O užitečnosti Velkého Bratra

Velký bratr (Big Brother, Большой брат či Il Grande Fratello)  na nás stále dohlíží. Uniknout jeho pozornosti už dneska nelze. Ani v civilizaci, ani mimo ni. Můžeme se nad tím pozastavovat, může nám to vadit, ale to je tak asi všechno, co s tím můžeme udělat.

   Prostě to, že jsme pod nepřetržitou kontrolou technických prostředků je v dnešní době neoddiskutovatelný fakt. Kamery na ulicích, v obchodech, úřadech, domech. Je jich tolik, že už je skoro zbytečné se tímto faktem  zabývat. Je sice pravda, že zatím(!) jsou jejich provozovatelé různí: na ulicích jsou kamery, které provozuje policie, aby mohla sledovat a ovlivňovat dopravu, hlídat problematická místa ve městě a podobně, majitelé domů si hlídají oplocení a v vstupy do jejich nemovitostí, obchodníky zase zajímají potenciální zloději nejen v hypermarketech ale už i v luxusních buticích nebo restauracích a kavárnách. Na nádraží a v metru zase hlídají kamery bezpečnost cestujících na nástupištích, na WC případné útoky sexuálních zvrhlíků, v činžovních domech si je pořizují samosprávy, aby hlídaly bezpečnost na chodbách i ve výtazích, v továrnách a výrobních podnicích sledují pracovníky a případná porušení bezpečnosti při práci. Doma kamery hlídají dětské pokoje, aby dětičky neprováděly různá alotria, když rodiče nejsou doma nebo jsou v jiné místnosti. 

Zdroj: ČTK

   S miniaturizací kamer se začaly zabudovávat do mobilních telefonů, takže záběry z nich jsou na sociálních sítích k viděni za několik desítek vteřin po jejich pořízení. Nikdy nemůžete vědět, zda vás někdo právě nenatáčí - a záznamu pak nezneužije. Třeba i policie, aby vykázala činnost.   

   Nelze tomu zabránit - i když snahy by byly. Například při exkurzi do jaderné elektrárny musíte odevzdat svůj mobil do úschovy. O fotoaparátu nebo kameře nemluvě. Takže si namůžete nafotit místa, kde by se "hodilo umístit nálože" a musíte si to všechno zapamatovat.

   Nebo studenti, najatí na noční "přebalování" staršího zboží a přelepování cedulek s údaji o trvanlivosti v hypermarketech musejí rovněž odevzdávat své mobily - jinak by brigádu nedostali. Ono - co kdyby se videa o těchto praktikách dostala na veřejnost? To už pak není slovo proti slovu, to už je důkaz. Takže milý hochu - telefon dej sem, nebo si jdi shánět brigádu jinam.

   Městští strážníci (a možná i policisté) nosí mikro-kamery i se záznamem zvuku na náprsních kapsách uniforem a aktivují je vždy, když provádějí nějaký zásah. Chrání se tím před obviněním z neadekvátnosti nebo neoprávněnosti svého zásahu. Ti policisté, kteří zasahují proti určitým skupinám přestupců (drogoví dealeři, prostitutky, etnické nebo vyloučené menšiny nebo i běžní opilci) to tak dělají a provinilci pak mají daleko větší problém si na policistu stěžovat za nepřiměřený zásah a tím umenšit, relativizovat svá vlastní provinění.

   Na totéž se začínají spoléhat i řidiči a už jich hodně jezdí s kamerou, přilepenou na čelní (ti opatrnější i na zadní) sklo svého vozu. Kamera stále zaznamenává dění kolem vozu a v případě havarie se záznam po chvilce zastaví, buď manuálně nebo na signál z akcelerometru, který registruje náraz a na paměťových kartách pak má řidič docela slušný dokumentační materiál z chvil před a po havárii. To  je potřebné pro případ, že se považuje za oběť  nehody. 
   Pokud se považuje za viníka, jeho první starostí ale bude vytáhnout paměťové karty z kamer a tvrdit, že je tam "náhodou" zapomněl vložit - nebo (už se to také stalo), že mu je policista z jeho kamer tajně vyjmul, aby jej mohl následně obvinit.  A jsou to už i motorkáři a dokonce i cyklisté, kteří sebou taková technická udělátka vozí. Hodně řidičům už to při objasňování nehod pomohlo v důkazní nouzi. 

