neděle 22. dubna 2018

SOS čili setkání ostravských snobů



Foto z presentace koncertu na netu
Fotografku se mi nepodařilo dohledat.






Současnou elektronickou hudbu představíme společně s oceňovanými Genot Centre a Radiem Wave. Koncert soudobé hudby jako první z celoročního cyklu pro nás připravil polský dramaturg Daniel Brożek

...psala na netu programová manažerka PLATO Dita Eibenová.




   Tahle zpráva mě profesně docela zaujala. A protože jsem měl volný večer, vydal jsem se do bývalé prodejní haly Bauhausu. Protože experimentální hudbu jsem tu a tam  natáčel, těšil jsem se na nějaké nové postupy, "nové horizonty". Po zaplacení 80.- Kč jsem byl vybaven žlutým páskem na ruku, který nahrazoval vstupenku a mohl vstoupit.

   Prostor je to obrovský, v koutě se krčil funkční kavárenský pult, uprostřed stojí několik kovových regálů s knihami, před nimi asi padesát polstrovaných židliček, kolem nich čtyři otlučené rerosoustavy a za nimi cosi jako improvizovaná zvuková režie, kde byly kromě mixpultu, mikrofonů a dalších technikálií připravené různé perkusní nástroje, xylofon, tibetské mísy, akordeon…

   Do začátku ještě zbývalo pár desítek minut a mohl jsem tak v klidu obdivovat několik vystavených výtvarných děl, kterým jsem ovšem jako primitiv až na čestné výjimky moc nerozuměl. Betonová podlaha byla tu a tam polita tenkou vrstvou průhledné pryskyřice, ve které byly zality jakési artefakty. Pocit z toho byl takový, že té pryskyřice nebylo dost, takže se použila jen na dílčí vyspravení původní podlahy.

    Zakoupil jsem si plastový pohárek opravdu vynikajícího caffe laté a kolem sedmé večer se spořádaně odebral na jednu z židliček. Se mnou se na židličkách usadili posluchači, bylo jich tuším 37 nebo 39 – nevím to jistě, protože někteří patrně patřili k tvůrčímu týmu večera. Typově to byli lidé rozmanití: pánové mladšího středního věku se svými dámami, mladší dívky, většinou poněkud bledé, obtloustlé a vybavené dioptrickými brýlemi, mladší muži s dredy na hlavě nebo zcela bez vlasů, též jeden šedovlasý olezlý stařík (já) – prostě všehochuť. Vybavenost publika chytrými telefony byla ale prakticky stoprocentní i když selfie ten večer moc nefrčely. Známou tvář jsem nezaregistroval. Ale tolik umělců zase neznám.

   Úvod zařídil pán mluvící polsky – to v Ostravě není žádný problém, polsky tu umí většina starší populace i když pán poněkud koktal, což se ovšem také stává. Sdělil nám, že koncert či performance bude mít tři části, ve kterých se hostující umělci pokusí tvůrčím způsobem využít obrovského prázdného prostoru haly Bauhaus.

   Po dalším kratším anglickém úvodu samotného umělce začala s čtvrthodinovým zpožděním vlastní show. Autor odešel dozadu za diváky a ze svého laptopu spustil čtyřkanálový šum. Jeho asistent mezitím zprovoznil hlavní vizuální atrakci – tři héliem napuštěné, na proscéniu upoutané balony, pod nimiž visely větráčky z PC. Pozapínal všechny baterie a balonky se začaly pohupovat ze strany na stranu. Mezitím růžový šum z reproduktorů sílil. Pak se ustálil a v ozvaly se sinusové kmitočty 40, 500, 800 a 1 000 Hz, které se postupně vloudily do šumového pozadí a zase zmizely, aby se za čas objevily v jiném kanálu.

   Zvukový objekt se víceméně nijak neměnil v kvalitě ani kvantitě, reproduktory šuměly a občas se tam objevil nějaký jemný tón, tu v souzvuku s jiným, tu v disonanci. Zvukový objekt to byl docela nudný. "Esoterická" či "meditační" hudba je daleko zajímavější, byť její smysl je téměř shodný. Vyplnit ticho.  

   Prohlížel jsem si tedy ostatní posluchače, zajímalo mě, jak se tváří, co jim ten šum přináší. A podivil jsem se převelice. Všichni tiše seděli, oči přivřené, někteří sledovali kymácející se balonky a poslouchali ten konstantní šum a v očích se jim zračil hluboký umělecký zážitek. Občas se po očku podívali na souseda, který se tvářil podobně zasvěceně - a seděli dál.

   Po pětatřiceti minutách jsem pochopil, že tohle vystoupení pro mě není, že jsem takovému umění doposud nedorostl a že raději nebudu riskovat druhý a třetí díl koncertu. Zvedl jsem se (seděl jsem docela na kraji, takže jsem nikomu neporušil jeho nirvánu) a chtěl nepozorovaně odejít. Slečny u pokladny ale mezitím zavřely vchodové dveře, které tak nereagovaly na fotobuňku a musely mě vypustit do podvečerní Ostravy stiskem několika tajných tlačítek na dveřích.

