Jakub Sinderhauf
Přípodotek ani ne tak filosofa jako překladatele, syna pediatra a porodníka, otce právníka.
Patero slov pro tentýž jev má právně
naprosto rozdílné důsledky. Sympatii či averzi čtenáře vzbudím
i pouhou volbou jasného či odborného (= latina, angličtina...)
vyjadřování. Nemluvě už o vyjadřování záměrně či
nezáměrně odbornickém , že.
Zásadním omylem bylo obecné
zesměšňování (po 89) upozorňování hlídačů čistoty
minulého režimu, že záleží i na tom, kdo co říká/píše.
No to bych prosil, že na tom záleží! Váha a důvěryhodnost,
etická i odborná, autorovy osobnosti je pro mne velmi relevantním
konotátem. A neznám-li tu údajnou osobnost – nu, pak i absence
proslulosti má svou negativní váhu, ne?
Dále se pak v průběhu života
kolem autora i v něm mění vpravdě mnohé, leckdy vše. A
opět: někdy to beru a jsem mu za to vděčen, jindy mne náhle ve
stáří odpudí. A totéž platí pro mou percepci
čteného/slyšeného.
Dále denně vznikají tisíce
nezamýšlených, smutných, podvědomých, dojemných, hloupých
zkratových reakcí při čtení textů, neurčených člověku mého
vzdělání / zaměření / sociálního zařazení / věku / jazyka
atd. – a hned se z nich vyvozují důsledky – v jednání
jedince, skupiny, rodiny, firmy, státu, národa... za jak dlouho tu
bude sté výročí toho činu pár jednoduchých jihoslovanských
puberťáků, co vzápětí vrhli svět do toho čtyřletého
šílenství - ? Neměli o tom nejmenší představu, prostě jen museli provést, co se jim avanturisticky zazdálo. A bylo.
Dále nutno počítat s tím, že
spousta výroků sledovaných kapacit je sledována a hodnocena a
hned případně vy/zneužita. Vědců, politiků, každého
sledovaného tiskem a kamerami atd. Jako v rodině...Dále pak
je navíc vše ihned znejasněno a posunuto jinam, přibírá-li věc
věroučnou dimenzi – čti: uráží-li jev/teze toho kterého boha
či jeho hlasatele (plurál).
Zrůda... slyšíte tu hrůznost? Ale
vůbec tam nemusí být. Může to být míněno zcela neutrálně,
věcně. Vážné postižení: no ale tady by to přece bylo
nepochybně na právní i medicinské rovině posléze
kvantifikováno, explicitně určeno, vypočteno – nedovedu si,
prosím, představit opak. A p a k nechť diskutují. Kdo? No
odborníci. Neuspěchaně, uctivě, relevantně, s radostí, že
se dozvídají jiné názory a jiní jejich.
A vnést časovou dimenzi! Ach
promiňte, tohle je velmi módní žargon – tedy: extrapolovat vše
jasné i předvídatelné do potomního, pozdějšího života
maminky, otce, dítěte I SPOLEČNOSTI, no jistěže. Jedince a
společnost nelze od sebe vzájemně oddělit, dlouhodobě
a beztrestně; jedno nemůže být bez druhého, jsou to
neooddělitelné entity. Dokonce je jedna stavebním prvkem druhé.
Společnost není sprosté směšné slovo z doby vlády
tamtěch, kdepak. Oni pouze x poctivých termínů ze všech věd
zneužili. A zdiskreditovali. Takže: jak jedinec, tak společnost
mají svá práva a své povinnosti.
Ite, missa est. Pro hodie. Nox est
dormienda, amici. (Přeložím příště, bude-li třeba.) Cras.
Příště snad: kdy začíná jedinec být jedincem? Má se tvor,
nevědomý si své existence, považovat za právní entitu? Atp.
Tolik Jakub. Zdá se, že spíše položil spoustu otázek než že na nějaké odpověděl. Ale místa je tu spousta - a bude-li se mu chtít, možná na nějaké odpoví.
Protože teprve položením otázky může začít odpověď. A dnes si téměř nikdo nepokládá otázky. Jen odpovídá, aniž je tázán...
Ráno mi dochází, že jsem to s tou závěrečnou latinou přehnal. Promiňte. Dělám to totiž pravidelně a s gustem písemně i ústně příteli monsignorovi... je v tom jistá přátelská (známe se od dětství) potměšilost - o n i už od posledního koncilu v téhle nádherné precizní dokonalé řeči nezadržítelně upadají!
