INAUGURACE - to snad není sprosté slovo

foto Hans Stembera

   Jako první bod tohoto poněkud nesouvislého psaní bych měl podotknout, že jsem Miloše Zemana nevolil. 

Ale nebylo mi to nic platné. Volilo ho o půl milionu víc lidí, než "pana knížete". 

Prohlašovat teď, že "Miloš Zeman není mým presidentem!" má asi stejnou váhu, jako plamenně nesouhlasit s probíhajícím deštěm nebo s nastávajícím jarem. Póza, žvást, kec.

 Pokud se nestane nic zvláštního, bude následujících pět lety na Hradě Ing. Miloš Zeman. Předpokládal jsem, že poněkud ubere ze své samolibosti až mu dojde, že se na něj dívá několik miliónů lidí a čekají, kdy udělá nějako zásadní chybu, kdy se konečně "historicky znemožní". První Kocourův předpoklad  zatím vychází.

Díval jsem se na jeho inaugurační projev (ze záznamu, neměl jsem čas na přímý přenos)  a Miloš Zeman neřekl nic, co by mi příliš vadilo. Něco podle mě vynechal, něčemu dal větší důležitost, než si představuji já, ale pro začátek - "fakt dost dobrý". 

   Už když byli po prvním kole známí borci, nominovaní pro druhé kolo presidentských voleb jsem si pochvaloval, že to pro mě nebude nervák. Volil jsem sice knížete "Schlafenberga" - je mi  sympatičtější a méně nadutý, než se mi jevil Zeman, ale věděl jsem už dopředu, že bez skřípění zubů snesu i jeho. Hned po zvolení to vypadalo, že vyměníme jednoho "samolibého staříka" za jiného "samolibého staříka", jenže ne tak pilného. Že si sice nestrčí do kapsy protokolární pero předčasně a ještě před objektivy tolika kamer, ale zase neopomene pokaždé "vyrobit" nějaký ten "bonmotík" - i kdyby měl být "blbý jak štolverk". A že se "Mlhoš" občas trochu motá a bude to vydáváno za jeho permanentní podnapilost a nikoliv Meniérův syndrom. Navíc zlí lidé budou škodolibě čekat, kdy konečně spadne ze schodů jak to před časem předvedl Fidel Castro.

Ale doba nástupu do služby se začala MIlošovi neodvratně blížit a on začal mluvit nějak jinak, méně nadutě, rozumněji. 

Zkusím tedy bez toho, že bych spekuloval o tom, co neřekl, pouvažovat tom tom, co řekl. Tohle sice v těchto dnech dělá kdeko, odborníci i neodborníci, ale já uvedu své pocity.

Miloš Z. pravil, že ...chce být hlasem dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů, protože ti privilegovaní svůj hlas, nebo spíše hlasy, už dávno mají.  Výborný nápad - jenom mi není jasné, jak dokáže zprůměrovat těch cca 10 000 000 názorů, od skalních komunistů přes "blbce běžné" až po zastydlé ultraliberály nebo neofašouny. Napadá mě přísloví: Není na světě člověk ten, jenž by se zalíbil lidem všem.

Že má tři zásadní cíle, pravil dále president Zeman.  Tím prvním cílem je uklidnění a stabilizace české politické scény. Inu viz výše. Jak uklidnit rozeštvaný a stále rozeštvávaný národ v Kotlince, který má tak rozdílné představy a tom, jak by měl fungovat stát. Jak se pokusit smířit Anifu a Dělnickou stranu. Jak se zastat vyhnanců za Sudet - těch německých a nepopudit si přitom ty české - případně přesně naopak. Uklidnit Židy a nepopudit multikulturalisty. Uznat historickou úlohu rodiny a nenaštvat gaye a lesby. Atd., atp.

Druhým cílem, který považuji pro plnění prezidentské funkce za důležitý, je podpora toho, čemu již přes dvacet let říkám ostrovy pozitivní deviace. Positivní deviace, tedy kladná úchylka. Prima, dobrý nápad. Jenom mi nějak nedochází, jak by mohl president zafungovat jinak, než verbální pochvalou,. Jinak vlastně president toho mnoho nemůže. Dále M. Zeman prohlásil: Nezapomínám však na to, že v této republice žijí miliony lidí, kteří vykonávají, řečeno Masarykovými slovy, onu drobnou, černou, trpělivou a poctivou práci. Že právě tito lidé jsou solí země a že právě tito lidé jsou živnou půdou, z níž tyto vynikající osobnosti vyrůstají. Proto bych se chtěl s nimi při návštěvách jednotlivých krajů co nejčastěji setkávat a chtěl bych jim pravidelně skládat účty ze své prezidentské činnosti. Opět velmi hezké předsevzetí, kdy až čas ukáže, jak je daleko z Prahy třeba do Ostravy. Nebo do Ústí. Nechme se překvapit.

