Seriály ve službách propagandy.

   Televizní produkce vymývají mladým Rusům mozky

Fragment seriálu "Wajennaja razvědka"

   V ruských seriálech nejsou Poláci nikterak televizní berličkou z nouze, ale stálým, promyšleným a velmi viditelným stereotypem zrady a nevděku vůči sovětským osvoboditelům, a tedy i vůči současnému Rusku 

Robert Cheda

Spiknutí stíhá atentát, protože 5. kolona se skrývá všude. Čekisti zachraňují SSSR před zrádným Západem, dobývají Evropu a vypořádávají se s nepřátelskou ilegální činností. Nepřítel - to není jenom hitlerovec, ale především ukrajinský fašista, Polák, Litevec nebo Fin. Jde o retrospektivu sovětského válečného filmu? Ne, to je fabule současných ruských televizních seriálů, vymývajících mozky mladým Rusům. Jak píše pro Virtuální Polsko Robert Cheda - bývalý analytik rozvědky a expert na problematiku Společenství nezávislých států - v jejich obsahu se též skrývá odpověď na otázku, proč se na Ukrajině objevili takoví teroristé, jako Strelkov a Běs-Bezler. 

Pátá kolona 

   Každý národ má právo na vlastní dějiny, protože bez vzpomínek na svou historii žádný jednoduše nepřežije. Ale právě, bez dějin nebo bez dějepisné politiky? Vnucené shora za účelem vyvolání psychózy trvalého vnějšího ohrožení, což vynucuje bezpodmínečnou poslušnost občanů vůči státní moci. Jak se dosahuje takového výsledku? Žonglováním historickými fakty, odpovídajícím logice současných politických cílů Kremlu, neboť moskevské vládnoucí elity jsou mistry takových manipulací. 

   Ruské hrané seriály věnované 2. světové válce a natáčené po celých desítkách například ukazují zvláštní druh tvůrčího masochismu. Filmaři se s maniakální tvrdošíjností vracejí k vypuknutí německo-sovětského konfliktu. Červen roku 1941 je podle nich selanka mírového života ve šťastném SSSR, přerušená zrádnou agresí ze Západu. Jakoby již předtím Stalin nezterorizoval vlastní společnost a neuskutečnil stejně zrádnou agresi na Polsko, pobaltské republiky a Finsko. Nic takového - v produkcích panuje totální amnézie, dějiny začínají napadením Sovětského svazu. 

  V 9 z 10 seriálů zaznívají originální rozhlasové projevy Molotova a Stalina o barbarském útoku na zemi milující mír, spolu s nezapomenutelným ujištěním: naše věc je spravedlivá a nepřítel bude poražen! Filmy jsou proto vyplněným proroctvím, od počáteční porážky až po dosažení statutu světové supervelmoci. Je těžké, aby si to ruský divák nespojil se současnou Putinovou politikou, vedenou pod heslem obnovy postavení velmoci. Jíž stojí v cestě agresivní USA a NATO, obkličující Rusko základnami a barevnými revolucemi. Rusko, které se zvedá z kolen, projevem čehož je oprávnění diktovat podmínky života v bývalých sovětských republikách. 

   Seriály vysvětlují Rusům, proč jejich vlast zažívala neúspěchy a ponížení, dříve i v dnešní době. Vinni jsou zrádci, a tedy špioni, teroristi a jiná "svoloč" v podobě obdivovatelů západního systému, spojeného se III. Říší. Vždyť porážky let 1941-1942 - to je dílo 5. kolony, jež zrádně podpořila hitlerovce. 

