Obecně oblíbená internetová zábava obyvatel České Kotlinky je skuhrání. Kdo může, skuhrá. Kdo neskuhrá, aspoň si o tom čte.
Nejen židé, muslimové, křesťané, černoši, hispánci a Rómové, ale i homosexuálové, bisexuálové a lesby skuhrají, jak strašně je jim ubližováno. V neposlední řadě rovněž cyklisté a automobilisté.
"Cyklouši" omezují "autaře" v rozjezdu - tam, kde jede vznešený pán ve svém "Wagenu", nemá nikdo jiný co dělat, neb on zaplatil za svou plechovou krásku / krabici hromadu krvavě vydělaných peněz. (Ta "krev" ale tu a tam nebývá zrovna jeho.) Hnusní cyklouši v barevných přiléhavých buzioblečcích ((c) D-FENS weblog) si totiž usurpují právo se volně pohybovat po ulicích - hlavně pražských a brněnských, překážejí na silnicích a dokonce ohrožují i řidičovu rodinu v parcích i na chodnících.
Naopak bezohlední šoféři utiskují chudáky cyklisty, tlačí je do příkopů, obhazují vodou z kaluží, otravují smradem z výfuků a schválně je sprchují kapalinou z ostřikovačů čelních skel, jejichž trysky mají schválně tak nasměrovány. Takový lihový roztok se saponátem je opravdu naprosto zřetelnou zprávou šlapajícímu chudákovi, aby se nepletl mezi panstvo. 
Řidiči, ti správní chlapíci za volanty svých nádherných silných strojů jsou omezováni jednak mrzkým stavem silnic a již zmíněnými cyklouši i chodci, kteří jim jednak naschvál vbíhají pod kola v nejméně očekávaném okamžiku, jednak vytrvale překážejí na silnicích nižších tříd, odmítajíc chodit vedle silnice po poli, lesem nebo škarpou. Chodí si po silnicích a považte - neplatí silniční daň. Jaká to nespravedlnost!
Dalším nepřítelem řidiče, tedy odborníka, který má svou činnost úřední papír, jsou policisté, tzv. PACHOVÉ - snad odvozeno od hesla "Pomáhat a chránit!", kterýžto slogan opravdu musel vymýšlet velmi vzdělaný člověk, který usoudil, že prostý ovčan z Kotlinky neví jistě, k čemu ta policie vlastně je. A policie je - podle řidičů - přesně tou složkou státu, která byla vymyšlena čistě k jejich buzeraci. Neoprávněně zastavuji a kontrolují všechno možné - od řidičského průkazu přes technický průkaz až po dálniční známku a fakt, zda máte zaplacenou pojistku až po to zda řidič "nepožil" buď alkohol nebo "jinou návykovou látku". Mají na to různé přístroje a testovací sady, jejichž funkčnost a přesnost je řidiči stále napadána. Hlavně v případě, když před jízdou opravdu "požili". O takových případech a o způsobech, jak se vyhnout jakémukoliv postihu ze strany státu si řidiči dokonce vzájemně radí na speciálních blozích - protože chovat se na silnici "mravněji" je pod jejich úroveň. Cyklisté zase mají svoje blogy, kde si radí jednak jak nejlépe obvinit řidiče a co mít na kole přišroubováno (např. kameru), aby získali dostatečné důkazy o tom, jak je "řítiči" ohrozili. A jak z nich vymámit co nejvyšší odškodné v případě, že je "autař" zahnal do autu - tedy do příkopu. Nebo rovnou srazil.