   Když jsem vyšel ven, začal se mnou pozvolna lomcovat vztek. Ne proto, že jsem vyhodil 80.- Kč za zážitek nepochybně srovnatelný s hučením nekvalitní klimatizace, ani proto, že jsem ten večer mohl věnovat třeba nějaké knížce. Nakonec – caffe laté bylo opravdu vynikající a celková cena, včetně vstupného nebyla tak velká.

   To, co mě rozlítilo bylo publikum. Jak tam téměř tři čtvrtě hodiny posluchači seděli a předstírali, že něco zajímavého či krásného zažívají, Nikdo neměl odvahu sám sobě přiznat, že slyší jen elektronický šum v prázdné hale. A to předstírání zážitku se nedá pojmenovat jinak než čiré snobství.

   Jak praví wiki-slovník: Snob je poněkud hanlivé označení pro člověka, často zbohatlíka, který disponuje větším finančním obnosem a své peníze utrácí za módní věci. Nečiní tak z nějakého hlubšího zájmu, ale jenom proto, aby byl "in", aby zapadl do své společenské vrstvy.

   Tady se ale nedá hovořit o nějakých zbohatlících. Nejvyšší cena vstupného byla 100.- Kč což je dnes částka téměř zanedbatelná. Nešlo o peníze, ale o zdání příslušnosti k intelektuálům, k umělecké avantgardě. Ta necelá čtyřicítka posluchačů se projevila jako dokonalí snobové. Jak jsem si všiml, „koučování“ snobů je docela jednoduchá záležitost. Používá se způsobu, uvedeného v pohádce „Císařovy nové šaty“.

   Jistě, do našeho Ústavu chodí také nemálo snobů. Představení je ve skutečnosti nezajímá, nic jim nedává, starají se hlavně o to, aby je tam bylo vidět. Hodnocení si dovolí až poté, co se doslechnou, co o tom říkají jiní, erudovanější. Guruové.

   Ale nikdy jich není celé hlediště, jsou promíchaní s běžnými diváky, s milovníky divadla a nadšenci. Docela by mě zajímalo, zda byly na konci tohoto „díla“ v Platu nějaké ovace. Ani by nemusely být „ve stoje“ což bývá, vzhledem k okolnostem často průměrného výkonu projev snobárny v divadle. Ale neměl jsem dost trpělivosti / drzosti čekat do konce.

   Tenhle můj docela smutný zážitek ale úzce souvisí s dnešním způsobem nazírání na život. S oním obecným předstíráním čehosi, souhlasu s preferovaným postojem, vytvářeným politiky a novináři – ze strachu vybočit z řady, říct jednoduchou pravdu a být za o „vyloučen ze slušné společnosti“. (Na tomhle principu vlastně funguje celá kampaň #metoo nebo nyní útok na síť kaváren Starbucks.)

   Nálepkování lidí jako „rasisty“, „fašisty“, „komunisty“ nebolevicové liberály“, jak to učinil nedávno pan ředitel Liberálního institutu Roman Joch. (Mimořádně hloupý článek...)

   Ano, to předstírání, tedy vlastně snobismus je poslední dobou víceméně stabilní stav, který si myslící člověk nutně musí uvědomit bez ohledu na míru jeho vzdělání. Právě proto, že je to stav stabilní, nevnímáme, že se pozvolna zhoršuje. Polička knihovny, kde mám „postkatastrofickou“ není ani moc zaprášená. Tu a tam si vytáhnu některou oblíbenou knížku a přečtu si pár stránek, abych opět konstatoval, že jsou knížky vizionářské, že popisují nejen dnešek, ale i zítřek a dokonce pozítřek našeho známého světa


=======================


   Koncert v Platu (nebo „na Platu“?) mi jenom fyzicky připomněl, jak to vlastně s námi lidmi je. Připomenutí to bylo dost nepříjemné.

   O tom, kdo takové akce financuje mám jen velmi matné povědomí. Údajně je to Město Ostrava a majitelem galerie je někdo z vedení města. Patrně výnosná záležitost, protože z odhadnuté tržby (maximálně 3 500.- ) se nedá financovat prakticky skoro nic. Čili dotace. 

 Ale o to mi přece vůbec nešlo.



Kavárenský koutek v PLATU. Funkční.

===============
=======
===



Poznámka: 

   Protože natáčet koncert mě jednak nenapadlo, jednak se to přece nedělá, ale přesto bych rád čtenářům  předvedl to, o čem píši, napodobil jsem prezentovaný objekt na svém editoru. Je jenom o mnoho kratší ale pochybuji, že by někdo z tehdy přítomných poznal rozdíl od originálu. Nicméně sestava zvukových ploch je naprosto náhodná a vyjadřovat nemá vůbec nic.

Takhle to vypadá na počítači a takhle to zní.



43 komentářů:

  1. Kocoure, připomnělo mi nastavování kolmosti hlavy kazeťíku podle nahraného FM šumu.
    1kHz v porovnání s 12 KHz pro nastavení předmagnetizace.
    Jsem rád, že kazetová technika je minulostí. Snaha o hifi s ní byl technický nesmysl. Zlatý digitál.

