Diskriminace nebo strach?

  Československo se odmítlo (respektive z nařízení tehdejšího komunistického režimu nesmělo) zúčastnit Letních olympijských her v roce 1984 v Los Angeles. Oficiální rozhodnutí o neúčasti oznámil Československý olympijský výbor 12. května 1984. Jako oficiální důvod, který tehdejší propaganda předkládala veřejnosti, byl uváděn údajný nedostatek bezpečnosti pro sportovce v USA, rozpoutaná protisovětská hysterie a obavy ze zneužití k politickým provokacím proti zemím socialistického bloku.

   Tímto politickým tahem přišla celá jedna generace špičkových československých sportovců (přibližně 100 atletů a reprezentantů) o vrchol své kariéry. Několik z nich, jako například Jarmila Kratochvílová nebo Helena Fibingerová, byly v té době na absolutním světovém vrcholu a přišly o téměř jisté olympijské medaile. Jako náhradu připravil východní blok vlastní sportovní hry pod názvem Družba 84. Ty tak nějak zapadly.

Všechno se v dějinách opakuje. 

Většinou s opačným znaménkem.

   Sportovní arbitrážní soud (CAS) v Lausanne vyhověl odvolání Ruské hokejové federace proti rozhodnutí Rady IIHF ze dne 27. července 2026. Co to přesně znamená? V prvé řadě jistotu, že Rusko si zahraje na mistrovství světa 2027 v Německu, dočká se už i šampionátu do 20 let na přelomu roku v Kanadě a v příštím roce také MS do 18 let a šampionátu žen.

   Verdikt vyvolal vlnu kritiky také u českých politiků a sportovních funkcionářů. Český hokejový svaz nadále trvá na svém nesouhlasném postoji k účasti Ruska, dokud trvá vojenská agrese na Ukrajině. Objevují se i první politické výzvy k případnému bojkotu zápasů či turnajů ze strany národních týmů. Vyjádření vyvolalo silné reakce fanoušků na síti X volajících po radikálnějších krocích či bojkotu, přičemž kritiku sdílí i českoá politická scéna.

   Řešení situace nabízí někdejší gólman Dominik Hašek, jenž se problematice dlouhodobě věnuje. „Aspoň tahle situace konečně už otevře oči politikům! A je na nich, aby na svém území zakázali Rusům veřejně vystupovat. To je něco, o čem mluvím už několik let"! 

   Ale co bylo předtím? V 45 letech Dominik Hašek vychytal Pardubicím extraligový titul a čekalo se, zda neoznámí třetí a nezvratný odchod do penze. Ale kdeže! Místo toho přestoupil do Ruska. „Vždy jde o peníze, ale ty nemusí být na prvním místě,“ vysvětloval už jako posila moskevského Spartaku. „Moskva je blíž a navíc je to klub, kde na vás dýchá historie,“ vysvětloval naganský hrdina. „Nabídka od Spartaku nebyla v porovnání s jinými nejlepší, ale peníze nemusí být vždy na prvním místě. U mě byla na prvním místě motivace.“

Hašek si měl dle dobových informací za rok vydělat asi 40 milionů korun.

Jak situaci řeší Kanada a Německo ohledně udělení víz ruským sportovcům?

Kanada:

  I kdyby kanadská vláda start sborné nezablokovala politicky, proces udělení víz je pro ruské občany extrémně zdlouhavý. Standardní vyřízení víz z ambasády v Moskvě trvá měsíce. Bez mimořádného vládního zrychlení (tzv. "urychleného řízení v národním zájmu") nemá ruská výprava šanci do začátku turnaje fyzicky získat. Kanada se tak může elegantně odvolat na čistě byrokratické lhůty.

Německo:

   Německo jako člen schengenského prostoru podléhá unijní vízové ​​politice. V Německu i v rámci celé EU sílí tlak (především od severských a pobaltských států), aby členské země plošně odmítly ruským sportovcům udělovat národní i schengenské vízum. 

Německé ministerstvo vnitra má pravomoc ruských občanů na své území z bezpečnostních důvodů zakázat, čímž rozhodnutí CAS fakticky anulovalo

Švédsko:

   Švédský hokejový svaz oficiálně deklaroval, že Rusko se za současné situace a během pokračující vojenské agrese na Ukrajině nesmí účastnit mezinárodních turnajů.

Finsko:

   Vedení finského hokeje jednoznačně odmítá start sborné na mistrovství světa. Finský hokej se však dostává do složité situace, protože Finský olympijský výbor obecně povoluje svým sportovcům startovat na akcích, kde soutěží i Rusové a Bělorusové (pokud splní podmínky neutrality). Finský svaz tak musí balancovat mezi mezinárodním hokejovým odporem a vnitrostátními sportovními směrnicemi.

Možný společný postup hokejových velmocí:

Ekonomický tlak: Varování sponzorů, že zápasy s Ruskem vyvolají bojkot ze strany fanoušků a evropských televizních společností.

Hráčský bojkot: Jak naznačila i některá vyjádření, hokejové svazy mohou podporovat hráče, pokud by se rozhodli do samotných zápasů proti Rusku nenastoupit.

   Mohl bych sice nadále nechat AI vyhledávat reakce KoZa na rozhodnutí sportovního arbitrážního soud (CAS), ale tahle ukázka snad  úplně stačí. Licoměrnost je ve světě politiky a sportu sice běžná, ale tohle vypadá více než diskriminace jako strach. Velký strach. Rusko bylo v ledním hokeji vždy velmi silným soupeřem komukoliv. Sovětští hokejisté se stali mistry světa celkem 22krát. Kompletní medailová sbírka samotného Sovětského svazu (SSSR) z let 1954–1991 vypadá takto:

Zlato:   22krát

Stříbro: 7krát

Bronz:  5krát

Takže ti, kteří si dělají naděje na první místo na světě se pro jistotu pokoušejí zbavit jednoho ze velmi silných soupeřů. To je, jak říká jeden český klasik, "nečestné a nesportovní".

   Bylo by zajímavé, kdyby se takto diskriminovali sportovci, třeba jiné barvy kůže nebo jiného náboženského vyznání. To by bylo křiku!

  On jakýkoliv obor lidské činnosti, byv zasažen politikou se stává "politickým argumentem" a fakta přestanou hrát jakoukoliv roli. Vzpomenu jenom na odřeknutý koncert světové sopranistky Anny Netrebko v Praze. Ublížili jsme tím snad Rusku? Ne. Ani paní Netrebko ne. Jen Pražanům a svému renomé.

   A tak je to se vším. Politika není nic jiného než přízemní svinstvo. Proto nečtu politické komentáře na webech ani na blozích. Tam se o hodnocení situace pokoušejí naprostí amatéři, lépe řečeno diletanti. Nejsem sice na tom s politickými vědomostmi o nic lépe, ale aspoň se nepokouším se znemožňovat.

   Jedno je jisté - je to strach z politické prohry, protože vrcholový sport je dnes nedílnou součástí politiky