.jpg)
Jezdím posledních pár let na motokole, takže mám čerstvé osobní zkušenosti. Cyklisté, hlavně to sportovní, se sice na moje vrčící kolo dívají se značným despektem (ale nebudu každému vysvětlovat, že sice sílu na šlapání ještě mám, ale po odšlapaných několika desítkách kilometrů mě další den stará kolena důrazně upozorní na můj fyzický věk a bolí a bolí. (Naprosto nechápu úsloví "Dědeček s babičkou si postavili na stará kolena nový dům". To není možné, na stará kolena si můžete postavit tak nanejvýš vnoučata a ani ta ne na moc dlouho nebo často.) Takže když si tak vrčím (prdím) na motokole svých 97 km na chalupu nebo zpět, pozoruji svět na silnici. Mladí "autaři", kteří se zmohli na svůj krásný, naleštěný "Wagen" (Leasing? Zazobaní rodiče?) se mě snaží dotknout pravým zrcátkem, aby dívce na vedlejším sedadle dokázali, jak bravurně ovládají svůj "kočkolap". Když dívenka zaječí, řítičovo strdce se zatetelí radostí.
Vzhledem k tomu, že jejich "řítičské schopnosti" obvykle nebývají úměrné jejich sebevědomí, používám jeden trik: najedu si kousek do středu silnice a těsně před tím, než mě míjejí se vrátím těsně ke krajnici. Tím vytvořím půlmetrovou bezpečnou vzdálenost a neohrožujeme se vzájemně uraženými zrcátky.
Vzhledem k tomu, že jejich "řítičské schopnosti" obvykle nebývají úměrné jejich sebevědomí, používám jeden trik: najedu si kousek do středu silnice a těsně před tím, než mě míjejí se vrátím těsně ke krajnici. Tím vytvořím půlmetrovou bezpečnou vzdálenost a neohrožujeme se vzájemně uraženými zrcátky.
Na jednom jediném místě si ale vždy najedu do středu pruhu a zůstanu tam - je to na mostě přes Odru, kde jsou úzké pruhy a jakýsi člověk, který mě jednou "naprosto nutně" musel na délce mostu (cca 60 m) předjet mě natlačil na vysoký obrubník a málem jsem si rozbil hubu. Od té doby musí každý na těch cca 20 sekund zpomalit - já ho prostě na tom mostě nepustím.
Vystřídal jsem za těch 60 let co jezdím po silnicích snad všechny dopravní prostředky - kolo, auto, moped, několik různě silných motorek a nyní opět motokolo. Jeden čas mě dokonce autem vozili - to jsem míval největší strach. Jezdil jsem vším - snad kromě tanku a kombajnu a vyzkoušel si všechny role. Takže vím, že s trochou rozumu na silnici vejdou všichni a nemuseli by se ohrožovat nebo zabíjet. Ani sami, ani ty druhé. Asi tu chybí ta "trocha rozumu" a vzájemné tolerance.
Tak mně napadá, že by to mělo být obecně platné pravidlo. Žij a nechej žít. Zdá se ale, že většina lidstva se řídí jiným úslovím: Zabij, abys nebyl zabit. Inu, chovat se jako člověk rozumný je asi obtížnější, než si občas zaskuhrat na netu. Chtěl jsem psát o skuhrání obecně a nějak jsem se rozepsal.
Takže o jiném skuhrání jiných zase příště.
Takže o jiném skuhrání jiných zase příště.
Dodatek k tomu skuhrání:
Kdekdo si nadřazuje vlastní právo nad práva jiných. I ti "chudáci cyklouši". Jsem cyklista a kdo je víc? Jsou okamžiky, kdy dost špatně snáším jak se nějaká (jakákoliv) menšina "bije o svá práva". O povinnostech se raději nemluví.
Kdekdo si nadřazuje vlastní právo nad práva jiných. I ti "chudáci cyklouši". Jsem cyklista a kdo je víc? Jsou okamžiky, kdy dost špatně snáším jak se nějaká (jakákoliv) menšina "bije o svá práva". O povinnostech se raději nemluví.
P.S.: Všechny obrázky mi dodal strejda Google. Ale asi o tom neví...
No vida - první!