    Snobové? Ano. Ve všech oblastech. Mými oblíbenými jsou audiosnobové.

    Za šumnými šumy do přírody. Moře, vodopád.....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kocoure, snobové byli, jsou a budou, a ta produkce to byl pěknej humus. Za to by měli platit návštěvníkům. Kdyby se to dost zpomalilo, byl by to dobrej mořskej příboj. Vnímám podobně jako Schu.
      Jináč jsem tady nějak dlouho nebyla. Když já nemám k těm technickým věcem co dodat, a politika mě irituje.
      Užívám si jara ze všech sil, to je nejlepší diskuze.
      Tak hejhola

      Smazat
  2. Jo, užil jsem si nastavování kolmosti dost a dost - po každé opravě nebo důkladném čištění. Jenže to bylo pinožení, vedoucí k nějakému kýženému výsledku. Tohle umělecké pinožení vypadalo, že nikdy neskončí.

    Ostatně - nevzalo mě tak ono dílo jako spíš reakce těch snobíků a z toho nutně se vtírající konsekvence.

    P.S.: Norma DIN 45500 byla vytvořena podle tehdejších možností komerční analogové audiotechniky. Ne naopak.

    OdpovědětSmazat
  3. Vážený Kocoure.
    Ve skutečností jste dělal „roští“ pro utajenou schůzku současných studentů s absolventy VŠ. F.E.D. hodnotících účast na mezinárodní konferenci Aktivity GRU (dříve NKVD/KGB) a její spolupráce s tajnými službami střední a východní Evropy včetně NATO a USA.
    Umělecké zařízení, které jste jistě oduševněle s uspokojením z kávy sledoval (i já bych čuměl jak péro z gauče) bylo možná, ne však nutně: https://www.spyobchod.cz/generatory-bileho-sumu/
    Škoda, byl jsem mimo místo, jinak bych tam určitě byl
    4P

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. EK, ty hračky nejsou zrovna zadarmo a hlučí-li na stejné frekvenci, jakou se vede hovor, tak s největší pravděpodobností zabrání obojímu, jak vedení hovoru, tak jeho nahrávce. Pobyt na takovéto akci vyjde rozhodně levněji, nežli pořizování si generátorů bílého šumu :-) nebo jako trvalejší řešení postačí podle mě levný přehrávač MP3 s dobrými bednami a pár stažených nahrávek z Genot Centre.

      Smazat
    2. B 100 s vyhoblovanou hlavou není taky špatný, k tomu dva rozhlasy po drátě a je to dokonalost sama.
      4P

      Smazat
    3. Spy-obchod je pro ty, kteří si na tajné služby hrají. Pro nemožnost odposlechu stačí pustit naplno vodu s perlátorem - a bavit se u umyvadla.

      Něco málo o "čištění nahrávek" pro potřeby dokazování u soudu vím. Protivná, ale dobře placená práce.

      Ale - kdo si hraje, nezlobí. A tu a tam i vydělá.
      ============================
      Chce-li snad někdo akustický šum, mohu mu ho obratem dodat. Na skladě mám bílý, růžový i hnědý šum a na přání jej mohu i filtrovat. Moje taxa je 10.- Kč za minutu.
      [;>D)

      Smazat
  4. Kocoure, název té akce mi zní podezřele, Genot Centre neznám a nijak mi to nechybí, rádio Wave, jakožto součást státní propagandistické mašinérie zní výstražně a varovně, takže bych mnohem pravděpodobněji dal přednost pobytu na gauči a čtení nějaké zajímavé knížky. Mojí profesí ale není zvuk, Tvou ano, takže chápu, že Tě to zaujalo a že zvědavost mohla převážit nad varovnými příznaky. Našel jsem si ten Genot Centre, mají web, něco si poslechl a jsem velice rád, že jsem kvůli něčemu takovému nemusel obětovat více jak 1/2 hodiny. 1/2 minuty mi bohatě stačilo :-) Dovedeš si představit, jaká to bude rána a úleva zároveň až těm snobům dojde, že už nemusí předstírat? Nebo se jim to zprotiví natolik, že prostě přestanou chtít to dělat? Dříve či později něco takového přijít prostě musí.