  V produkci "Podolští kursanti" jsou zrádci: ředitel školy, šéf místní buňky NKVD a učitel přednášející na vojenské škole, tedy inteligenti, skrytí pod maskou stoupenců SSSR. V seriálu "Jalta 45" je "černým charakterem" Rus, vychovaný v prohnilé Výmarské republice. V seriálu "Tuchačevskij" je prosazováno tvrzení o prozápadní maršálově zradě. V seriálu "Žukov" Stalin bojuje s faktickou opozicí vlastní generality, jež přišla na chuť Evropě. Jestliže tedy v okamžiku vypuknutí války se SSSR byla zrada tak masovým jevem, pak diváka může napadnout oprávněná asociace, že stalinské čistky ve 30. letech XX. století vůbec nebyly krvavým terorem, ale oprávněnou obranou, a pouze jejich měřítko nebylo postačující. 

Čekisté zachraňují svět 

   Mýdlové opery v khaki barvě odhalují rovněž další pravdu. Válku vůbec nevedla Rudá armáda, s agresí bojovaly tajné služby, především pak čekisté. To jsou skuteční hrdinové, kteří nedopustili zničení SSSR a tedy současné Rusko jim vděčí za svou existenci. Zobrazení čekisté nejenže maří početné atentáty na Stalina, ale také zachraňují situaci na všech frontách. 

   Počet diversních skupin NKVD a GRU a jejich úspěchy jsou zcela ohromující - je až s podivem, že Moskva tu válku nevyhrála okamžitě. Ostatně názvy filmů mluví samy za sebe: "Na ostří břitvy"; "Bez práva na volbu"; "Bez práva na chybu"; "Pod krupobitím kulek"; "Smrtelné střetnutí"; "Diverzanti"; "Vyzvědačky"; "Odstřelovači"; "Zabít Stalina". 

   Čekisté samozřejmě nebojují sami, ale s pomocí komsomolců a dokonce i zločinců, jako v seriálu "Kočubejova skupina". Proč komsomolců? Protože tento druh fanatické výchovy v duchu věrnosti moci je výchovným ideálem současného Kremlu, který podle tohoto vzoru vytváří vlastní organizace mladých janičárů. Proč zločinců? To je snad druh historického mrknutí moci směrem k mocné ruské mafii, na níž v dnešním Rusku také hodně záleží. Každopádně kremelští specialisté na PR dávají prostřednictvím televize vědět, že patriotismus se týká všech - bez ohledu na profesi, a obrana proti agresi má stmelovat společnost. Díky takovéto snaze každý z filmových hrdinů (a samozřejmě i diváků) cítí, že je kolečkem velkého státního stroje. A o to jde. 

   Čekisté jsou pro všechny případy nekompromisní, protože účel světí prostředky. V seriálu "Stíhači" se jeden z pilotů nervově zhroutí, avšak nedostane dovolenou. Zato na něm komando NKVD vykoná okamžitý rozsudek smrti za zbabělost, aby se tak stal příkladem pro jiné. Protože jak vysvětluje příslušník NKVD ve filmu "Smrtelné střetnutí", slitování projevené vůči jednotlivci může stát život stovek tisíců sovětských občanů. Tomu se říká mít morální dilema! 

  Aby Rusové přesněji porozuměli úmyslům Kremlu, televize souběžně natáčejí mnoho dobrodružných seriálů, v nichž se současné tajné služby v čele s FSB, SVR a GRU vypořádávají stejně s teroristy i špiony. Komplexní pojetí záležitosti, není-liž pravda? A stejné poselství - všichni Rusové se nacházejí pod bdělým dohledem bezpečnosti a jejích povinností je účast na odhalování zrady současné 5. kolony. 

Krátká instruktáž diverze 

Zbývá jenom si položit otázku, co doopravdy učí Rusy kremelská televize - vlastenectví nebo šovinismus? Na příklad v námětech mnoho místa zabírá hitlerovská okupace. To je praktická instruktáž pro proruské separatisty na východní Ukrajině, neboť právě do této země scénáristé se zálibou umisťují filmové děje. Ne náhodou od roku 2004, kdy v Kyjevě přejala vládu oranžová koalice. 