OdpovědětVymazatPřežít tolik let na motokole, to už stojí za vděčnost osudu. Já osobně (i neosobně) mám dost námitel i vůči sebevědomým bleskovým cyklistům, co mě každou chvíli předjíždějí na chodnících mého města, aniž to do poslední chvíle tuším. Ale co - pěkné před spaním, je to neuvěřitelné, ale du spat. Vstávám před pátou, jedu do vedlejšího okr. města a stama (rozumíte?) autobuskem s Konf. pol. vězňů na unikátní návštěvu LEOPOLDOVA, a s 2-3 lidma, co tam t e h d y hostovali na útraty státu! V noci pak zas doma.
Tož v nedělu, cerky a ogaři. Zopár EUR mám tiež - či budem v Horných Uhrách hladom? Veru nie, do paroma! A nebude-li lít, konečně uvidím Bradlo - Štefánik + Jurkovič, oj!
Skuhrání:
OdpovědětVymazatSkuhrání je u nás v zemi v oblibě o několik řádů vícekrát, než by bylo zdrávo a hlavně než je vůbec únosné. Čím hnusnější jsou jeho projevy a čím víc má devastující následky, tím víc je v oblibě. Vypadá to, že se ho jen tak snadno nezbavíme. Mnohé by proti tomu dokázala udělat osvícená média sarkastickým humorem, ale bohužel, ta působí naprosto opačně a s gustem dopřávají skuhralům sluchu a prostorů, takže jim slouží za zesilovač a hlásnou troubu a podle toho to pak samozřejmě vypadá. Některé vlny skuhrání dokonce sama vyvolávají, to už je docela vrchol... Je to odporný a hanebný rys a perspektiva, že bychom se ho zbavili, je k mé lítosti hodně mizivá, ke škodě nás všech.
K situaci na našich silnicích (1):
OdpovědětVymazatNa té silnici to chce především aspoň trochu vzájemné úcty, tolerance, respektu a empatie a v neposlední řadě soudnosti, té se nedostává asi tak ze všeho nejvíc.
Účastníky silničního provozu nerozlišuji podle typu přibližovadla, spíš podle typologie chování vůči okolí.
Jedna skupina, která dělá druhým ze života v silničním provozu peklo, jsou čumilové. Někde se stane bouračka, nebo něco podobného a on, blbeček, když už jede kolem, tak místo aby vypadl jak rychle to jen jde a nezdržoval víc než je nezbytné a podíval se případně až doma, večer ve zprávách, NOVA to určitě nemine, tak ne, on kretén zpomalí a začne čučet, že zdržuje jiné, mu nedojde. Proč také, on je přece na světě sám, a když náhodou zjistí že ne, on je přeci ten nejdůležitější. Když ten dement před tím čumilem obecným zpomalí ještě víc, tak ti dva nablblí hašašírové "vyrobí" další bouračku a další ucpávku vyzývající k očumování...
Další skupinou jsou milovníci barevné hudby. To jsou experti, co berou světelnou signalisaci ne jako signalisaci, ale jako jakýsi druh barevné hudby a čumí a kochají se ale odlepit se z místa na zelenou je ani nehne... U nás po republice, ve větších městech pak ponejvíce, jsou k mání spousty semaforů nastavených do slova a do písmene na několik málo vteřin, takže když potkáte za den takovýchto milovníků barevné hudby 10 a víc, je to pak někdy na zabití s polehčujícím okolnostmi... Reálně vzato jsou tihle relativně neškodní.
Vášnivé matky: To jsou takové ty paničky, které když si pořídí dítko, pořídí si k němu velké 2-3 tunové auto, například Jeepa, Audi Q, Volvo a pod. a bez jakéhokoliv varování či upozornění podnikají po cestě do školky a školy naprosto neuvěřitelné manévry a taškařice a po příjezdu ke školce či škole, svádějí urputné bitvy o parkovací místa a drtí při tom na padrť vše, co má smůlu se jim přimotat do cesty. Ráno mezi 7:10 a 8:30 mimo jiné i kvůli těmhle čůzám, raději spím a pragmaticky nevystrkuji čenich z bytu.