    Co se Jochova článku týče, on se v jiných záležitostech dost často docela dobře trefí do podstaty věci, o které je řeč, a jindy zase ne. Co se Formana týče, zaznamenal jsem v jeho filmech a rozhovorech s ním cosi, co nedovedu dost dobře popsat, mimo jiné proto, že už to nejsou čerstvé dojmy a co mi na něm prostě nesedělo a co by bylo důvodem, proč bych třeba nebyl býval rád trávil čas v jeho společnosti, ale myslím, že to Roman Joch s tím jednoznačným odsudkem dost přehnal a že je s tím odsudkem Formana dost vedle. Forman, jako každý smrtelník není dokonalý, časem se mu například trochu nepřiměřeně přizdvihl čenich následkem dostavivšího se úspěchu. Ne každý to dovede přežít, aniž by ho to změnilo k horšímu a Formanovi se to podle mě stalo také. O úspěchu děl totiž rozhodující měrou rozhoduje pouhá klika, kvalita autora s tím skoro nemá co dělat, kvalitních autorů mám hodně, ale prosadí a zažije úspěch jenom jeden z tisíce, desetitisíce, z desítek milionů, mnohdy jenom a pouze proto, že se mu podařilo být s tím správným dílem na tom správném místě v ten správný čas. To, že měl Forman jako režisér kliku ale neznamená, že vše, co kdy natočil, učinil a co po něm zůstalo, je jednoznačně špatně a zasluhuje to příkře odsoudit. Tentokrát to podle mého Roman Joch přehnal a ujel. Nicméně bylo by nesprávné upírat mu právo na jeho vlastní názor na Miloše Formana a bránit mu v jeho vyslovení.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Roman Joch a Miloš Forman.
      Nemyslím, že by pan Joch nemohl mít na Formana svůj názor. Nikdo mu nebere právo na svůj názor - ale mohu s ním dost vášnově nesouhlasit.
      Jako člověk byl Forman rozhodně divný a divoký - ostatně stačí si najít pár vzpomínek jeho milenek. Ale filmař byl dobrý a to, že je tak trochu "nepravicový" pramení z toho, že točil v Hollywoodu. Tam je každý film svázán jakýmisi pravidly pro úspěšný trhák, která musí každý režisér dodržovat, pokud chce dostat práci.
      Snad se mi podaří někde sehnat tu tajnou rychlou příručku pro výrobu úspěšného amerického filmu. I proto jsou americké filmy z Hollywoodu tak kýčovité. Je zcela jedno, z jaké oblasti námět čerpá, ale co a kdy to musí ve filmu být je předepsáno prakticky zcela rigorózně.
      Kdy musí být automobilní (letecká, kosmická, koňská) honička, jak dlouho má trvat, kdy se má objevit padouch, kdy vedlejší padouch a kdy vedlejší hrdina atd.
      Měl jsem to v papírové podobě a kontroloval jsem si na několika US filmech (SF, kovbojka, válečné drama, detektivka) se stopkami v ruce, jestli je ta "kuchařka" opravdu dodržována. Je.

      Srovnejte třeba "Hoří má panenko" s "Amadeem".

      Smazat
    2. Každý bychom měli mít právo nejenom na svůj vlastní názor, ale i na to, ho bez obav vyslovit, o tom snad není pochyb. Zároveň s tím si myslím, že nejde-li vyloženě o zdraví či o život, ale v podstatě bezvýznamnou prkotinu, jako je názor na něčí tvorbu a případně filmovou tvorbu z nějakého konkrétního zdroje, že vášně jsou zbytečné. Hodí se spíš dobré postřehy a dobře podložené a promyšlené argumenty.

      Netvrdím, že byl Forman špatný filmař, jen říkám, že pro mě jako člověk nebyl názorově a povahově přitažlivý a přeneslo se to částečně i na vnímání jeho tvorby. Nemůžu se na ní dívat, aniž bych si nevzpomněl na to, či ono, čím mi Forman „nesedl“ a pak z toho už nemám ten zážitek, který od filmu chci mít. A nerad bych pak jeho filmy hodnotil, protože bych to nejspíš nedělal nezaujatě.

      Nemám nic proti návodům na dobré filmy, ale všeho moc škodí. Kdysi jsem viděl několik indických filmů, dělaných na jedno kopyto a přesto, že se měnila místa i hrdinové, bylo už na tom druhém patrné, že je „kosterně“ nerozeznatelný od toho prvního a tak vlastně stačilo vidět ten jeden a mohl bych se poměrně kvalifikovaně vyjadřovat ke všem ostatním, zejména, kdybych dostal k dispozici seznam hrdinů, popis míst, která se tam vyskytují a krátký výcuc ze scénáře.

      Já už se dnes na filmy skoro nedívám, moderní tvorba je totiž pekelně promořená ekoteroristickými, multiantikultirasistickými a genderasistickými agitkami a když se k tomu přidá ještě pásová výroba na jedno kopyto, tak se na to ve výsledku prostě nedá dívat. Je to podobné, jako totalitní vtip o sloučení Slovnaftu a mladoboleslavské Škody: Škodaslov...

      Smazat
    3. Co se mě týče, mám raději "raného Formana" než Formana pozdního, slavného.
      Jenže - dopadl sem podobně jako Drak. Nejen, že většina produkce je "kosterně" shodná, mění se jen hrdinové, prostředí a doba, ale navíc dnes nutné eko- a gender-vložky a v případě filmů USA ještě vložky "vlastenecké". Jedna taková vložka způsobila, že nevím, jak dopadla filmová "Válka světů". Když začali hrdinové s vážnou tváří diskutovat o tom "pravém vlastenectví" ve sklepě, kde po nich pátrala chapadla vetřelců, přimělo mě to odejít a už se k TV nevrátit.

      Poměrně čestnou výjimkou byla "Gravitace". Ale i tam si museli filmaři přihřát polívčičku USA <-> Rusko.