OdpovědětVymazatTakže: Jděte, mše je skončena (po věky poslední pokyn od kněze sloužícího mši sv.). Pro dnešek. V noci se má spát, kamarádi. Zítra!
Prémie: Hodie tibi, cras tibi - Dnes mně, zítra tobě! (Mnou chápáno jako jasná výhrůžka.)
MMCh: substantivum missa v klasické latině není, až v raném středověku. Je to ale regulérní příčestí od mitto = poslat, seslat, dát (někomu nějak něco). Čili - jasné, že? Zajímá tohle někoho ale?
Latina je jednak: Řeč přesná, jednak (druhak?) bývá do všelikých textů tak často zamontovaná, že i my, nevzdělanci pochopíme, o čem je řeč. A v nejhorším nám to strejda Google potvrdí nebo vyvrátí. [;>)
OdpovědětVymazatMissa sice je mše, ale jak byste pak vysvětlil, Jakube, že se pojmenování mše stalo zároveň při jejím vzniku její součástí? Takže v kontextu mše nejde o její pojmenování, ale o starší význam toho slova, něco jako "jste posláni, jste rozpuštěni, jste vypuštěni".
OdpovědětVymazatžibřid
Ekrazit! Není!Už?
OdpovědětVymazatJe pryč, dva-tři roky na zad při zadání do vyhledávače vyskočilo přehršel kvalitních odkazů na jádro věci této pravěké trhaviny, dnes,max. slovník cizích slov,žebravá rudá wiklopedie se zavádějícím odkazem a jedna obskurní rocková skupina z padesátých let. To je cenzura " bo co?" internetu v nejčistším podání. Co není vidět neexistuje a šl§s!
Sluníčkové dny, všiváci!
4P
No... takhle, Ž: původně, když se latina stala po řečtině převládající řečí jak kněze, tak jeho stádce, jim na konec vždy řekl: Jděte, /naše shromáždění/ je skončeno, rozpuštěno (česky to vyznívá v této vazbě jinak, že je ukončil někdo jiný). A po nějaké době se to příčestí začalo užívat jako substantivum - označení toho pravidelně k určitému cíli pořádaného shromáždění. Ano?
OdpovědětVymazatNapadla mi teď kuriozní analogie. Po generace býval v novinách sloupek Zasláno. A začalo se už i skloňovat: - "Včera jsme v Zaslánu uveřejnili..." Tzv. substantivizace participia.
Jo, jazyk nejni sranda. Teda je, ohromná - ale až se s ním popasujete jako s protivníkem a uzavřete s ním rytířský kompromis.
EK, jistěže ekrasit je archaická výbušnina. Něco jako Krakatit, že. Já to ovšem používám metaforicky. Nicméně, myslím, obecně laikům známá. Mohl jsem v tym przypadku zvolit Krakatit, dynamit...
Pro Jakuba S.
OdpovědětVymazatNicméně, myslím, obecně laikům známá......asi stejně jako militantně "ultra pravicová" (haha)strana "sociální" spravedlnosti(hoho).
Obé je z opačných pólů významu slova. Ještě snad EKRAZYT-KRAKATYT. a JE TO TAJNÉ,neb:
Ottův slovník naučný.
Ekrasit sluje zvláštní trhací látka velmi mocně působící, již vynalezli Siersch a Kubín. Zavedena byla v armádě rakousko-uherské k plnění pum a střel explosních, a předčí prý všecky ostatní látky podobné tím, že nárazem a otřásáním nevybuchá; jinak chová se její složení v tajnosti.
Ceterum autem censeo, Carthaginem esse delendam
4P a 3L"S
Začátek 1. světové / čin puberťáků / Jakubovi S.:
OdpovědětVymazatJá si myslím, že ta 1. světová začala proto, že v Evropě byla už delší dobu u některých států přítomna postupně sílící vůle, zkusit si přerozdělit vliv ve světě více ve svůj prospěch, zejména pak u Německa, posíleného úspěšným sjednocením, vyválčením si Slezska, atd, atp. Monarchie spíš válčit nechtěla, zatápěli a pili jí krev Maďaři a navíc jí rozežíral zevnitř nacionalismus, takže u ní to nebylo až tak jednoznačné. Na druhé straně, napětí mezi Srbskem a monarchií narůstalo už nějakou dobu před tou událostí. Čin těch puberťáků se tedy tak nějak hodil spíš jako záminka, kdyby k němu nedošlo, našla by se časem nepochybně jiná, nebo by rozpoutání konfliktu byla využita i nějaká záměrná provokace.