   Dále zaznělo: Vedle podpory ostrovů pozitivní deviace však prezident musí bojovat proti jejich opaku, tedy proti ostrovům deviace negativní. A hned problémy pojmenoval:

Kmotrovské mafie, které parazitují na těle české společnosti, vysávají z tohoto těla krev a nevrací této společnosti žádnou přidanou hodnotu.

A Zemanovo řešení?  Zákon o prokázání původu příjmu a majetku včetně možnosti zabavení nelegálně získaného, tedy nakradeného majetku.

Pokud to bude opravdu aplikováno u všech a dodrží se systém "padni komu padni" to je hodně zajímavý pokus o spravedlnost. Bohužel narazí na obrovský odpor těch, jejichž majetek nebyl nabyt "křišťálově čistým způsobem". Co je, jak se domnívám, většina větších majetků těch, ktyeří u mici jsou nebo mají na exekutiovu i zákonodárce podstatný vliv. Už několik minut po projevu se ostatně proti tomu ohradil i premiér Nečas, který prohlásil, že to "dělá z lidí potenciální zloděje". Zvláštní, řekl bych nepromyšlená reakce "potrefené husy".

   Pokud by se to týkalo opravdu, ale opravdu všech, byli by na tom všichni stejně. Všichni by byli považováni za potenciální zloděje. Všichni by si byli rovni. Zřetelně by se poté oddělili ti, kteří ke svému majetku přišli poctivým způsobem a "ti ostatní". 

Ale:  Kdo vlastně bude zkoumat zákonnost nebo  nezákonnost příjmů? Kdo bude hlídat hlídače?       

   Na nezkorumpovatelnost kohokoliv prostě nevěřím:  Každý se dá koupit. Problém je jenom v tom, že někteří lidé jsou příšerně drazí. (Oscar Wilde, Ideální manžel). I nastalo by dělení obyvatelstva na ty rovné a ty rovnější. Ti co si výsledek zkoumání dokázali "ošéfovat" a na ty menší rybky (za socialismu bych řekl na "zelináře a řezníky"). Takže i tento úmysl lze (bohužel) zařadit mezi literaturu SF*.

   Pak zazněla věta Druhým takovým ostrovem negativní deviace jsou, podle mého názoru, neonacistické bojůvky, které občas řádí v ulicích našich měst. 

Tady si myslím Miloš Zeman jemně naznačuje, že bojůvky komunistické (Antifa) jsou mu milejší než nacisté. Přitom se ideologií liší jen trošičku: Nacisté vztahují svou politiku na "vyvolený národ", antifašisté (proboha, to je slovo ani moc  přesné, ani správné) jsou "nadnárodní". Jinak chtějí vlastně totéž. Kolektivního diktátora.

Tady je na místě se zamyslet, proč je sto lety stará ideologie (národní socialismus) pro některé mladé ještě i dnes nščím přitažlivá. S tím vším rasismem a xenofobií. (Vztah k Židům a Cikánům nezmiňuji, ten se pohodlně vejde do předchozí charakteristiky.)

   Tady mám pocit, že  naprosto logicky navazuje třetí negativum dneška: Za třetí ostrov negativní deviace pak pokládám podstatnou část českých médií. Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Za tento bod dostal pan president  velký potlesk - a právem. Protože adorace sexuálních úchylek, soustředění se na zakazování nebo zesměšňování názorů, které jsou s Desaterem slučitelnější než homosexuální "rodiny" vychovávající děti, které už tím pádem neznají elementární, přírodní roli ženy a muže**, nebo příkazy islámu, pokusy o oficiální začlenění islámského náboženského práva Šaríja do našeho, křesťansko-židovského kulturního prostředí, omlouvání neschopnosti či neochoty menšin  zapojit se do běžného života a jejich nesmyslná finanční podpora (Cikáni) - to vše je viditelné hlavně pro mladé lidi, kteří mají ještě idealistické představy a fungování světa. Pokrytecké žvásty stávající věrchušky a hlavně novinářů ze všech možných médií, hlavně TV, dokáží situaci vyhrotit natolik, že mladí lidé přestávají věřit na jakoukoliv možnost legální nápravy situace a vyjdou do ulic. 

