Kdo tu nosí kalhoty?

Kdo bude nakonec vítěz?
(Kliknutím se obrázek zvětší do čitelné velikosti.)

Kdekdo nadává na kdeco. 
A to pořád čili furt.

Třeba na to, že politici mezi sebou kšeftují funkce, tak aby se na každého něco dostalo a potřebná odbornost se odbude ne zcela pravdivým bonmotem, že "politik je vlastně jen manažer" a na odborné řízení má své specialisty. 

   Má to háček - tedy hák. A hned dva. Politik si vybírá své náměstky a ředitele odborů - a to podle stranického klíče. Tedy správně by měl umět posoudit, nakolik jsou jeho podřízení schopni daný resort řídit, orientovat se v problematice a tak odolat různým korupčním nástrahám. Ale toho politik, který o daném oboru ví málo nebo nic je schopen asi stěží. Takže i v tomto případě poslechne "volání strany" a obsadí funkce na svém ministerstvu podle stranické příslušnosti. A podle toho to pak vypadá. Protože funkce - to je víceméně volný přístup k penězovodům našim i evropským a možnost je "odklonit" tak, aby z nich měl užitek on sám nebo jeho straničtí kamarádi, případně jiné spřízněné duše a mohl se tak nastartovat systém "půjčka za oplátku". Prospěch těch blbečků, kteří ho zvolili je nepodstatný - má přece před sebou čtyři roky podílu na moci a ke konci toho magického čísla jednak ovčanům něco slíbí, vysvětlí se jim, že nevládli sami a proto opravdu, ale opravdu nemohli splnit sliby předchozí a velmi nahlas se upozorní na to, že ani ostatní své sliby neplnili a navíc kradli, podváděli a smilnili. Vše pochopitelně v nežalovatelných náznacích.

   Na druhé straně popularita našeho pana presidenta neustále klesá. Většina (nepatrná, ale většina) si ho v přímých volbách ovšem zvolila jako svého "prvního občana". Věděli, co je to za člověka, že trpí jistou úchylkou, které se říká narcisismus (lidově zduřelé sebevědomí) a že se bude rozhodovat sám, bez toho, že by ho někdo mohl někam dotlačit. 

   A tenhle "šlechtic" (zeman byl šlechtický titul) se taky sám rozhoduje. Když pominu jeho slabost pro sebestřednou sebechválu, jeho rozhodnutí jsou z pohledu obyčejných lidí docela pochopitelná. Nechce dekorovat (jmenovat) nové profesory, protože pokud k tomu nemá nic podotknout je to zbytečný akt. Je jenom nosičem těch červených papírových trubek. Což se mu nelíbí a když odmítl jmenovat profesorem jednoho homosexuála, který se vyjadřoval veřejně k politickým otázkám právě z pozice gaye ("Katolické buzny zdraví...") zdvihla se v akademické obci obrovská kritika, že si "to prezident nemůže dovolit" a jmenovat Putnu profesorem "prostě musí". Takže reakce byla, že profesory president jmenovat nadále nebude, požádá o změnu zákona a tuto "pravomoc / povinnost" přenese na ministra školství. A akademická obec je opět nespokojena - že to snižuje význam profesury. Páni akademici (koukám, že se zas tak neliší od „pánů umělců“ nebo lékařů) by prostě měli rádi pana presidenta "na povel". Což Mlhoš Z. právem odmítá.

   Další záležitost se právě blíží do finiše. Miloš Zeman předem prohlásil, že bude jmenovat pouze vládu, která má zaručenou bezpečnou většinu v parlamentu, nemá ve svých řadách lidi s pochybnou minulostí a ministři budou odborníci v oboru, který mají řídit. Což ovšem „presumptivní premiér“ Sobotka nehodlá dodržet, protože je vázán výsledky jednání se svými partnery – tedy hlavně s Babišovci. A už po médiích posílá zprávy, že pokud president nejmenuje ty, co si koaličníci usmyslili na trojstranných jednáních, budou ho nejmenovaní (krásný dvojsmysl) žalovat u Ústavního soudu. Opravdu nádherné. K čemu potřebujeme presidenta, voleného „vším lidem“, když by měl konat jen to, na čem se domluví politici, kteří přímo voleni nebyli. A státem má snad vládnout Nejvyšší či snad Ústavní soud? Nevolený, jmenovaný? A k čemu tedy potřebujeme vládu? A volby? (A stát!)