František Ferdinand byl vášnivým a řekl bych, že už ne lovcem, ti totiž zpravidla zabíjí pro obživu, to on zdaleka nemusel, on už vraždil zvířata ve velkém, jak na běžícím páse a výlučně pro zábavu. Jednou se tedy hnutím osudu ocitl na druhém konci hlavně a vyvolává to určité myšlenky o božích mlýnech...
Latina / Jakubovi S:
Jeden přírodovědec, u nás narozený a později žijící a působící ve Švýcarsku, se nechal slyšet, že je velká škoda, když se dnes na gymnásiích už nevyučuje latina, protože je to řeč logicky konstruovaná a její výuka proto vede žáky k logickému myšlení a podporuje jeho rozvoj. Nevím, je-li zrovna tohle příčinou toho současného moderního zpitomění, ale připouštím, že možná na tom něco je. Já už patřím k těm, kdo se jí učit nemusel. Nemyslím, že bych logické myšlení postrádal, ale kdyby bylo ještě vybroušenější a kdybych dík té latině hovořil ještě dalšími jazyky, třeba španělsky, francouzsky a italsky, nezlobil bych se, prospělo a pomohlo by mi to. Takže to škoda je. Na druhou stranu, mezi stavem lékařským, který se latinu učí na vysoké škole, jsem už viděl tolika nemyslících nafoukaných tupounů, že jsem přesvědčen, že jenom tím, že se latina na gymnásiích neučí, to určitě nebude, ono toho prostě selhává v celé společnosti a rodinách víc, a najednou.
Drakovi - k latině:
OdpovědětVymazatPro každou dobu je, zdá se, určitý "módní jazyk". Latina, v Evropě známé "slovanské esperanto" němčina. Po pravdě - několikrát mi, jazykově zcela nevybavenému, pomohla z úzkých třeba v Itálii - sice neradi tam německy mluví, ale rozumějí. Ti starší.
Ti mladší zase umí anglicky - což je jakési "moderní esperanto" současnosti které ke své velké lítosti neovládám. Kdybych býval anglicky uměl, na 90% bych teď žil někde jinde než v Kotlince.
Je to pochopitelně z pohled Středoevropana - španělština je rozšířena mezi spoustu různých národů třeba v "Latinské" Americe, v Africe je to zase francouzština jako pozůstatek koloniálních dob (a taky jazyk ruské šlechty) a nesmíme zapomenout na čínštinu. Různí lidé používají různé jazyky - ale nezdá se mi, stejně jako Drakovi, že by to mělo na lidi nějaký zásadní vliv. Inteligentní lidé a jejich opak se nijak nedělí mezi ty, kteří válí angličtinu nebo naopak třeba rumunštinu.
===
K latině - možná to bude přesně naopak - lidé určitých vzdělaných vrstev se často, takřka "rodově" dostávají na školy, kde se latina vyučuje/vyučovala - humanitní vzdělanci. Aby uspěli, potřebují* nemalé IQ. A umí latinu. Takže je v tom ta latina nevinně. Je důsledkem, nikoliv příčinou. [;>)
*/ zdá se, že k vystudování všelikých podivných humanitních oborů v dnešní době stačí jen chuť. Poslední desítky let potkávám hodně pitomců, pyšnících se čerstvými tituly humanitních oborů. Čili nastala (pro mě) jejich velká devalvace. A odnášejí to i ti starší, kteří se v škole ledacos naučili a umí to používat. (Ale ne, že by se nějaký pitomec nenašel i mezi nimi. Ale je to dost zřídkavý jev.)
O mladých inženýrech-elektronicích vím své. Bohužel. Pro ně. Když žádali o m ísto, místo abych se před nimi pokorně sklonil, já neotitulovaný samouk, dával jsem jim "záludné" otázky, na které by rozhodně měli umět odpovědět - stačila by jim znalost fyziky z deváté třídy nebo nanejvýš průmyslovky. Otázky, se kterými by se dříve nebo bo o něco později setkali v praxi. Dobrá polovina z nich sice měla titul Ing., ale ne logické myšlení. O myšlení kreativním ani nemluvě. [;>/
Klesající kvalita vzdělání / StK:
OdpovědětVymazatKlesající kvalita vzdělání absolventů vysokých škol ať už exaktních či humanitních věd, je celospolečenský jev, který čím dál tím více a vážněji, táhne ke dnu celý euroatlantický civilisační okruh. Já osobně se domnívám, že největší vinu na tom všem nese jakási všeobecná atmosféra, ve které se až příliš hlasitě a vehementně zmiňují a vymáhají občanská práva, aniž by současně s tím byly aspoň z mizerné desetiny vymáháno i s nimi spjaté plnění si občanských povinností. To se pak projevuje i jakožto tlaky rodičů na všechny stupně školství, zejména na to základní a střední, které se tomu logicky brání tím, že začínají na svou práci z vysoka kašlat. Vysoké školy pak už z tohoto "matroše" většinou už nejsou schopny připravit cokoliv použitelného. A projevuje se to pak logicky i tak, že všeobecný úpadek pokračuje o to rychleji a víc do hloubky...
