Překrásný nový svět aneb vánoční oči žen

   Když se potřebujeme dostat,  jak říkáme se ženou, "do města", musíme jít přes nové Frýdlantské mosty nebo přes nákupní a zábavní středisko zvané Fórum Nová Karolina. Jiná cesta není, protože musíme překřížit jižní výpadovku na Olomouc, vlakovou trať na Frýdek-Místek a Frýdlant a další silnici, vedoucí směrem na jih, po které jezdí i trolejbusy. A to už jednu hlavní cestu, kde sviští i tramvaje musíme přejít po zemi. Prostě naše minisídliště je od centra komunikačně odděleno. Ale nejkratší cesta je právě přes Karolinu. Novou Karolinu, které se tady ale říká Fukušima, protože zvenku onu před lety slavnou atomovou elektrárnu hodně připomíná. Takže většinou dvakrát, někdy až čtyřikrát denně proběhnu kolem Karoliny, té staré, což je rovněž nákupní středisko a přes dvě pěší lávky vniknu do obrovské bíle oplechované kostky Nové Karoliny, seběhnu po širokém schodišti dvě vysoká patra dolů a když pod schody vyjdu ven, jsem v centru města. To jenom na vysvětlenou, že se tam nechodím ani bavit, ani nakupovat. 

   Nicméně tam trávím aspoň deset minut denně. A potkávám tam lidi. Je to vzorek Ostraváků v reálném čase. Ve Fukušimě už mají Vánoce od října. Kostka je zvenku obtažena desetitisíci světýlky, které blikají, stékají shora dolů a uvnitř, nad schody a pod stropem, (strop je vysokánský, v hale by snad mohly parkovat dvě vzducholodě Zeppelin vedle sebe) se LED světýlka organizují  do obrovských dutých koulí. A září a září.  

   Září jak oči mladých žen, které tam před Vánoci potkávám s těmi "jejich". Jsou to páry sourodé i zcela nesourodé. Věk žen je mezi pubertou a plným rozpukem ženství a s věkem mužů zdá se nijak nesouvisí. Mohou to být mladé páry, které se už dopoledne těší, až si večer vlezou pod deku, už trochu unavení manželé, kde se na to nejméně jeden z nich už moc netěší, hrdí otcové s dcerami - nebo se svými mladými milenkami(?), důstojní manažeři v oblecích za desetitisíce, mladí plejbojové, kterým ženy kteréhokoliv věku s radostí podléhají na počkání, trochu ošuntělí a zamaštění pánové podsaditých postav v džínách, u nichž je nejdůležitější vyboulená zadní kapsa kalhot s peněženkou atd. Jejich něžné poloviny jsou také všeho myslitelného druhu. Od útlých dívenek, které se teprve chystají být kráskami přes mladé princezny, vědomé si svého sexapealu až po boubelaté, potící se maminy. 

  Ale přece je něco spojuje. Jsou zářící oči žen a takový "ochranitelský" výraz pánů tvorstva. Je ovšem strašný omyl pánů, že mají situaci pod kontrolou. To ženy jsou na lovu a pánové fungují jen jako peněženka na nožičkách. Zářící oči šmejdí po vystavených "nezbytnostech" a nenápadně upozorňují "ty svoje", že by jim měli tuhle nebo onu komoditu zakoupit. A ty rozzářené oči slibují přinejmenším noc plnou vášní. 

   Ano, mnozí nositelé peněženek se sice tváří, že to jsou oni, kteří rozhodnou. Kteří velkomyslně upustí potřebný obnos a udělí radost. Jak zoufale se mýlí. Podvědomě podléhají diktátu rozzářených pohledů a prostě "fungují". Na ukázání očima vytahují své bankocetle a platební karty a ono "nezbytné zboží" s ocitá v potištěných taškách. Hrozen igelitek pak pán tvorstva poslušně vleče za svou velitelkou. Cena úlovku, vyjádřená v korunách je sice rozdílná, závisí na mnoha faktorech, ale vlastně není podstatná. Dokonce není podstatná ani skutečnost, bude-li večer udělena očima slibovaná odměna. Nevím, možná ano, možná ji náhle rozbolí hlava. Nebo bude plnění odložena na potom. 

   Obchodníci totiž vyhrávají v každém případě. A dochází mi, proč je celý prostor zaplněn zářícími světýlky. Je to proto, že se tak krásně odrážejí v rozzářených očích žen a činí je ještě mnohem žádoucnějšími. Je to takový překrásný nový svět. Ne těšit se z něčeho, je třeba to vlastnit. Pokud možno takové "to", které nikdo v okolí nemá a doufat, že bude závidět. To se nezměnilo od doby prvotně pospolné. PraAnička určitě záviděla PraAlence kůži z velkého kance, kterou ji donesl PraPepa. Takže usoudila, že PraPepa je asi lepší lovec a dokáže lépe zabezpečit jejich případné praděcka a byla mu přim nejbližší příležitosti po vůli - neutíkala tak rychle, jak by mohla, takže ji dostihl, povalil na zem a.......a tím pádem ona a její děti neměly tak velký hlad, jako ostatní členové tlupy a přežili zimu. 

   Ostatně nošení dárků samičkám můžeme pozorovat i u ptáků, třeba potápek. Takže nic nového pod sluncem. Přibyl jen mezičlánek - obchodník. Proč? Kanců teď přece mají ve středních Čechách dost a dost - poněkud se jim přemnožili. I sviní je dostatek. Ale kolik dnešních mužů dokáže takovou velkou divokou svini udolat? A vůbec - byla by sebelepší kůže tím pravým, po čem dnešní Aničky a Evičky touží? Není to spíše něco třpytivého od Swarovskiho - tak asi do výše měsíčního platu?

K samostudiu:

Mýdlo a kartáč na mozek, na duši.
O co komu vlastně jde? V zajetí reklam.
Jak si zamilovat systém a být spokojený.