Hidden hate

   Nejen prací živ je člověk. Já jen doplním - bohužel se zdá, že kromě práce (a lásky) patrně patří  pro pocit dobře prožitého života (ne)slušná dávka skryté nenávisti. Aspoň tady, v naší Kotlince. To, že nikomu úspěšnému a to v jakémkoliv oboru nic nedarujeme je známá věc. Závist a nepřejícnost jsou běžné pocity. Naštěstí je před bližními tajíme - jinak by asi byl život k nesnesení. A nenávist trochu přiodějeme do hávu "dějinné spravedlnosti a morálky".

ZÁVIST A NENÁVIST

   A není to jen ta obyčejná závist "lepšího bydla", většího platu, dražšího auta, hezčí ženy nebo delšího akademického titulu. To se nakonec - s koňskou dávkou pochopení - dá akceptovat. Ale i jinak rozumní, vzdělaní a obecně slušní lidé mají své skryté nenávisti, které vyplavou na povrch až když nastane určitá situace. 

A tu náhle zjišťujeme, že nenávidí Cikány, ačkoliv se veřejně angažují v "multikulturní frontě", Němce - a berou to Sudeťák - nesudeťák, všichni jsou to Němci, zabili jste mi strejčka, tak tu máte přes držku, Rusy, co na tom, že během normalizace po vpádu "bratrské pomoci" v roce 1968 získali postavení, které ztratil někdo, kdo se předtím angažoval a následně na to doplatil, Američany, které považuje za "světového četníka", který omezuje svobodu právě komunistů, Araby, protože jsou nejspíš militantní muslimové a tak dále, a tak podobně. A říká si přitom internacionalista. Že se některé animozity vzájemně kompenzují, ruší, jim nebrání v tom, aby současně nenáviděli jak Ameriku, tak Rusko. Je to potřeba nenávisti, vymezení se proti něčemu, pojmenování nepřítele, který za všechno může a na kterého se dá svést vlastní neúspěch, nemohoucnost.

   Netvrdím, že jsou všechny tyhle nenávisti a hlavně strachy neoprávněné. Nemít strach je stejně špatné, jak mít strach veliký, ochromující jakoukoliv činnost. Vejít do džungle bez toho, abych věděl, jak vypadá tygr nebo jedovatý had je hloupost, která se cestovateli životem obvykle krutě nevyplatí. Nicméně sedět na malé pasece, nervózně se ohlížet kolem sebe a jen naříkat, že kolem jsou samá nebezpečenství? K čemu to?

   Ale o tom nehodlám spekulovat. Každý jsme nějaký. Jde mi o nekonečné řetězení nenávisti, která opravdu konce nemá. Nenávidíme se za věci minulé, místo abychom dávali pozor na cestu, kam šlapeme. Jestli nás ta cesta nevede do bažin, plných hadů. 


KAPITOLKA O ZPUPNOSTI

   Po Facebooku koluje výzva, aby lidé přinesli před vchod do prezidentské kanceláře na Pražském hradě libovolné množství hnoje. „Snad se podaří vytvořit hromadu alespoň tak velkou, jakou za své prezidentské působení vytvořil svými ústy pan Zeman,“ stojí ve výzvě, kterou cituje ČTK. 

Bylo by už snad vhodnější vyzvat nějakého "českého šakala", aby nabil svou dalekonosnou pušku a za jásotu nenávistného publika ukončil Zemanovo trápení. A konečně budeme jako v USA. Pak budeme na mrtvého presidenta vzpomínat s láskou. Možná. Jenže - kvalitní šakalové jsou drazí. Kdo ho zaplatí? A ještě horší otázka - kdo na Zemanovo místo?

   Pořád učeně disputujeme, jaký má být ten nejsprávnější překlad názvu Pussy Riot. Jeden vzdělanec moudřejší druhého. Někdy jsou to dokonce zcela samozvaní překladatelé. Tak mě maně napadlo, proč se vlastně ty holky pojmenovaly "po anglicku". Aby byly zajímavější? Aby nebyl problém, až je budou vystupovat někde na stadionu v NY nebo, skromněji, v Lužnikách?  Ruský název by asi nebyl tak zajímavý a každý by věděl, co jsou zač. Takhle mohou být vnímány od "Vzpoury koťátek" až po "Povyk vagín". Slušný rozptyl, rozlehlé hřiště pro všeliké fabulace.

   Všude "řešíme", zda president jedné středoevropské země měl nebo neměl právo použít vulgarismu velmi hrubého zrna. Kdo si takové právo osobuje? Kdo jemu dal pověření? 

Jiná věc je, zda se to někomu líbí nebo ne. Mohu-li mluvit za sebe, hrubě se mi to nelíbilo. Mám rád lidi, kteří dokáží urážet bez použití jediného sprostého slova. Ale když se podíváme kolem sebe zjišťujeme, že president zdaleka není jediný sprosťák ve veřejném životě a že se tam pěstují zlozvyky podle mě mnohem horší - lži, podvody, pomluvy. Prakticky denně se doslechneme v rádiu, že policie "vybrala hnízdo" nějakých korupčních politiků. Je už to tak časté, že to považujeme za zcela normální, jako že ráno vyjde slunce a večer zapadne. "Normále". Avšak president "perlí" výše zmíněným způsobem jen občas - a tak je to tedy "nenormále".