Divíte se jim? Já ne.

   Poslední poznámka: Miloš Zeman se ani slovem nezmínil o zahraniční politice ČR. To jest hlavně o tom,  jak se bude republika stavět k eskalující ingerenci EU do záležitostí, které se obecně považují za vnitřní záležitosti republiky,. A také k podpoře nebo odmítnutí invaze cizích ideologií např. islámu atd. To může znamenat dvě věci: Buď to zapomněl uvést a nebo to nepovažoval za důležité - to se mi při jeho inteligenci naprosto nezdá, nebo naopak chystá nějaká obrat, deviaci od těch svých názorů, které vyhlašoval  při presidentské kampani. Obecně vzato, tato část jeho osobnosti je pro mne docela nečitelná. Už je rámcově stanovené datum na "vyvěšování vlajky EU nad Hradem" - ale znamená to, že se český Zeman hodlá podřizovat požadavkům EU nebo jenom slavnostně vlajku s José Barrosou vyvěsí, ale nadále bude podporovat politiku větší suverenity ČR v rámci unie. To netuším. Faktem je, že zemitý Zeman na mě v tomto ohledu působil lépe, než diplomat Schwarzenberg. Ostatně právě ta část programu "pana knížete" ve mě vyvolávala největší obavy nebo aspoň rozpaky - i když v praxi byl "kníže" Karel vždy na straně republiky, ať už vzpomenu česko-rakouské tahanice kolem Temelína nebo požadavky na jiné ústupky EU. Inu - uvidíme.

   Je třeba ale vzpomenout, že u nás v Kotlince není presidentský systém a podle ústavy může president  spíše jen "prudit", zdržovat a slovně protestovat, nikoliv vládnout. V téměř všech případech ho mohou naši neomylní zákonodárci přehlasovat. Ovšem na druhé straně, jak říká mlíkař Tovje (a taky Kocour)   byl  Miloš Zeman zvolen přímo lidmi, nikoliv zákulisními machinacemi při volbě poslanci a senátory jak tomu bývalo doposud a jeho mandát, čili oprávnění je alespoň pocitově o dost silnější. Je reprezentantem z vůle lidí, nikoliv zvůle politiků. Myslím, že si toho je dobře vědom a že toho argumentu bude často používat k velkému zklamání našich zástupců v obou komorách.

Na závěr malá galerie československých a českých presidentů.

T.G..Masaryk - president zakladatel

Edvard Beneš - president budovatel

Klement Gottwald - president komunistický

Emil Hácha - president poražený

Antonín Zápotocký - president dělnický

Antonín Novotný - president nejkrásnější

Ludvík Svoboda - president osvoboditel

Gustáv Husák - president normalizátor

Václav Klaus - president profesorský

Václav Havel - president sametový

Miloš Zeman - president ... jaký?

Foto: vysílání ČT a Wikipedie

_____________________________________________________________________________

*/ SF Science-fiction čili vědecká fantazie. Někdy víc vědecká, někdy víc fantastická. Kdysi se pro podobné jevy používal termín utopie podle spisu o ideální zemi jménem Utopie. Tenhle výraz je možná přesnější. My, obyčejní Kocouři to většinou opisujeme povzdechem "Bylo by to krásné, ale..."

**/ protože už od raného dětství, kdy se formuje pohlavní identifikace a s ní je spojená úloha v budoucím životě nemají před sebou příklad normální rodiny. Neznamená to, že by se stali homosexuály nebo lesbičkami, ale jen to, že si později nebudou vědět rady v partnerských vztazích. Znám jeden takový případ. Nyní už starší muž nedokázal udržet manželství přesto (nebo možná právě proto) že se dobrovolně ujal tzv. ženských prací. Dobře a s chutí - pocházel totiž z rodiny, kde otec byl homosexuál, ale ze strachu (padesátá léta - homosexualita je úchylka!) udržoval zdání běžné rodiny. Nicméně tam chodili strýčkové, kteří se s jeho tátou líbali a jiní, kteří se zavírali v ložnici s maminkou.  Jeho žena (žádná extrémní kráska) si nakonec našla partnera, který byl o dost větší macho. Prohlásila, že svého zákonného muže má ráda,  oceňuje co dělá pro rodinu, ale tak nějak ji vadí, že by s ním měla spát. Nevzrušuje ji. 

Co se dá dělat, staletími prověřované archetypy soužití...