   Proto je válčící Ukrajina rozdělena na dva nepřátelské, přímo se nenávidící tábory. Jeden tvoří udatní partyzáni, k překvapení útočící ani ne tak na hitlerovce, jako na jejich místní přisluhovače - banderovce a policisty. Protože ukrajinští fašisté jsou nemilosrdnými vykonavateli vyhlazovací politiky cizích nájezdníků, loupí tedy a vraždí své krajany bez mrknutí okem. Jedinou sílou, jež je schopna zabránit nepřetržitým masakrům, je Moskva. Právě odtamtud se k partyzánům valí moudré rozkazy a hojné zásilky zbraní. Z Moskvy přijíždějí instruktoři pomáhající partyzánům. Zkrátka všechna naděje je v "bratrském”" Rusku, a jenom kazašsko-ruská koprodukce "Kasym" odhaluje (možná nechtěně) pravdu o nákladech moskevské pomoci, měřené desítkami poprav, deportacemi a spálenými vesnicemi.

   V každém případě je vidět, že se ruská mašinérie televizní propagandy náležitě napracovala na mentálním rozdělení "bratrského" ukrajinského národa. Na rozdíl od Běloruska, ukázkově odměňovaného jako věrný satelit Moskvy. V době války i v současnosti, neboť současný Minsk je neochvějným spojencem Ruska v SNS. Televize tedy ukazuje Bělorus jako místo hrdinného protihitlerovského odboje a běloruští hrdinové, jako kapitán Michaš z filmu "Wojennaja razvědka", jsou nenahraditelnými pomocníky ruských velitelů. Nevadí, že při srovnání s hovorným moskevským kolegou je Michaš obyčejný běloruský sedlák. Zato nikdo není lepší na podřezávání hrdel nepřátelům. 

   V seriálovém Bělorusku pochopitelně neexistuje problém masové kolaborace ani dobrovolníků bojujících proti varšavským povstalcům ve zločineckém útvaru RONA. Existují pouze třídně neuvědomělí sedláci ze západní, protože do roku 1939 polské části země. Ale i s tím si ruští scénáristé vědí rady. Člen NKVD ze seriálu "Smrtelné střetnutí" zkope až do krve vesnického starostu za odmítnutí spolupráce a přitom mu slibuje: budeme vás rozkulačovat až do naprostého konce! A pouze ve Grodně bydlící stařeček z běloruské produkce "Ve šlépějích apoštolů" s povzdechem vzpomíná na "panské" Polsko, v němž byla kůže na boty a dokonce i boty. 

   Pozornost si zasluhuje též způsob zobrazení obyvatel bývalých sovětských kavkazských a středoasijských republik. Ruští filmaři si zjevně vypůjčili z USA myšlenku politické korektnosti, které v Hollywoodu dosahují díky filmové přítomnosti Afroameričanů. V ruských produkcích takovouto roli odehrávají postavy Čečenců, Arménů a Kazachů, utužující současná spojenectví Moskvy. 

Zrádní Poláci 

   Protože historie nesnáší prázdnotu, místo běloruských kolaborantů v ruských produkcích zaujímají Poláci. A rozhodně nejsou televizní berličkou z nouze, ale stálým, promyšleným a velmi viditelným stereotypem zrady a nevděku vůči sovětským osvoboditelům, a tedy i vůči současnému Rusku. Jako na dlani je vidět, jak z ruských filmařů (lépe řečeno z jejich kremelských loutkovodičů) čiší polský komplex. Závidí nám svobodu - jak v historii, tak i v současnosti. Začněme však od začátku. 

   Motiv polské kolaborace se objevuje od okamžiku agrese na SSSR. A spíše před ní, neboť v "Wojennej razvědce" předcházejí hitlerovskému přepadení zákeřné útoky diversantů. Jeden z nich má na hlavě polskou vojenskou "rogatyvku" ą jeho chlebodárci ho oslovují Janku. To je snad nejznámější polské křestní jméno v Rusku a to díky někdejší popularitě seriálu "Čtyři z tanku a pes". Poslední pochybnosti týkající se národnosti diversanta rozptýlí scéna jeho smrti z rukou zdatných čekistů, ukončená šťavnatým "k...a mač" umírajícího. 