Aby někdo dosáhl kvalitního vzdělání, základním a nutným předpokladem k tomu, je:
* aby byl fyzicky a mentálně schopen se vzdělávat a když ano, tak,
* aby se vzdělávat chtěl.
Jakmile je někdo schopen se vzdělávat a chce to udělat, nevidím důvodu, proč by toho nemohl dosáhnout. Škola mu v tom může významně pomoci, tedy například tak, že vhodným vedením a radami pomůže dotyčnému o něco zkrátit dobu nutnou k dosažení vzdělání také mu pomůže znatelně snížit námahu s tím spjatou. To je hlavní úlohou škol a pak ještě také to, že když někdo pracovat odmítá, má ho ta škola vyrazit, a ne mu dát za odměnu diplom, jak se to čím dál tím častěji děje...
Měl jsem jako mladý kluk 2 kolegy, kteří mi v mých začátcích dobrými radami a osobním příkladem, významně pomohli, se do oboru dostat. Jeden byl doktor přírodních věd, matematik, druhý skončil s maturitou z gymnásia, ale bez ohledu na dosažené oficiální vzdělání, oba znali svůj obor velice dobře a hodně do hloubky, jen na tom kolegovi s titulem bylo vidět, že mu ta škola pomohla k o něco lepší systematisaci znalostí, což možná souviselo s tím formálním vzděláním, možná ne, ale k tomu, aby člověk něco uměl opravdu dobře a znal to opravdu do hloubky, to formální vzdělání opravdu nezbytné není. K tomu je nebytná způsobilost k učení a přání to dělat, tedy neštítit se námahy a práce.
Když se rozhlédneme kolem sebe, tak schopnosti bychom tu ještě jakž takž nějaké měli, ale dík systematické nevýchově, či lépe řečeno systematické všeobecné výchově k k parasitování a přerozdělování, silně ve svém širším okolí postrádám jakoukoliv ochotu k jakékoliv práci, či námaze spjaté se vzděláváním se... Většinově převládá jen snaha, přivlastnit si něco bez námahy. Jenže zrovna s tímhle druhem "kreativity" se moc daleko nedostaneme, leda do velkého průšvihu.
Aplikace té oslavované KREATIVITY u nás dnes, ve všem a u všech - to už v člověkunutně brzy probudí nedůvěru, averzi, potřebu ověřit si to. Kreativní (ve všem) - šikovný (ve všem) - schopný všeho. Přehnáno jen málo. Jsme všichni Češi. V tomto směru dokonce aji my Moravani...
OdpovědětVymazatSystematická nevýchova - nádherné, budu užívat!
Ad PŘÍČINA - NÁSLEDEK: oboje. Příčina i následek. To tak někdy bývá.
Důvodem (ne)navštěvování prestižní školy s prestižním (?) titulem bývá žel často vnější motor: úsilí r o d i č ů mít děťátko s jakýmkoliv titulem.
Před jménem, za jménem měla jedna dvě... Anebo Před jménem, za jménem nesmí nikdo stát, nebo nebudu hrát!
Usilí rodičů o potomka s titulem / Jakubovi S.:
OdpovědětVymazatAno, máte pravdu tenhle neúnavný a velice výkonný motor už zprasil, nebo se aspoň pokusil zprasit životy tolika lidem, že je to až hrůza. No ale to snad dá rozum, že zedníka, který vám pořádně postaví barak a ten vám pak 200 let nespadne na hlavu, si budete považovat mnohem víc, než nějakého medicínského nedouka, co vám buď zbytečně vyrve půlku zubů z huby, nebo jako chirurg přišije ucho místo na hlavu na zadnici... A čas, kdy se to začne reálně dít se, kvapem blíží. Začíná to lehkými náznaky, člověka s mrtvičkou nevezmou do nemocnice, ale div že ho nenechají zdechnout v sanitce a obávám se, že je to jen špička ledovce všeho, co se nedozvíme a nepochybuji o tom, že bude hůř. Je moudré pečovat o své zdraví tak moc a tak dobře jak to jen půjde, aby člověk tyhle cynické padouchy pokud možno až do smrti vůbec nepotřeboval...