      Smazat
    4. Souhlas Kocoure, ranná tvorba Formanova je mi příjemnější, než ta pozdější. Než jsem šel kdysi na vojnu, tak Vlasy, jako film, mi připadaly mimořádně sympatické, a pocitově jsem s nimi souzněl. Dnes, kdy se dostávají do popředí jiné záležitosti a kdysi černobílý pohled na věci se mění k složitějšímu a méně jednoznačnému vidění, už mi ty Vlasy nepřijdou tak jednoznačně báječné, jako tenkrát.

      A Kocoure Tvoje pocity při vlastenecké scéně při sledování Války světů chápu a často určitě sdílím. Když náhodou koukám na detektivky, tak se tak při honičkách „hlava nehlava, barák nebarák, příkop nepříkop“ za pachatelem ptám: „A proč ta blbá dřina a akrobacie? To nemá policajt pistoli? Než ta zatracená dřina, to je přece mnohem snadnější zastavit dotyčného grázlíka střelením do nohy či do zadnice, ne? Nebo je dotyčný tak mizerný střelec, že to musí dohánět akrobacií a během?“ No nejspíš to bude proto, že dotyčný hrdina nechce strávit zbytek života papírováním, kvůli prostřelené zadnici nějakého grázlíka. Nebo je to povinná kostra? Hádám na tu kostru, ale o kdyby ne, tak ať už je to jak chce, dost mi obtěžuje, se na to dívat, protože to prostě a jednoduše uráží inteligenci...

      Smazat
    5. Ono - kdyby ty detektivní a hororové filmy byly realističtější, byly by děsně krátké.
      Protože třeba američtí policajti se s přestupníkem moc nepářou. Vyzvou dvakrát, třikrát a pak střílí. A asi umí střílet. To jen ti naši se bojí papírování a případného postihu. Američtí si většinou založí na problém, když neudrží nervy na uzdě a nějakého rváče při kladení odporu zastřelí, aniž by museli, třeba proto, že nezvedne ruce a místo toho vytáhne z kapsy telefon. Na třicet metrů a ve tmě si člověk opravdu může splést mobil s pistolkou.
      Když je přestupník černoch nebo hispánec, má policajt o průšvih postaráno, ve městě pak hoří auta a rabují se obchody, protože zase někdo "zabíjel černochy". Když ale černý policajt zastřelí bílého grázla, tak občanské bouře nenastávají. Divné, což?

      Dneska jsem v TV pozoroval, jak matka jednoho cikánského grázla, který pobodal řidiče autobusu, který po něm chtěl jízdenku, zmlátil svoji družku a ještě pak bodl policajta ho obhajuje tím, že je duševně nemocný, schizofrenik. A TV reportér ji nedával žádné "doplňující otázky". Asi aby nebyl považován za rasistu.

      Když jsem před časem točil ve věznici v Heřmanicích, zřetelně větší část osazenstva byli Cikáni. (Vězeňskou službu nepočítám, tam nebyl ani jeden.) Takže jejich kriminalita je procentně určitě násobná, než u gádžů. Jenže ve statistikách se národnost (rasa) nesmí nejen uvádět, ale ani zapisovat.
      Takže oficiálně nevíme.

      Smazat
    6. Nevědět je málokdy dobře a nevědět záměrně, s hloupým a z dlouhodobého hlediska škodlivým úmyslem něco zastírat, je mnohem horší.

      Smazat
  5. Ja sa zariadim podľa: "S oním obecným předstíráním čehosi, souhlasu s preferovaným postojem, vytvářeným politiky a novináři – ze strachu vybočit z řady, říct jednoduchou pravdu a být za o „vyloučen ze slušné společnosti“" a predostriem svoj názor, že Jochov článok nebol mimoriadne hlúpy. Možno nespravodlivý, možno si takto cez Formana vybavil účet z hollywoodskou produkciou, ale Kocúrov odsudok sa mi vidí pripríkry.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. golossi, Roman Joch je inteligentní chlap, byť si někdy neodpustí trochu arogance, což mu ale může zbytečně škodit v očích těch, kdož ho poslouchají, nebo čtou. Joch obvykle logicky a dobře argumentuje, takže bývá těžké mu oponovat. Nicméně v případě článku o Formanovi si myslím, že se Roman Joch nechal zbytečně unést emocemi a odnesl to Forman, možná jenom proto, že byl zrovna po ruce. Ať už je to jak chce, určité, smysluplné a logické a řekl bych, že objektivní argumenty, Jochem ve článku zmíněné jsou, ale jednoznačný odsudek Formana, ke kterému na jejich základě Joch dospěl, už jak říkáte, nebyl spravedlivý. Joch to poněkud přehnal, ale podobně jako nebyl Joch vůči Formanovi spravedlivý, byl Kocour na Jocha až příliš příkrý. Oba se nechali unést. Také se někdy nechám unést a pak se po pár dnech sám sobě divím, že jsem se vůbec nechal a dojdu k závěru, že to za tu bouři ve sklenici vody vůbec nestálo.