   V případě, že do vás narazí někdo z věrchušky *, nějaký ten V.I.P. a vy máte takovou věc namontovanou, lze jen doporučit bleskové vytažení paměťové karty a nahrazení jinou, čistou.    
   Záznamová karta totiž bude tou první věcí, o kterou se vás pokusí obrat bodyguardi toho "výše postaveného čili rovnějšího " občana. Budou se o n i zajímat ještě dříve, než se vás zeptají, jestli se vám něco nestalo, jestli třeba tepenně nekrvácíte.

  Ale BB to nejsou jenom kamery. Vaši identitu v sobě nese třeba i platební či debetní karta. Svůj   PIN můžete chránit jako oko v hlavě, ale banka ví, kdy a kde jste kartou platili, kolik a za co. Zná vaše jméno, zaměstnavatele i bydliště. Ví, kolik vyděláte, kolik utratíte a za co. A ví, kolik vám toho zůstalo. Pokud ty informace šikovně prodají, najednou vám začnou chodit "neodolatelné nabídky" třeba na "výhodné investování" do nějakých, často podivných akcií pokud máte něco u,loženo nebo naopak návrhy na "oddlužení" pokud jste v mínusu. A začne obtěžování.

   Když vás obtěžují telefonicky, často pomůže až hrozba předání vaší záležitost policii jako telefonní obtěžování - stalking. Policie je s tím málokdy ochotná něco dělat, odkáže vás na vašeho mobilního operátora  - ale jiná cesta není. Pro operátora jsou ale i obtěžující hovory hovory zpoplatněné a tak je váš případ nějak moc nezajímá - opět pomohou snad jen vaše vyhrůžky, že to "poženete vejš". (Tohle znám naštěstí jen z doslechu. Ale nemám důvod nevěřit.)
  Odkud agentura, která obchoduje jmény, adresami a telefonními čísly své informace vzala se nedopátrá ani slavný Úřad na ochranu osobních údajů. Tenhle úřad se mám takový pocit stará hlavně o to, aby nemohly být na samoobsluhu vyvěšeny fotky známých a usvědčených místních zlodějů.  Ale platební karta je pohodlná věc, když ji někdo ukradne, přijdete jen o trochu peněz za vystavení nové. Pokud ovšem zachováváte průběžnou předběžnou opatrnost, nosíte PIN v hlavě a ne napsaný  fixkou na kartě a nestrkáte svoji kartu do všeho, co má k tomu vhodnou škvírku. 




   Dalšího špiona si nosíte také dobrovolně s sebou - váš mobilní telefon. Jak je telefon zapnutý, každou chvíli se spojí se svou BTS aby nahlásil, že "ještě žije". Přitom se za zpoždění signálů mezi jednotlivými stanicemi dá spočítat vaše poloha. V městě s přesností na několik metrů, v přírodě s přesností kolem stovky metrů. A taky se opravdu počítá a zaznamenává se v pamětech vašeho mobilního operátora. Když pak něco protistátního vyvedete, ví se hned, kdy a kde všude byl váš mobil - tudíž i vy sami. Nehledě na to, že s vaším svolením (nebo se svolením firmy, která vím  telefon dala k dispozici lze vaši polohu zjistit (na zpoplatněný dotaz) v reálném čase. 
Na odposlech vašeho telefonu je sice třeba zvláštní povolení, ale SMS a MMS se, pokud vím, zaznamenávají průběžně a mažou se až po roce. A nikdy tak nevíte. kdo čte vaše zprávy. Vaše hovory jsou také zaznamenány na harddiscích vašeho operátora, sice jenom kdy jste volal komu nebo kdy kdo volal vás - ale z těchto faktů se dá odvodit ledacos. Styky, zvyklosti. A vy nemáte žádnou kontrolu, kdo do té spousty čísel může nahlédnout. Oficiálně nebo i neoficiálně. Stačí vědět jak.    