   Vím, je to nepřípustné zjednodušování. Ale naši (všichni) politici tak strašně baží po moci (čti „po penězích“), že se vydávají i na tenhle kluzký svah. Dole pod ním je ale bažina a v ní číhá povstání, převrat nebo revoluce a pak se záhy moci uchopí populisté. A proti nim se už nebude schopen postavit nikdo. Naši skvělí žurnalisté s obrovskou chutí uveřejňují jednotlivé rány (i podpásové) v tomhle zápasu a ovčané – ti se jenom diví, koho si to vlastně zvolili. 

   Třetí věc je palestinský „velvyslanec“, vyhozený do vzduchu pomocí vlastního trezoru. Nelze s přiměřenou pravděpodobností vůbec odhadnout, co se ve skutečnosti stalo. Když si porovnáte tuhle, tuhle nebo tuhle zprávu s tím , co prohlásila „velvyslancova“ dcera budete na rozpacích, kdo tady vlastně lže a mlží. Dokonce mám nejasný pocit, že se jedná o práci docela schopného „spin doktora“. Pokud chceme něco, co se dostalo na veřejnost dodatečně utajit, vyrobíme o záležitosti spoustu falešných nebo polo-falešných zpráv a je potom velmi těžké určit, která z nich má nejblíže k pravdě. 

   Uvedu příklad: pokud někdo ztratí (nebo si nechá ukrást) laptop s „výbušnými“ daty, je docela moudrým počinem, záchranou situace, „pozapomínat“ po městě desítky dalších podobných laptopů s daty, která se jako přísně tajná jenom tváří. A nabídnout „poctivému nálezci laptopu“ odměnu. Je docela možné, že se chytí i ten, kdo má v držení ten pravý laptop. Pokud byl ale počítač ukraden s tím, že právě jsou tam důležitá data, tak alespoň tahle akce (sdělovacími prostředky sledovaná jako „krádež laptopu vysokého úředníka“) získaná dala poněkud (velmi) znevěrohodní.

   K „velvyslanecké“ explozi tady nikdo kromě mne a Draka nic nepodotkl (ostatní patrně o věcí ví víc, než je zdrávo vědět nebo se jen předem trošku podělali strachy) a tak tady uvádím pár odkazů. 

   Ať si ten zmatek přečtou i jiní. Teorií, jak se to vlastně seběhlo, jaký to mělo pravděpodobně význam jsou už snad celé desítky. Ale tenhle blog je osobním blogem nedůležitého Starého Kocoura, který k žádným tajným dokumentům nemá přístup. Proto si nemyslím, že by mě chtěli vypátrat Palestnci nebo Izraelci a pokoušeli se mě zlikvidovat. Nebo snad dokonce ti „naši“. 

   Zbraně nalezené na ambasádě byly ve třech velkých kufrech. Dokonce ještě při zásahu policie se neustále snažil jeden z Palestinců dostat ke zbraním. V rukou měl visačky "diplomatické zavazadlo" a s největší pravděpodobností se tak snažil zabránit nalezení a zabavení ilegálních zbraní. 

   Jen jsem čekal, kdy se objeví domněnka, že za tím vším stojí izraelský MOSAD. Už je na světě. (Byl bych velmi nervózní, kdyby se neobjevila.) Právě na odražení předpokládaného útoku MOSAD-u (v Praze!) byly údajně ony zbraně určeny.

   Pokud máte chuť si počíst ještě senzačnější zprávy, tak tady jsou. Naše i z Ruska.

   Tady je patrné, že „někdo“ považuje běžné lidi za naprosté idioty. Takže se bavme a počkejme, co se z celé té zamotané situace vyvine. Pro „čacké žurnalisty“ je tahle kauza záchranou – kromě nehody Michaela Schumachera a sněhových bouřích v USA není o čem psát. A o sněhových bouřích neradi slyší hlavně američtí „oteplovači“. Nějak se nám otepluje jinak, než bylo jimi předpovězeno. Antarktida má např. nejsilnější zalednění za posledních 50 let. Ani u nás, když je teplo jak na jaře to není nic zvláštního. Průměrná teplota letos je pouze o 0,4°C vyšší než obvykle. A může klidně přijít studené a pozdní jaro. 

   Museli bychom spálit všechny středověké kroniky, abychom mohli tvrdit, že současné oteplování je způsobeno převážně lidmi. Někdy mám pocit, že i toho jme schopni.

Kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost! 
(Orwell, „1984“)