      Smazat
    2. Mně připadne, že Joch, místo aby se pořádně „obul“ do té současné hollywoodské tvorby, která je už natolik prolezlá agitkami všeho druhu, ať už zelenými, genderasistickými či protibělošskými a zároveň s tím je tak debilně levičácká a bolševicky nesnášenlivá, útočná a diskusi nepřipouštějící, že se už na to prakticky nedá dívat, tak se obul do Formana, jako by to byl on, kdo za to všechno může. Trochu za to Forman možná může, ale rozhodně to nebyl on, kdo se rozhodující mírou zasloužil o současný neblahý stav, takže by kritika jeho osoby neměla být tak intensivní, jak byla. Dosadíme-li si ale místo Formana do Jochova článku současný Hollywood, tak bych řekl, že to docela sedí.

      Smazat
  6. Nevím co jste viděl, ale popis ani fotka v žádném případě nejsou z koncertního vecera pořádáneho Genot Centre. Co takhle si nejdřív zjistit, na co jste vlastne sel? Článek je extrémně k smíchu, ale do toho se snad ani nechci pouštět.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nepouštějte se do toho anonyme. [;>))
      Ztrapnil by jste se. Pokud ale chcete trollit, zjistíte brzy, co se stane.

      Smazat
    2. Autor i článek jsou v pořádku. Nepopisuje, co podle něčí představy měl vidět a slyšet, ale co viděl a slyšel. Prostě je odolný proti (nejen) kulturní halucinaci. Někdo ve fleku vidí panenku Marii, jiný v něm vidí létající talíř s mimozemšťany. Autor vidí flek.
      Viděl jsem "výstavu", v bílé místnosti úhlopříčně rezava traverza, pod ní nasypána hromada černých kousků nějakého pěnového plastu připomínajícího uhlí. Při vstupu byla cedule o autorovi a nějaké povídání, asi co ta "instalace" představuje. Tu jsem nečetl. Viděl jsem rezavou traverzu a hromadu čehosi připomínajícího uhlí.
      Někdo by o tom napsal dvoustranu o úžasném přesahu, imaginaci a metaforickém průniku toho s oním v hyperbolické transcencenci abstrakce fenomenu universa, třeba do "Tvaru" nebo "Literárních novin" pokud ještě vycházejí. Jenže my obyčejní lidé, kteří až tak moc nechlastáme, ani nehulíme ani nebereme LSD, nepijeme cibetkové kafe, a neslyšíme šum, vidíme rezavou traverzu a hromadu čehosi co připomíná uhlí.

      Smazat
    3. Asi tak Obuvníku

      a malý podotek
      Když dva dělají totéž, není to totéž

      Když živly (vítr, voda teplo, slunce, déšť, mráz) omelou nějaký kus balvanu tak, že s dostatečnou dávkou fantazie a ve vhodném světle v tom lze vidět podobu něčeho (zvíře, postava, ... předmět), tiše žasnu

      Když nějaký umělec vezme kus balvanu, tu a tam do nějsekne a prohlásí ho za Něco, budu v nejlepším případě na rozpacích
      (kupodivu mi nevadí balvan který se nějak dostal do parku nebo mezi domy pokud nemá nic představovat a je tam za kus balvanu)

      No a pokud "umělec" někam "naaranžuje" odpadky (vyhozenou veteš) a prohlásí to za Něco, je to pro mě hromada odpadu/veteše a maximálně si pomyslím něco o exkrementu.

      Na zvukové projevy bych se asi díval podobně (dosud mě žádná zvuková avantgarda neoblažovala déle než nízké jednotky minut)

      Smazat
    4. To Jste kapitáne trpělivý, je-li to záznam, trvá to mi to maximálně pár desítek vteřin. Poslechnu si ze záznamu několik vteřin z několika náhodně vybraných míst a následně dojde k vyhodnocení, zda je hoden poslechu, nebo ne. Jsem v tomto ohledu sobecký, co se mi nelíbí, to neposlouchám, škoda času.

      Než jdu za kulturou kamkoliv, snažím se zjistit si pokud možno předem, zda to stojí za to, nebo ne. Ono poslední dobou to stojí za ten čas a peníze opravdu jen málokdy, zejména když jde o novou tvorbu a tu dřívější obvykle znám.

      Smazat
    5. Draku,
      při novém nastudování něčeho už dříve uvedeného se režisér často snaží vyorat svoji brázdu do autora, takže to z mého pohledu za ty peníze většinou nestojí.

      Ano, kulturu je potřeba dotovat, za plnou cenu by se asi buď hrálo v rozpadající se stodole anebo by přišlo pár lidí co jim to poravdu stojí za to a mají na to, ale dotace by nějak měly zohlednit jestli jestli to lidi chtějí a chodí na to anebo jestli si režisér (+ u něčeho avantgardního autor) leští ego před pár kritiky a poloprázdným sálem

      Smazat
    6. Kapitáne, naprosto přesně. "Do kamenene tesat!" jak se říká.
      Tohle tvrdím po pětapadesáti letech v tomhle prostředí.
      jediný problém je najít tu zlatou střední cestu třeba mezi komerčním muzikálem a moderní operou. Na muzikál nejde sehnat lístky, na operu přijde třeba jen dvě sta lidí - celkem. A přitom taková Bizetova Carmen byl přim prvním provedení příšerný propadák. A dneska je to parádní kousek v kmenovém repertoáru.