   S internetem je to podobné. Snahy ukrýt se za anonymní přezdívku jsou až legrační - místo, odkud píšete vám najde i velmi mírně pokročilý školák na prvním stupni. Když jste veleopatrný a používáte anonymizérů, dá to trochu větším práci, ale najít vás až po číslo vaší smlouvy s vaším providerem pochopitelně lze i tak. Takže hraní si na "postavy v maskách" je sice zábavné, ale se skutečnou anonymitou to nemá moc společného. Takže to anonymní počínání považuji spíše za takovou slušnost, podobnou reakci anglického lorda, který omylem vejde do koupelny, kde se koupe krásná nahá žena a při urychleném odchodu prohlásí "Promiňte pane!" Jsem proto celkem necitlivý k prozrazení své identity. (Že, Info? [;>) 
Někdy je to smůla a nepozornost, někdy náhoda, že se s daným člověkem "potkáte" jinde na netu a dáte si dvě a dvě dohromady.**  Nebo někdo hackne slevový portál a zná všechny vaše nacionále včetně přístupových hesel. A má-li jich větší množství, může začít prodávat.  
On se o to ztotožnění pokouší i sám strejda Google - našel kdesi mou fotku a jméno a několikrát měsíčně se mě vlezle ptá, zda nechci vystupovat pod svým civilním jménem s civilní fotografií v záhlaví. (Číslo mých bot chválabohu nezná.) A i když každému kdykoliv zopakuji do očí to, co tvrdím tady, tak ten nátlak A.I. zvané Google mě značně prudí a budu to odmítat tak dlouho, jak jen to půjde.*** 

   Takže musíme konstatovat, že moderním technologiím už prostě neutečeme, že jsme prostě "under control". Takže co dál?  Vzdát se mobilů, platebních karet, internetu? Chodit po ulicích výhradně ve slunečních brýlích v čepicí se štítkem? Nemít bankovní účet?  Ani kdybychom žili někde v horách, nebyli bychom mimo kontrolu.  Malé střípky informací se dají složit dohromady až z nich vznikne použitelný obraz člověka, jeho života, zálib, postavení. Jde jen o to, mít přístup k těmto střípkům informací. A to lze zařídit. Už dneska nám k realitě Orwellova románu 1984 mnoho nechybí.  Platí i teze o ovládání minulosti a budoucnosti. 

OSTRAMO                                                foto StK

Místo, kde včera znamená i zítra.

   O to aby vše fungovalo tak, jak to autor kdysi vymyslel se vlastně staráme my všichni. Zaklínáme se slovy, která znamenají něco jiného, než se zdá a myslíme si, že se realita přizpůsobí tomu, co si pod významem těch pokřivených slov představujeme právě my. Hrajeme divnou hru, o které si myslíme, že ji řídíme - a opak je pravdou. Ale institut BB, Velkého Bratra je tady a je na nás, abychom se přizpůsobili realitě. Ti, co čtou SF  mají mírný náskok - takové světy ve svých představách už popsali mnozí spisovatelé a tak víme, co nás možná může čekat.

==II==

Zdroj: Internet

   On ale ten Velký Bratr zase není vždycky k zahození. Vezměte třeba bostonský teroristický atak: Útočníci byli vypátráni pomocí stovek záběrů pouličních průmyslových kamer. Džochar, ten mladší, byl nakonec nalezen pomocí infrakamery. Hodně policejních případů už bylo pomocí záznamů z kamer kamer vyřešeno, kamery dokonce zabraňují kriminalitě na určitých místech, protože zločinci jsou si vědomi toho, že je někdo pozoruje - a chovají se mravně. Nemravně se začínají chovat až mimo jejich zorné pole. Takové teroristické buňky jsou většinou rozkryty právě podle komunikace. I když používají šifrování, anonymizérů a virtuálních schránek.  (Pravda - občas je napráší i jejich sousedé, které rozčiluje třeba to, že nezdraví "Dobrý den!" ale "Alláh Akbar!")

