Jak se nestat rasistou

   Cestou ze školy po sobě kluci házeli kamením a jeden kámen rozbil okno ve školní tělocvičně. Nastalo velké vyšetřování a za viníka byl označen Franta. Franta byl takový třídní otloukánek, "společenského dění" ve třídě se příliš nezúčastňoval. Raději si četl SF a hrál na počítači hry, kde mohl zabíjet mimozemšťany po celých stovkách. Kdekdo si na něj troufl, občas mu sebrali svačinu a jeho svetrem jednou utřeli  tabuli. To nebyla počítačová hra.

   Měl holt smůlu, že byl poblíž, když okno zařinčelo a školník vyběhl ven. Byl tedy chycen, odveden k řediteli a potrestán ředitelskou poznámkou. Otec byl následně pozván do školy, ředitel mu vyčetl, že hocha nevychovává dobře (mohl si to dovolit, otec byl bílý a živil se rukama) a musel za zasklení okna zaplatit. 

   Což mělo pro Frantu za následek výprask a další sankce doma. Proti několika klukům , kteří se domluvili, že viděli, jak právě on hází tím kamenem na spravedlnost neměl šanci. Inu, "nebyl v kolektivu oblíben." Trest nesl s pocitem velké  křivdy. 

   Další týden si Franta počkal za rohem, až všichni odešli domů a vrátil se oklikou ke škole. Vybral si pěkný kámen, akorát tak do ruky a mrskl s ním směrem k oknu tělocvičny. Napotřetí se trefil a sklo zařinčelo. Rychle zmizel za rohem. Výprask a měsíční zákaz hraní na počítači se konečně stalo spravedlivým trestem. Franta se dokonce trochu usmál.  Věci se dostávaly na svá místa.

   Za rasismus nebo politickou nekorektnost se dneska dá označit  leccos. Dalo by se říct, že téměř každý počin člověka může být vysvětlován jeho latentním rasismem, politickou nekorektností, nedostatkem pochopení pro jiné kultury nebo jinou sexuální orientaci. Dokonce i hudební vkus, to co rádi posloucháte, má jakýsi podtext. Posloucháš Wágnera? Ale to byl přece obdivovatel fašismu! Máš v balení 88 dávek pracího prášku? Tajně tím oslavuješ Hitlera, protože 88 přece znamená Heil Hitler! Nelíbí se ti, když se na rušné ulici vášnivě líbají dva muži? A přitahují tě naopak ženy? Jsi hnusný hetérák a homofob a nepřeješ gayům jejich štěstí. Jsi zásadně proti tomu, aby ženy byly za nevěru trestány ukamenováním? Jsi islamofob a v moderním světě pro tebe není místo, budeš zlikvidován ve jménu Alláha. 

Vyfotil sis své děťátko, jak nahaté na kožešince "pase koníčky" a fotky jsi někomu poslal, aby viděl, jak krásné batole máte doma?  Jsi nejspíš latentní pedofil!  

Tvůj dospívající syn tě na tebe křičel a požadoval peníze na nákup čehosi, co mají všichni ostatní kluci a ty jsi mu místo peněz dal pár facek, aby se vzpamatoval? Jsi sadista, využil jsi jeho menší fyzické síly a zcela narušil vývoj jeho "já". Budeš advokátem svého syna obviněn a soudem následně odsouzen! 

  Rozvádí se s tebou žena a chce získat veškerý společný majetek? Pokud máš dospívající dceru s hereckým nadáním, budeš možná obviněn z pohlavního zneužívání vlastní dcery - nejlépe po delší době, aby nebylo možno použít biologických stop. Když tě nakonec po několika měsících propustí z vyšetřovací vazby, protože ti nic nedokázali, tak zjistíš, že nemáš peníze na kontě, jsi bez zaměstnání pro "ztrátu důvěry" a dokonce nemáš ani kde bydlet. Bezďáci tě možná vezmou mezi sebe. Jsou v podstatě hodně smířliví. Znají pohrdání okolí i životní smůlu. A dceruška? Ta vše přece provedla v době, kdy ještě byla nezletilá a "neměla z toho rozum". Není trestně odpovědná. Maminka ji přece nenaváděla, kdepák...

   Všechny tyhle příklady mají jedno společné - absurdní obvinění člověka, který podle zdravého rozumu nedělá nic špatného. A proti takovému obvinění se těžko brání. Jednou v mládí jsem dostal pár přes hubu s odůvodněním, že jsem moc velký. Nakonec jsem to ustál - byl jsem naštěstí opravdu dost velký - ale oba přední zuby se mi viklaly a týden jsem jedl jenom krupičku a rohlík, namočený v mlíku. A moje maminka nikdy nepochopila,  jak někdo může dostat do zubů jen proto, že je velký.

   Okolní svět, společnost Evropanů a Američanů se ovšem už delší dobu chová stejně jako ti Fialoví Ďábli - jak si říkala ona parta chacharů, kteří mi ve "velkém parku" na tu hubu dali. 