      Smazat
  7. Já vím co vidím, i to co nechci.
    Hodnocení od příslušníka společenské subkultury, osoby, odhadem, ve věkovém rozpětí dvacátníků a třicátníků, ale i zastuzených padesátníků, která si nadutě zakládá na tom, že je nezávislá v myšlení, odívání i v případné „tvorbě“ často přejímající nejnovější tzv. trendy v kulturních aspektech je k smíchu a nic jiného. Ve společenstvu skutečných mužů by si vysloužilo ránu do brady. V tomto pokusném případě stačí jen chápající úsměv. Setkání se „vzdělaným“ nadutým blbem je vždy poučné.
    4P

    OdpovědětSmazat
  8. Astro, jak vypadá dokonalý ženský hlas?
    Třeba takhle:
    "Můžu Ti přidat omáčku a knedlíky?"

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Obuvníku, ten nejdokonalejší hlas ze všech ale nabídne masíčko :-)

      Smazat
    2. Chlapci, chlapci, masíčko nabídne jakýkoliv hlas, ovšem je-li tento navíc dobře zabarvený alt, takový hlas už sám od sebe je masíčko. Tedy aspoň myslím, že to tak chlapi mají.Třeba se pletu. Jsem alergická na soprány (tenory) - kvičící ženská mi rve uši, prchám, a takové vyznání lásky od tenora bych asi nepřežila. I kdyby mi nabízel celý Arabský emiráty.

      Apropó - nedíval jste se někdo na novou "realityšou" Štiky? Já viděla jen upoutávku a stačilo. To musí být teda zkáza. Možná mi zvědavost dovolí, a pokusím se to někdy pustit. Ta stará štika tam nabízí masíček asi spoustu, ale jak? Děsběs. Je to padlý zvěrstvo!

      Tak HI - to je háj, nikoliv lesík, ale emerický pozdrav. Jsem pokročile pokroková

      Smazat
    3. Tohle je i můj názor.
      Pištění nechat krysám. Jistěže to chlapi mají, i když každý trochu jinak. Byl u nás v Ústavu sborák, který svým hlasem tak omamoval prodavačky, že byl kolegyněmi posílán pro naprosto nedostatkové zboží. Nádherný měkký basbaryton. Myslím, že dostával i ty kousky, které byly určenu pro nejbližší rodinu. Jo, erotický hlas je dar.

      Ale až budu zase doma, dám tu odkaz na ženský hlas, ze kterého mám osypky. Teď nemohu, musím ho kamsi vyvěsit.

      Smazat
    4. V devadesátých letech jsem se učil angličtinu a při té výuce nám často pouštěli ze záznamu rodilé mluvčí. Ty ženské se většinou vůbec nedaly poslouchat, protože vesměs byly vybaveny takovými upištěnými ječáky. Bylo to cosi děsivého, nedalo se to vůbec poslouchat, natož pak tomu rozumět. Ještě teď z toho mám osypky, když si na to vzpomenu.

      Smazat
  9. Odpovědi
    1. Hihi! Nebo taky Či!

      Čí cíča cučí do čočovice? (To by měla Astra znát z rádia.) A taky "pštrosy", "lorda Rolfa", "naolejovanou Julii" a podobně. ¨
      O "vlcích-plcích" nmluvě.

      Smazat
    2. Racek racku posral pracku.

      Smazat
    3. Jen faktická poznámka.Byla jsem v rádiu a říkala jsem špatně eř. Což se neslučuje s mikrofonem. Hríkala jsem takové to zadní erž, no fuj. Mimochodem - jináč to bylo dost mazlivé ba phrímo erotické, ale pro výkon povolání na prdéček.Jednou jsem takhle šla rádiovou chodbou a potkala jsem Jihrího Horčičku a tak mu hríkám - nauč mě hríkat chrž. Jihrí na to - no to je phrece brnkačka. Doma si sedni a neustále opakuj nahlas slovo bržeh. FURT DOKOLA FURT A ZRYCHLUJ TEMPO A UVIDÍŠ TEN ZÁZRAK.. Tak jo. Během asi dvou hodin už jsem chápala - tedy spíš můj jazýček chápal,kde má při ř být, kudy se vine nová cesta, a další den jsem JIřího vyhledala a pronesla jsem "Jiří, říkám příjemné ř" To bylo jásotu na všech stranách. Samozřejmě jsem se potom ješně víckrát spletla, ale až si to řádně sedlo,bylo vymalováno.
      Kocoure - roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus mi dávalo zabrat a taky cosi o Kláře, ale to jsem zapomněla.
      Moc se těším na ten osypkový ženský hlas - myslíš osypky kladný, doufám. Ne abys tady nechal kvičet nějakou babu.

      Smazat
    4. Astro, z toho, jak to Kocour popsal, mám spíš obavy.

