Vražda na tyranu není zločinem. Schvalování ano?

Můžeme se ozvat proti tomu, co nepovažujeme za správné? Nebo podpořit to, co se nám správné zdá? Jistě, ale je k tomu třeba jisté odvahy. Je třeba počítat i s následky. Kritizovaní bývají často mocní a nebrání se právě férovými prostředky. Je to stejné jako kdysi. Máte-li malé děti, myslete na to, než někde něco řeknete nebo napíšete. A když už něco napíšete, tak to proboha nepodepisujte! A když to přesto podepíšete, přičtěte si následky sami!

Odsoudit halasně někoho "v souladu se všeobecně přijatým názorem" - na to není  třeba příliš  mnoho "občanské odvahy", že? Maně si vzpomínám na petice pracujících, odsuzujících ten nebo onen jev v zahraničí, v kapitalistické cizině, chilskou chuntou generála Pinocheta počínaje. Dodnes slyším tu dojičku, které do TV kamery s velkým důrazem odsoudila tu "čínskou punťu"! Myslím, že ani nevěděla, kde takové Chile je. A že je to stát.

Takže se vzájemně nálepkujeme, nosíme na rukávech virtuální domovenky a sdružujeme se do skupin "které spolu mluví". Zjednodušování na obou či lépe všech stranách, podezírání člověka s jiným názorem přinejmenším z mentální ochablosti - nebo i z horších věcí. V "naší věci" máme názory ustálené, potvrzené našimi guru a jsme je schopni kdykoliv silně formulovat. Ovšem tak jako jsou tyto silné řeči valnou většinou prázdné a nejsou vlastně myšleny vážně, tak jsou i odsudky těchto "silných  názorů"  falešné, pokrytecké a neúčinné. Přece si nikdo nemůže myslet něco jiného než já! Něco jiného než já si může myslet leda úplný blbec! Vzniká spor a skupiny se proti sobě ještě více vymezují. Může to být vztah k "jedině správnému" řešení kůrovcové kalamity na Šumavě, laický názor na umístění dálkového radaru v Brdech nebo třeba postoj k muslimům nebo Cikánům. Případně Židům nebo sudeťákům.

====

Ale kde najít hranici? Kde je to jen názor v rozmezí "slušnosti" a kde už slušný není?

Když to vezmete z širší dějinné souvislosti - většina pokroku ve společnosti vznikla revolucí. Můžete se zlobit, a¨le zdá se, že jediná účinná evoluce v lidském společnosti je revoluce. Krvavá nebo méně krvavá - pak se jí obvykle říká převrat. 

A každá revoluce začíná tím, že se říkají věci, zcela neslučitelné se stávajícím řádem. To vyhazování z oken nebo věšení na lucernách přichází až potom. Napřed je přece verbální, myšlenkový a ideový nesouhlas se stávajícím,  pokryteckým řádem. Kázat vodu a pít víno. A tomu se každá "věrchuška" snaží zabránit. Ví totiž, co bude následovat, pokud tomu nezabrání.

Bytostně ale nesnáším konformní přetvářku - to jsou ty mé oblíbené "císařovy nové šaty" z pohádky Hanse Christiana Andersena. A necením si nijak zvlášť "ovčany", "svobodné" občany, kteří se ovšem chovají jako ovce. Z pohodlnosti, neochoty přemýšlet nebo i ze strachu. V tom horším případě z vypočítavosti.

Zrovna tak ale nemám rád rázné, jednostranné a nepromyšlené odsudky. Protože ať vezmete jakýkoliv výrok, vždy bychom si měli potichu říct s židovským mlíkařem Tovje ze vsi Anatěvka: "Ovšem na druhé straně..."

====

Jakmile ovšem jakékoliv myšlenky opustí hlavu a jsou vysloveny nebo napsány, máme tu zákon  40/2009 Sb., Hlava X - Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných. (Prosím neplést si s Hlavou XXII.)

Ale stejně jako ona je  i tento zákon dokonale ohebný, gumový, ba natahovací, takže se dá použít místo pendreku na kohokoliv, kdo má jen trochu jiný než oficiální, převládající názor. Nikoliv názor převládající většiny, ale názor momentálně vládnoucí skupiny.

Připomenu: Schvalování atentátu na Heydricha. Za schvalování atentátu byla smrt.. Ten náš zákon č. 40/2009 Sb. je platný v době mírové, tudíž za provinění nehrozí smrtí.  Princip je ale stejný a tři roky natvrdo taky nejsou nic příjemného. Nebo srovnej tzv."pendrekový zákon", přijatý v ČSSR po roce 1968. Je prostě třeba "držet hubu a krok".

A dneska se čím dál tím hlasitěji kolem nás ozývá, že je třeba udělat pořádek. Nikdo si o nikom nesmí myslet  něco nehezkého. A ať už to může dokázat nebo ne. A když už si něco takového myslí, nesmí to veřejně říkat. Nebo dokonce někam napsat. Jestli je to pravda nebo ne není důležité.

====

Buď budeme konformní se zákony ČR, nebo se zákony EU (liší se!) a budeme stále způsobně mlčet - pak se skutečně můžeme nazývat ovčany. Nebo nebudeme a na "ovčácké psy demokracie", kteří tu mají udržovat "morálku" vyhovující bačům a jiným pasákům občas vyceníme ty své ubohé, žluté ovčí zuby. Možná i zavrčíme.  Nejspíš nevyhrajeme - ale aspoň jsme se pokusili, že?