   Také seriál "V červnu 1941" ukazuje teroristickou činnost Poláků. A jejich následné rozčarování z Němců, kterým chtěli sloužit z celého srdce a přitom se jim dostalo stejného zacházení jako Rusům. Naproti tomu v produkci "Bez práva na volbu", spiklenci ze Zemské armády (viz heslo Armia Krajowa) aktivně kladou překážky chlapcům ze Směrše (vojenská kontrarozvědka NKVD) při záchraně polského města podminovaného hitlerovci. Vedení místní buňky Zemské armády nenávidí sověty více než Němce a jediným projevem bojové aktivity polského podzemí je starost o zabezpečení dolarů zaslaných z Londýna. 

   Na takovémto pozadí je skutečným hrdinou německý lesník, agent NKVD, který umírá za Poláky s výkřikem: německý komunista se nevzdává! Nestačí? Vezměme seriál "Směrš", v němž se tři příslušníci NKVD vracejí přes Bělorus z fronty ve Východním Prusku. Možná to jsou ti stejní, co poslali do gulagu kapitána Alexandra Sołženicyna? Jejich filmovým úkolem je "rozdrcení polsko-litevské bandy nedobitých hitlerovských sirotků", která zcela sadisticky masakruje těhotné ženy a děti na běloruské svatbě, olupuje civily a vraždí sovětské vojáky. Bandě velí dva Poláci. Jeden z nich je rotmistr Zemské armády (tato hodnost ruským filmařům nejvíce připomíná Bělopoláky) - Белополяки - zmínka o nich třeba v heslech Omsk či Pawet - (pozn. Pedro) - náboženský fanatik, který se pořád modlí k Boží Matce. Druhý je stereotypem polského Pána (velkostatkáře) - mlátí po hubách své litevské a běloruské podřízené jako nevolníky a přitom vykřikuje větu: to je moje země a nikomu ji nevydám! 

  Negativní stereotyp Poláka upevňuje seriál "Likvidace", vyprávějící o boji s kriminálním podsvětím v poválečné Oděse. Krásnou Polku v něm s banditou spojuje láska a společná minulost, vždyť jsou absolventy diverzní školy hitlerovského Abwehru. Z druhé strany - aby se zvýšilo zdání pravděpodobnosti negativního zobrazení, seriály ukazují také dobré, tedy prosovětské Poláky. Jedinou organizací kladoucí Němcům účinný odpor je tedy Lidová armáda - polská komunistická podzemní armáda - Armia Ludowa - (toto heslo v češtině bohužel neexistuje - pozn. Pedro), která v Lublinu podporuje hrdiny "Wojennej razvědky". Avšak aspektem, v němž se nejvíce projevují polské komplexy Rusů, jsou vztahy se ženami. Polky jsou ukazovány jako nepřístupný - z důvodu kulturních rozdílů - objekt povzdechů sovětských vojáků a důstojníků, kterými jednoduše pohrdají. 

   Pro útěchu - negativní stereotyp se týká rovněž Litevců. V seriálu "Směrš": záminka pro zrádce", se litevští  Lesní bratři  stále opíjejí samohonkou a pokud naplánují nějakou akci, pak jde o nápad na vyvraždění vlastních krajanů v kostele - tak, aby vina padla na sověty. Na štěstí Směrš provokaci zmaří a litevské katolíky před banditským podsvětím ochrání. Finové jsou pak ukazováni jako viníci rozpoutání "zimní války" v letech 1939/1940 mezi SSSR a Finskem. Současná ruská historická věda jim zjevně nemůže odpustit účinný odpor proti pohlcení do stalinovského impéria. 