   Jedno staré české přísloví říká, že špatné slovo ani párem volů zpátky nedostaneš. A bylo by mi divné, kdyby to snad šlo více kusy dobytka, celým stádem. A přesto se někteří pokoušejí vrátit čas před "pussy sem, pussy tam." Ono to asi opravdu nejde. Nicméně je to pole, kde si lze vybudovat, byť velmi dočasnou, opozici "spravedlivého". A to je jev,  který mě na celé kauze irituje nejvíc. Falešní mravokárci a pokrytci - kteří vidí jen něco, uvědomují si marnost svého počínání a přesto dělají povyk. Pro vlastní zviditelnění. Nebo v žoldu někoho jiného. Některé - jako veřejnoprávní sdělovací prostředky - si dokonce platíme my všichni.


O NENÁVISTI

   Znám několik dobrých lidí, se kterými ale nejsem schopen (a už se o to ani nepokouším) najít společnou řeč třeba na téma Sudety nebo Němci, případně Rusové nebo Poláci.   Nehledě na to, že ti, kteří se těch zločinů dopustili jsou už z 99,9% už mrtví, vzájemná nenávist však trvá. Je to nenávist až za hrob - a to doslova. Ostatně  o nenávisti a krevní mstě jsem psal už v poznámce "K čertu s těmi vašimi rody!" Tam, ve středověké Veroně ale byly nenávisti jasné, neskrývané, lépe pochopitelné. Alespoň William tuhle hru tak napsal. 

   Dneska jsou nenávisti skryté, maskují se za "dobré mravy" nebo "dějinnou spravedlnost". Dějinná spravedlnost někomu velí až do své smrti nenávidět tu skupinu lidí, které jejich předkům způsobila příkoří. Obrací se tedy proti jejich  dětem a vnukům, kteří často o zločinech svých rodičů ani nevěděli nebo se za ně stydí - ačkoliv neměli žádnou šanci dění jakkoliv ovlivnit. Nastává efekt krevní msty - protože omluva (Jaká omluva? Za co? Za to, že jsem neměl šanci tomu  jakkoliv zabránit?) několikrát po sobě vyžadovaná vlastně nic nespraví. Už se to přece stalo, odestát se to nemůže, potrestat už není koho. Ale v potomcích někdejších viníků v tak budujeme pocit viny, za kterou nemohou. Každý akce má svou reakci opačného směru - to je poučka z fyziky pro základní školy.

   A tak obviňovaní si hned začínají zjišťovat, co bylo předtím, jestli náhodou zločiny jejich předků nebyly jen odpovědí na zločiny  předků našich. A ozývají se, protestují, začínají obhajovat činy svých rodičů, čímž v nás vzbuzují tytéž tendence. Takže nakonec se obě strany obviňují z vin, spáchaných kdysi ve středověku nebo i dříve. Vskutku, "rozumné podnikání". Asi tak rozumné, jako manželská hádka. Když si někde čtu taková "hořká obvinění", vybaví se mi vždy film Válka Roseových. Rozdílů moc nevidím. A konec - ten nutně bude stejný - jen v množném čísle. Spadne na nás nějaký lustr. Nebo hůř, půlměsíc.  A mrtvých budou miliony. 

   Ale my přece nemluvíme o nenávisti, ale o vznešené "dějinné spravedlnosti". Obě strany o ní hovoří - jenže ta spravedlnost vypadá z obou stran úplně stejně. Vinen je vždy ten druhý.

Ať už je to o Sudetech nebo o Ukrajině. Když si promluvíte s Ukrajincem, vysvětlí vám dějiny Ukrajiny a veškerá příkoří, které na nich, Ukrajincích, spáchali Velkorusové. Rusové vám zase na stejných historických událostech odvodí, že jsou v právu, že Ukrajina je nedílnou součástí Ruska. Kyjevská Rus. Jenom úplný západ toho kusu země byl takový zvláštní, spíše polsko-židovský. Když se podíváte na mapku ve Wiki zjistíte, že zjistit územní nárok vlastně rozumně nelze. Kupodivu - prsty v té nepřehlednosti má i Rakousko-Uhersko. Jak by se to mohlo bez nás obejít...

   A ani já se nehodlám přiklánět na kteroukoliv stranu - ono je to vlastně ani nejde. Ale jsou lidé, kteří přesně vědí, kde je pravda. A to je prostě - fascinující! A ti píší, proklamují a vysvětlují svou jedinou a nezpochybnitelnou pravdu. To už ovšem není pravda, ale spíše přesvědčení, ideologie, náboženství.