K situaci na našich silnicích (2):
OdpovědětVymazatTupouni sebestřední a tupouni předpisoví: Ti se vyznačují třeba tím, že na tříproudé komunikaci ucpou prostřední pruh tak, že se z levého nedá dostat doprava a naopak, protože se na sebe nalepí jak teplí bratři... Když se dostanou do toho levého, tak tam dodržují předpisovou rychlost, ale nevědí, že tachometr proměřuje, takže vlastně zdržují. To je jim ale srdečně fuk, protože to nevědí. Pusté místo před nimi není dostatečným argumentem, aby jim to došlo, z toho levého či prostředního pruhu je dostanete leda tak dynamitem. Pravým z nějakého důvodu pohrdají, pro ně jako by nebyl.
"Rusáci": Nazývám je tak kvůli nesoudnému pohrdání rizikem a fyzikálními zákony. Pro Rusy, Poláky, Ukrajince je to velmi typické, ale u nás v republice je takových také víc než dost. Ti se řítí krajinou či městem takřka na čemkoliv, co je schopno vyvinout čím větší, tím lepší rychlost. Když to ještě u toho řve jako tur, tak tím líp. Čáry, značky, rychlosti, to jim nic neříká, naopak a čím víc ustanovení zákona najednou poruší a čím víc je kolem toho adrenalinu, tím víc je to pro ně "cool". Nebezpeční dementi. Obávám se že naše dopravní policie s s tímhle jevem ani trochu neví rady a tak bude časem ještě hůř. V kombinaci s fetem a chlastem už to své hořké plody přineslo a obávám se, že bude ještě hůř, než někomu dojde, že by měl s grázly zatočit dřív, než mu přerostou přes hlavu.
Drobná poznámka k cyklistům: Technicky se kola od těch předlistopadových liší k nepoznání a rychlosti, kterých se na nich dá dosáhnout, jsou zdraví i životu dost nebezpečné. To mnozí neberou na vědomi a podle toho to pak dopadá při nehodách, kdy cyklista "trefí" chodce a podobně, stezky pro společný pohyb cyklistů a chodců jsou na některých místech vyloženě nebezpečné. Ti cyklisté se kolikrát chovají stejně idiotsky, jako ti výše jmenovaní Rusáci, jen s tím rozdílem, že riziku vystavují sebe sama také.
Ohleduplnost: nejednou jsem viděl, jak cyklista jede za ním se plazí autobus se 40 nebo i více lidmi na palubě. Vhodná místa, aby ho pustil má po cestě 2-3. Udělá to debil? To si pište, že ne. Když už jsme u toho, něco, že by pomalu jedoucí uvolnil cestu, kde se nedá bezpečně předjíždět, jsem viděl jen v Norsku a světe div se, na Ukrajině. U nás ani jednou, u nás bohužel jen sebestředné tupouny, co mají samá práva a žádné povinnosti.
V tom neuvědomění si , přerůstajícím do totálního bezvědomí celé populace o nějakých povinnostech, v tom vidím ten největší problém.
K těm cyklistům:
OdpovědětVymazatJsem toho názoru, že co nemá řidičák, techničák a SPZ, to na silnice jednoznačně nepatří. Cyklista, pokud není obětí nehody, tak prostě ujede (může i do polí nebo lesa) a jeho přítomnost na místě nehody nemáte šanci dokázat, pokud tam nejsou nějací svědci. Cyklista navíc není havarijně pojištěn, takže je paradoxně méně nákladné pro všechny poškozené, když zavinění nehody padně na nějakého majitele motorového vozidla (protože na tom cyklistovi, pokud má jen průměrně blbého advokáta, nevysoudí nic).
Bylo by docela zajímavé poptat se někoho vševědoucího, jak moc to deformuje statistiky nehod.
