Cedníky a jiné insignie

   Aston, čili Ondřej Neff je už pán v úctyhodném věku. Od života už dostal "pěkných pár úderů na solar" a stal se smířlivějším k chybám jiných a o to nesmiřitelnější ke lžím. Což je u novináře dost zvláštní kombinace - u bulváru to bývá přesně naopak. 

...aneb co brát vážně a co ne - čili "Lidé si hrají"

  



   Jeho úvodník na Neviditelném psu pojednávající o pastafariánech je opravdu zajímavý. Ukazuje, že smysl pro humor naštěstí nechybí ani brněnským úřadům. Ty si ale asi neuvědomily, co to pastafariánství vlastně je.  Je to, podle mého názoru - a v tom se shoduji i s jinými pozorovateli - inteligentní zesměšnění jakýchkoliv náboženství a jejich insignií. Parodie na náboženství. Kříž ať už jednoduchý nebo pravoslavný či dokonce hákový maji větší význam, než fakta. (Chudáci z "Antify". Ta trochu zmatená stará paní se je pokoušela udat proto, že na chodník nastříkali symboly "Nacismu vstup zakázán".)  Krásné nepochopení. Madaři to vyřešili jednoduše a možná i spravedlivě. Když jsou povolené rudé hvězdy, srpy a kladiva, kříže i půlměsíce, tak proč ne jiné symboly. V těch obrázcích to není, ideologie je v hlavách. A hlavně - už si nikdo neosobuje právo určovat, co je a co naopak není povolený symbol, jako u nás některé skupiny. (Je třeba dodat, že levicové.)  A nacistou / komunistou mohu být i bez zjevného "ohakenkrojcování" nebo srpu a kladiva. 

    Hvězda, židovská i rudá, pokrývky hlavy církevních potentátů i jejich oveček. Ale celé to učení si tím, že si dělá legraci samo ze sebe dělá i z těch ostatních. A to jak z jejich učení (a obvykle neexistence jakýchkoliv důkazních prostředků), tak i ze symbolů, které jsou často vydávány za něco, co nikdy nepředstavovaly nebo naopak stejné symboly představují různé ideje, do značné míry protichůdné. Víra je cosi iracionálního - ale pomáhá lidem žít. Jednak je zbavuje nutnosti řešit některé taktické i strategické volby v životě.

     Židé se často dotazují svého rabína, co mají udělat se svým životem - aspoň to tak tvrdí krásná literatura. O muslimech a radách jejich ímánů ani nemluvě. Korán vám dokonale nalinkuje život. Pokud sami nerozumíte jeho súrám, co z nich pro váš život vyplývá dnes i zítra, imán vám rád podá vysvětlení. Pokaždé takové, které se bude hodit jemu samému. Ale všechny tyhle věřící víra zbavuje nutnosti myslet a odpovídat za své činy, dobré i špatné. Jak jednoduché.

   Křesťané, aspoň ti, které znám, mají vztah k víře víceméně vlažný a často ani nedodržují Desatero, což je soubor pravidel, který by (po docela malé modernizaci) mohl být klidně závazným kodexem současného "digitálního člověka". Ale jak jsem si všiml, křesťané často používají víry v existenci Boha k tomu, aby se vymluvili, že něco neudělali nebo naopak udělali. To přece nedělali oni z vlastní vůle, tak to přece chtěl On, Bůh. Takovou "omluvu" pro své konání dokonce používají i vrahové z vilnosti. Docela pohodlné.

Oltář a kněžiště - KS Číny

Mučedník komunismu

Katolické shromáždění - předsednictvo 

Zakladatel křesťanství - Ježíš

   Do výčtu náboženství nemohu nepřidat komunismus. Ať už se nazývá vědecký nebo jakýkoliv jiný, je založený na oddání se idejím. Na poslušnosti,. Není třeba přemýšlet nad tím, zda konám správně nebo nikoliv - strana to ví lépe než já. Pokud provedu něco nekalého, na stranické skupině provedu kritiku a jsem často očištěn. Nepovede-lui se to a přečin je už veřejně známý a neomluvitelný, strana se mě naopak zbaví budu z ní vyloučen, protože žádný komunista přece nemůže... atd. Ostatně co je exkomunikace v církvi? Takže nic nového. A atributy komunismu a křesťanství jsou si taky tak podobné. Obřady, oltáře, kněží i věřící. Dost na to, aby mě to zarazilo už za mých mladých let. A tuhle analogii se nikomu ui mě nepodařilo odstranit ani dnes. A navíc - mnohé dnešní politické strany se chovají taky "tak trochu" jako církve. 

Ovečky...

...a pastýř. Jiných oveček.

A jiné ovečky jiného pastýře.

   To je vlastně důvod, proč se v nich nikdy neangažuji. Kázeň v myšlení není mojí silnou stránkou. Samozřejmě - když jedu po silnici, dodržuji pravidla silničního provozu. Taktéž při jiných činnostech, kde jsou stanovena jakákoliv pravidla. Jinak by náš "svět" asi brzy přestal fungovat. Ale v okamžiku, kdy mi někdo začne přikazovat, co si mám o tom nebo onom myslet nebo naopak si myslet nesmím, stává se za mě vzpurný chlapeček. A vykřikuji své subjektivní poznatky na celé náměstí.

    Dneska jsem ani nic psát nechtěl, ale narazil jsem na Astonův článek o "nositelích sítek". A došlo mi, že tahle recese má poněkud hlubší příčiny - ale i dopady.

Ramen!

Dodatek:

   Náš prozatímní ministr vnitra P*cina, směšná postava, zcela naplněn svou důležitostí se hrdě a z pozice síly postavil proti  možnosti občana, projevovat se jako  Pastafarián.  Prokázal tím minimální až nulový smysl pro humor. Nyní nás očekávají buď mezinárodní soudní spory (které ČR pět prohraje) nebo ze bude konat  rychlý úprk z původních (a zásadních pozic)  jako u pana ministra kultury Balbína.

Všechny použité obrázky jsou z netu, veřejně přístupné via vyhledávač Google. Mohl bych tam dát místo nich odkazy - ale výsledek by byl fakticky stejný. Jen by to pomaleji reagovalo.