      Smazat
    5. Jo, to máš pravdu Draku.
      Není to tak hudebně špatné, jako to na mě působí zvrhle.
      Ale problém - přesto, že jsem na to nedávno narazit, teď to nemůžu najít. Buď jsem to poslal do nenávratna nebo, spíše, jsem zapomněl kde to je a jak se to jmenuje. Budu hledat - nesnáším, když mi ten německý doktor schovává soubory!
      Můj parádní, často opakovaný kousek: Na něčem pár hodin pracuji. Konečně hotovo. Dám "Save as", vymyslím krásné přehledné jméno a klepnu na "Save". Finito.
      Za chvíli to hledám a tam, kde to má být to není. Mezitím jsem kdesi cosi hledal a ukládal a PC si zapamatovalo poslední disk a adresář a uložilo to tam. Pokud si nevzpomenu na jméno, jmenuji se sám do funkce VP (Velké Pako) a hledám. Zachraňuje mě funkce "poslední soubory". Nebýt té, tak nevím...

      Smazat
    6. Tak to zkus popsat, Kocoure. Co je to za zvrhlost v hlasu ?

      Německýmu doktorovi říkám Lojza, zní to tak hezky přátelsky. Občas též chodím po bytě a prosím Lojzíka, aby mi pomohl najít třeba klíče atakpodobně. Ovšem je to zlotřilej hajzlík, škodí kudy chodí a furt má hubu od ucha k uchu, až mu vypadnou třetí zuby z huby, schovám mu je já. To bude čubrnět! Ta sranda ho přejde jednadvě.

      Smazat
    7. Už jsem to vyvěsil, Astro.
      A trochu se stydím, že jsem nalítl na takovou zvukařskou banalitu, se kterou jsme se s tátou bavili, už když mi bylo tak asi deset let.
      Táta totiž tenkrát se starého gramofonu a starého rádia postavil zcela funkční magnetofon. Na trhu tehdy byl jenom typ SUPRAPHON MF2 a SONET - a na ten jsme neměli.
      Kdesi mám ještě záznam, jak čtu na mikrofon něco z Lemovy Invaze s Aledebaranu. Poslouchat se po víc než kopě let je velká prd... totiž legrace.

      Smazat
    8. Kocoure, technické podrobnosti!!!

      Smazat
    9. Připojuji se k Obuvníkově žádosti :-)

      Smazat
    10. Kocoure, podobné problémy mívám, když dělám hodně věcí najednou a myslím při tom ne na tu jednou věc, kterou dělám, ale na všechno najednou a pořádně tím pádem vlastně ani na jednu z těch věcí, které dělám. Následkem toho může například být, že si pak nejsem zda jsem vypnul vše, co jsem vypnout měl, uklidil, co jsem uklidit měl, pozamykal, co jsem pozamykat měl, atd, atp, nebo třeba zda jsem uložil výsledek mého snažení tam, kam jsem ho uložit měl a poslal, kam jsem poslat měl a ne někam jinam. To pak není projevem ošklivého skopčáka, ale jen chaosu panujícího v hlavě. Pomáhá mi, když se ukázním, uklidním a při určitých klíčových a důležitých úkonech myslím jen na to co zrovna v ten okamžik dělám a nic jiného. Věci jsou kde mají být a najdu je i po několika týdnech.

      Jinak co se vyhledávání souborů týče, lidé z vývoje Woken se už delší dobu snaží napsat vyhledávací službu a přesto, že je nepovažuji za dobré programátory a vývojáře, tak protože je to jejich úsilí dlouhodobé a soustředěné, tak se alespoň dílčí úspěch dostavil. Když se ve woknech klepne na klábosu Start, do okénka se napíše něco k vyhledání, tak se to vyhledá. Explozer má okénko k vyhledávání také. V rámci lokálních disků je to už slušné, s hledáním na síťových úložištích je to už horší. Úrovně příkazu findze světa UNIXu to wokenní vyhledávání sice nedosahuje, ale jakž takž použitelné to už je.

      Smazat
    11. Draku,

      kvalitní finder je v TotalCommanderu, který používám od jeho vzniku, kdy se jmenoval WinCommander - než mu to Bill Brány zakázal. Spousta užitečných a spolehlivých funkcí. Prohledávání sítí (i P2P) je naprosto spolehlivé. Jenže - když si ani epamatuji jak jsem ten soubor nakonec nazval, má se mnou "komandír" neřešitelný problém. Navíc mám 6 TB úložiště z poloviny plné. To prostě chvíli trvá...
      Tak se vymlouvám na toho Němce.
      Nebo - ale to neumí všechny programy na zápis "poslední použitý soubor".

      Koupil jsem deset licencí pro náš Ústav a časem spousta "roduverných", kteří říkali, že správce souborů je přece v systému, přešli k TCMD.
      Těch pár stokorun (množstevní sleva, heč!) se nám už mockrát vyplatil.

      Smazat
    12. Technické podrobnosti budou, možná i záznam najdu, fotky nejsou. Všechno bude, ale až se vyspím, mám po noční čtrnáctihodinové šichtě v Ústavu a mám toho "vyše hkavy".

      Smazat

"Pravidla moštárny" jsou stejná jako v Hospůdce. Spammeři a trollové budou bez milosti likvidováni. Hlasatelé jiných (i opačných) názorů než má Kocour však nikoliv.

Jak se podepsat? >> Komentovat jako >> Název/Adresa URL >>Název a vepsat svůj nick nebo jméno. Pak >> Pokračovat a nakonec >> Publikovat. (Počkat, až to Drak nebo Kocour propustí na obrazovku.)