Nelíbí-li se vám, že se k romským výtržníkům chovají úřady jinak než k zatím většinové populaci jste hned Romy označen za rasistu - a úřady tomu názoru nejsou ochotny odporovat, protože vědí, že kdyby se k Cikánům chovali stejně jako ke gádžům, okamžitě by se do nich pustili "specialisté pro řešení rasových nerovností", roztodivní studovaní sociologové a na několika stránkách textu, který se jen hemží cizími výrazy a odkazy na nesehnatelnou odbornou literaturu by vám dokázali, jaký jste vlastně hnusný  rasista. A nadřízení oněch nadřízených pochopitelně nechtějí takovou negativní reklamu a tak jdou cestou nejmenšího odporu. Jste pokárán. A najednou je z vás rasista i na vyšším levelu. Ale vlastně pořád nevíte, co špatného na tom, nazývat věci pravými jmény. Nebo se hlásit k židovko-křesťanské kultuře. Nemluvím tu o víře, ale o kultuře, tedy zvyklostech a odkazech. Co je špatného pochybovat o tom, že v budoucnosti dojde ke katastrofálnímu oteplení, které prý můžeme zastavit tím, že jako lidstvo přestaneme vypouštět tzv.  skleníkové plyny. Tedy "lidstvo"...  Jen EU a USA. Zbytek světa na to kašle a tlející tajga, odkud pochází největší množství skleníkového plynu metan taky. Co je špatného na tom podotknout, že černoši mají větší talent a na hudbu a některé sporty a většinou menší na jiné věci?

   Orwellova Farma zvířat je text naprosto nadčasový: "Všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Čtyři nohy dobře, dvě špatně." Cikánský problém u nás je ještě docela malý proti muslimskému problému v Německu nebo Francii a černošskému (a nověji hispánskému) problému v USA. 

   A já pomalu začínám mít problém. Nikdy mě nezajímalo, jak člověk vypadá. Nebo jakým jazykem mluví. A najednou zjišťuji, že to je vlastně zásadní věc. Je nutné mít správné pohlaví, správnou barvu kůže a věřit ve správného boha. Protože 

   Cimrmanovský úkrok stranou: V centru (bývalého) města uhlí a ocele žije snad jen jedna nebo dvě muslimské rodiny. Docela rozsáhlé rodiny. Zahalené ženušky vždy pár kroků jdou za svým páníčkem a nesou mu nákup. V jednom případě se jedná o mladého páníčka, který je invalidní. Takže ho na vozíku (ovšem se vší úctou) na střídačku dlouhými chodbami nákupních center tlačí. Lidé většinou ustupují nebo tlačná síla trochu zmírní rychlost přesunu a vejdou se všichni. Asi před měsícem se cosi stalo. Vozík s mladým muslimem se hnal plnou silou tlačných osob tak rychle, že lidé téměř nestačili uskakovat. A vezený ještě po nich cosi nesrozumitelného pokřikoval a mával rukama.  Možná ho chytl průjem - nevím. Scéna jako z ruského historického filmu - vrchnost  kamsi pádí kočárem se zpěněnými koňmi a poddaní jen taktak uskakují z cesty. Když dorazil blíže, postavil jsem se do místa, kde lavička půlila chodbu a invalida by musel místo objet druhou stranou. Nikoliv, navigoval to rovnou na mě. Zastavil jsem se a stál. Vozík zpomalil, zastavil slabý půlmetr od mých nohou a musulman na mě začal cosi křičet. Asi arabsky.

   "Was wollen Sie?" opáčil jsem. Zamával rukama a zase cosi vykřikl. Zkusil jsem to po našem: "Czego chcesz?" Ticho a žádný pohyb, jen koulení očima. Asi po půl minutě ale vydal pasažér vozíku jakýsi tichý povel svým pohonným jednotkám, pár metrů couvli a projeli druhou stranou. Už normální rychlostí.  

   Poučení z téhle grotesky je nejisté. Možná bychom se měli zastavit a stát, neuskakovat.  Před muslimy, hispánci, Cikány, LGBT komunitou, zelenými, oteplovacími alarmisty, komunisty a neonacisty,  agresívními antifašisty a bůhví jakými dalšími deviacemi. 

   Ale všechna to předpos*anost, ta ochota uhnout, kdykoliv na nás někdo zatlačí, reflex pečlivě léta budovaný pomocí mladých sociologů, kteří jen vykřikují hesla, připravená pragmatiky k dosažení určitého cíle u mě osobně nakonec dopadají, úplně špatně. Naopak, než by mělo. 

   Pomalu, ale jistě začínám nenávidět Cikány, muslimy, ekologické aktivisty, zelené, gaye i jiné "jiné". Nebylo tomu tak, ale když dnes říct cokoliv pravdivého na tabuizovaná téma znamená rozpoutat bouři nevole u mladých intelektuálů, sociálních inženýrků, kteří toho o životě vědí tak málo, jako já o pěstování ředkviček pomocí hydroponie a vystavit se masívnímu útoku mainstreamových médií, tak zalezete do vnitřního azylu a o tabu už raději nemluvíte. Máte prostě strach z nepříjemností. 

   A to je přesně to, co oni chtějí.  Vzbudit strach mluvit. Autocenzurovaní "myslitelé", kteří se bojí říkat jednoduchou pravdu. K čemu jsou takoví filozofové? Myslím, že by se po usušení hodili jako alternativní palivo. Obnovitelný zdroj. 

Naštěstí je čím dál tím víc zlobivých chlapečků, kteří vykřikují o nahotě císařově. 

A to je dobře. Ať už mají pravdu nebo ne tak docela.

Žit v obavách, opatrně a při zdi - to jsem už zažil. 

Nechci v tom pokračovat.