SOS čili setkání ostravských snobů

Foto z presentace koncertu na netu
Fotografku se mi nepodařilo dohledat.

Současnou elektronickou hudbu představíme společně s oceňovanými Genot Centre a Radiem Wave. Koncert soudobé hudby jako první z celoročního cyklu pro nás připravil polský dramaturg Daniel Brożek

...psala na netu programová manažerka PLATO Dita Eibenová.

Jak se snadno stát „ruským švábem“.

  Někdo má rád holky, někdo zase vdolky. 

To je pravda, lidi „jsou různí“. Ale tohle zjednodušení je přílišné. Protože jsou tu lidé kteří mají rádi české buchty. Vdolky i holky. Ale taky ti, kteří nemají sice nemají rádi vdolky, ale neznamená to, že by museli milovat holky. V našem podobenství třeba gay, který chce zůstat štíhlý a žádoucí.

Skřípání kolem Skripala

   Bývalý dvojitý agent Sergej Skripal byl spolu se svou dcerou Julií otráven v anglickém městě Salisbury. Tahle věta se zdá být jedinou nezpochybnitelnou informací v následující směsi dohadů, polopravd a matoucích informací. Nebudu vypisovat anabázi téhle kauzy, jen si položím pár otázek, u kterých si nejsem zdaleka jist, zda je někdo někdy zvedne.

O zakázaných slovech a čtverečcích na obrazovce

Sympatická holka!

  Tak nám Ester Ledecká vyhrála, co se dalo. Říkám nám, protože  většina Kotlinky se cítí tak nějak spoluzodpovědná za její úspěch. Čili jako obvykle: Když je někdo úspěšný, je to náš takřka celonárodní úspěch. Ne pouze jeho a jeho týmu.

Když ale nevyhraje tak jak jsme předpokládali, je to jen vina protagonisty. Málo se snažil. Není to přece náš neúspěch. Prostě to zkazil a my mu přece tak fandili...

  Nicméně Ester Ledecká v žádném rozhovoru nezapomene připomenout, že za jejím vítězstvím je i perfektní práce jejího týmu. 

Tak nám zvolili Zemana...

 Jonathan Swift

  Tak Milouš Zemanojc vyhrál nad Jirkou Drahouškem. Sice jen o prsa, ale matematika je neúprosná. Avšak  kdyby to dopadlo naopak, byla by situace naprosto stejná. Polovina národa je tvrdě zakousnutá do té druhé a naopak. Nacházejí se všelijaké argumenty proč je ten nebo onen uchazeč horší než ten druhý. Většinou neinformované (nikdo nic vlastně  neví) nebo rovnou falešné. Propírá se minulost obou aktérů, co kdo kdy řekl nebo neřekl a říct měl. Nebo naopak neměl. A kreslí se hrubě neveselé nebo zcela optimistické vize budoucnosti. 

Zemanova brázda a korálky pro domorodce

   Jeden můj spolužák z devítiletky, říkejme mu třeba Karel, každoročně organizuje (z Prahy) setkání těch spolužáků, kteří se dožili dnešních dnů. Scházíme se v Ostravě, protože to je přece jen nejkoncentrovanější místo našeho výskytu. Ale je nás, pravda, stále méně.

    Karel to má pěkně zorganizováno, všechny živé obešle, domluví termín a místo, zamluví na pár hodin vhodnou restauraci (těší mě, že tu "mou") a tam pokecáme o životě, vzpomeneme už navždy nepřítomných a omluvených, pojíme,  popijeme vínka či pivka a zase se v poklidu rozejdeme. Přicházejí s námi požvanit i naši tehdejší učitelé což je docela prima zážitek.