   Teď však je čas na nejdůležitější otázku - kde k čertu jsou v seriálech hitlerovci, vždyť SSSR nakonec válčil s III. Říší? 

   Seriálový obraz Němců - to je majstrštyk úhybných pohybů, který jasně vystihuje dnešní poslání filmových produkcí, neboť Berlín je hlavním obchodním i politickým partnerem Moskvy v Evropě. Proto hitlerovská armáda v seriálech válčí neobyčejně nerada - protože musí, avšak nechce - tvoří pozadí pro operace Abwehru a zejména pak SS a Gestapa. Podle ruských scénáristů a historiků právě tyto subjekty vedly válku v SSSR. 

   Obraz obyčejného německého vojáka je tedy neutrální, některé postavy vzbuzují sympatii, protože aktivně pomáhají obyvatelstvu okupovaných území. Týká se to vojenských lékařů a potomků ruských Němců. Naproti tomu důstojníci SS a Gestapa jsou ukazováni jako fanatici, nešetřící ani své občany, jako v seriálech "Protioperace" nebo "Rozvědčíci: poslední bitva". Přesto však televizní produkce berou hitlerovskou ideologii a fanatismus jako vedlejší dějové téma. Koncentrují se na klasický souboj dvou vzájemně důstojných soupeřů - zpravodajských služeb III. Říše a SSSR.

Zpětný efekt

To se ruských filmařů zmocnil patriotický amok nebo několik desítek režisérů z několika hlavních televizí dostalo stejný nápad jak ukázat válku? Ne, v námětech je zřetelně vidět ruka Kremlu, který shora nařídil takto naložit s historií. Příčina je jednoduchá - podle sociologických průzkumů více než 80 procent Rusů čerpá svoje znalosti o okolním světě z televize. Na důsledek seriálů není tedy potřeba čekat, 90 procent ruských občanů podpořilo agresi vůči Krymu a podporuje aktivní účast své země ve válce na východní Ukrajině.

   Nemělo by se přitom zapomínat, že ruskou televizní propagandu sleduje značné procento Ukrajinců a Bělorusů a válečné mýdlové opery se dostávají do domácností prakticky celého Společenství nezávislých států. Je samozřejmě možné zachovat se jako Gruzie, Moldávie, Ukrajina nebo pobaltské státy,  které zakazují šíření ruských kanálů na svém území právní cestou. Avšak problém je hlubší, protože kremelská TV vymývá mozky intelektuálně nevyzrálé a slabě vzdělané mase Rusů. A jde pouze o fragment Putinovy dějepisné politiky, jejíž součástí je též "sjednocená" interpretace výuky dějepisu ve školách, zavádějící např. glorifikaci stalinismu. 

  

   A jak vypadá dějepisná praxe? Když novináři z ruské nezávislé TV Dožď  - телеканал Дождь - položili Rusům otázku, zda stálo za to bránit Leningrad za cenu milionu zemřelých hladem během hitlerovské blokády města, Kreml rozpoutal veřejnou štvanici s cílem zničit poslední relativně nezávislou televizi obviněním z hanobení vlasteneckých hodnot. A jak vůbec hovořit o šancích ukázat řadovému Ivanu Ivanoviči polský pohled na II. světovou válku. 

   Nakolik efektivním mechanismem je polsko-ruská komise pro obtížné záležitosti (<i>Polsko-Rosyjska Grupa do Spraw Trudnych, rus. Российско-польская группа по сложным вопросам</i>), která se zabývá zbavováním "bílých skvrn" ve společné historii lživého nánosu? A obdobně - zdalipak plní svou roli polská kulturní nabídka v Rusku? Polská vysoká kultura a historický odkaz se dostávají spíše k ruskému inteligentovi, který i tak má na toto téma názor odlišný od státní interpretace. Problémem je tedy proniknutí k tzv. putinovské supervětšině, složené hlavně z nekritick ých obdivovatelů válečných seriálů. 

