hned po provedení dokonce publikována v TV. 

  Zlaté šperky, hotové peníze i zbraně (pistole a lovecké pušky), nalezené v jeho paláci byly policií zabaveny, rozbrušovačkou se dostali i do sejfu a sám Magomedov se svými společníky byl bez odporu odvezen do Moskvy. Tvářil se rezignovaně - a přitom ho čeká nejmíň 20 let v gulaku.

   To je zatím všechno. Nehodlám párat po podrobnostech, případ popisuji jen jako způsob, jakým musí Putin vládnout tak velkému území. Je celkem pochopitelné, že když nad někým není stálý dohled nebo je dohled nespolehlivý, vždy se najde člověk, gubernátor, ředitel nějakého velkého podniku kterýsi něco "zprivatizuje". V podezření mám i ředitele vele-podniku Roskosmos, jeden den byl u Putina na "poradě" a za necelý týden byl jmenován nový, mladý ředitel, který vzápětí vyměnil celé užší vedení. Vyplývá mi z toho, že presidentovi nedokázal neodpovědět na jeho otázky.

   Na místa gubernátorů jsou pak obvykle jmenováni lidé, kteří za RF bojovali na frontě ve speciální operaci a u kterých Vladimír Vladimírovič předpokládá vysokou míru loajálnosti. Tento "kvas" je v Rusku stálý. Dá se předpokládat, že Rusko není na tom o mnoho lépe, než Ukrajina co se týče zkorumpovatelnosti. Ne nadarmo Putin zdůrazňuje, že Ukrajinci a Rusové jsou v podstatě jeden národ. Zná "své Pappenheimské" a ví, jak s nimi zacházet. 

   Proto i Rusové, kteří už žijí u nás říkají, že na Rusy musí být přísnost, jinak zvlčí. Mohu to potvrdit. Ruští kumštýři přijeli perfektně profesionálně připravení, obsadili čelní místa v souborech (balet, opera) a vzápětí se snažili podřídit si své okolí. Prostě tak nějako začali pomalu "šéfovat". 

   Pocítil jsem to několikrát i já - a v zárodku jsem se vzepřel. A byl klid. Když se nenecháte ovládat, oni se přizpůsobí. Je to asi něco genetického...

   Stejný případ nastával, když Rusové hostovali. Jako režiséři, sólisté nebo celý soubor. Jejich požadavky byly maximalistické. Ale když pochopili, že nebudou (nemohou být) splněny, vzali na vědomí podmínky, které jsme byli schopni pro ně vytvořit a odvedli velmi dobrý výkon. Rozcházeli jsme vždy se jako přátelé.

Hospodine, Ty to vidíš..

====================

   Vzpomínám na historku, kdy u nás hostovala docela slavná ruská sopranistka v titulní roli v "La Traviattě". Ta odmítla do divadla vstoupit stejným vchodem, kterým chodili kulisáci, sboráci i muzikanti. Že je zasloužilá umělkyně SSSR. Nabídli ji, že TEDY může nanejvýš vstoupit kulisárnou, že pro ni extra vchod prorážet nebudeme. Ona na to, že tedy nebude zpívat. Tajemnice opery ji upozornila na klauzuli ve smlouvě, která podobné případy řešila jako její nesplnění a znamenala by i nemalou  pokutu, protože by se musel řešit drahý záskok nebo zrušení představení, které už bylo vyprodané. A zaplatit vyprodané hlediště není zrovna malá částka. 

   A ejhle - o půl šesté večer se operní hvězda dostavila, perfektně odzpívala představení, sklidila dlouhé ovace ve stoje - a když pak dávala jinde ve světě rozhovory, často se zmiňovala o Ostravě, kde se ji dostalo "nebývale vřelého přijetí".

Tož tak...

 (Historka je z osmdesátých let.)