O ODPOUŠTĚNÍ

   Byl jsem  před několika lety poučen o odpouštění: "Žid nikomu nikdy nic neodpustí a nezapomene!" Kdo mi takový nesmysl řekl? Jedna mladá intelektuálka s židovskými předky, kterou si já pamatuji jako malou holčičku. Vida. 
   Křesťané místo toho melou něco o nastavování druhé tváře nebo o házení chlebem. Mluví, mluví ale "skutek utek". To je ten propastný rozdíl mezi teorií a praxí. Vzpomeňme na čarodějnické procesy nebo svaté války o Kristův hrob. (Židé mi z toho souboje idejí vycházejí jako ti upřímnější.) 

   Populární MUDr. Plzák, expert na řešení sporů v manželství a podobné životní patálie ale říká - odpustit, nevyčítat, ale pamatovat si. Vyčítání vede jen k eskalaci. Když se doopravdy zamyslíte, nejlíp přímo hlavou, tak si budete muset přiznat, že  v téměř každém sporu, který jste kdy s někým měli máte i své "máslo na hlavě". Že se spor dal řešit jinak, rychleji, racionálněji a netratili byste ani tak moc. Zbyl by čas na pohled dopředu, na odhad budoucnosti a tedy i platný pokus budoucnost trochu změnit. K tomu ale potřebujeme kus sebeovládání, abychom zatlumili toho malého našeptávače, který tvrdí, že jsme to my, kteří jsou vždycky biti, kterým bylo po staletí ubližováno, na které se v řadě nedostalo. ti druzí totiž mají úplně stejné pocity. Ublíženost se tomu říká. 


KOCOUR FUTURISTA

   Ukrajina - Krym i Doněck a Lugansk jsou pro Ukrajinu jako takovou myslím ztraceny. V době kdy davy jásaly na Majdanu v domnění, že když "vstoupí do klubu" EU budou se mít dobře (už zítra!) a východ Ukrajiny se cítil být odstrčen, neměly nastat represe pod praporem "nedělitelnosti Ukrajiny" a vyhrůžkám o nepřípustnosti ruštiny, ale naopak uvolnění, něco jako československý rozvod. Větší než malá dávka suverenity by vzalo proruským rebelům vítr z plachet. Ale kyjevská věrchuška, která se dostala k moci stejně nezákonně, jako "proruští samozvanci" myslela, že by ukázala slabost. A tak je situace taková, jaká je. Kyjev má kus země na východě zcela rozložený, s obyvatelstvem, uprchlým do Ruska i jinde, které své kyjevské pány upřímně nenávidí, se zničenou infrastrukturou. 
Krym padl bez boje - a to je jen dobře. Obyčejnému Ukrajinci či Rusovi je jedno, zda patří pod Putina nebo pod Porošenka. Chce prostě mít klid na život. Práci, rofdinu, dům. Tuhle myšlenku slyšíte v každé druhém rozhovoru  s obyčejnými lidmi odtamtud. Divíte se jim?

   Miloš Sprosťák První dokončí svůj mandát, protože se věrchuška určitě nedohodne na jeho odvolání (tuším, že to ani není možné, pokud president nespáchá vlastizradu) z důvodu, že by na jeho místo mohl přijít někdo z "opačného tábora". Mezitím nastane menší či větší rvačka o kompetence presidenta, senátu a možná i Ústavního soudu., protože tu každý chce být největším šéfem. (Viz pokus vlády "zprivatizovat" si Energetický Regulační Úřad.) Ale síly jsou vyrovnané. 
Naše "intelektuální fronta", která je podle A.S.Pergila dost možná placena z "islámska" si vybere nové cíle, zostouzení lidí, kteří mají větší význam nebo popularitu než oni sami. Nebo ty, na které ukáže ruka s groši.


  EU, tahle nereformovatelná organizace, nadstát a Velký Bratr nás všech se začne pomalu rozpadat. Pokud odejde Británie, začne se celá věc rozpadat jak domeček z karet. Národní státy budou mít stále národnější vlády (snad vyjma Skandinávie), které si vynutí návrat kompetencí od EU zpět - za zběsilého kvikotu bruselských úředníků, kteří tak přijdou o svá teplá místa. Národní vlády se pak začnou doopravdy starat o své menšiny - hlavně tím, že je donutí, aby dodržovaly stejná pravidla a zákony jako ostatní. Čímž dojde k asimilaci a splynutí. Kdo nebude schopen se přizpůsobit, bude "vymístěn" - jak praví v jednom ze svých článků Moby Dick.

   Na Blízkém východě se vlády budou postupně ujímat noví diktátoři, protože nikdo jiný než diktátor nedokáže ten bord.. ...nepořádek po "Arabském jaru" dát do pořádku.  
Jak dopadne Izrael nevím. Pokud si ale nepodkope postavení sám tím, že půjde příliš na ruku Palestině a Arabům vůbec nebo naopak tím, že pustí k moci ultraortodoxní židy  snad(!)  přežije, obklopen těmi, kteří se ho budou snažit "zahnat do moře". 

A docela možná to všechno bude úplně jinak. 

Ptali se jednoho slavného vědce, jakými zbraněmi se povede III. světová válka.
"To nevím", odpověděl, "ale vím, že ta čtvrtá se povede klacky a kameny."
Ten vědec byl Albert Einstein.