   A co horšího, již je patrný zpětný efekt tohoto typu televizní výchovy. Podle nejnovějších výzkumů více než sto tisíc ruských uživatelů internetu považuje udatného čekistu Strelkova, velícího separatistickým bojůvkám na východní Ukrajině a "statečného partyzána" Běse-Bezlera, za zosobnění cti a vlastenectví, jakož i za vzor hodný následování a propagování. 

   Mnohem více nebezpečné je zpětná vazba v ruské politice. Michail Děgťarjov, poslanec Dumy za Žirinovského stranu, nedávno vystoupil právě s návrhem na nahrazení demokratické vlajky Ruska imperiální vlajkou ruského carství. Na dotaz agentury Lenta.ru, zda se neobává negativní - protože historicky odůvodněné - reakce Polska, Litvy a Finska, odpověděl: plivu na polské carství a finské knížectví. Impérium - to je naše historie. A dodal: když bude potřeba, tak vysvobodíme Evropu po třetí (po prvé v roce 1812; po druhé v roce 1945). Dobudeme Berlín a Paříž, o Varšavě a Helsinkách nemluvě! 

Robert Cheda dla Wirtualnej Polski

Přeložil PEDRO

Zdroj:

http://wiadomosci.wp.pl/title,Seriale-w-sluzbie-propagandy-Produkcje-telewizyjne-piora-mozgi-mlodych-Rosjan,wid,16792433,wiadomosc.html

====================================================

Poznámka Kocourova:

  Pedro mi včera pozdě večer poslal překlad ve formátu *.doc - editor příspěvků je z toho formátu vždy zmaten, takže jsem musel typografii udělat znova. Ale to vůbec nevadí - vyvěšení jiného názoru může být jenom zajímavé.

   Jen bych chtěl podotknout, že tady na svém blogu nijak neobhajuji Rusko. Ten stávající ukrajinský konflikt je hlavně bitkou informační - a tam se "naše" strana dopouští velkých faulů. Ty mi vadí. 

Jakých se dopouští Rusko není tu v Kotlince tak patrné - i když je jisté, že nějaké budou. A patrně velké jak Rusko samo. (Brát si na paškál "Hlas Ruska" snad nemá ani smysl. Ostatně každý si tam může počíst je to český Hlas Ruska.) 

Nakonec - je pouze naše "západní" hloupost, že Rusko podceňujeme. Ruský medvěd nebude tančit tak, jak EU a USA píská. Nemusí, na to je moc veliký. Jak moc je veliký patrně poznáme o něco později. Doufám, že ne příliš pozdě.

Sankce uvalené na Rusko se už teď obracejí proti nám. V první fázi na tom jako občané vyděláme - přetlak zboží způsobí jej´ho zlevnění. V druhé fázi Rusko orientuje svůj obchod spíše na východ - tedy rozhodně mimo EU a USA. Nevím, jak bychom zrovna na tomhle mohli vydělat. Budeme těžko shánět nové trhy a budeme muset jít s cenou dolů - pokud chceme udržet export na jakési rozumné úrovni. Zbytek světa si ale uvědomuje, že prodávat musíme - pokud nechceme zažít recesi.A bude tlačit ceny dolů. 

  "Car" Putin má (podle české TV!)  86% podporu obyvatelstva. To je opravdu dost. Rusovém jsou hrdí na to, že se Putin dokázal "vzepřít Západu" a jsou "pro úspěch věci" ochotni si i utáhnout opasky. Nakonec - jsou na tu isolaci dlouhá desetiletí zvyklí. A isolované, nespolupracující Rusko, které EU a USA  aktuálně nepotřebuje je dost nebezpečný stát.

Můj názor: Vyplácali jsme všechny karty najednou a za chvíli už nebude čím proti Rusku trumfovat. Jaká esa má v rukávu Putin se dozvíme později. V zimě.