Proč nejsme Švýcaři

Kooperují (ze zišných důvodů, jak jinak)

Silně tíhnu k tomu jak to mají švýcarští plebejci.... (Drak)

   Ano. Kdyby toto tíhnutí bylo dostatečně většinové. Kdyby.... V tom je ta potíž. Kdyby v tom nebyla ta staletí... Není většinové, protože vlohy má nějak vyselektovány a v jeho kultuře není příslušný hodnotový systém.

   Stačí málo. Švýcarská poloha, švýcarské geny, švýcarská kultura. Tak málo jak málo by bylo třeba aby obyvatelé vyloučené čtvrti v Chánově založili obdobu Silicon Valley...

   Prostě je to jaké je, protože lidská opice má vlastnosti jaké má. A že je zapotřebí nějakého tlaku po nějaký počet generací aby se změnily. Jako vše ostatní živé v přírodě. Ono ani nestačí jí říct "děláš to špatně, lepší je to takhle". Ono nestačí aby pochopila. Musí chtít. K tomu musí být motivována. Silně motivována.

   Takovou obecnou motivací naprosté většiny je pud sebezáchovy. Touha přežít. Spojená s touhou po odměně. S bažením po slasti a snažením vyhnout se bolesti. Tak jako u jiných tvorů. Prakticky jde jen o nějaké hladiny nějakých látek v řídící soustavě, jejichž prvotním účelem je zajistit přežití jedince a druhu. Tak, že slastí je odměňováno chování prospěšné, bolestí neprospěšné. Jen u lidské opice je to více zabaleno, namlouvá si, že u ní, protože na rozdíl od ostatních tvorů byla stvořena k obrazu něčeho dokonalého, je to jinak. Toto přesvědčení má tak pevně zanesené v komplexu memů své kultury, že ovlivňuje i úsudek skalních ateistů.

   Jedním z problémů s nimiž se lidská opice, na rozdíl od ostatních tvorů, daleko více potýká, je porušení závislosti odměny na prospěšném chování. Hledá a nachází způsoby jakými získat odměnu, tedy slast nepodmíněnou vynaložením dlouhodobého úsilí na prospěšné chování spojené s nějakou námahou. Pokud možno ihned. Tak to, v různé míře má většina lidských opic. Hledání zkratek je přirozené, avšak nalezení ne vždy v důsledku prospěšné. Jen zlomek jejich počtu to má nastaveno jinak, samo (avšak pozor, nejen objektivně, ale i a v tom bývá zrada, subjektivně) prospěšné chování jim přináš&i acute; pocit slasti, je jim odměnou.

   Činnost této menšiny dosahující pozoruhodných příznivých i nepříznivých výsledků a důsledků, se projevuje významněji než odpovídá jejímu zastoupení. Je však příkladem. Dobrým, ale i špatným. Tato menšina bývá nazývána elitou. Je to elita, která prakticky rozhoduje, určuje směr. V různých kulturách je různě zastoupena a má různou kvalitu podmíněnou vlohami a sdílenými memy v rámci kultury. Vlohy a memy se navzájem ovlivňují a selektují. Tyto, řekněme "kvality" jsou v populaci nerovnoměrně rozloženy rozloženy, jak si můžeme zobrazit například Gaussovou křivkou nebo tvarem pyramidy o různé strmosti. S tím se nedá nic dělat, je to vlastnost substrátu lidské opice .

   Ten je prakticky stejný jako před tisíci a desetitisíciletími. Dnes jako ve věku faraonů a pyramid. Jen kulisy se mění. To co považujeme za moderní civilizaci, ale i lidství, podle jejích projevů, je jen tenká křehká slupka skrývající "zvíře" (třebaže "zvířata" nejsou tak nemyslící a necitná jak si, přesvědčujíc se ve své výjimečnosti namlouvá lidská opice). Tak v každém z nás se skrývá bestie tak jako v nejkrásnějších divech živé přírody. To oč jde, to nejcennější, je právě ta slupka lidství, kterou každý má jinou. Pak záleží jak to vše je namícháno. Jsou to procesy velmi komplexní a dlouhodobé.

   Jedním z problémů lidských opic je utkvělá představa, že opice, která se nepoučitelně vydává pohodlnými v důsledcích zhoubnými zkratkami, má se k újmě ostatních opic mít stejně dobře jako opice, které se vydávají po nepohodlných cestách...

...a mají rádi svoji jeskyňku

   Proto nejsme Švýcaři a zas jiní nejsou jako my. Neznamená to, že někteří odtud či odtamtud nejsou stejní či velmi podobní. Jenže rozhodující je jak je to namícháno v celé dílčí populaci, kterou nelze tak, jak to manipulátoři dělají, posuzovat podle vybraných exemplářů tak jak to vyhovuje jejich záměrům. 

Proto jsme tací jací jsme. Už jen to, že jsme, je dobré. Třebaže nejsme Švýcaři.

Napsal Schumacher

fotkami z poslední návštěvy Prahy doplnil  Kocour