Rozlišuju cyklisty a bajkaře. Cyklista je například bába v zástěře s taškou na řídítkách omšelého šlapohybu. Vrz vrz vrz jede na nákup. Někdo pro koho je kolo pravidelný dopravní prostředek. Oblečen je všednodenně a účelně. Bajkař, to je "Tour de France". Zvláštní exempláře bajkařů jsou k potkání o víkendu například v Třeboni na hrázi rybníka svět. Vymazlené bajky s mnoha převody, cyklokompjůtry počítajícími prošlapané kalorie a jinými fíčurami si dovezou na autech, narvou se do oblečků z barev čísel a nápisů a vyrazí sportovat. Prsatý s břichatejma. Projedou po hrázi a hek hek hek nejbližším okolí, zásadně ne zasebou ale ve dvou až třech přes půl silnice, u stánku s pivem doplní vypocené jonty a kalorie. Naloží kola, převléknou se a s pocitem kvalitního sportovního výkonu nakopnou svůj "turbodehet fmetle nahlínách voe"(c)Dfens, razí k velko/maloměstu. Ve všední den utužují zdraví ve fitku. Spining, strečing, aerobic, zumba, jogging na pásu.... dopraví se tam, jak jinak než, ano oním turbo vehiklem. Hodinu funí, doplní jonty a kalorie supercereální tyčinkou, nebo kusem žvance ve stejkhausu jak říkají hospodě, nasednou do turbovehiklu a frčí dom aby stihli poslední díl ulice/ordinace/jiné...ace či ligy. A o víkendu zas jako obvykle.
OdpovědětVymazatK cyklistům a bezuzdné neodpovědnosti vůbec:
OdpovědětVymazatTohle a mnohé další záležitosti nás více nebo méně rychle, zato ale celkem neomylně ženou do náruče další totality, kde se veškerá občanská hovadná to verbež ihned po narození povinně očipuje, auta a kola, motorky, letadla a další hybadla a přibližovadla jakbysmet, navíc to dostane povinné kamery na palubu s bezdrátovým odesíláním do centrální databáze a bude po ptákách jak se soukromím, tak i se svobodou, ale také na druhé straně s tím, co, kdo, kdy, kde a komu a jak zcizil, zničil přizabil a zdrhnul, atd, atp, tak dloho se chodí se ... až se ... utrhne... Na hrubý pytel, hrubá záplata, kdo si neumí vážit toho co má, zaslouží něco mnohem horšího, aby blbec věděl, oč přišel, když už je takový blb, že si toho neváží a neumí si to udržet.
Ještě k cyklistům:
OdpovědětVymazatA kdo z vás už viděl, jak se cyklista žene přes přechod, na červenou, samozřejmě, jak jinak u nás že? Navíc policajtovi před ksichtem, ten volá, píská, div se nevztekne a hajzl si vesele frčí dál. Já už ano a za letošek dokonce několikrát. Být já u policie, asi už asi několikanásobně sedím za ustřelení zadnice i s palicí někomu takovému, nerad se honím v autech a ještě méně rád běhám, ale docela dobře střílím, protože i kdyby kolem trakaře padaly, dovedu si na to tu rozhodující 1/4-vteřinu udělat dokonalý klid, a pořádně zamířit, takže je jen dobře, že tam nejsem. Na to, jak moc se tady toleruje kdeco a jak se doslova chrání kdejaký zmetek před čímkoliv, já stavěný opravdu nejsem. Někdy se divím, že někdo tu blbou práci při všech těch debilních omezeních a buzeraci, ještě je ochoten dělat.
Kdyby se ti evropští tupouni místo buzerace s vysavači zkusili zamyslet nad tím co se děje... I když ono se děje asi jen tady, případně ještě někde na divokém východě, zatímco na západ od našich hranic si s tím kupodivu rady vědí. Asi nad těmi grázlíky v silničním provozu nedrží tu ochranou ruku tak moc a tak důkladně, jako tady...