   Jeden policejní president (gen. Kolář) kdysi prohlásil, že ten, kdo se chová tak, jak se má chovat, nemusí mít ze sledování strach. Doslova řekl: "Ten kdo má čisté svědomí se přece nemusí bát, mě by odposlech nevadil...". Načež se strhla strašná mediální vřava. Ten výrok mu vyčítali politici, podnikatelé, intelektuálové, umělci i mladí lidé. Tehdy jsem uvažoval, kolik lidí tady u nás v Kotlince vlastně to čisté svědomí nemá nebo se bojí, že ho v budoucnu mít nebude.  A vlastně zcela zbytečně. Milí kritici toho neobratného výroku policejního prezidenta si neuvědomili, kolik toho na ně okolí ví i bez použití odposlechu a kolik z toho, co se o nich ví, na sebe vyžvanili sami. A že generál měl vlastně pravdu.

   Jsou přece známé příhody, kdy se na Facebooku objevilo povídání, jak mladý moderní jinoch vyprávěl přátelům veselou historku, v níž podrobně popisoval, jak včera "vydrbal" se svým  šéfem a jak byl další den nesmírně překvapen, když mu hned ráno šéf podal výpověď z důvodů, které uvedl. Kolega, který toužil po povýšení a taky byl přihlášen na stejné síti nelenil a hned ráno přeposlal svému jejich společnému šéfovi to povídání o něm samotném. Nakonec si prý ti dva dali přes hubu a padáka dostali oba. Ale nebyl zlatý.
   Je obecně  známo, že bytaři pročítají komunikaci na společenských sítích a tak se bezpečně dozvídají, kdy bude byt potenciální oběti prázdný. Mailová korespondence už mnohokrát pomohla k dopadení zločince. Dokonce si vzpomínám, že kdosi na Tweeteru popsal, jak se mu v opilosti svěřil jeden náhodný známý, jak před lety zabil svou nevěrnou ženu. Uvedl to jako nepravděpodobnou opileckou historku - jenže se tam objevil malý detail, který mohl znát jen vrah. A kriminalista, který večer doma relaxoval nezávazným plkáním na sociální síti tak ten večer odhalil vraha, který byl už několik let skálopevně přesvědčený, že se mu povedl dokonalý zločin.
   Touha se vytahovat se už po několikáté stala důvodem k trestnímu stíhání, když motorkáře nebo automobilistu, "amatérského závodníka" popadne nezřízená pýcha a vyvěsí na YouTube videozáznam se svým "výkonem", při kterém porušuje snad i všechny předpisy bezpečného silničního provozu a ohrožuje své okolí.  Je systém BB "ztotožněn, obviněn a potrestán. A je to tak správně. 
(Pokud jezdíte na kole po běžných silnicích tak určitě víte, jak jsou takoví "machři" příjemní a kolikrát v rychlosti uvažujete, kam se i s kolem složit, abyste nebyli sraženi. Vlevo se půl metru od řídítek řítí obrovský, dlouhatánský TIR a čtvrt metru vpravo jsou svodidla. Nebo hluboký příkop. A potom, že je cyklistika zdravá. Houby zdravá, je to čistě adrenalinový sport!) 




   Takže se pokusím o shrnutí: Velký Bratr tady opravdu je, existuje, úřaduje čím dál tím účinněji a realisticky nazíráno, nejsme schopni jeho zraku či sluchu uniknout. Karty, internet, kamery a mobily už nedokážeme ze svého stávajícího života rozumným způsobem vyloučit, následnou koncentraci výsledků jejich malých dílčích pozorování v blízké budoucnosti rovněž ne. Záleží na tom, kdo bude u moci. U té skutečné moci, ne u té deklarované. Skuteční vládci, ne jejich loutky. 

   Skutečnost, že na nás dozírá ne Boží Oko, ale Bratrovo Oko by nás možná mělo trochu směrovat k větší mravnosti, k jakémusi "strachu z hříchu", kterým dosud udržovalo pořádek ve společnosti náboženství. To ovšem předpokládá, že BB bude spravedlivý. Že nebudou lidé, nad kterými "zamhouří oči". Neviditelní a nedotknutelní. Což neznamená, že by se měly vypínat kamery a mazat záznamy v hard-discích (ono to ani reálně nejde), ale že výsledky budou používány spravedlivě, způsobem "padni komu padni". K tomu stavu máme daleko, protože jsme ochotni volit jako své představitele a vládce lidi, kteří podléhají někomu jinému, neviditelnému. Loutkáři. A toho pak neznáme, ten není vidět a nelze ho ani zvolit, ani odvolat. Absolutní diktátor.


