Projevy ctihodných a ctihodné projevy.

ČT2

Nový rok, podle starého počítání rok 2013 po Kristu neboli rok 0000 po posledním Konci světa či rok 20 po rozdělení Československa se vyznačoval, jako obvykle, mnoha projevy ctihodných. Ale ctihodný projev nepronesl ani jeden z nich. Ten pronesl pan Jan Petránek. Starý pán, publicista, dlouholetý rozhlasák.

Možná je to tím věkem. Tím, že člověk přestává už tak neodbytně vnímat pěkné (cizí) ženy. Už ani netouží po hmotných statcích, vědom si toho, že rubáš nemá kapsy. A že ho zlaté kohoutky v koupelně nebo nádherný bourák před jeho honosnou vilou stejně od nástupu na lodičku v mlze s převozníkem v kápi, kterému není vidět do obličeje, neuchrání ani minutu. Že peníze jsou jen číslo, pár Byte v paměti bankovního počítače.

To úterý jsem poslouchal předsedy vlád Slovenska i Česka, jak si notují, že je fajn, když máme každý svůj stát. No co, nedalo se nic dělat smířili jsme se s tím. Smířili, tak jak se smiřujeme s bolestí v kloubech, když překročíme šedesátku. S vráskami a šedinami. Ale radost z toho mělo jen pár lidí. Myslím, že na tom vlastně nevydělal nikdo. Možná úředníci - máme tu dvě administrativy, dvoje soudnictví, dvě armády atd. Je to nejspíš v součtu dražší, než by to bývalo bylo, kdyby se nic nedělilo. Alespoň oba první ministři už začali uvažovat o tom, že se bude budovat společná letecká ochrana Česko-Slovenského území. Spojená společná  radarová síť. A že budeme mís společná diplomatická zastoupení - protože když se někdo domluví slovensky, domluví se i česky. A ušetříme. Ale to jsme se přece nemuseli rozdělovat, že?

Ovšem na druhé straně - zmizelo tím rozdělením pnutí mezi našimi zeměmi? Myslím, že v nacionalistických hlavách ne. Pořád mají pocity křivdy, že jsme si v Čechách nechali zbrojní průmysl a na Slovensku jsme ho zlikvidovali. Že jsme Slováky nechali na pospas maďarské rozpínavosti. Že jsme si nechali vlajku. Žádného českého nacionalistu neznám, ale věřím, že by snesl taky dost argumentů, jak stále na Slováky doplácíme. Už jsem čekal to nejhorší, že si oba premiéři padnou do náruče a zapláčou nad hloupostí svých předchůdců - ale nakonec našli rozdíl: v tom, kolik je třeba šetřit a jak rychle. Jak se vymotat z dluhové pasti, do které jsme spadli my i oni.

Ale rvát se proto nebudeme. Jak konstatovali i "prostí lidé" už jsme se s rozdělením smířili.

Druhý projev byl docela krátký - byl to poslední novoroční projev presidenta Klause - a zdálo se mi, že hovoří moudře. Zhodnotil velmi střízlivě poslední rok své vlády, vyzval národ ke smířlivosti a k lepšímu vnímání reality a vyhlásil amnestii. Poměrně rozsáhlou amnestii a zdá se mi, že to je "Klausova pomsta na odchodnou". Jednak jeho nástupce, zvolený v přímé volbě (to je další téma, o kterém bychom tu mohli mluvit) už po svém nástupu do funkce již tak velkou amnestii nemůže udělit, jednak tím dal citelnou facku naší justici, která není schopna některé případy vyřešit už více jak osm let. S tím se ale souhlasit dá - když vidím, jak si soudci sami "vysoudí" vyšší platy, napadá mě jediné slovo: "samožer". A to už nebudu připomínat, kolik soudců bylo poslední dobou přistiženo při nepravostech. Obyčejný člověk si neuvědomuje, že ona "promořenost korupcí" musí být všeobecná, že se jí tedy podle počtu pravděpodobnosti nemohou vyhnout ani soudci,. Ten náš "prostý člověk" si jenom řekne: "...a tihle mě chtějí soudit...!" Myslím, že to byl nejlepší projev pana profesora. Už jenom proto, že byl poslední.

Než jsem stihl vypnout tu "ďáblovu stěnu", TV, objevil se tam Jan Petránek a začal mluvit. Myslím, že je zbytečné komentovat moudrého starého pána. Musel jsem ho poslouchat celých třináct minut až do konce.

Poslechněte si ho také a napište, co ve vás ta slova vyvolala.. Počítám, že znechucení to nebude.