    Nevolám po vládě ulice - její IQ je pravdu nevysoké. Na "lid" nebo "národ" se nejčastěji odvolávají ti, kterým je prospěch celé společnosti zcela lhostejný a sledují jen ten svůj. 
Nevolám ale ani po vládě elit - jejich cítění je naprosto jiné, než pocity té "ulice", která je mnohem početnější, vytváří materiální hodnoty a stará se o to, abychom nevymřeli. 
Mým přáním je, aby se věci označovaly správně, skutečnými jmény a ne pojmy zástupnými, které lze kdykoliv prohlásit za mylné, špatně přeložené, nepochopené.  
Jedině když si přestaneme lhát - a lhát je lidská přirozenost - tedy, když budeme lhát co nejméně, dojdeme k nějakému způsobu soužití s moderními technologiemi, kterým jsem v tomhle článečku souhrnně říkal Velký Bratr. 

==II==

Malý příspěvek k tématu: Internetová identita.

==II==

/* Příhoda z nákupního areálu, kterému ostraváci neřeknou jinak, než Fukušima, asi tři týdny zpátky: Mladý muž se svou dívkou cosi fotí malými foťáčky na prostranství před hlavní budovou, směrem ke kavárně. Z kavárny na ně vzápětí vystartuje "namakaný" mladík, evidentně čísi "gorila" a tvrdě požaduje po obou mladých lidech vydání karet z obou jejich foťáků. Ti se začínají bát a cosi u vysvětlují. V ten moment mě nenapadlo nic lepšího, než vytáhnout svůj mobil (který ale foťák ani kameru vůbec nemá) a imitovat, že celý incident z povzdáli natáčím. Gorila si toho všimla, podívala se na mě dost vztekle (inu, gorila), ale pak bez dalších pokusů o získání karet zmizela v kavárně. Do kavárny nebylo přes kouřová skla vidět, ale před ní stála dvě luxusní auta - také s kouřovými skly. Dovnitř jsem se podívat na toho, kdo si tak hodně nepřál být fotografován, radši nešel. Takže komu ta gorila opravdu patřila jsem se nedozvěděl. 

**/ Čili ztráta anonymity nebyla tou hlavní příčinou, proč jsem se nepřihlásil do diskuze na Psu podle nových pravidel. Ostatně Ondřej Neff i mnozí z diskutérů tam fungujících moji identitu znají. Tou příčinou, proč jsem se vzepřel  byl právě onen striktní požadavek na odtajnění. Ostatně: časem se na portálu Lidovek začalo přidělovat heslo přes mobilní telefon a pokud nedisciplinovaný (neslušný) diskutér dostal BAN, poprosil kamaráda, který na Neviditelném nediskutoval, aby mu půjčil svůj mobil a přihlásil se vzápětí na kamarádovo číslo jako někdo jiný. Takže povel "Sejmout masky!" se tak nějak moc nepovedl a i když tam dnes většina diskutérů diskutuje pod svými pravými jmény, nezdá se, že by diskuze byla nějak klidnější. Nadávají si stejně jako kdysi. 

***/  Google je docela chytrý systém. Život bez něj by byl po informační stránce daleko složitější. Mimo váš  dohled, takřka "za vašimi zády" Google organizuje váš virtuální svět,. Před časem jsem se potuloval po webech, kde se prodávaly elektrokola. Dodnes se mi objevuje na všem, co volám přes Googla  reklama s nadpisem "Pořád hledáte elektrokolo?"  Co je mu kurnik šopa po tom? Čert vem tu přes A.I. vylepšenou kontextovou reklamu. A další moderní lumpárna: Cloudové služby. Za pár peněz si svá data můžete bezpečně uložit kdesi na serveru v USA či kde. Takže to uděláte, přestanete si data ukládat doma - proč taky.  Prima - do té doby, než selže z jakéhokoliv důvodu síť sítí. Nebo se provozovatel rozhodne, že progresivně zdraží a pokud nezaplatíte, ke svým datům se nedostanete. 
(Ostatně - s vašimi penězi v bance je to dost podobné. Musíte věřit...)  

Neoznačené fotografie: Reklamní materiály na internetu